Už je minuta před dvanáctou, dokud se ještě dají fotit červené a zlaté listy. V úterý jsme vyhlásili vítěze podzimní pestrobarevné soutěže, bavila nás v říjnu. Jako ohlédnutí jsem zařadil kolekci, kterou zaslal Richard Horák. Nafotil ji v parku v Průhonicích u Prahy. Prohlédněme si ty fotky a pokusme se najít poučení i inspiraci. Všechny snímky jsou pořízeny Nikonem 800, tedy plnoformátovou zrcadlovkou a jsou nafoceny v RAW (NEF) a vyvolány v Lightroomu. To mají společné a je dobře to mít na paměti, kupříkladu proto, že plnoformát do značné míry určuje, jak se bude objektiv chovat.
Už je minuta před dvanáctou, dokud se ještě dají fotit červené a zlaté listy. V úterý jsme vyhlásili vítěze podzimní pestrobarevné soutěže, bavila nás v říjnu. Jako ohlédnutí jsem zařadil kolekci, kterou zaslal Richard Horák. Nafotil ji v parku v Průhonicích u Prahy. Prohlédněme si ty fotky a pokusme se najít poučení i inspiraci. Všechny snímky jsou pořízeny Nikonem 800, tedy plnoformátovou zrcadlovkou a jsou nafoceny v RAW (NEF) a vyvolány v Lightroomu. To mají společné a je dobře to mít na paměti, kupříkladu proto, že plnoformát do značné míry určuje, jak se bude objektiv chovat.
První obrázek je pořízen objektivem 50/1.4, ručně stanovenou expozicí 5 vteřin na cloně F11. Jistě ze stativu, to nemusím snad dodávat. Clona F11 je nejvyšší rozumně použitelná clona. Kresba je poněkud měkčí než na cloně F8.0, le ještě se na výsledku tolik neprojevuje difrakce, tedy ohyb světelných paprsků kolem hran clony. Clona F11 tedy je v jistém smyslu kompromisní řešení – relativní maximum kresby a relativně nejvyšší dosažitelná hloubka ostrosti. Vzhledem k námětu nemusíme o ostrost tolik usilovat, jde o náladu, o impresi. Pětivteřinová expozice vedla k rozmazání vody.
Kompozičně je to postaveno na rámci: kmen stromu jako markant a jeho mohutná větev uvádí oko k hlavnímu ději, k vodopádu. To je nejsvětlejší prvek a je umístěn do silného obrazového bodu na průsečíku pravé svislé a dolní vodorovné třetiny. Rámec je uzavřen břehem potoka. Vše je laděno do příjemně teplých barev. Obraz má podmanivou hloubku.
Opačný přístup – nikoli vysoká clona, ale tzv. separační clona F1.4 na ohnisku f=50 mm vyčlení jasně osvětlené listy z prostoru a pozadí i popředí je mimo ostrost. Třebaže i zde je kmen umístěn vlevo a větve vedou oko doprava nahoru, není tu snaha o vytvoření prostoru, naopak – je to jakoby jediné světelné pásmo oddělené jednolitou světlezelenou plochou od tmavého pozadí. Rozhraní je blízko horní třetiny obrazu.
Na třetí ukázce je prostor zcela zrušen, je tu jen křehká kresba větviček a posledních listů. Manipulací s barevností se barevná škála redukovala do jakéhosi světelného oparu. Ohnisko f=165 mm, objektiv 70-200/2.8, clona volena F3.5, aby se přece jen trochu posílila kresba i hloubka ostrosti. ISO 400 svědčí o tom, že se fotilo z ruky na 1/320 sec.
Stejný objektiv, ale vyjetý na maximum f=200 mm, nadále 400 ISO a jedna tisícina na clonu F4.0. Oproti standardnímu měření v režimu zdůrazněného středu jistě jde o hlubokou korekci do mínusu, odhaduji -1,3, možná -1,7. Okolí je temné a to šera září poslední osvětlený list, krásně prokreslený díky cloně F4.0 a kratičké expoziční době.
Opačný přístup, zde se hraje zase o prostor. Kompozice je podle stejného principu jako první ukázka, jde o jakési obkroužení ústředního motivu, zde je to mostek. Důležité je protisvětlo, které rozzáří listy a dodá situaci náladu. Objektiv 24 mm. Překvapila mě clona F1.4 a poměrně vysoké ISO 400 a na to navázaná rychlost závěrky 1/6400. Richard Horák vysvětluje, že rád fotí krajinu na takto enormní clonu kvůli měkkému prokreslení a také že vyšší ISO mu dává příjemnější barevnost. Krátká expozice by zostřila i světelné poměry.
Zase ta horákovská kompozice, v podstatě rámec vedený zleva. V centru jsou listy, které dopadly na hladinu a udělaly kola. V klidné hladině se odráží koruna stromu prozářená ranním sluncem.
Z těchto šesti ukázek je vidět, jak úzce je motiv navázaný na použité ohnisko a v další řadě na použitou clonu. Je ovšem třeba upozornit, že takto silná variabilita je svázána s formátem 24×36 mm. Čím je formát čipu menší, tím se vytrácí možnost čarovat s malou hloubkou ostrosti. Pak ovšem nezbývá než čarovat s velkou hloubkou ostrosti 🙂 . V této sérii je takto pojatá ukázka číslo 1 – tůň pod stromem.
Richard Horák se od roku 2013 účastní naší průběžné měsíční soutěže a je jejím Měsíčkem, tedy porotcem. Představil jsem ho čtenářům po jeho prvním vítězství v soutěži a jeho tvorbu zveřejňuje na své webové stránce.
