Nezařazené

Podzimní procházka


Meteorologové nám slibují ještě pár hezkých slunných dnů. Slunce ale nesvítí celý den – když to jde, je třeba využít každé chvilky! Někdy se mi zdá, že slunce je hodně plaché zvíře… Pojďte dnes se mnou na procházku s Nikonem D80 (test bude zveřejněn v pondělí).

Na podzimní krajině nás pochopitelně zajímá barevnost. Lépe vybavené přístroje umožňují nastavit různé stupně barevnosti (v anglických menu se vyšší barevnost označuje slovem vivid). Sytost obrazu ale můžeme ovlivňovat ještě jinak – expoziční kompenzací. Snímky s kompenzací nastavenou na -0,3 nebo -0,7 jsou poněkud tmavší a výrazně barevnější. Další důležitý prvek je nastavení bílé. Fotografujeme při denním světle, takže by nám režim AUTO nebo přímé denní světlo mohl stačit. Právě u Nikonů se ale osvědčuje poučka Briana Patersona, že je dobře nastavit mráček +3. A takto vypadá výsledek:

Vlevo normální barevnost, vpravo silná barevnost.



Na první pohled není rozdíl velký, ale na snímku vpravo je výrazně modřejší prosvítající obloha a také zelené listy jsou zelenější. Hlavní barevný tón ale udává expoziční kompenzace do mínusu a nastavení bílé.

Barvy ovšem nejlépe vyniknou, když v nich zahraje světlo. V těchto dnech už slunce svítí dosti nízko – což je jeden z předpokladů úspěšného fotografování krajiny a přírody jako takové. Nebojme se tedy nechat slunce svítit rovnou proti nám – je ovšem třeba volit správné stanoviště, aby v objektivu nevznikaly nežádoucí reflexy.

Vlevo je motiv zabrán z příliš velké vzdálenosti, vpravo lépe vyplňuje prostor.



Správné stanoviště najdeme snadno – a pak je třeba sebrat odvahu a jít tak blízko k objektu, aby důležité motivy vyplňovaly maximální plochu obrazu. Podívejte se na ukázky nahoře – třebaže zobrazují doslova totéž, snímek vpravo je efektnější. To proto, že zelená louka, která zabírá většinu plochy levého obrázku, nemá s motivem co dělat. Je prostě zbytečná – proto pryč s ní! Jděme blíž. Samozřejmě, že objektiv s delším ohniskem poskytuje nespornou výhodu právě svou malou hloubkou ostrosti. Na snímku vlevo je zase týž motiv, ale se silně zacloněným objektivem. Hloubka ostrosti se zvětšila – avšak ostřejší červené listy ruší pohled na prozářenou uschlou trávu. Ostrost tedy není vždycky výhodná!

Vlevo snímek objektivem s ekv. ohniskem 28 mm, vpravo makro.



Na výběr objektivu není žádný recept. Záleží vždycky na motivu, záleží na tom, co chceme zdůraznit. S delšími ohnisky a s makrorežimem je jednodušší práce v tom, že v podstatě automaticky odstraňujeme z obrazu nežádoucí, rušivé prvky a zůstává to, co je podstatné. Nicméně i široká, ba nejširší ohniska mají smysl. Když jsem si kupoval Nikkor s ohniskem 10,5, někteří se mi smáli, že ho použiju třikrát do roka. Používám ho třikrát za každou vycházku, i za tu dnešní, hodinovou…

Z fotografického hlediska je podzim jedno z nejefektnějších období v roce. Vyhlížím i nějakou pěknou mlhu, a až se jí dočkám, neopomenu vás seznámit s výsledky a pracovními postupy.

Shrnutí: zvýrazníme barvy expoziční kompenzací do mínusu, vyzkoušíme si zvýšení sytosti obrazu a případně si pohrajeme s nastavením bílé. Ta nikonská volba „obláček +3“ se opravdu osvědčuje!

Meteorologové nám slibují ještě pár hezkých slunných dnů. Slunce ale nesvítí celý den – když to jde, je třeba využít každé chvilky! Někdy se mi zdá, že slunce je hodně plaché zvíře… Pojďte dnes se mnou na procházku s Nikonem D80 (test bude zveřejněn v pondělí).

Na podzimní krajině nás pochopitelně zajímá barevnost. Lépe vybavené přístroje umožňují nastavit různé stupně barevnosti (v anglických menu se vyšší barevnost označuje slovem vivid). Sytost obrazu ale můžeme ovlivňovat ještě jinak – expoziční kompenzací. Snímky s kompenzací nastavenou na -0,3 nebo -0,7 jsou poněkud tmavší a výrazně barevnější. Další důležitý prvek je nastavení bílé. Fotografujeme při denním světle, takže by nám režim AUTO nebo přímé denní světlo mohl stačit. Právě u Nikonů se ale osvědčuje poučka Briana Patersona, že je dobře nastavit mráček +3. A takto vypadá výsledek:

Vlevo normální barevnost, vpravo silná barevnost.



Na první pohled není rozdíl velký, ale na snímku vpravo je výrazně modřejší prosvítající obloha a také zelené listy jsou zelenější. Hlavní barevný tón ale udává expoziční kompenzace do mínusu a nastavení bílé.

Barvy ovšem nejlépe vyniknou, když v nich zahraje světlo. V těchto dnech už slunce svítí dosti nízko – což je jeden z předpokladů úspěšného fotografování krajiny a přírody jako takové. Nebojme se tedy nechat slunce svítit rovnou proti nám – je ovšem třeba volit správné stanoviště, aby v objektivu nevznikaly nežádoucí reflexy.

Vlevo je motiv zabrán z příliš velké vzdálenosti, vpravo lépe vyplňuje prostor.



Správné stanoviště najdeme snadno – a pak je třeba sebrat odvahu a jít tak blízko k objektu, aby důležité motivy vyplňovaly maximální plochu obrazu. Podívejte se na ukázky nahoře – třebaže zobrazují doslova totéž, snímek vpravo je efektnější. To proto, že zelená louka, která zabírá většinu plochy levého obrázku, nemá s motivem co dělat. Je prostě zbytečná – proto pryč s ní! Jděme blíž. Samozřejmě, že objektiv s delším ohniskem poskytuje nespornou výhodu právě svou malou hloubkou ostrosti. Na snímku vlevo je zase týž motiv, ale se silně zacloněným objektivem. Hloubka ostrosti se zvětšila – avšak ostřejší červené listy ruší pohled na prozářenou uschlou trávu. Ostrost tedy není vždycky výhodná!

Vlevo snímek objektivem s ekv. ohniskem 28 mm, vpravo makro.



Na výběr objektivu není žádný recept. Záleží vždycky na motivu, záleží na tom, co chceme zdůraznit. S delšími ohnisky a s makrorežimem je jednodušší práce v tom, že v podstatě automaticky odstraňujeme z obrazu nežádoucí, rušivé prvky a zůstává to, co je podstatné. Nicméně i široká, ba nejširší ohniska mají smysl. Když jsem si kupoval Nikkor s ohniskem 10,5, někteří se mi smáli, že ho použiju třikrát do roka. Používám ho třikrát za každou vycházku, i za tu dnešní, hodinovou…

Z fotografického hlediska je podzim jedno z nejefektnějších období v roce. Vyhlížím i nějakou pěknou mlhu, a až se jí dočkám, neopomenu vás seznámit s výsledky a pracovními postupy.

Shrnutí: zvýrazníme barvy expoziční kompenzací do mínusu, vyzkoušíme si zvýšení sytosti obrazu a případně si pohrajeme s nastavením bílé. Ta nikonská volba „obláček +3“ se opravdu osvědčuje!