Dynamický rozsah, to je jeden z největších problémů digitální fotografie. Spočívá v tom, že kontrastně nasvícené scény se obtížně fotografují. Buď upravíme expozici (nastavíme kombinaci clony, expozičního času při dané citlivosti) tak, aby na snímku dobře vyšly ostře osvícené části se všemi detaily a ve správné barvě – a pak budeme mít nepřípustně temné až černé stíny, anebo přizpůsobíme expozici stínům, jenže potom budou jasně osvětlená místa přepálená, budou bílá, bez kresby.
Je mnoho technik, které nám tento problém pomáhají řešit. Zajímavou technikou je „sendvičování“, tedy skládání obrazů na sebe. Přepokládá to, že jsou kresebně totožné. Jde vždy o složení aspoň dvou obrázků. Tato metoda předpokládá, že fotografujeme statickou předlohu a používáme stativ.
Je několik způsobů, jak se dají obrazy skládat na sebe. Dá se to dělat v editorech, které nabízejí práci s vrstvami, jako je Gimp, PaintShop nebo Photoshop. Existují ale i speciální softy. Jeden z nich je Photomatix, nyní ve verzi 2.0.
 |
| Dva snímky byly pořízeny ze stativu s odstupem 1,7 EV. Levý má dobře prokreslená světlá místa, avšak utopené stíny, pravý má vypálené jasy.
|
Pracoval jsem s trial verzí, která je plně funkční, jenomže výsledné obrázky jsou označeny znehodnocujícím vodoznakem.
První krok je učiněn v terénu – je třeba motiv vyfotografovat ze stativu rozdílnou expozicí. Pracoval jsem ze stativu, pětimegovým fotoaparátem Ricoh Caplio R2. Rozdíl v expozici ukázkových snímků byl 1,7 EV. Pak už je třeba obrázky zpracovávat v Photomatixu.
Editor nabízí i běžné funkce, jako je celoplošná úprava jasu a doostření. Obrázky lze detauilně analyzovat pomocí histogramu – užitečná je funkce compare histogram, která srovnává histogramy snímků určených ke zpracování. Jednotlivé snímky lze analyzovat na histogramech celkových jasů a jednotlivých kanálů. Zajímavou funmkcí je tone mapping, která umožňuje zásadním způsobem zvýšit dynamický rozsah a sama o sobě vede k velmi dobrým výslledkům – hlavně u obrázků, které byly exponovány „na světla“. Žádná sebedůmyslnější funkce totiž nedokáže dostat kresbu do vypálených míst. Všechny tyto úkony se zatím dělají na jednom obrázku, nejde o kombinaci (sendvičování) více obrazů.
Kombinování dvou (a více) obrazů má několik režimů.
Average je zprůměrování dvou snímků, je to nejrychlejší a nejméně efektivní metoda (photomatix06.jpg). H&S details je o něco pomalejší, ale účinnější metoda (photomatix07.jpg). H&S details adjust umožňuje ovlivňování vstupních parametrů. Touto metodou dojdeme k tmavším nebo světlejším výsledným obrázkům (photomatix09.jpg). H&S details intensive umožňuje nastavit jemnost provedení. H&S details enhanced je nejpomalejší, s nejdokonalejšími výsledky (photomatix10.jpg).
Editor umožňuje práci i s 16 bitovými TIFF obrázky, získanými z RAW formátu. Nemá smysl s epokoušet v tomto režimu zpracovávat JPG obrázky.
 |
| Výsledný obrázek – je tonálně i kresebně bohatý ve světlech i stínech.
|
Ke spojení dvou obrázků, které nebyly pořízeny ze stativu, je třeba nejdřív provést slícování. Zde je k tomu funkce alignement. V automatickém režimu nevede k vždy k dobrým výsledkům (photomatix11.jpg). O moc to není lepší ani při pokusech o ruční nastavení, proto je skutečně třeba používat stativu, jinak výsledky nejsou zaručené.
Každopádně je Photomatix 2.0 vynikající nástroj, o to cennější, že ho lze používat i dávkově. Má jednoduchou instalaci, jeho cena 99 dolarů ovšem bude pro mnoho uživatelů pořád ještě problematická. Myslím, že poloviční by mu slušela lépe.
Dynamický rozsah, to je jeden z největších problémů digitální fotografie. Spočívá v tom, že kontrastně nasvícené scény se obtížně fotografují. Buď upravíme expozici (nastavíme kombinaci clony, expozičního času při dané citlivosti) tak, aby na snímku dobře vyšly ostře osvícené části se všemi detaily a ve správné barvě – a pak budeme mít nepřípustně temné až černé stíny, anebo přizpůsobíme expozici stínům, jenže potom budou jasně osvětlená místa přepálená, budou bílá, bez kresby.
Je mnoho technik, které nám tento problém pomáhají řešit. Zajímavou technikou je „sendvičování“, tedy skládání obrazů na sebe. Přepokládá to, že jsou kresebně totožné. Jde vždy o složení aspoň dvou obrázků. Tato metoda předpokládá, že fotografujeme statickou předlohu a používáme stativ.
Je několik způsobů, jak se dají obrazy skládat na sebe. Dá se to dělat v editorech, které nabízejí práci s vrstvami, jako je Gimp, PaintShop nebo Photoshop. Existují ale i speciální softy. Jeden z nich je Photomatix, nyní ve verzi 2.0.
| |
| Dva snímky byly pořízeny ze stativu s odstupem 1,7 EV. Levý má dobře prokreslená světlá místa, avšak utopené stíny, pravý má vypálené jasy.
|
Pracoval jsem s trial verzí, která je plně funkční, jenomže výsledné obrázky jsou označeny znehodnocujícím vodoznakem.
První krok je učiněn v terénu – je třeba motiv vyfotografovat ze stativu rozdílnou expozicí. Pracoval jsem ze stativu, pětimegovým fotoaparátem Ricoh Caplio R2. Rozdíl v expozici ukázkových snímků byl 1,7 EV. Pak už je třeba obrázky zpracovávat v Photomatixu.
Editor nabízí i běžné funkce, jako je celoplošná úprava jasu a doostření. Obrázky lze detauilně analyzovat pomocí histogramu – užitečná je funkce compare histogram, která srovnává histogramy snímků určených ke zpracování. Jednotlivé snímky lze analyzovat na histogramech celkových jasů a jednotlivých kanálů. Zajímavou funmkcí je tone mapping, která umožňuje zásadním způsobem zvýšit dynamický rozsah a sama o sobě vede k velmi dobrým výslledkům – hlavně u obrázků, které byly exponovány „na světla“. Žádná sebedůmyslnější funkce totiž nedokáže dostat kresbu do vypálených míst. Všechny tyto úkony se zatím dělají na jednom obrázku, nejde o kombinaci (sendvičování) více obrazů.
Kombinování dvou (a více) obrazů má několik režimů.
Average je zprůměrování dvou snímků, je to nejrychlejší a nejméně efektivní metoda (photomatix06.jpg). H&S details je o něco pomalejší, ale účinnější metoda (photomatix07.jpg). H&S details adjust umožňuje ovlivňování vstupních parametrů. Touto metodou dojdeme k tmavším nebo světlejším výsledným obrázkům (photomatix09.jpg). H&S details intensive umožňuje nastavit jemnost provedení. H&S details enhanced je nejpomalejší, s nejdokonalejšími výsledky (photomatix10.jpg).
Editor umožňuje práci i s 16 bitovými TIFF obrázky, získanými z RAW formátu. Nemá smysl s epokoušet v tomto režimu zpracovávat JPG obrázky.
|
| Výsledný obrázek – je tonálně i kresebně bohatý ve světlech i stínech.
|
Ke spojení dvou obrázků, které nebyly pořízeny ze stativu, je třeba nejdřív provést slícování. Zde je k tomu funkce alignement. V automatickém režimu nevede k vždy k dobrým výsledkům (photomatix11.jpg). O moc to není lepší ani při pokusech o ruční nastavení, proto je skutečně třeba používat stativu, jinak výsledky nejsou zaručené.
Každopádně je Photomatix 2.0 vynikající nástroj, o to cennější, že ho lze používat i dávkově. Má jednoduchou instalaci, jeho cena 99 dolarů ovšem bude pro mnoho uživatelů pořád ještě problematická. Myslím, že poloviční by mu slušela lépe.
