| Nemám na mysli to, co je uvnitř Photokiny (a ani to nechci vědět). Zajímá mě, co je uvnitř digitálních fotoaparátů – a i na takovou informaci tady člověk v Kolíně narazí.
Ve středu jsem se potkal na stánku Olympusu se Stanem Kawamurou. To je člověk z toho týmu, který se zasloužil o to, že jednooká zrcadlovka Olympus E 400 je v současné době nejmenší digitální zrcadlovka na světě. Položil jsem mu otázku., která mu mohla připadat pošetilá: z hlediska zpracování obrazu není velký rozdíl mezi kompaktem a zrcadlovkou, proč tedy je tak těžké miniaturizovat zrcadlovku. Když máme dnes kompakty jen o málo větší, než krabička od sirek?
“Motherboard je v podstatě stejný,“ odpověděl. Motherboard, tedy základní deska. A pak vypočítával, co vše je nutně jiné: samozřejmě napájení, tedy akumulátor zabere hodně místa. Kondenzátory napájející blesk, i ty jsou v zrcadlovce výkonnější. Motor závěrky, další komponenta, která zabírá hodně místa. A samozřejmě čip a jeho obslužná zařízení zaberou mnohem více místa. Když jsem se pak ptal, kam až může miniaturizace jít, pravil, že E 400 je tak malá, že kdyby byl její nástupce menší, špatně by se držel v ruce. Což je vskutku víc než šalamounská odpověď. Nicméně, zajímáme se o budoucnost i o tom, co „je uvnitř“. Tak tedy co bude uvnitř v budoucnu? Kawamura soudí, že pokud jde o kompakty, vzhledem k velikosti optiky se dá za fyzikální limit použitelné velikosti světlocitlivých buněk považovat počet patnácti miliónů megapixelů. Pamatujme si to číslo, třeba proto, abychom ho mohli panu Kawamurovi připomenout na některé z příštích Photokin. Ovšem na otázku, na jakých principech snižují zveřejněné ASIC obvody šum, pan Kawamura se sice neponořil v Buddhovo velebné mlčení, ale z odpovědí se nedalo vyčíst víc, než kdyby byl mlčel.
Na stánku Tamronu bylo ve vitríně předvedeno několik „vykuchaných“ objektivů, včetně optiky z mobilního telefonu. I řezy optikou se dají na Photokině zahlédnout. Ale bez komentáře zase nejsou moc platné. Tak například už citovaný pan Kawamura prozradil, jak se podařilo našlapat pětinásobný zoom do kompaktu Olympus ju 750. Klíč k celé záhadě tkví hlavně v jednom z optických členů, který je „hyperkonkávní“. Výsledek záleží na řešení a technologii jediného optického členu… Výrobci optiky mají v této době zlaté časy. Lidé si nakoupili (a nakupují) zrcadlovky a teď zjišťují, že jim jedna hračka nestačí. Je třeba nakoupit další hračky – další objektivy. A jak to vpadá podle hustoty davu na stáncích, u objektivů je snad větší nával, než u samotných zrcadlovek.
Pohled do nitra fotoaparátů nám tedy noho neřekne o jejich fungování. Ovšem jedno poučení si může odnést každý. Když vidíme, jak miniaturní součástky jsou v kompaktech, když na vlastní oči můžeme posoudit, o co je větší snímač zrcadlovky než snímač kompaktu, pak snáze pochopíme, že obrazová kvalita snímku pořízeného zrcadlovkou nutně musí být větší, než kvalita obrázku z kompaktu. I kdyby měl těch „limitních“ patnáct miliónů, jak je předvídá pan Kawamura.
|
| Nemám na mysli to, co je uvnitř Photokiny (a ani to nechci vědět). Zajímá mě, co je uvnitř digitálních fotoaparátů – a i na takovou informaci tady člověk v Kolíně narazí.
Ve středu jsem se potkal na stánku Olympusu se Stanem Kawamurou. To je člověk z toho týmu, který se zasloužil o to, že jednooká zrcadlovka Olympus E 400 je v současné době nejmenší digitální zrcadlovka na světě. Položil jsem mu otázku., která mu mohla připadat pošetilá: z hlediska zpracování obrazu není velký rozdíl mezi kompaktem a zrcadlovkou, proč tedy je tak těžké miniaturizovat zrcadlovku. Když máme dnes kompakty jen o málo větší, než krabička od sirek?
“Motherboard je v podstatě stejný,“ odpověděl. Motherboard, tedy základní deska. A pak vypočítával, co vše je nutně jiné: samozřejmě napájení, tedy akumulátor zabere hodně místa. Kondenzátory napájející blesk, i ty jsou v zrcadlovce výkonnější. Motor závěrky, další komponenta, která zabírá hodně místa. A samozřejmě čip a jeho obslužná zařízení zaberou mnohem více místa. Když jsem se pak ptal, kam až může miniaturizace jít, pravil, že E 400 je tak malá, že kdyby byl její nástupce menší, špatně by se držel v ruce. Což je vskutku víc než šalamounská odpověď. Nicméně, zajímáme se o budoucnost i o tom, co „je uvnitř“. Tak tedy co bude uvnitř v budoucnu? Kawamura soudí, že pokud jde o kompakty, vzhledem k velikosti optiky se dá za fyzikální limit použitelné velikosti světlocitlivých buněk považovat počet patnácti miliónů megapixelů. Pamatujme si to číslo, třeba proto, abychom ho mohli panu Kawamurovi připomenout na některé z příštích Photokin. Ovšem na otázku, na jakých principech snižují zveřejněné ASIC obvody šum, pan Kawamura se sice neponořil v Buddhovo velebné mlčení, ale z odpovědí se nedalo vyčíst víc, než kdyby byl mlčel.
Na stánku Tamronu bylo ve vitríně předvedeno několik „vykuchaných“ objektivů, včetně optiky z mobilního telefonu. I řezy optikou se dají na Photokině zahlédnout. Ale bez komentáře zase nejsou moc platné. Tak například už citovaný pan Kawamura prozradil, jak se podařilo našlapat pětinásobný zoom do kompaktu Olympus ju 750. Klíč k celé záhadě tkví hlavně v jednom z optických členů, který je „hyperkonkávní“. Výsledek záleží na řešení a technologii jediného optického členu… Výrobci optiky mají v této době zlaté časy. Lidé si nakoupili (a nakupují) zrcadlovky a teď zjišťují, že jim jedna hračka nestačí. Je třeba nakoupit další hračky – další objektivy. A jak to vpadá podle hustoty davu na stáncích, u objektivů je snad větší nával, než u samotných zrcadlovek.
Pohled do nitra fotoaparátů nám tedy noho neřekne o jejich fungování. Ovšem jedno poučení si může odnést každý. Když vidíme, jak miniaturní součástky jsou v kompaktech, když na vlastní oči můžeme posoudit, o co je větší snímač zrcadlovky než snímač kompaktu, pak snáze pochopíme, že obrazová kvalita snímku pořízeného zrcadlovkou nutně musí být větší, než kvalita obrázku z kompaktu. I kdyby měl těch „limitních“ patnáct miliónů, jak je předvídá pan Kawamura.
|
