Pentax Q-S1

Pokud někomu přijde řada Nikon1 moc velká, má po ruce alternativu, řadu Q od Pentaxu. Během tří let se zrodila už celkem čtyři kvéčka, model S1 je tedy nejnovější a (nepatrně) největší. Vezměme si na něj lupu.

Jaký je a komu je určen
V šerém dávnověku vyráběl Pentax extrémně malou zrcadlovku (zahrála si ve slavném Antoniově filmu Zvětšenina), a kvéčka jsou její obdobou. I tahle S1, třebaže je o nějaký milimetřík větší než předchůdci, je mrňous mrňousovitá: měří 105 x 58 x 34 mm a váží 250 g. Jeho tělo působí dojmem solidnosti, rozhodně vypadá kovově (některé Q modely jsou metalické, jiné polykarbonátové). Když už začínáme mírami, a jak jinak u trpaslíka, poněkud zaráží, jak hodně vyčnívá setový objektiv. Čekali bychom nějaký zaklapávací pancake (objektiv s extrémně plochou „palačinkovou“ stavbou). Takto vytrčený objektiv zabrání všem pokusům strčit tuhle miniaturu do kapsy. Uvnitř je stabilizovaný čip 1 / 1,7 palce, tedy 7.44 x 5.58 mm , což je víc než měly první dva modely. Jde o dvanáctimegový CMOS s předním osvitem, podporovaný procesorem Q Engine. Rozsah citlivosti je od 100 do 12800. Obrázky zapisuje do JPEG ve třech stupních komprese nebo do RAW – hned dodejme, že jde o formát DNG, takže ho lze pohodlně zpracovat v podstatě kdekoli. Ostření je na principu analýzy kontrastu. Prodlužovací faktor ohniska je 5,6, takže má-li setový objektiv 5 – 15 mm fyzicky, jde po přepočtu o zoom s rozsahem zhruba 28 mm až 85, od slušného širokáče po střední portrétní ohnisko. K disposici je ještě dobře světelné F1.7 pevné sklo s ohniskem 9 mm (tedy padesátka, poměrně nudné ohnisko) existuje ještě hodně drahý široký zoom 4-6 mm (cca 22 – 35 mm ekv.).

Dlouhý objektiv se dodává spolu se seťákem dohromady v kitu za 15 tisíc; ten má ohnisko 14-45 mm (80 – 250) a je to pěkné sklo. Zbývají pak nádavkem jakési objektivy na hraní bez valného smyslu. Zde je třeba hned říct, že na trhu jsou i kompakty bez výměnného objektivu, leč s kvalitním zoomem a stejně velkým nebo větším čipem za stejné, ba menší peníze. Displej je pevný dotykový třípalcový s 460 000 px. Vestavěný blesk má synchro až 1/2000, to je velká výhoda při projasňování tvrdých stínů ve slunečním světle. Sériové focení má 5 oken/sec, tak malý čip a tak malé rozlišení by snesly víc. Video je Full HD 190, MPEG-4 nebo AVC/H.264. Zapisuje na SD karty a jeho akumulátor D-LI68 by měl vydržet 250 snímků, kde by se vzalo! Pentax si potrpí na barvičky, barevných kombinací tohoto přístroje je rovných 36.

Ovládání a menu
Je to mrně, ale ovládání má jako velký (dospělý) foťák. Zapíná se tlačítkem na horní stěně, kde najdeme vlevo od aktivních sáněk tlačítko pro prohlížení a šoupě pro uvolnění blesku. U spouště je kruhový volič režimů.

Na přední stěně je další kruhový volič, ten vlevo od objektivu z pohledu fotografa. Defaultně jsou tam nadefinované filtry Smart efekt, ale lze tam nadefinovat přes fotomenu obrazovku 3 poměr stran, způsob zaostřování, focus peaking – zvýraznění obrysů při ručním ostření a ND neutrální filtr. Posice jsou 4 plus vypnuto, jen ty filtry zaberou všechny čtyři. Ty filtry jsou milé, ale stalo se mi, že jsme si omylem kolečkem zatočil. Druhé kolečko na přední straně je přijímač dálkového ovládání, jinou funkci nemá, leda estetickou a slouží i jako grip, tak malý přístroj by mohl snadno vyklouznout z prstů.

Na zadní stěně je shora tlačítko pro korekci expozice, typické pentaxí „zelené tlačítko“ . To slouží primárně jako reset funkcí (návrat do výchozího nastavení), ale já si tam nastavil aretaci expoziční automatiky. Ta obvykle bývá spojena s namáčknutím spouště, nikoli na tomto Pentaxu. To je ovšem trochu nešikovné, protože na téhle miniatuře není zrovna snadné se něčeho došátrat.

Čtyřcestný volič má alokované funkce ISO nahoře, WB dole, vlevo blesk a vpravo režim pohonu. Dodejme ještě, že ISO má režim buď automatické – až do 12800, anebo natvrdo nastavitelné. Velmi snadno se přeskakuje z jednoho do druhého, toto řešení typické pro Pentaxy je ojedinělé a skvělé.

Dole je tlačítko pro menu a INFO – to je v podstatě funkční menu s patnácti nejužívanějšími funkcemi.
Menu je skromné, fotomenu má jen 3 obrazovky. Na obrazovce 2 je korekce zkreslení, to bychom hledali spíš v setupu, a nastavení D-range s korekcí přepalů a kompenzací stínů. Najdeme tu i redukci šumu při vysokém ISO a zapíná / vypíná se tu stabilizace.

Jak se s ním fotí
Je to příjemně svižný aparát. Startuje do vteřiny a ani autofokus není nijak úmorný. Dá se tedy použít v rozumné míře k živé, dejme tomu rodinné fotografii. Za dobrého světla se s ním dají pořídit kvalitní, příjemně barevné obrázky. Je s tím spojeno několik zvláštností.

Skupiny objektivů: Tento přístroj má bajonet Q a náleží k němu ve skupině A čtveřice objektivů, jak už jsem se zmiňoval: standardní pevný, standardní zoom, telefoto zoom a širokoúhlý zoom. Všechny mají závěrku v objektivu – a přístroj má i elektronickou závěrku.
Ve skupině B jsou tři legrační objektivy (toy lens) a v C skupině je rybí oko – obě skupiny bez závěrky. Lze ale připnout adaptér a pak k němu pasují velké objektivy s bajonetem K.

Elektronická závěrka: Vskutku zajímavou vychytávkou jsou závěrky přístroje. Objektivy skupiny A mají v sobě centrální závěrku a synchronizují až na 1/2000 sec. Když v oddílu menu C – uživatelské nastavení nastavíme elektronickou závěrku, při focení bez blesku lze dosáhnout až 1/8000 sec, avšak po aktivaci blesku dosáhneme nejkratší rychlosti 1/13 sec (nespletl jsem se, jde o třináctinu). Inu, je to taková zvláštnost. Ta 1/8000 je pěkná, užívá se toho, když použijeme nějaký ultrasvětelný objektiv za účelem rozmazání pozadí = malé hloubky ostrosti. Zde se pohybujeme v řádu milimetrů, takže na čarování s bokehem můžeme zapomenout.

Elektronická vodováha – je milé zařízení, přístroj je ale velmi malý a je tudíž těžké se trefit do toho zlomku vteřiny, kdy nám zelená úsečka schválí horizontálnost fotky.
V menu najdeme položku korekce zkreslení. Ta tu není pro legraci, bez korekce je tu u setového objektivu masivní soudková vada. Korekce je ovšem zásadní zásah do struktury obrazu, takže je na zvážení, zdali by nebylo lépe – třeba v lese – se na korekci vyignorovat a mít lepší kresbu v okrajových partiích. Podotknu ještě, že pokud fotíme v RAW (DNG), přístroj korekci ignoruje sám… Nemusím asi dodávat, že nahoře na ukázce je to s korekcí, dole bez.

Šum odpovídá možnostem čipu 1 / 1.7. Je všudypřítomný, do 1600 snesitelný s přimhouřením oka, 3200 musíte přimhouřit obě a při 6400 ho uvidíte, i když budete mít před očima prkýnko.

Budiž útěchou, že stabilizace slušně funguje do 1/25 sec, to je díky malému rozlišení, a výsledek je snesitelný i při 1/15 sec. Doporučuji při vyšších ISO pracovat v RAW, přece jen se šumu zbavíme individuální péčí lépe, než to udělá firmware uvnitř aparátu, vlevo JPEG, vpravo DNG zpracované v Photoshopu:

Shrnutí
Přístroj je určen milovníkům miniatur. Je nejmenší ze systémových kompaktů a dodává se za rozumnou cenu – se dvěma objektivy za 15 tisíc, se záklaďákem za 11. Je to trochu taková Sofiina volba: objektiv s ekvivalentem 80 – 250 za čtyři litry, to je hodně dobrá cena. Jiná věc je, že podle mých zkušeností se s těmi dlouhými skly na systémových kompaktech bez elektronického hledáčku špatně fotí. Jo, kdyby za ty 4 tisíce byl ten širokoúhlý 3.8-5.9 mm objektiv, ale ten jde za jedenáct tisíc… K přístroji lze dokoupit elektronický hledáček, ale taky za pět tisíc. Ale do těchto úvah se v recenzích nerad pletu. Co komu může připadat levné, je někomu drahé a zbytečné a naopak. Každopádně je tento Pentax zábavný přístroj, určený k ležérnímu, spíše prázdninovému focení a dává poučenému fotografovi příležitost, aby ho lidi chválili, jakým prckem udělal tak pěkné obrázky.

Ukázky:

1 až 4 rozsah zoomu setového objektivu, 12 a 13 teleobjektiv z kitu, 14 a 15 efektové filtry, 16 protisvětlo.