26.1.2004
Střízlivě řešený pětimegový kompakt nabízí jedinou výstřednost – zoom s rozsahem 1:5, velmi příjemné dědictví po svých předchůdcích, Optiu 550 a Optiu 450. Objektiv má rozsah odpovídající 37,5 – 187,5 mm a světelnost 2.8 – 4.6, to jsou velmi příjemné parametry.Má průhledový hledáček s korekcí oční vady, rozměry 100x59x40 mm a 247 g, kovové tělo. Napájen je lithium-iontovým akumulátorem s vysokou kapacitou, nabíječka je v ceně přístroje. Propojení s počítačem přes USB, bohužel jen 1.1 , displej má úhlopříčku 1,5´´. Zápis je na
 |
 |
 |
SD/MMC kartu, v dodávce je 16 MB karta. Od svého bezprostředního předchůdce, Optia 550, se liší posazením času, takže teď má rozsah od 15 sec do 1/2000. V praxi je rozhodně výhodnější mít delší časy než ultrakrátké, jakkoli v té skutečně běžné praxi do takových extrémů na jedné i druhé straně sotva kdy zabloudíme. Citlivost má rozsah od 64 do 400 ISO.
Přístroj působí nenápadným dojmem a člověk by neřekl, jak je doslova nadupaný funkcemi. Přirozeně že má poloautomatické nastavování expozice s prioritou času nebo clony a též plně manuální nastavení. Manuálně lze nastavit i bílou (plus šest předvoleb). Zajímavá je funkce ručního nastavení vzdálenosti (nastaví se tlačítkem, jímž nastavujeme makro, eventuálně supermakro do 2 cm), ostříme pak čtyřcestným „joystickovým kolečkem“ – šipkou nahoru nebo dolů. V režimu manuálního ostření se výrazně zkracuje prodleva spouště, místo průměrné hodnoty 1,1 sec pouze 0,52, což je polovina.
Ze speciálních funkcí stojí za zmínku intervalové fotografování, které – zvláště pak ve spojení s přibližovacími předsádkami – může sloužit i ke speciální technické a vědecké fotografii. V tomto režimu lze pořídit až 99 snímků, v rozsahu od 10 sec do 4 minut v krocích pop 1 sec anebo v intervalu 4 minuty až 99 minut v krocích po 1 minutě. Jako volitelné příslušenství – též vhodné pro technickou fotografii – je dálkové ovládání. Některé funkce jsou diskutabilní, jako na příklad „digitální filtry“ – osm barevných a jeden změkčovací, jakási digitální „duto-čočka“. – při záznamu se „soft filtrem“ přístroj mimořádně dlouho zapisuje, zřejmě si musí lámat hlavu, než poničí ostrost snímku :-). Experimenty tohoto druhu mají skutečný smysl, jenom pokud chceme snímky přímo tisknout (přes PictBridge rozhraní), jinak je rozumnější měnit barevnost či ostrost na kopii v editoru. I když dlužno dodat, že „soft“ obrázek vypadá docela zajímavě. Další zvláštností je pořizování stereozáběrů – v dodávce jsou i speciální brýle k prohlížení plastických fotek.
Experimentátoři se tedy mohou na Optiu vyřádit. Ti co neradi laborují mají k disposici devět předvolených režimů pro různé situace (od ohňostroje po „barvy podzimu“), Průsečíkem obou přístupů je systém uživatelských nastavení: to co jsme experimentálně navolili pro určitý typ situace lze uložit a pak rychle vyvolat, jakmile obdobná situace nastane. Zde se doporučuje prozkoumat funkce ostrost, kontrast a barevnost.
V praxi je hlavní atrakcí přístroje zoom s rozsahem 1:5, tedy – disponující teleobjektivem s délkou ohniska téměř 200 mm. Rychlosti nejsou oslnivé, náběh za 3,9 je dnes pomalý, zpoždění 0,1 s namáčknutím je normální, 1,1 bez namáčknutí je takém pomalé. Lze ale přepnout na manuální ostření a pak je zpoždění 0,4 – 0,5 sec. Přezoomování z extrému do extrému trvá 2 sec. Obrazová kvalita je velmi dobrá, odpovídá pětimegové normě. Bez obav lze fotografovat i v nižších rozlišeních (2048 x 1536, 1600 x 1200, 1024 x 768, 640 x 480), kdo chce dělat snímky 10×15 a menší, bohatě mu stačí „dvoumego“ 1600×1200. Slabinou je hledáček. Bohužel, jeho nepřesnost je až na pováženou, téměř 10% na každé straně „navíc“ při širokém úhlu, to není dobré, je proto třeba se spoléhat na displej, tam je chyba zanedbatelná, cca jednoprocentní, na hranici měřitelnosti. Oblíbená disciplína našich badatelů je „barevná aberace“ – ta je při širokém ohnisku zanedbatelná, při dlouhém nulová.
Pro zhýčkaného uživatele bude ovládání trochu komplikované. Menu je velmi strohé, téměř ve stylu „profi“. Čtyřcestné „joystickové kolečko“ lze naprogramovat, takže v každém jeho směru máte zkratku pro jednu funkci (v základním nastavení vlevo a vpravo je kompenzace expozice, to je vynikající řešení). Nicméně míra „profesionality“ menu jaksi neodpovídá celkovému řešení přístroje, které se přiklání širším vrstvám fotografické veřejnosti. Kdo si ale na menu zvykne, bude spokojen s výkonným aparátem, s jeho příjemnými malými rozměry a vynikající obrazovou kvalitou.
Ukázky:
 |
 |
 |
 |
 |
Snímek vlevo – ukázka aberace. |
26.1.2004
Střízlivě řešený pětimegový kompakt nabízí jedinou výstřednost – zoom s rozsahem 1:5, velmi příjemné dědictví po svých předchůdcích, Optiu 550 a Optiu 450. Objektiv má rozsah odpovídající 37,5 – 187,5 mm a světelnost 2.8 – 4.6, to jsou velmi příjemné parametry.Má průhledový hledáček s korekcí oční vady, rozměry 100x59x40 mm a 247 g, kovové tělo. Napájen je lithium-iontovým akumulátorem s vysokou kapacitou, nabíječka je v ceně přístroje. Propojení s počítačem přes USB, bohužel jen 1.1 , displej má úhlopříčku 1,5´´. Zápis je na
| |
| |
| |
SD/MMC kartu, v dodávce je 16 MB karta. Od svého bezprostředního předchůdce, Optia 550, se liší posazením času, takže teď má rozsah od 15 sec do 1/2000. V praxi je rozhodně výhodnější mít delší časy než ultrakrátké, jakkoli v té skutečně běžné praxi do takových extrémů na jedné i druhé straně sotva kdy zabloudíme. Citlivost má rozsah od 64 do 400 ISO.
Přístroj působí nenápadným dojmem a člověk by neřekl, jak je doslova nadupaný funkcemi. Přirozeně že má poloautomatické nastavování expozice s prioritou času nebo clony a též plně manuální nastavení. Manuálně lze nastavit i bílou (plus šest předvoleb). Zajímavá je funkce ručního nastavení vzdálenosti (nastaví se tlačítkem, jímž nastavujeme makro, eventuálně supermakro do 2 cm), ostříme pak čtyřcestným „joystickovým kolečkem“ – šipkou nahoru nebo dolů. V režimu manuálního ostření se výrazně zkracuje prodleva spouště, místo průměrné hodnoty 1,1 sec pouze 0,52, což je polovina.
Ze speciálních funkcí stojí za zmínku intervalové fotografování, které – zvláště pak ve spojení s přibližovacími předsádkami – může sloužit i ke speciální technické a vědecké fotografii. V tomto režimu lze pořídit až 99 snímků, v rozsahu od 10 sec do 4 minut v krocích pop 1 sec anebo v intervalu 4 minuty až 99 minut v krocích po 1 minutě. Jako volitelné příslušenství – též vhodné pro technickou fotografii – je dálkové ovládání. Některé funkce jsou diskutabilní, jako na příklad „digitální filtry“ – osm barevných a jeden změkčovací, jakási digitální „duto-čočka“. – při záznamu se „soft filtrem“ přístroj mimořádně dlouho zapisuje, zřejmě si musí lámat hlavu, než poničí ostrost snímku :-). Experimenty tohoto druhu mají skutečný smysl, jenom pokud chceme snímky přímo tisknout (přes PictBridge rozhraní), jinak je rozumnější měnit barevnost či ostrost na kopii v editoru. I když dlužno dodat, že „soft“ obrázek vypadá docela zajímavě. Další zvláštností je pořizování stereozáběrů – v dodávce jsou i speciální brýle k prohlížení plastických fotek.
Experimentátoři se tedy mohou na Optiu vyřádit. Ti co neradi laborují mají k disposici devět předvolených režimů pro různé situace (od ohňostroje po „barvy podzimu“), Průsečíkem obou přístupů je systém uživatelských nastavení: to co jsme experimentálně navolili pro určitý typ situace lze uložit a pak rychle vyvolat, jakmile obdobná situace nastane. Zde se doporučuje prozkoumat funkce ostrost, kontrast a barevnost.
V praxi je hlavní atrakcí přístroje zoom s rozsahem 1:5, tedy – disponující teleobjektivem s délkou ohniska téměř 200 mm. Rychlosti nejsou oslnivé, náběh za 3,9 je dnes pomalý, zpoždění 0,1 s namáčknutím je normální, 1,1 bez namáčknutí je takém pomalé. Lze ale přepnout na manuální ostření a pak je zpoždění 0,4 – 0,5 sec. Přezoomování z extrému do extrému trvá 2 sec. Obrazová kvalita je velmi dobrá, odpovídá pětimegové normě. Bez obav lze fotografovat i v nižších rozlišeních (2048 x 1536, 1600 x 1200, 1024 x 768, 640 x 480), kdo chce dělat snímky 10×15 a menší, bohatě mu stačí „dvoumego“ 1600×1200. Slabinou je hledáček. Bohužel, jeho nepřesnost je až na pováženou, téměř 10% na každé straně „navíc“ při širokém úhlu, to není dobré, je proto třeba se spoléhat na displej, tam je chyba zanedbatelná, cca jednoprocentní, na hranici měřitelnosti. Oblíbená disciplína našich badatelů je „barevná aberace“ – ta je při širokém ohnisku zanedbatelná, při dlouhém nulová.
Pro zhýčkaného uživatele bude ovládání trochu komplikované. Menu je velmi strohé, téměř ve stylu „profi“. Čtyřcestné „joystickové kolečko“ lze naprogramovat, takže v každém jeho směru máte zkratku pro jednu funkci (v základním nastavení vlevo a vpravo je kompenzace expozice, to je vynikající řešení). Nicméně míra „profesionality“ menu jaksi neodpovídá celkovému řešení přístroje, které se přiklání širším vrstvám fotografické veřejnosti. Kdo si ale na menu zvykne, bude spokojen s výkonným aparátem, s jeho příjemnými malými rozměry a vynikající obrazovou kvalitou.
Ukázky:
| |
|
| |
|
| |
Snímek vlevo – ukázka aberace. |
