Pentax MX-1

Zatímco levné kompakty celosvětově vymírají jako druh pod tlakem chytrých telefonů, dobře se daří technicky náročným kompaktům nejvyšší třídy, od kterých je už jen skok k mirrorlessu. Takový je i přírůstek do rodiny Pentaxů. Jeho koncept je velmi podobný přístroji Olympus XZ-2 iHS. Stejný čip 1 /1,7 palce (7.44 x 5.58 mm), stejný rozsah ISO od 100 do 12800, stabilizace na čipu, mohl by z toho být kvíz pro nedělní přílohu novin na téma „najdi shodné prvky, vítěz vyhraje čepici s nápisem a bambulí“.

Retro styl u zákazníků zabírá, mimo jiné, že je v mnohém ohledu praktický. Na historický úspěch navazuje i tento mirrorless Ricoh-Pentaxu. Model MX byla zrcadlovka vyráběná v létech 1976 až 1985 (ano, bylo normální vyrábět model devět let, proč ne?), plně manuální. Souběžně se vyráběl model ME (1979 – 1984, taky jsem ho měl) už s vestavěnou elektronikou a když přeskočíme pár desítek let, jsme u současného modelu MX-1. Ten vypadá jako ohoblované MX z nejslavnější doby. Vezmete do ruky důkladný kus železa piánově černý nahoře a dole, potažený pruhem drsné gumy. Vpředu výrazný objektiv s výtečnou světelností F1.8-F2.5 na ohnisku odpovídajícímu 24 – 112 mm. Vzadu výklopný třípalcový displej s 920 tisíci pixely.

Svatba Ricohu a Pentaxu má svoji logiku. Tyto značky vždy produkovaly výtečné fotoaparáty, které byly určené fajnšmekrům. Něco jako Subaru mezi automobily. Nejsou podbízivé a musíte se naučit s nimi zacházet. Rádi je musíte mít už dopředu. Ono to začne už tím, že když MX-1 poprvé zapnete, musíte půl dne počkat, aby se nabila skrytá baterka uvnitř přístroje. Až pak se vám podaří nastavit češtinu a datum a čas a podobné věci. Fajšmekrovské fotoaparáty bývají poseté knoflíky. Tento není, volby jsou někdy skryté, někdy nestandardní.

Ovládání a menu Na horní stěně po kratším pátrání najdete vypínač ukrytý mezi kruhový volič režimů a spoušť kombinovanou s ovládáním zoomu. Vpravo pak je kolečko ovládající korekci expozice, skvěle umístěné! Na kruhovém voliči najdete klasicky zeleně označený automatický režim a pak AUTO PICT, to dnes bývá označováno jako inteligentní automatika. V tomto režimu si přístroj volí sám scénické režimy. Pozná například, že jsme blízko motivu a nastaví makro. Ale pozor, on to umí i v kreativních režimech P, Av, Tv a dokonce i M!

Zůstaňme ale u kruhového voliče. Nalezneme na něm kromě toho co jsme už jmenovali USER nastavení, tedy uživatelské nastavení. Pak tam jsou scénické režimy. K nim se dostaneme přes menu, přes první položku první obrazovky fotomenu (ještě se k němu vrátím). Ve scénických režimech najdeme vcelku běžné položky, jako je portrét, krajina, svíčka nebo zvířata. Je tu ale i WIDE. V tomto režimu překlopí přístroj snímání na výšku a přiměje vás k pořízení dvou spasovaných obrázků. Principiálně rozumné, bohužel i v tomto režimu přístroj přejde do třímegového režimu. Je zde i funkce PANORAMA, tam jsme zvyklí na rozměrovou redukci fotky. Zde je to, zdá se, nadbytečné a proto je lépe dělat panorama ručně a o své vůli určit jeho rozměry. Scéna PANORAMA není automatická a dovoluje jen spojení tří snímků na šířku. To je hodně historické řešení. Na kruhovém voliči nalezneme ještě HDR, tedy spojení snímků s rozdílnou expozicí s cílem vyrovnat rozdíly jasů. Funguje to zde výborně, ´v menu je možno nastavit až 2. stupeň (standard, síla 1 a síla 2) a ten je opravdu drsný.

Čímž se dostáváme k menu. Zde najdeme na obrazovce 2 i druhý způsob, jak vyrovnávat jasy, totiž D-range. Zde lze nastavit korekci přepalů a eventuální kompenzaci stínů. Korekce přepalů je defaultně zapnutá na režimu AUTO, kompenzace stínů defaultně vypnutá. V menu najdeme i ND filtr. Připomenu, že je to digitální simulace šedého filtru, který má umožnit prodloužení doby osvitu, na příklad při vytváření oblíbeného efektu „rozmazaná bystřina“. Zde ten ND filtr má jiný efekt, vede k hluboké podexpozici při zachované době osvitu. Smysl jsem nepochopil.

Musím se ale vrátit k první položce fotomenu. Krátce jsem se o ní zmínil v souvislosti se scénickými režimy. Ale i v ostatních režimech má svoji funkci. Pod položkou vlastní snímek najdeme charakteristiky snímání, lze je vyzkoušet, ale výsledný efekt je minimální.

To nestandardní, to je tlačítko INFO, které zde supluje přístup k funkčnímu menu. P stisku máte na displeji nabídku nejdůležitějších voleb. Kupodivu ale ani v menu, ani zde nenajdeme bracketing.

Jak se s ním fotí
Podstatný je výkon. Ten je vynikající. Svému bližnímu, tedy Olymu XZ-2 nedělá ostudu. Už v plně automatickém režimu se ukázalo, že žádné hrátky s korekcí expozice nepotřebuje, sklony k přepalům nemá a kreslí ostře a se všemi detaily v jasech jako ve stínech. Podivuhodný je digitální zoom, je nejlepší s jakým jsem se kdy setkal a není třeba ho vypínat. Obrázky lze ukládat v JPEG (kvalita FINE a NORMAL) a RAW, přičemž formát RAW je zde DNG a ten lze otevřít kdekoli, kde působí DNG konvertor.

Shrnutí
Pentax MX-1 je robustní, možná až příliš robustní kompakt s vynikajícím obrazovým výkonem už v automatickém režimu. Má vynikající optiku a zpracování obrazu je na výši. Expert dotáhne jeho výkon ještě do vyšší úrovně, pokud bude fotografovat v RAW / DNG režimu, k vyvolání mu pomůže výtečný Silkypix. Pokud někomu vadí, že Silkypix není lokalizovaný, i náš Zoner s doplněným Adobe DNG konvertorem to zvládne také. Cenově sedí v květnu 2013 na úrovni dvanácti tisíc, to je na přístroj této třídy a tohoto výkonu rozhodně oprávněná a rozumná cena.
Recenze je psána v kooperaci s časopisem Československá fotografie Jana Karbusicého)

Ukázky:

1 až 3 a 4 až šest – rozsah zoomu plus digitální zoom, 8 také dgitální zoom. Čídlo 9 a 13-14 při 1600 ISO.