Nezařazené

PC-E NIKKOR 24mm f/3.5D ED (seznámení)

Do naší rostoucí sbírky objektivů zařadíme i tento zcela neobvyklý profesionální objektiv, schopný vyosení a naklonění optické osy. Nejde o test v pravém slova smyslu, protože na semináři fy Nikon byl čas právě tak na krátké seznámení. Ale i to bylo zajímavé. Podstata se lépe ukáže než vysvětlí.

PC-E NIKKOR 24mm je vybaven běžným nikonským bajonetem, nicméně ostří se manuálně širokým prstencem u vzdálenější strany. Úzký prstenec slouží k ručnímu clonění (F3.7 až F32). Pokud byl nasazen na Nijkonu D200, byly pokusy o automatiku marné, na full size přístroji D3 automatika částečně fungovala. Závěr je jednoznačný – tento objektiv je nutno ovládat jen v manuálním režimu, tedy učně se vším všudy – režim mít na M a časy nastavovat na přístroji, clonu ručně na objektivu a ostřit na matnici taky ručně.

Kolečko na horní straně slouží k aretaci objektivu v přímém směru. Lze ho vyosit +-8,50 – na snímku je jasně vidět linie, podle níž se objektiv “ohýbá” (uvidíme to na další ukázce. Osu lze posouvat nahoru a dolů v rozmezí +- 11.5 mm. V objektivu jsou 3 ED členy (celkem má 13 členů v 10 skupinách, kromě WED členů jsou tam tři asférické čočky a jedna má anokrytalovou antireflexní vrstvu). Ostří od 21 mm. Má 9 lamelovou clonu, průměr filtru 77 mm. Rozměry má 85,5×108 mm, výží 730 g.

Takto objektiv vypadá, když je vychýlen směrem vzhůru. Ten hranatý modul je otočný, takže po uvolnění aretace (vidíme ji pod nápisem, blízko tlačítka pro uvolňování bajonetu z těla přístroje) lze po malých aretovatelných krocích objektiv natáčet podél své osy.

A takto vypadá objektiv, když je vyosen směrem vzhůru.
Toto naklánění a vysouvání osy napodobuje metodu zvanou kipování, známou z praxe s velkoformátovými přístroji. Dříve to dokázal každý deskáč, dnes jsou toho schopny profesionální velkoformátové přístroje typu Sinar či Linhof Technika a pod. Velkoformátové přístroje to dokáží v obrovském rozsahu a navíc, mohou vyosovat a naklánět nejen přední standartu s objektivem, ale i zadní s kazetou, respektive datovou stěnou. Rozsah uskutečnitelný na objektivu je tedy menší a nelže ani od tohoto objektivu čekat totéž, co dokáže dejme tomu Sinar.

Jak to funguje
Primárně se dají tímto objektivem do jisté míry srovnávat kácející se linie. Je logické, že efekt se více projeví na full size přístroji, tedy na kinofilmové zrcadlovce Nikon nebo na modelu D3 – jím byly pořizovány naše ukázky. Takhle nějak to funguje, snímek vlevo vez vyhnutí, snímek vpravo po vyhnutí osy.

Jistě si všimnete, že na zkorigovaném snímku narostly optické vady, především soudková vada, přesněji – jakési prohnutí vodorovných linií směrem nahoru. To je samozřejmě daň nutná zaplatit, protože jak při vyosení, tak při vyhnutí osy se využívá kresby v těm místech kresebného pole, která jsou za normálních okolností mimo plochu snímače, respektive filmu. Proto si myslím, že toto není ideální způsob použití tohoto objektivu, protože softwarově se kácející se linie srovnají rychleji a efektivněji (i když též za cenu ztráty kvality obrazu!). Zajímavější je způsob, jakým tento objektiv při vychylování osy nakládá s prostorem. Následující dva snímky byly pořízeny ze stejného místa:

Zkrácení prostoru je patrné i na následující dvojici:

Z ukázek je patrná vinětace při extrémním vyosení, ta se samozřejmě dala čekat a je u objektivu tohoto typu omluvitelná (samozřejmě se projevuje jen buď nahoře nebo dole, podle toho, kam je objektiv vyosen). Vyosování přinášelo zajímavější výsledky. Vyhnutí osy vedlo ke značnému rozostření – ovšem právě toho efektu se dá k některým záměrům využít.

Kresebný výkon je uspokojivý. Při plné světelnosti F3.5 je kresba slabá a taktéž hodně vadne na clonách F22 a F32, nicméně od clony 5.6 do clony F11 resp. F16 se drží na velmi dobré úrovni. Zde jsou odkazy na srovnávací tabulky, levá je od 16 do 32, pravá od 3.5 do 11.

Shrnutí: PC-E NIKKOR 24mm f/3.5D ED je speciální profesionální objektiv, určený pro kinofilmové a full size přístroje Nikon. Umožňuje zajímavé efekty související s interpretací prostoru do dvojrozměrného obrazu. Použitelný je především v krajinářské a architektonické fotografii. Ke spolehlivým výsledkům vyžaduje plně ruční ovládání přístroje i objektivu, třebaže se ve specifikacích uvádí elektronické řízení clony. Ve spojení s modelem D3 sice clona elektronicky fungovala, avšak při extrémním vychýlení byl snímač pro řízení expozice doslova “mimo” a nastavoval zcela nesmyslné hodnoty. Proto je manuální ovládání bezpodmínečná nutnost. Cena v Česku nebyla dosud stanovena (únor 2008), dá se čekat cca 45 tisíc Kč. Nikon připravuje ještě dva modely takto řešených objektivů s delšími ohnisky.

Odkaz na další recenze objektivů je ZDE

Do naší rostoucí sbírky objektivů zařadíme i tento zcela neobvyklý profesionální objektiv, schopný vyosení a naklonění optické osy. Nejde o test v pravém slova smyslu, protože na semináři fy Nikon byl čas právě tak na krátké seznámení. Ale i to bylo zajímavé. Podstata se lépe ukáže než vysvětlí.

PC-E NIKKOR 24mm je vybaven běžným nikonským bajonetem, nicméně ostří se manuálně širokým prstencem u vzdálenější strany. Úzký prstenec slouží k ručnímu clonění (F3.7 až F32). Pokud byl nasazen na Nijkonu D200, byly pokusy o automatiku marné, na full size přístroji D3 automatika částečně fungovala. Závěr je jednoznačný – tento objektiv je nutno ovládat jen v manuálním režimu, tedy učně se vším všudy – režim mít na M a časy nastavovat na přístroji, clonu ručně na objektivu a ostřit na matnici taky ručně.

Kolečko na horní straně slouží k aretaci objektivu v přímém směru. Lze ho vyosit +-8,50 – na snímku je jasně vidět linie, podle níž se objektiv “ohýbá” (uvidíme to na další ukázce. Osu lze posouvat nahoru a dolů v rozmezí +- 11.5 mm. V objektivu jsou 3 ED členy (celkem má 13 členů v 10 skupinách, kromě WED členů jsou tam tři asférické čočky a jedna má anokrytalovou antireflexní vrstvu). Ostří od 21 mm. Má 9 lamelovou clonu, průměr filtru 77 mm. Rozměry má 85,5×108 mm, výží 730 g.

Takto objektiv vypadá, když je vychýlen směrem vzhůru. Ten hranatý modul je otočný, takže po uvolnění aretace (vidíme ji pod nápisem, blízko tlačítka pro uvolňování bajonetu z těla přístroje) lze po malých aretovatelných krocích objektiv natáčet podél své osy.

A takto vypadá objektiv, když je vyosen směrem vzhůru.
Toto naklánění a vysouvání osy napodobuje metodu zvanou kipování, známou z praxe s velkoformátovými přístroji. Dříve to dokázal každý deskáč, dnes jsou toho schopny profesionální velkoformátové přístroje typu Sinar či Linhof Technika a pod. Velkoformátové přístroje to dokáží v obrovském rozsahu a navíc, mohou vyosovat a naklánět nejen přední standartu s objektivem, ale i zadní s kazetou, respektive datovou stěnou. Rozsah uskutečnitelný na objektivu je tedy menší a nelže ani od tohoto objektivu čekat totéž, co dokáže dejme tomu Sinar.

Jak to funguje
Primárně se dají tímto objektivem do jisté míry srovnávat kácející se linie. Je logické, že efekt se více projeví na full size přístroji, tedy na kinofilmové zrcadlovce Nikon nebo na modelu D3 – jím byly pořizovány naše ukázky. Takhle nějak to funguje, snímek vlevo vez vyhnutí, snímek vpravo po vyhnutí osy.

Jistě si všimnete, že na zkorigovaném snímku narostly optické vady, především soudková vada, přesněji – jakési prohnutí vodorovných linií směrem nahoru. To je samozřejmě daň nutná zaplatit, protože jak při vyosení, tak při vyhnutí osy se využívá kresby v těm místech kresebného pole, která jsou za normálních okolností mimo plochu snímače, respektive filmu. Proto si myslím, že toto není ideální způsob použití tohoto objektivu, protože softwarově se kácející se linie srovnají rychleji a efektivněji (i když též za cenu ztráty kvality obrazu!). Zajímavější je způsob, jakým tento objektiv při vychylování osy nakládá s prostorem. Následující dva snímky byly pořízeny ze stejného místa:

Zkrácení prostoru je patrné i na následující dvojici:

Z ukázek je patrná vinětace při extrémním vyosení, ta se samozřejmě dala čekat a je u objektivu tohoto typu omluvitelná (samozřejmě se projevuje jen buď nahoře nebo dole, podle toho, kam je objektiv vyosen). Vyosování přinášelo zajímavější výsledky. Vyhnutí osy vedlo ke značnému rozostření – ovšem právě toho efektu se dá k některým záměrům využít.

Kresebný výkon je uspokojivý. Při plné světelnosti F3.5 je kresba slabá a taktéž hodně vadne na clonách F22 a F32, nicméně od clony 5.6 do clony F11 resp. F16 se drží na velmi dobré úrovni. Zde jsou odkazy na srovnávací tabulky, levá je od 16 do 32, pravá od 3.5 do 11.

Shrnutí: PC-E NIKKOR 24mm f/3.5D ED je speciální profesionální objektiv, určený pro kinofilmové a full size přístroje Nikon. Umožňuje zajímavé efekty související s interpretací prostoru do dvojrozměrného obrazu. Použitelný je především v krajinářské a architektonické fotografii. Ke spolehlivým výsledkům vyžaduje plně ruční ovládání přístroje i objektivu, třebaže se ve specifikacích uvádí elektronické řízení clony. Ve spojení s modelem D3 sice clona elektronicky fungovala, avšak při extrémním vychýlení byl snímač pro řízení expozice doslova “mimo” a nastavoval zcela nesmyslné hodnoty. Proto je manuální ovládání bezpodmínečná nutnost. Cena v Česku nebyla dosud stanovena (únor 2008), dá se čekat cca 45 tisíc Kč. Nikon připravuje ještě dva modely takto řešených objektivů s delšími ohnisky.

Odkaz na další recenze objektivů je ZDE