Nezařazené

Patálie s vrstvami


Před týdnem jsme si tu ukazovali jednoduchou montáž ve vrstvách v Corel Paint Shop Pro XI. Dostal jsme ohlasy, že snad ta věc nebyla vysvětlena dostatečně jasně. Uvědomil jsem si, že přece jenom jsou určitá úskalí práce ve vrstvách, na něž je třeba výrazněji upozornit.

Takže znovu. Obrázek otevřený v CPSP XI. není ještě automaticky ve vrstvách. I když si otevřeme panel vrstvy, neznamená to nic. Obrázek v něm spatříme a je u něho napsáno pozadí. Můžeme s ním provádět rozmanité úpravy a pak ho uložit – ať už pod původním nebo jiným jménem, ale v obou případech půjde zase o jeden jediný JPEG obrázek.

Abychom pracovali skutečně ve vrstvách, první krok je proměna režimu „pozadí“ na režim „rastr“. Když po této proceduře (ostatně popsané v předchozím článku) obrázek budeme ukládat, uložíme ho ve formátu podporujícím vrstvy, na př. PSP nebo PSD (výběrem v dialogu uložit jako, kde z nabídky formátů vybereme ten vhodný).

A teď pozor: jakmile kombinujeme dva obrázky (jako v tomto případě) anebo dokonce více, někdy zmatkujeme v tom ohledu, že ztratíme přehled, ve kterém jsme. Když totiž jsou otevřené dejme tomu dva a přeskočíme z jednoho do druhého, nastavení editoru se nezmění a zůstane tedy otevřený i panel vrstvy a my máme pocit, že pracujeme pořád na jednom obrázku. Takže se může stát, že statečně upravujeme tonalitu v domnění, že jsme v druhé vrstvě obrázku obrazek1.psp a on je to obrazek2.jpg a my to ani nepoznáme na první pohled. Na to tedy pozor především.

Ke specifikům tohoto editoru CPSP patří to, že se obrázek ze schránky vkládá jako nová vrstva bud z menu, nebo kombinací Ctrl+L. I o tom s e psalo v minulém článku, ale jen to připomínám, protože se stává, že začátečník použije kombinaci Ctrl+V a diví se, že se mu „vrstva neobjevila“. Jenže ona se „objevila“ – jako nový obrázek. V Photoshopu je to jinak, tam můžeme vložit vrstvu jako Ctrl+V.

Vrstvy

Pro práci ve vrstvách je důležité pořadí. Jsou na sebe naskládány tak, jak to vidíme na paletě – pro lepší orientaci jsou na každé vrstvě miniatury. Co tam ještě vidíme? Ikonka vlevo nahoře říká, jaký typ vrstvy to je – tedy v daném případě je to rastrová (bitmapová) vrstva, tedy lidově „fotka“. Otevřené oko znamená, že vrstva je viditelná. Podle potřeby ho lze „zavřít“ – pak ta vrstva jakoby nebyla. Proč to dělat? Někdy děláme s vrstvou všelijaké hokusy pokusy a nejsme si jisti výsledkem. Pak je dobře vrstvu duplikovat a vypnout. Když tu původní zmordujeme, tak ji smažeme a otevřeme si duplikát.
No a konečně je důležité, která vrstva je modrá — ta je aktivní a tu upravujeme.

Je důležité rozhodnout, opakuji, o pořadí. Jestliže chceme – jako v tomto případě – napasovat dva obrázky na sebe, použijeme parametr průhlednosti (to je to okénko vlevo nahoře, kde je na naší ukázce je číslo 100 – to znamená stoprocentní krytí, 0 je žádné krytí, tedy vrstva je totálně průhledná. Když nastavíme dejme tomu 50, vrstva zprůhlední a můžeme ji posunovat, zvětšovat, zmenšovat, křivit a podobně, abychom dostali kontury na sebe.

Úkon, který jsme dělali, je gumování. takže logicky, ta vrstva, kterou máme progumovat skrz, musí být nahoře a ta, na kterou se chceme podívat, dole. Když tohle všechno uděláme, musí se pokus povést, i kdyby čert na koze jezdil.

Před týdnem jsme si tu ukazovali jednoduchou montáž ve vrstvách v Corel Paint Shop Pro XI. Dostal jsme ohlasy, že snad ta věc nebyla vysvětlena dostatečně jasně. Uvědomil jsem si, že přece jenom jsou určitá úskalí práce ve vrstvách, na něž je třeba výrazněji upozornit.

Takže znovu. Obrázek otevřený v CPSP XI. není ještě automaticky ve vrstvách. I když si otevřeme panel vrstvy, neznamená to nic. Obrázek v něm spatříme a je u něho napsáno pozadí. Můžeme s ním provádět rozmanité úpravy a pak ho uložit – ať už pod původním nebo jiným jménem, ale v obou případech půjde zase o jeden jediný JPEG obrázek.

Abychom pracovali skutečně ve vrstvách, první krok je proměna režimu „pozadí“ na režim „rastr“. Když po této proceduře (ostatně popsané v předchozím článku) obrázek budeme ukládat, uložíme ho ve formátu podporujícím vrstvy, na př. PSP nebo PSD (výběrem v dialogu uložit jako, kde z nabídky formátů vybereme ten vhodný).

A teď pozor: jakmile kombinujeme dva obrázky (jako v tomto případě) anebo dokonce více, někdy zmatkujeme v tom ohledu, že ztratíme přehled, ve kterém jsme. Když totiž jsou otevřené dejme tomu dva a přeskočíme z jednoho do druhého, nastavení editoru se nezmění a zůstane tedy otevřený i panel vrstvy a my máme pocit, že pracujeme pořád na jednom obrázku. Takže se může stát, že statečně upravujeme tonalitu v domnění, že jsme v druhé vrstvě obrázku obrazek1.psp a on je to obrazek2.jpg a my to ani nepoznáme na první pohled. Na to tedy pozor především.

Ke specifikům tohoto editoru CPSP patří to, že se obrázek ze schránky vkládá jako nová vrstva bud z menu, nebo kombinací Ctrl+L. I o tom s e psalo v minulém článku, ale jen to připomínám, protože se stává, že začátečník použije kombinaci Ctrl+V a diví se, že se mu „vrstva neobjevila“. Jenže ona se „objevila“ – jako nový obrázek. V Photoshopu je to jinak, tam můžeme vložit vrstvu jako Ctrl+V.

Vrstvy

Pro práci ve vrstvách je důležité pořadí. Jsou na sebe naskládány tak, jak to vidíme na paletě – pro lepší orientaci jsou na každé vrstvě miniatury. Co tam ještě vidíme? Ikonka vlevo nahoře říká, jaký typ vrstvy to je – tedy v daném případě je to rastrová (bitmapová) vrstva, tedy lidově „fotka“. Otevřené oko znamená, že vrstva je viditelná. Podle potřeby ho lze „zavřít“ – pak ta vrstva jakoby nebyla. Proč to dělat? Někdy děláme s vrstvou všelijaké hokusy pokusy a nejsme si jisti výsledkem. Pak je dobře vrstvu duplikovat a vypnout. Když tu původní zmordujeme, tak ji smažeme a otevřeme si duplikát.
No a konečně je důležité, která vrstva je modrá — ta je aktivní a tu upravujeme.

Je důležité rozhodnout, opakuji, o pořadí. Jestliže chceme – jako v tomto případě – napasovat dva obrázky na sebe, použijeme parametr průhlednosti (to je to okénko vlevo nahoře, kde je na naší ukázce je číslo 100 – to znamená stoprocentní krytí, 0 je žádné krytí, tedy vrstva je totálně průhledná. Když nastavíme dejme tomu 50, vrstva zprůhlední a můžeme ji posunovat, zvětšovat, zmenšovat, křivit a podobně, abychom dostali kontury na sebe.

Úkon, který jsme dělali, je gumování. takže logicky, ta vrstva, kterou máme progumovat skrz, musí být nahoře a ta, na kterou se chceme podívat, dole. Když tohle všechno uděláme, musí se pokus povést, i kdyby čert na koze jezdil.