Papírový program a flash v digitální fotografii.

Papírový program a flash v digitální fotografii.
Jan Neubert

Ležím v posteli malého hotýlku v Benátkách a nemůžu spát. Množství událostí a dojmů na člověka doslova útočí. Při procházkách městem jsem narazil na pověstné papírové benátské masky. Skvělý materiál, proč neshrnout mé dosavadní zkušenosti s využitím papíru s moderní digitální technikou? Protože hodně pracuji s mladými lidmi, kteří začínají fotografovat a zrovna neoplývají nadbytkem finančních prostředků, ale touží po dokonalých fotografiích, vzpomněl jsem si, kterak po válce při nedostatku kvalitních fotopřístrojů Ing. Koblic využil právě potenciál českého kutilství ke stavbě fotoaparátů za pár korun z papíru. 1. Rozptylné bílé přídavné desky k blesku, používám asi 3 roky. Mám čtyři rozměry: A4, větší A3, úzkou 2xA3 na výšku a velkou desku cca 100x70cm. To podle objektu, který fotografuji. Dávají skvěle rozptýlené měkké světlo velkého blesku. Jsou laciné a lehké. Dá se použít jako výchozí materiál lepenka z krabice nebo zbytky Kapy.
2. Spojení digitálu a to, že výsledek našich experimentů s papírovým osvětlovadlem vidíme prakticky okamžitě, nám otevírá netušenou cestu k bezpočtu experimentů se skvělým výsledkem. Proto jsem si vytvořil celé studio plné lepenkových krabic, které vevnitř nabílím a vtipně vyříznutým otvorem zasouvám externí blesk. Plně nahradí drahá záblesková světla. Je pravda, že k správnému výsledku se člověk dobere metodou usilovných dřepů, a trochu déle to trvá, ale konečný výsledek vás mile překvapí.
3. Světelný stan. Při fotografování lesklých předmětů, porcelánu, nádobí, jídla na talíři a pod., potřebujeme měkké rozptýlené světlo ze všech stran a bez stínů. Když se jedná o menší předměty, stačí prostěradlo, které s vámi pomocník podrží v rukou nad objektem jako stan. Prostěradlo lze nahradit i silnějším několikrát na sobě složeným mikrotenem. A externí blesk.
4. Jako zdroje světla používám různé starší laciné externí blesky z bazaru. Intenzitu „našeho osvětlovacího tělesa“ reguluji částečným zakrýváním a odkrýváním reflektoru blesku černým papírem, přidrženým gumičkou nebo mikrotenovým sáčkem. Blesk propojím kablíkem s digi přístrojem. A můžeme začít experimentovat.

S přáním dobrého světla
Jan Neubert 26.10.2010
Benátky a Dobřichovice

Na návštěvě u Neubertů
Poznámky O.Neffa
Nejdříve seznámení. Zde vidíte Jana Neuberta před jedním z jeho „papírových bronkolorů“. Jde skutečně o krabici na bílo nabarvenou zevnitř a v ní dva bazarové blesky, propojené kabelem. To vzadu je skutečně basa, Jan Neubert je muzikant (a konstruktér elektrofonických verzí strunných nástrojů), sochař a spisovatel. A z toho, že nic netají, správně usoudíte, že je to dobrý člověk.

Bližší pohled na adjustaci jednoho z blesků ve stěně krabice:

No a takhle funguje svícení s odraznou deskou:

Blesklo to! Snímek je nasvícen jednou ze škatulí. Vzadu vidíte muzeální, leč funkční zábleskové zařízení. Pořizovací cena za hubičku. Fotil jsem Samsungem NX100, podotýkám to proto, že si jeho aktivní sáňky dokázaly porozumět s „kostičkou“ synchronizačního kabelu z roku raz dva.

Nevýhody
Laskavý čtenář jistě pojme podezření, že to není možné, aby to tak snadno fungovalo. Přirozeně, háčky to má, jak jsem stačil odhadnout na základě krátké návštěvy Neubertova ateliéru. Tedy: v odrazných deskách žádný háček nevidím, to prostě funguje skvěle a hned jak dopíšu, půjdu pátrat po kapách (desky z polystyrenu, nalepují se na ně fotky) a dvě tři desky si vyrobím.

Ty škatule samozřejmě nemají pilotní světlo, takže k nasvícení dojdete metodou pokus – omyl, která je náročná jak pro fotografa, tak pro model. Přirozeně, že Jan Neubert už má zkušenost, jak mu to v tom jeho ateliéru svítí, takže fáze pokusů je u něho krátká. Navíc, jednu z krabic vybavil pilotním světlem, i to tedy lze (pozor na bezpečnost… žárovky dovedou pekelně hřát, hasičům a bezpečnostním technikům se asi při četbě těchto řádků ježí chlupy na zádech). Na další problém upozornil i autor vynálezu – pokud se používají nějaké trofejní blesky, o automatice a ETTL měření není ani řeči. Expozici a vyladění světel je nutno konati ručně. Také focení pod širou oblohou pomocí papírových bronkolorů je možné, leč obtížné když fouká vítr.

A ještě něco – adjustace krabic, tato otázka vás jistě taky napadne. Neubert je věší, jednak ke stropu, jednak k jednoduchým kovovým šibeničkám. Krabice visí na provazovém závěsu, inspirovaném z papírových draků – aby bylo možno snadno najít těžiště a měnit sklon papírového reflektoru.

Tolik v kostce vše, drobných problémů se jistě vyskytne víc, ale ty si každý odhalí a vyřeší sám, což mu přidá k jeho radostnému edisonskému pocitu. J

Za čtenáře děkuji panu Neubertovi – pokud ho chcete lépe poznat, stačí navštívit jeho webovou stránku.

Ohlasy:
Krabice neni nutno zapalovat zarovkami, dnes jsou jiz k mani sikovna led svitidla (jaksi se mi prici rikat zarovky) s patici E27 resp E14. Sviti budto dopredu nebo do boku (kolmo na plast valce).
Moje zkusenost (z jine aplikace) je ze 5W techto 1*) ledek da svetlo podobne 40W zarovce, zasadni vliv vsak ma teleso, do nehoz se umisti (zalezi na tom, jak rozptyluje svetlo).
Pavel Juranek

Papírový program a flash v digitální fotografii.
Jan Neubert

Ležím v posteli malého hotýlku v Benátkách a nemůžu spát. Množství událostí a dojmů na člověka doslova útočí. Při procházkách městem jsem narazil na pověstné papírové benátské masky. Skvělý materiál, proč neshrnout mé dosavadní zkušenosti s využitím papíru s moderní digitální technikou? Protože hodně pracuji s mladými lidmi, kteří začínají fotografovat a zrovna neoplývají nadbytkem finančních prostředků, ale touží po dokonalých fotografiích, vzpomněl jsem si, kterak po válce při nedostatku kvalitních fotopřístrojů Ing. Koblic využil právě potenciál českého kutilství ke stavbě fotoaparátů za pár korun z papíru. 1. Rozptylné bílé přídavné desky k blesku, používám asi 3 roky. Mám čtyři rozměry: A4, větší A3, úzkou 2xA3 na výšku a velkou desku cca 100x70cm. To podle objektu, který fotografuji. Dávají skvěle rozptýlené měkké světlo velkého blesku. Jsou laciné a lehké. Dá se použít jako výchozí materiál lepenka z krabice nebo zbytky Kapy.
2. Spojení digitálu a to, že výsledek našich experimentů s papírovým osvětlovadlem vidíme prakticky okamžitě, nám otevírá netušenou cestu k bezpočtu experimentů se skvělým výsledkem. Proto jsem si vytvořil celé studio plné lepenkových krabic, které vevnitř nabílím a vtipně vyříznutým otvorem zasouvám externí blesk. Plně nahradí drahá záblesková světla. Je pravda, že k správnému výsledku se člověk dobere metodou usilovných dřepů, a trochu déle to trvá, ale konečný výsledek vás mile překvapí.
3. Světelný stan. Při fotografování lesklých předmětů, porcelánu, nádobí, jídla na talíři a pod., potřebujeme měkké rozptýlené světlo ze všech stran a bez stínů. Když se jedná o menší předměty, stačí prostěradlo, které s vámi pomocník podrží v rukou nad objektem jako stan. Prostěradlo lze nahradit i silnějším několikrát na sobě složeným mikrotenem. A externí blesk.
4. Jako zdroje světla používám různé starší laciné externí blesky z bazaru. Intenzitu „našeho osvětlovacího tělesa“ reguluji částečným zakrýváním a odkrýváním reflektoru blesku černým papírem, přidrženým gumičkou nebo mikrotenovým sáčkem. Blesk propojím kablíkem s digi přístrojem. A můžeme začít experimentovat.

S přáním dobrého světla
Jan Neubert 26.10.2010
Benátky a Dobřichovice

Na návštěvě u Neubertů
Poznámky O.Neffa
Nejdříve seznámení. Zde vidíte Jana Neuberta před jedním z jeho „papírových bronkolorů“. Jde skutečně o krabici na bílo nabarvenou zevnitř a v ní dva bazarové blesky, propojené kabelem. To vzadu je skutečně basa, Jan Neubert je muzikant (a konstruktér elektrofonických verzí strunných nástrojů), sochař a spisovatel. A z toho, že nic netají, správně usoudíte, že je to dobrý člověk.

Bližší pohled na adjustaci jednoho z blesků ve stěně krabice:

No a takhle funguje svícení s odraznou deskou:

Blesklo to! Snímek je nasvícen jednou ze škatulí. Vzadu vidíte muzeální, leč funkční zábleskové zařízení. Pořizovací cena za hubičku. Fotil jsem Samsungem NX100, podotýkám to proto, že si jeho aktivní sáňky dokázaly porozumět s „kostičkou“ synchronizačního kabelu z roku raz dva.

Nevýhody
Laskavý čtenář jistě pojme podezření, že to není možné, aby to tak snadno fungovalo. Přirozeně, háčky to má, jak jsem stačil odhadnout na základě krátké návštěvy Neubertova ateliéru. Tedy: v odrazných deskách žádný háček nevidím, to prostě funguje skvěle a hned jak dopíšu, půjdu pátrat po kapách (desky z polystyrenu, nalepují se na ně fotky) a dvě tři desky si vyrobím.

Ty škatule samozřejmě nemají pilotní světlo, takže k nasvícení dojdete metodou pokus – omyl, která je náročná jak pro fotografa, tak pro model. Přirozeně, že Jan Neubert už má zkušenost, jak mu to v tom jeho ateliéru svítí, takže fáze pokusů je u něho krátká. Navíc, jednu z krabic vybavil pilotním světlem, i to tedy lze (pozor na bezpečnost… žárovky dovedou pekelně hřát, hasičům a bezpečnostním technikům se asi při četbě těchto řádků ježí chlupy na zádech). Na další problém upozornil i autor vynálezu – pokud se používají nějaké trofejní blesky, o automatice a ETTL měření není ani řeči. Expozici a vyladění světel je nutno konati ručně. Také focení pod širou oblohou pomocí papírových bronkolorů je možné, leč obtížné když fouká vítr.

A ještě něco – adjustace krabic, tato otázka vás jistě taky napadne. Neubert je věší, jednak ke stropu, jednak k jednoduchým kovovým šibeničkám. Krabice visí na provazovém závěsu, inspirovaném z papírových draků – aby bylo možno snadno najít těžiště a měnit sklon papírového reflektoru.

Tolik v kostce vše, drobných problémů se jistě vyskytne víc, ale ty si každý odhalí a vyřeší sám, což mu přidá k jeho radostnému edisonskému pocitu. J

Za čtenáře děkuji panu Neubertovi – pokud ho chcete lépe poznat, stačí navštívit jeho webovou stránku.

Ohlasy:
Krabice neni nutno zapalovat zarovkami, dnes jsou jiz k mani sikovna led svitidla (jaksi se mi prici rikat zarovky) s patici E27 resp E14. Sviti budto dopredu nebo do boku (kolmo na plast valce).
Moje zkusenost (z jine aplikace) je ze 5W techto 1*) ledek da svetlo podobne 40W zarovce, zasadni vliv vsak ma teleso, do nehoz se umisti (zalezi na tom, jak rozptyluje svetlo).
Pavel Juranek