O problému panoramatických obrázků máme zde v Digineffu celý seriál článků. Zde si stručně předvedeme, jak lze vytvořit panorama bez specializovaných softwarů – v Photoshopu anebo PaintShop Pro – lze to udělat na každém editoru, který umí vrstvy: to jsou ty imaginární průhledné blány, na které umístíme dílčí obrazy a vhodným spojením z nich vytvoříme obraz výsledný.
První fáze – příprava obrázků. Na naší ukázce chci vytvořit panorama ze tří snímků, vyfocených z horního patra Centre Pompidou v Paříži. Nejdříve si obrázky zedituji, tedy upravím jejich jas, kontrast, barevnost – aby odpovídaly představě. Důležité: jakmile jsou na jednotlivých snímcích kácející se linie, bezpodmínečně je nutno je napřímit (výborně se to dělá v Zoner Media Exploreru , PS to samozřejmě umí také). Je třeba dbát na to, aby obrázky na sebe tonálně navazovaly (tedy aby sousedi nebyli moc tmaví nebo světlí).
 |
 |
 |
Tři snímky upravíme – je třeba hlavně srovnat vodorovné a svislé linie a jasy. |
Druhá fáze – je třeba rozšířit plátno. V daném případě jde o dvoumegové snímky 1600×1200 pixelů. Jsou tři, takže ten co bude nejvíce vlevo rozšířím na 4800 x 1200 pixelů. V okně vrstvy změním pozadí na vrstvu a snímek uložím ve formátu *.psd (nemohu tu opakovat abecedu Photoshopu, takže tuto fázi probírám jen stručně).
Vybereme snímek který bude zcela vlevo (bude zahajovat panorama) a ten rozšíříme. Patřičné dialogové okno vidíme dole (na kliknutí si ho zvětšete). Tam je třeba dát si pozor, kterým směrem budete „plátno“ rozšiřovat. V základním nastavení je bílý čtvereček označující ukotvení, tedy umístění obrazu, uprostřed, musíte ho posunout vlevo, aby se plátno rozšířilo vpravo (jako je na naší ukázce).
Třetí fáze spočívá ve vytvoření tří vrstev, na každou umístím jeden dílčí snímek, tak aby plus mínus navazovaly. Spasování provedu tak, že ten co bude nahoře poněkud zprůhledním, abych viděl, co je pod ním a umožnil spasování. Logicky ten, co je první a co jsem rozšiřoval musí se zbavit barvy rozšířené oblasti (kouzelnou hůlkou udělám selekci a barvu vymažu).
Čtvrtá fáze obsahuje jemné navazování a retuš. Zde jsou dva hlavní pomocníci – nástroj guma a nástroj razítko. Velmi doporučuji udělat kopii nahrubo složeného panoramatu. Photoshop lze samozřejmě nastavit na „kroky dozadu“ a vracet se „po stopě zlého činu“ až k místu, před osudným chybným krokem, ale pak nám soubor strašně narůstá datově. Je jednodušší si dělat postupně kopie, ty se pak smažou, až je práce hotova.
Je jasné, že obrázky nebudou přesně na sebe navazovat, něco je třeba oželet nahoře i dole – ale tomu se nelze vyvarovat, ledaže bychom pracovali při snímání velmi přesně, to znamená fotografovali ze stativu s přesně seřízenou panoramatickou hlavicí. Což se u našeho snímku nestalo, ten byl pořízen z ruky.
Zubatý horní okraj je zaviněn nepřesností při fotografování. Modré nebe lze doplnit klonovacím razítkem. Tmavé šmouhy vznikly tím, že se fotografovalo přes špinavé plexi schodišťového tubusu – i to lze razítkem retušovat.
Pátá fáze je už konečná. Vrstvy sloučíme a obrázek doladíme. Ještě to je třeba říci, že asi nemá smysl montovat více než tři – pak totiž jsou panorama neúnosně široká a úzká. Navíc, projevuje se na nich nerovnoměrnost osvětlení – ostatně, i na naší ukázce se projevuje slunce jinak v levé než v pravé straně obrazu.
Výsledné panorama po retuši (doplnění razítkem) oblohy a úpravě barevnosti.
Celý postup je velmi jednoduchý – stručně zopakuji:
1) příprava dílčích snímků
2) jeden zvolíme jako výchozí, převedeme na vrstvy, přidáme vrstvy (pro každý dílčí snímek jednu)¨
3) do příslušných vrstev vložíme dílčí snímky (kopírováním přes schránku)
4) spasujeme – jedeme odleva doprava, postupně, vrchní snímek nastavíme na 80% krytí
5) retušujeme gumou a klonovacím razítkem (pozor na nastavení tvrdosti, obvykle je nejlépe nastavit nulovou tvrdost gumy = rozpité okraje)
6) sloučíme vrstvy a doladíme barevnost snímku
O problému panoramatických obrázků máme zde v Digineffu celý seriál článků. Zde si stručně předvedeme, jak lze vytvořit panorama bez specializovaných softwarů – v Photoshopu anebo PaintShop Pro – lze to udělat na každém editoru, který umí vrstvy: to jsou ty imaginární průhledné blány, na které umístíme dílčí obrazy a vhodným spojením z nich vytvoříme obraz výsledný.
První fáze – příprava obrázků. Na naší ukázce chci vytvořit panorama ze tří snímků, vyfocených z horního patra Centre Pompidou v Paříži. Nejdříve si obrázky zedituji, tedy upravím jejich jas, kontrast, barevnost – aby odpovídaly představě. Důležité: jakmile jsou na jednotlivých snímcích kácející se linie, bezpodmínečně je nutno je napřímit (výborně se to dělá v Zoner Media Exploreru , PS to samozřejmě umí také). Je třeba dbát na to, aby obrázky na sebe tonálně navazovaly (tedy aby sousedi nebyli moc tmaví nebo světlí).
|
|
| |
Tři snímky upravíme – je třeba hlavně srovnat vodorovné a svislé linie a jasy. |
Druhá fáze – je třeba rozšířit plátno. V daném případě jde o dvoumegové snímky 1600×1200 pixelů. Jsou tři, takže ten co bude nejvíce vlevo rozšířím na 4800 x 1200 pixelů. V okně vrstvy změním pozadí na vrstvu a snímek uložím ve formátu *.psd (nemohu tu opakovat abecedu Photoshopu, takže tuto fázi probírám jen stručně).
Vybereme snímek který bude zcela vlevo (bude zahajovat panorama) a ten rozšíříme. Patřičné dialogové okno vidíme dole (na kliknutí si ho zvětšete). Tam je třeba dát si pozor, kterým směrem budete „plátno“ rozšiřovat. V základním nastavení je bílý čtvereček označující ukotvení, tedy umístění obrazu, uprostřed, musíte ho posunout vlevo, aby se plátno rozšířilo vpravo (jako je na naší ukázce).
Třetí fáze spočívá ve vytvoření tří vrstev, na každou umístím jeden dílčí snímek, tak aby plus mínus navazovaly. Spasování provedu tak, že ten co bude nahoře poněkud zprůhledním, abych viděl, co je pod ním a umožnil spasování. Logicky ten, co je první a co jsem rozšiřoval musí se zbavit barvy rozšířené oblasti (kouzelnou hůlkou udělám selekci a barvu vymažu).
Čtvrtá fáze obsahuje jemné navazování a retuš. Zde jsou dva hlavní pomocníci – nástroj guma a nástroj razítko. Velmi doporučuji udělat kopii nahrubo složeného panoramatu. Photoshop lze samozřejmě nastavit na „kroky dozadu“ a vracet se „po stopě zlého činu“ až k místu, před osudným chybným krokem, ale pak nám soubor strašně narůstá datově. Je jednodušší si dělat postupně kopie, ty se pak smažou, až je práce hotova.
Je jasné, že obrázky nebudou přesně na sebe navazovat, něco je třeba oželet nahoře i dole – ale tomu se nelze vyvarovat, ledaže bychom pracovali při snímání velmi přesně, to znamená fotografovali ze stativu s přesně seřízenou panoramatickou hlavicí. Což se u našeho snímku nestalo, ten byl pořízen z ruky.
Zubatý horní okraj je zaviněn nepřesností při fotografování. Modré nebe lze doplnit klonovacím razítkem. Tmavé šmouhy vznikly tím, že se fotografovalo přes špinavé plexi schodišťového tubusu – i to lze razítkem retušovat.
Pátá fáze je už konečná. Vrstvy sloučíme a obrázek doladíme. Ještě to je třeba říci, že asi nemá smysl montovat více než tři – pak totiž jsou panorama neúnosně široká a úzká. Navíc, projevuje se na nich nerovnoměrnost osvětlení – ostatně, i na naší ukázce se projevuje slunce jinak v levé než v pravé straně obrazu.
Výsledné panorama po retuši (doplnění razítkem) oblohy a úpravě barevnosti.
Celý postup je velmi jednoduchý – stručně zopakuji:
1) příprava dílčích snímků
2) jeden zvolíme jako výchozí, převedeme na vrstvy, přidáme vrstvy (pro každý dílčí snímek jednu)¨
3) do příslušných vrstev vložíme dílčí snímky (kopírováním přes schránku)
4) spasujeme – jedeme odleva doprava, postupně, vrchní snímek nastavíme na 80% krytí
5) retušujeme gumou a klonovacím razítkem (pozor na nastavení tvrdosti, obvykle je nejlépe nastavit nulovou tvrdost gumy = rozpité okraje)
6) sloučíme vrstvy a doladíme barevnost snímku
