Nezařazené

Panorama ručně nebo plynule?

Stále více fotoaparátů je vybaveno funkcí plynulého panoramování. Jsou na to i aplikace pro mobil. Co je tedy lepší, ručně, nebo plynule? Panorama vznikne – v každém případě – složením dílčích obrázků, minimálně dvou. Obrázky musí mít překryv, tedy levý musí mít vpravo pruh, na němž je totéž co má pravý vlevo (to je hlavolam). Asi takto:

Stále více fotoaparátů je vybaveno funkcí plynulého panoramování. Jsou na to i aplikace pro mobil. Co je tedy lepší, ručně, nebo plynule? Panorama vznikne – v každém případě – složením dílčích obrázků, minimálně dvou. Obrázky musí mít překryv, tedy levý musí mít vpravo pruh, na němž je totéž co má pravý vlevo (to je hlavolam). Asi takto:




Na této ukázce vidíme princip panoramování. Snímky byly pořízeny po sobě a mají společné pásmo. Pořídil jsem je na výšku. Vždycky dělám panorama na výšku, protože pak vychází proporce výsledné fotky příznivě, není to žádná nudle, se kterou se nedá nic dělat. No a taky proto, že mám široký úhel záběru i nahoru a dolů. Výsledný obrázek je pak takový:


Ani nepoznáte, že to panorama je. Hned vás napadne, proč tedy dělat takové panorama, na kterém nepoznáme, že to panorama je? Například proto, abychom dostali větší rozlišení! Fotil jsme Olympusem OM-D. Ten má největší rozlišení 4608 x 3456 pixelů, to je bratru 16 mega. No a když slepím dva dohromady, i s překryvem, dostanu výšku po ořezu nepřesností nějakých 4200 bodů a šířku ze dvou obrázků s překryvem dejme tomu 7000 bodů a jsme na 29 mega. Fotka Nory v lese, která je na této stránce dole, má po spojení 4 snímků z Olyho 11263 x 3458 a to je bezmála čtyřicet mega, tedy rozlišení digitální stěny. Takovou fotku vytisknu na plachtu se kterou pokryju čelní stěnu jídelny na nádraží. Ale co s tím sweep panorama neboli plynulým panoramováním?

Mají to mnohé kompakty, ale i mirrorlessy, jako například přístroje řady Sony NEX a také jejich TLS přístroje s polopropustným zrcátkem. Fotíte a přístroj nacvaká sérii fotek a slepí ji dohromady do jedné výsledné fotografie. Například takto, pořízeno fotoaparátem Sony HX200V:


Původní fotka má 3424 x 1920 bodů, přičemž zmíněný přístroj fotí v rozlišení 4896 x 3672, tedy 18 megapixelů. To je první nevýhoda. Už po prvních zkušenostech zjistíte, že musíte panorámovat od nejjasnějšího místa ve scéně, zde je to tedy protisvětlo, fakticky světlo v záběru. Přístroj neupravuje expozici během panoramování a nastaví ji podle výchozí situace, proto tedy, opakuji je třeba panorámovat ze světlého do tmavého.
Další zkušenosti vám ukáží, že je obtížné přesně odhadnout, kde obrázek bude začínat a kde skončí. Různé přístroje to mají jinak, některé to dělají líp, jiné hůř, ale vždycky je s tím potíž. Nemáte kontrolu nad tím, jak přístroj panorama vytváří.
Takže, pro nějaké nenáročné fotky je to dobré, ale vážně míněné panorama se s tím moc udělat nedá.

Nezbývá tedy, než dělat panorama z jednotlivých obrázků.

Zde doporučuji především nastavit expozici ručně. Nastavíme ji s ohledem na nejjasnější místo scény (nemusí být na kraji!). Záleží samozřejmě i na tom, jak přesně chcete panorama dělat. Fotoaparát se v každém případě pohybuje a to se projeví v obraze. Podrobně to vysvětluji v článku z loňského prosince, kde prezentuji stativovou hlavici Nodal Ninja, která tento problém řeší a je zde také vysvětleno, jak je to s osou otáčení fotoaparátu.

V praxi, zejména pak v krajinářské praxi, si asi málokdo bude „nodálním bodem“ lámat hlavu. I když by měl! Když si prohlédnete ukázku nahoře, všimnete si, že spodní polička je uskočená, je tam zub. To je způsobeno změnou polohy fotoaparátu a kdybych fotil s Nodal Ninja, asi by se to nestalo.

Ale zpátky k věci. Máme nafocené panorama. Jsou dva způsoby, jak ho dát dohromady. Lepší editory to dovedou automaticky. Už několikrát jsem tady předváděl, jak to dělá Photo Studio Zoneru, v tomto článku píšu o verzi 8, ale ono se to dělá pořád stejně.

Velmi dobrou funkci automatického složení Panorama má i Photoshop. Ve verzi CS5 jdeme do soubor – automaticky – photomerge. Pokračujeme pak podle toho, jak nás aplikace vede, navolíme fotky které mají být spojeny a PS pak vše udělá za nás. Musíme ovšem počítat s ořezem na všch stranách, zejména pak nahoře a dole. Panorama vypadá potom takto, Photoshop nechává ořez na nás:


Zbývá ještě jedna možnost a tu dělám zpravidla já: skládám panorama ručně v Photoshopu ve vrstvách. Je to sice pracnější, ale výsledek stojí za to – mimochodem, lze to udělat i v Zoneru, protože Zoner umí pracovat s jednou vrstvou a to ke složení panoramatu stačí. Metodika je podobná. Vyberu fotky a zvolím levou nebo pravou krajní.


Té pak musím rozšířit plátno. Ukazuju to na zmenšených obrázcích, proto se nedivte těm údajům v okénkách.


No a pak musím jeden po druhém zbylé tři obrázky postupně otevřít v jiném editoru a obvyklým postupem „vybrat vše“ Ctrl+A – > Ctrl+C as Ctrl + V zkopírovat do schránky a vložit do rozšířeného prostoru plátna. Na ukázce vidíte, jak to vypadá, když je nový snímek vložen. Můžeme ho posouvat, ale také deformovat, což je velmi praktické zejména při skládání panoramatických obrázků architektury. Pak můžeme s liniemi provádět takřka libovolné zásahy. Takto ručně složené panorama pak vypadá takto.


Můžete si stáhnout fotku v plném rozlišení, má devět mega. Zas tak náročná práce to není a v Photoshopu s jeho vrstvami (a v Gimpu a Elements a Paint Shop Pro atd.) to jde velmi snadno. Výhoda je hlavně v možnosti deformace linií a jemných editačních zásahů, ty samozřejmě nelze v automatické spojovací aplikaci dělat.


Zaujal vás tento jednoduchý postup?
Od května otevírám nový výukový systém. Mám v Dolních Břežanech ateliér a v něm je místo pro tři posluchače – na kurzech práce s PC. Kurz je rozdělen na šest dvouhodinových lekcí a ty jsou vždy v pondělí, buď od 15 do 17 a pak od 18 do 20 hodin. Posluchač si zakoupí za 6000 i s DPH voucher na 6 lekcí, které využije do tří měsíců. Sám si volí během těchto tří měsíců termíny jednotlivých lekcí.

Proč to tak je: za jednou, za dvakrát se nikdo nic nenaučí. Celodenní výuka editace nevede k dobrým výsledkům, protože hlava to nebere a nestačíte nové informace vstřebat. Tři měsíce a šest lekcí je tak akorát, abyste stačili vše vstřebat a zažít. Proč tři posluchači? Jeden je sám voják v poli a není to moc příjemné a víc než tři je moc – třem se mohu polně věnovat. Učím základy Photoshopu, eventuálně Elements, a Zoneru. První termín je 21. května a pak se lze přihlašovat průběžně ZDE, v administraci Ateliéru fotografické praxe. Posluchač dostane přístup na webovou stránku, kde se registruje na jednotlivé lekce. Průběžné poradenství je samozřejmé. V létě budou termíny hodně na dohodě, od září pak pojedeme pravidelně.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: