Panorama na výšku v ZPS 8

Každý lepší fotoaparát má funkci „panorama“. Ruku na srdce – jak často ji používáme? Zajímavou variantou panoramatu je panorama na výšku. Jenže… O tom jenže si povíme dnes.
Uvedu do situace: o víkendu jsem byl s přáteli na výletě na Šumavě a podívali jsme se na zříceninu hradu Kunžvart – vřele doporučuji. Je tam moc hezký výhled do krajiny.
Klasické panorama – to je širokánský obrázek s poměrem stran…v podstatě nepoužitelným. Ale je i jiná možnost – udělat záběr dolů a pak před sebe – právě to jsem si usmyslel, když jsem stál nahoře na tom hradu.
A to „jenže“?
Jenže k takovému úkolu vám funkce „panorama“ není nic platná. Ta vám pomáhá najít překryvná pásma. Připomenu, že panorama se „lepí“ softwarově: sousední snímky (a jsou minimálně dva) musí mít společné pásmo -právě přes společné body se snímky lepí k sobě. Panoramatická funkce počítá zpravidla jen s obrázkem „na šířku“. Volíme, zdali chceme panoramovat zleva doprava nebo naopak (obvykle se to dělá zleva doprava protože jsme tak zvyklí psát, ale je to opravdu zcela jedno).
Musíme tedy fotografovat bez funkce panorama a překryvné pásmo odhadnout. Je to vcelku jednoduché, jenom musíme pamatovat, aby část obrázku byla společná.
Zbytek doděláváme v editoru.
Zoner Photo Studio 8 má velmi dobře udělanou rutinu pro panorama – zcela automatickou. Ale i zde narazíme na to „jenže“ – rutina počítá se snímky na šířku, s výsledkem širokého panorama. Takže musíme postupovat trikem.

V prvním kroku obrázky otočíme o 90 stupňů tak, aby sousední – zleva doprava – měly mezi sebou ono společné pásmo. Což se snadněji ukáže než vysvětlí:

Nahoře dvojice snímků, jak jsem je pořídil. Nejdříve spodní obrázek, pak horní – je to jedno, lze to udělat i opačně. Ale pozor na expozici – oba musí být stejně exponovány. Zde jsem to zařídil tak, že jsem nejdřív v režimu P (program) změřil expozici a pak v manuálním režimu nastavil clonu a čas, aby oba snímky byly stejně tmavé. Dole vidíte ta překryvná pásma – možná jsou zbytečně široká. Modře je označeno to, co mají oba obrázky společného.

V další fázi otočím obrázky o 90 stupňů vlevo a pak aktivuji funkci panorama. Je ovšem třeba dbát na to, aby obrázky sousedily těmi společnými oblastmi. Pomůžeme si přejmenováním:, aby se nám v adresáři seřadily podle správného pořadí. Žádné neštěstí, když to neuděláme – v dialogovém okně se dají obrázky řadit přetahováním myši. A pak už to jde jako po drátkách, zde jsou screenshoty celého procesu, trochu zmenšené, na kliknutí uvidíte 1:1:

V této fázi mohu přeházet pořadí. Zde toho není třeba, obrázky sousedí překryvným pásmem.

Editor obrázky zkusmo spasuje. Všimněte si zakřivení okrajů!

Poslední fáze, kdy mohu s pasováním pomoci – posouváním a natáčením. Zde nebylo ničeho zapotřebí. Stisknutím tlačítka „další“ se proces dokončí i s finálním ořezem na výsledný formát, a ten je zde vpravo. V podstatě na něm ani nepoznáte, že je nějak zvlášť širokoúhlý, dokonce by se dal ořezat na nějaký standardní formát s poměrem 2:3 nebo 3:4. Softwarovým zásahem jsme si de facto vyrobili snímek, který by vyžadoval mimořádně široký úhel záběru.

Popsaný proces se opírá o Zoner Photo Studio. Přirozeně, že obdobným způsobem bychom postupovali v kterémkoli jiném editoru anebo specializovaném programu. Některé dovedou spojovat obrázky „na výšku“, některé spojují dva a dva – do čtverce. Jedno je ale třeba připomenout – na metodu spojování panoramatu na výšku musíme myslet už při fotografování. Toto nelze improvizovat… toto se musí dopředu připravit. A ještě jedna – snad zbytečná poznámka: přirozeně, že tato metoda je efektivní a efektní, jenom pokud použijeme širokého úhlu záběru našeho zoomu, při použití teleobjektivu obvykle nemá smysl. Někdy ano, jak připomíná náš čtenář Frantiček Kobliha:

Větší zoom pochopitelně tak trochu supluje za větší rozlišovací schopnost (mám jen 4 Mpx), což není podstatné u ukázky s lesem, ale může být rozhodující u objektu s mnoha podrobnostmi. Často zajímavá část snímané krajiny leží jen v úzkém pruhu a v takovém případě dá panorama (myslím běžnou na šířku) teleobjektivem daleko emotivnější výsledek než prostý širokoúhlý záběr.

Toto tvrzení je pravdivé v tom smyslu, že nemusíme dělat výřez a výsledný snímek má větší rozlišení.

Každý lepší fotoaparát má funkci „panorama“. Ruku na srdce – jak často ji používáme? Zajímavou variantou panoramatu je panorama na výšku. Jenže… O tom jenže si povíme dnes.
Uvedu do situace: o víkendu jsem byl s přáteli na výletě na Šumavě a podívali jsme se na zříceninu hradu Kunžvart – vřele doporučuji. Je tam moc hezký výhled do krajiny.
Klasické panorama – to je širokánský obrázek s poměrem stran…v podstatě nepoužitelným. Ale je i jiná možnost – udělat záběr dolů a pak před sebe – právě to jsem si usmyslel, když jsem stál nahoře na tom hradu.
A to „jenže“?
Jenže k takovému úkolu vám funkce „panorama“ není nic platná. Ta vám pomáhá najít překryvná pásma. Připomenu, že panorama se „lepí“ softwarově: sousední snímky (a jsou minimálně dva) musí mít společné pásmo -právě přes společné body se snímky lepí k sobě. Panoramatická funkce počítá zpravidla jen s obrázkem „na šířku“. Volíme, zdali chceme panoramovat zleva doprava nebo naopak (obvykle se to dělá zleva doprava protože jsme tak zvyklí psát, ale je to opravdu zcela jedno).
Musíme tedy fotografovat bez funkce panorama a překryvné pásmo odhadnout. Je to vcelku jednoduché, jenom musíme pamatovat, aby část obrázku byla společná.
Zbytek doděláváme v editoru.
Zoner Photo Studio 8 má velmi dobře udělanou rutinu pro panorama – zcela automatickou. Ale i zde narazíme na to „jenže“ – rutina počítá se snímky na šířku, s výsledkem širokého panorama. Takže musíme postupovat trikem.

V prvním kroku obrázky otočíme o 90 stupňů tak, aby sousední – zleva doprava – měly mezi sebou ono společné pásmo. Což se snadněji ukáže než vysvětlí:

Nahoře dvojice snímků, jak jsem je pořídil. Nejdříve spodní obrázek, pak horní – je to jedno, lze to udělat i opačně. Ale pozor na expozici – oba musí být stejně exponovány. Zde jsem to zařídil tak, že jsem nejdřív v režimu P (program) změřil expozici a pak v manuálním režimu nastavil clonu a čas, aby oba snímky byly stejně tmavé. Dole vidíte ta překryvná pásma – možná jsou zbytečně široká. Modře je označeno to, co mají oba obrázky společného.

V další fázi otočím obrázky o 90 stupňů vlevo a pak aktivuji funkci panorama. Je ovšem třeba dbát na to, aby obrázky sousedily těmi společnými oblastmi. Pomůžeme si přejmenováním:, aby se nám v adresáři seřadily podle správného pořadí. Žádné neštěstí, když to neuděláme – v dialogovém okně se dají obrázky řadit přetahováním myši. A pak už to jde jako po drátkách, zde jsou screenshoty celého procesu, trochu zmenšené, na kliknutí uvidíte 1:1:

V této fázi mohu přeházet pořadí. Zde toho není třeba, obrázky sousedí překryvným pásmem.

Editor obrázky zkusmo spasuje. Všimněte si zakřivení okrajů!

Poslední fáze, kdy mohu s pasováním pomoci – posouváním a natáčením. Zde nebylo ničeho zapotřebí. Stisknutím tlačítka „další“ se proces dokončí i s finálním ořezem na výsledný formát, a ten je zde vpravo. V podstatě na něm ani nepoznáte, že je nějak zvlášť širokoúhlý, dokonce by se dal ořezat na nějaký standardní formát s poměrem 2:3 nebo 3:4. Softwarovým zásahem jsme si de facto vyrobili snímek, který by vyžadoval mimořádně široký úhel záběru.

Popsaný proces se opírá o Zoner Photo Studio. Přirozeně, že obdobným způsobem bychom postupovali v kterémkoli jiném editoru anebo specializovaném programu. Některé dovedou spojovat obrázky „na výšku“, některé spojují dva a dva – do čtverce. Jedno je ale třeba připomenout – na metodu spojování panoramatu na výšku musíme myslet už při fotografování. Toto nelze improvizovat… toto se musí dopředu připravit. A ještě jedna – snad zbytečná poznámka: přirozeně, že tato metoda je efektivní a efektní, jenom pokud použijeme širokého úhlu záběru našeho zoomu, při použití teleobjektivu obvykle nemá smysl. Někdy ano, jak připomíná náš čtenář Frantiček Kobliha:

Větší zoom pochopitelně tak trochu supluje za větší rozlišovací schopnost (mám jen 4 Mpx), což není podstatné u ukázky s lesem, ale může být rozhodující u objektu s mnoha podrobnostmi. Často zajímavá část snímané krajiny leží jen v úzkém pruhu a v takovém případě dá panorama (myslím běžnou na šířku) teleobjektivem daleko emotivnější výsledek než prostý širokoúhlý záběr.

Toto tvrzení je pravdivé v tom smyslu, že nemusíme dělat výřez a výsledný snímek má větší rozlišení.