Nezařazené

Panasonic TZ30 – recenze

Mohu se pochlubit, že řadu TZ sleduji pečlivě. Model TZ 10 jsem tu recenzoval před dvěma lety a v červnu loňského roku přišla na model TZ20. Zájem je snadno pochopitelný. Jde o kompakt hodně blízký ideálu. Má rozumné rozměry a je vybaven vším, co je pro běžné focení potřeba. Mezi dvacítkou a třicítkou je ještě pětadvacítka – všechny tři jsou na trhu, cenově od 5600 za dvacítku po 9 tisíc za nový model. Jaký je tedy ten nový model.

Jaký je a komu je určen
Zůstal mu čtrnáctimegový snímač 1 / 2.33 palce (6.08 x 4.56 mm ), přičemž navýšeno bylo nejvyšší ISO na hodnotu 3200. Rozsah zoomu se zvýšil na 20x, tedy ekvivalent od 24 na 480. Čtyřiadvacet, to je ideální ohnisko pro širokoúhlou živou fotografii, umožní velmi dynamické záběry, ale ještě nezkresluje. Na ohniska řádu půl metru si vypůjčuji comicsové citoslovce arrgh a wham. Hezké, ale pro praxi nevhodné, naštěstí to nemusíte používat. Světelnost je od F3.3 do F6.4, na dlouhém konci se logicky snížila. Tím hůř. Ostření je na principu analýzy kontrastu, ostřicích míst je 23, ostří od 50 cm, v makru od 3 cm.
Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/2000. Ne snad že by na tom moc záleželo, ale divné to je. Třípalcový LCD je pevný se 460 tisíci body.


Snímací režimy jsou program, priorita clony/času, manuál a 3D. Dosah fleše se zvedl z 5 na 6.4 m, rychlost sériového snímání je 10 fps.
Video nabízí zápis v MPEG4 anebo AVCHD, stereo zvuk a full HD. V nízkém rozlišení 320×240 umožní zpomalené záběry až 220 fps. Výstup je USB 2.0, zápis na karty rodiny SD. Akumulátor je samozřejmě li-ion, baterka by měla umožnit 260 fotek. Přístroj včetně baterky váží 260 g a měří o fous míň než předchůdce, totiž 105 x 59 x 28 mm . Za zmínku stojí ještě vestavěná GPS.


Když toto všechno vezmeme v potaz, dospějeme k otázce, proč dát za TZ30 skoro dvakrát tolik než za TZ20, která je stále ještě v prodeji. Je to množstvím drobných zlepšení, které usnadňují život a zlepšují výsledek. Na ta zlepšení se nyní soustředíme.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem vpravo na horní stěně. Vedle něho je spoušť spojená s ovládáním zoomu, kousek dál spoušť pro video, dále zde najdeme kruhový volič s volbou režimů. A jsme u změn. Začneme inteligentní automatikou, následuje (otáčíme ve směru hodinových ručiček) volba kreativních filtrů, jako je expresivní retro, měkké podání, hnědé a černobílé obrázky. Podotknu,že další volba je trochu nepraktická, není tam žádný přímý přístup a musíte se prokousat do menu těchto filtrů středovým tlačítkem čtyřcestného voliče na zadní stěně. Další krok vede ke scénám, do scénických fotorežimů je přidáno i vysokorychlostní video, to je vtipné řešení! Pak máme 3D a dvě polohy pro uživatelské nastavení. Následuje PASM, tedy čtveřice voleb „pro znalé“, tedy programovatelná automatika, priorita času a clony a manuál.


Na zadní stěně je nahoře šoupě na přepínání foto / přehrávání, pod tím tlačítko „exposure“, které je důležité při nastavování clony, případně rychlosti závěrky v režimech priorita času / clony a plný manuál. Pod tím je čtyřcestný volič s dedikovanými funkcemi pro kompenzaci expozice (nahoře), blesk (vpravo), makro (dole) a samospoušť (vlevo). Dole je tlačítko DISP pro režim displeje a Quick menu, funkční menu s přístupem na nejčastěji užívané položky, jako je GPS vypnout / zapnout, režim snímání jednotlivé obrázky (/ série, režim autofokusu, nastavení bílé, nastavení ISO, velikost fotek a velikost videa a jas displeje. To je identické s předchozími režimy. Menu Je pochopitelně v češtině, extra pro záznam, video, GPS a setup, ovšem v režimu SCN a MS1 a MS2 nabízí předvolené scénické režimy. Menu záznamu má pět okének, kromě toho co nabízí „quick menu“ stojí za zmínku optimalizace obrazu (inteligentní expozice) a „i.R. rozlišení“. Jsou to tradiční speciality Panasonicu, optimalizace vyjasnění stínů a zvýraznění kresby. Moc velký efekt od toho nečekejte. Je zde i „quick AF“, vypínatelná pomůcka. Jde o předostření, přístroj doostřuje průběžně i bez stisknutí spouště. Přirozeně to zvyšuje spotřebu akumulátoru. Je to výhodné v situacích, kdy záleží na rychlé ostření, např. živá fotografie, sport a podobně. V návodu doporučují to vypnout, když používáme scénické režimy. V režimu AF pohybu (sledování pohybujícího se objektu) je tato funkce vypnutá. V menu je zapnutá nápověda, která pomáhá v orientaci.
Menu má i inteligentní automatika. V recenzi dvacítky jsem se pozastavoval nad funkcí „redukce neostrovnosti“, kdy by měl přístroj pořídit sérii dílčích snímků a složit z ní odšumění. Zůstalo při starém, pravda, ISO se zvýšilo na 2000, avšak žádné série jsem si nevšiml, respektive, foťák fotil pomalou sérií, ale nic nespojoval. V tomto menu je i iHDR, tedy inteligentní HDR. Dnes se „i“ předsouvá kdečemu, tady jsem pochopil, že HDR má svou hlavu a někdy hádéeruje a někdy ne.

Jak se s ním fotí
Oproti poslednímu modelu nedošlo k výraznějším posunům, jsme zřejmě na hraně technických možností kompaktu s autofokusem na principu analýzy kontrastu. Start za cca dvě vteřiny je pro praxi dostatečný a také odezva spouště je velmi svižná. Za běžných okolností je kresba na úrovni čtrnáctimegového kompaktu. Na rozhraní silných kontrastů je dosti značná chromatická aberace v koutech, to je daň za nesmyslně velký rozsah zoomu, vyžadovaný neinformovaným obecenstvem. Soudková vada je při krátkém ohnisku v rozumné míře.



Ukázka aberace, výřez 100% z rohu fotky


Soudková vada je velmi mírná

Stabilizátor je silná stránka přístroje, přirozeně že pomáhá jen při statických snímcích. Jeho efekt je zřetelný pouhým okem, když se díváme na displej, rozhodně nedoporučuji ho vypínat.


Další příjemná věc je dotykový displej. Lze ho používat k volbě zaostřovacího bodu, ale také rovnou k focení. Oba způsoby mají své výhody a využití, zvláště v makru.
 

Velmi dobře je tu pojednáno plynulé panorama. Můžete snadno volit šíři záběru, tím, že panoramujete a pak se zastavíte, závěrka chvilku pracuje dál a pak se zastaví a spojí se i rozumně široké panorama. Vždy panoramuji na výšku (fotoaparát svisle, tedy v režimu nazvaném „na výšku“). Samozřejmě, narazíte na problémy souvislého panorama – rovné linie bývají pokřivené a trhané a struktury, např. travnaté plochy, místy pocuchané.
Sériové focení má frekvenci 2 a 5 fotek s autofokusem plynulým a vyšší s autofokusem na první snímek, 10, 40 až 60 fotek / sec. Nutno ale podotknout, že při těch vysokých frekvencích jsou to fotky s malým rozlišením 1920 x 1440 s velkou kompresí, takže zázraky nečekejte.



Ukázka série

Šum při vysokých hodnotách ISO je v mezích normy, projeví se už při 800 ISO a výš je to zkouška odolnosti – nicméně, pro běžné použití je to naprosto v pořádku, web, maily, iPady a podobné elektronické zobrazovače šum při 1600 ISO neřeší. Podotknu ještě, že vysoká citlivost ve scénických režimech vede k brutálnímu odšumění na úkor kresby, takže bych spíš doporučoval se držet konzervativní cesty, tedy normálního režimu s navýšením ISO.

 


Shrnutí
Zdá se, že na nějakou dobu se nedočkáme nějakých zásadních změn. Vynalézavost výrobců se dnes ubírá hlavně směrem k „uměleckým režimům“ a konektivitě wi-fi. Zde Panasonic usnul na vavřínu své pověsti štiky v rybníce a předhonil ho Samsung a Sony. GPS je prima, ale to má už kde kdo. Nicméně je fakt, že model TZ 30 je na vrcholné úrovni vývoje kompaktů. Jeho inteligentní automatika je výborná a zbavuje neškoleného uživatele starostí o kvalitu výsledku. Cena pod deset tisíc je rozumná, poměr cena / výkon velmi dobrý, 9000 v dubnu 2012. Je to bezesporu zdařilý kompakt s parametry rozumně nastavenými – vysoko, ale ne přemrštěně.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu (najdete ten komínek?), 12 je “toy camera”.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12



Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-TZ30?