Nezařazené

Panasonic TZ 20 – hrátky s ultrazoomem

Zkouším teď Panasonic TZ20, kompakt vybavený zoomem v rozsahu 16x. Co se od takového ultrazoomu dá čekat? Dotyčný kompakt je vybaven objektivem Leica Vario-Elmar s rozsahem odpovídajícím 24 až 384 mm. Čtyřiadvacítka, to je velmi slušný širokáč. Nás ale dnes bude zajímat delší strana. Ohnisko 384 mm, to už je velmi dlouhý teleobjektiv, vhodný pro sport, fotografování zvířat v přírodě a podobně. Je tu samozřejmě jedno omezení. Při plně vytaženém zoomu má objektiv světelnost F5.9. Víme, že platí pravidlo o poloměru ohniska a délky osvitu. Orientačně (individuálně se to liší) tedy platí, že kolik má objektiv milimetrů ohniska (ekvivalent), „tolikátina“ vteřiny by měla být doba osvitu. Takže 400 mm si žádá čtyřsetinu, lépe pětisetinu vteřiny. Co z toho? Abychom dosáhli pětisetiny vteřiny na clonu F5.9, potřebujeme expoziční hodnotu 14, lépe větší. Je to vidět z tabulky, kterou jsem pracně sestavil pro článek o expoziční hodnotě, zde ji zopakuji:

Podrobné vysvětlení k tabulce máte ve zmíněném článku. Zde jen připomenu, že abychom se vešli aspoň do pětisetiny na clonu 5.9, tak musíme být na expoziční hodnotě 14 až 15, tedy na silném až hodně prudkém slunci. Což vám vysvětlí onen článek. Nebo… přidávat na ISO: připomenu, že každé dvojnásobné navýšení ISO posouvá hodnoty celé tabulky o jednu pozici, takže při 200 ISO potřebujeme EV 13 až 14, při 400 ISO 12 až 13 atd. Musíme zvyšovat ISO a s ním i úroveň šumu. Ano, máme stabilizaci a Panasonic ji mí velmi výkonnou, takže jsem při cloně F6,3 zvládl 30 při 100 ISO s uspokojivým výsledkem:

Při vypnuté stabilizaci nemělo smysl fotit – on je výsledek i vidět na displeji. Nicméně i tentokrát je srovnání neúprosné – co naplat, ze stativu – na ukázce vpravo – je snímek výrazně ostřejší.

Na žádoucí 1/500 sec se dostanu až při ISO 1600, jenže za cenu neúnosného šumu.

Nechci tímto článkem nikomu brát iluze, jen nabádám k tomu, abychom stáli nohama na zemi a nevznášeli se v oblacích reklamních sloganů. Za jakž takž rozumný pokládám desetinásobný zoom. Za pomoci stabilizace se s desetinásobným zoomem dostáváme do přijatelných expozičních dimenzí s uspokojivým výsledkem v rámci možností kompaktu.

Co nad to jest, riziko jest. Pětadvacetinásobné zoomy jsou podle mého nejlepšího vědomí a svědomí záměrné klamání veřejnosti. Ta patnáctka, šestnáctka, to je asi něco jako „rozšířené ISO“: tedy: máme ho, ale je nepoužitelné leda v extrémních případech.

No a digitální zoom, který tohle všechno znásobí ještě dejme tomu čtyřikrát?
Nechtějte ode mne, abych užil hrubých výrazů!

Zkouším teď Panasonic TZ20, kompakt vybavený zoomem v rozsahu 16x. Co se od takového ultrazoomu dá čekat? Dotyčný kompakt je vybaven objektivem Leica Vario-Elmar s rozsahem odpovídajícím 24 až 384 mm. Čtyřiadvacítka, to je velmi slušný širokáč. Nás ale dnes bude zajímat delší strana. Ohnisko 384 mm, to už je velmi dlouhý teleobjektiv, vhodný pro sport, fotografování zvířat v přírodě a podobně. Je tu samozřejmě jedno omezení. Při plně vytaženém zoomu má objektiv světelnost F5.9. Víme, že platí pravidlo o poloměru ohniska a délky osvitu. Orientačně (individuálně se to liší) tedy platí, že kolik má objektiv milimetrů ohniska (ekvivalent), „tolikátina“ vteřiny by měla být doba osvitu. Takže 400 mm si žádá čtyřsetinu, lépe pětisetinu vteřiny. Co z toho? Abychom dosáhli pětisetiny vteřiny na clonu F5.9, potřebujeme expoziční hodnotu 14, lépe větší. Je to vidět z tabulky, kterou jsem pracně sestavil pro článek o expoziční hodnotě, zde ji zopakuji:

Podrobné vysvětlení k tabulce máte ve zmíněném článku. Zde jen připomenu, že abychom se vešli aspoň do pětisetiny na clonu 5.9, tak musíme být na expoziční hodnotě 14 až 15, tedy na silném až hodně prudkém slunci. Což vám vysvětlí onen článek. Nebo… přidávat na ISO: připomenu, že každé dvojnásobné navýšení ISO posouvá hodnoty celé tabulky o jednu pozici, takže při 200 ISO potřebujeme EV 13 až 14, při 400 ISO 12 až 13 atd. Musíme zvyšovat ISO a s ním i úroveň šumu. Ano, máme stabilizaci a Panasonic ji mí velmi výkonnou, takže jsem při cloně F6,3 zvládl 30 při 100 ISO s uspokojivým výsledkem:

Při vypnuté stabilizaci nemělo smysl fotit – on je výsledek i vidět na displeji. Nicméně i tentokrát je srovnání neúprosné – co naplat, ze stativu – na ukázce vpravo – je snímek výrazně ostřejší.

Na žádoucí 1/500 sec se dostanu až při ISO 1600, jenže za cenu neúnosného šumu.

Nechci tímto článkem nikomu brát iluze, jen nabádám k tomu, abychom stáli nohama na zemi a nevznášeli se v oblacích reklamních sloganů. Za jakž takž rozumný pokládám desetinásobný zoom. Za pomoci stabilizace se s desetinásobným zoomem dostáváme do přijatelných expozičních dimenzí s uspokojivým výsledkem v rámci možností kompaktu.

Co nad to jest, riziko jest. Pětadvacetinásobné zoomy jsou podle mého nejlepšího vědomí a svědomí záměrné klamání veřejnosti. Ta patnáctka, šestnáctka, to je asi něco jako „rozšířené ISO“: tedy: máme ho, ale je nepoužitelné leda v extrémních případech.

No a digitální zoom, který tohle všechno znásobí ještě dejme tomu čtyřikrát?
Nechtějte ode mne, abych užil hrubých výrazů!

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: