Panasonic LX15

Až po roce jsem se dostal k prestižnímu kompaktu s jednopalcovým čipem a vysoce světelným objektivem, který usiluje o zájem uživatelů, kteří si přejí sloučit špičkový výkon s malými rozměry. Pojďme si ho prohlédnout.

Panasonic LX15

Jaký je a komu je určen
Komu je určen jsme si v podstatě už řekli. Tyto prestižní kompakty se pořád ještě drží proti náporu mobilů, protože, málo platné, kvalitativně jsou jejich fotky přece jen někde jinde. Na čipu BSI-CMOS (= přední osvit, tedy světlocitlivé elementy jsou přímo pod filtry Bayerovy masky a sběrnými čočkami) typu 1´´ (13,2 x 8,8 mm, MFT formát má 17,3 x 13 mm, APS-C 22,3 x 14.9 mm) má dvacet milionů fotodiod (obrázky pak mají 5472 x 3648 pixelů). Citlivost má rozsah 100 až 12800 ISO v základním módu, lze rozšířit na 80 – 25600. Pětiosá stabilizace je na čipu, ve videorežimu je kombinovaná s elektronickou stabilizací (1080 pixelů a méně).

Pozoruhodný je objektiv s rozsahem odpovídajícím 24 – 72 mm, to je obecně pokládaný rozsah ideální pro živou fotografii – a pro ni je tento přístroj určen především. Světelnost je 1.4 – 2.8, o ní více v oddílu Jak se s ním fotí. Ostří od 30 cm, v makru od 3 cm, optický zoom lze posílit digitálním. Už v základní konfiguraci je dvojnásobný digitální zoom spjatý s páčkou zoomu, pokud bychom chtěli čtyřnásobný, je to třeba nastavit v menu (7. obr ve Fotomenu).
Displej je dotykový vyklápěcí až nahoru (pro selfíčka), třípalcový s jedním milionem pixelů. Rozsah závěrky je od 60 sec do 1/4000, po přepnutí na elektronickou až 1/16000 (5. obr. Fotomenu). Sériové focení lze až 10 oken za vteřinu. Video je až 4 K, od něho je odvozeno i 4K vysokorychlostní fotografování s možností skládání různých ostrostí . Zápis je na SD karty včetně vysokorychlostních SDXC, je zde wifina, nikoli ale vstup pro mikrofon. Baterka vydrží 260 obrázků, přístroj váží 310 g a měří 106 x 60 x 42 mm.

Je to důmyslná miniatura. Ten vám opravdu místo v kapse ani v kabelce nezabere a přitom je to nadupaný plnohodnotný fotoaparát s relativně velkým čipem. Za malé rozměry zaplatíme absencí elektronického hledáčku, nicméně zde podotknu, že hledáčky takto malých přístrojů nejsou žádná zahrada rozkoše. Jak uvidíme, přístroj skýtá mnohé možnosti individualizace, v krajním případě se lze svěřit velmi dobře fungující inteligentní automatice. Stojí 16 tisíc (podzim 2017), tedy cenově mezi Sony RX100 II a III, konkurovat mu může také Canon G9 X Mk II. Výhodou tohoto Panasonicu je výklopný dotykový displej, 4K fotografování s návaznými vymoženostmi a rozsáhlá možnost individualizace. Vyplatí se tomu, kdo si s ním bude umět hrát a pohrát.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem pod kruhovým voličem režimů. Jeho prohlídku začneme inteligentní automatikou, následuje (otáčíme proti směru hodinových ručiček) volba kreativních filtrů, scénické režimy a panorama. Dále tu je poloha pro uživatelské nastavení a video. Následuje PASM, tedy čtveřice voleb „pro znalé“, tedy programovatelná automatika, priorita času a clony a manuál.

Vedle něho je spoušť spojená s ovládáním zoomu, kousek dál spoušť pro video. Na kraji horní stěny je kruhový ovladač – roller, který může mít různé funkce.
Kolem objektivu jsou dva prstence, jeden v defaultním nastavení zoomuje s odstupňováním hodnot ohniska (vždy ekv.), od 24 přes 28 – 35 – 50 – 72 a pak jde do digitálního zoomu 90 – 135 – 144. V menu ho lze nastavit i na jiné funkce. Další prstenec je věnován cloně, to už je skoro vzácnost vidět klasickou clonovou řadu.

Na zadní stěně máme shora tlačítko Fn1, defaultně je tam 4K fotografování. Na to pozor, protože vinou malých rozměrů se snadno stane, že si tam 4K foto zapneme a pak se divíme, co ten foťák provádí (vždy série). Fn2 je něco podobného, je to unikátní funkce Panasonicu Dodatečné zaostření, kdy snímek pořídí sérii s různou rovinou ostrosti, a při tom aktivně ostří (na rozdíl od jiných systému) a pak nabízí buď vybrat si, anebo složit fotky do jedné proostřené fotografie: pak Fn2 spolupracuje s Fn 1, přičemž Fn1 dá povel ke sloučení fotek do jedné. Toto je fotka čurbesu na mém stole jednorázově zaostřená při F1.4:

Proostřená je zde, sice jen osmimegová, ale ostrá všude:

Vedle Fn2 je tlačítko pro přehrávání, pod tím je čtyřcestný volič s možností korekce expozice nahoru, WB vpravo, makro vlevo a série / samospoušť dolů. Funkce jsou alokované trvale, nelze je změnit. Pod tím je vlevo Fn3 se vstupem do Q-menu, to je nabídka nejrozšířenějších funkcí (citlivost, komprese fotky, režim ostření apod.). Vpravo dole je tlačítko DISP pro režim displeje. Fn tlačítka jsou fyzicky tři, čtyři další jsou virtuální, na displeji. Přes displej lze zoomovat, lze tu nastavit Focus Peaking = zvýraznění hran objektů v rovině ostrosti a pod.

Menu
Má pět oddílů, foto, video, uživatelský setup, setup a prohlížení. Ve fotomenu nejsou žádné velké záhady. To nejdůležitější, tedy barevnost, formát, rozlišení a kvalita, je na 1. obr. Na 2. obr. kromě ISO nastavíme i režim autofokusu, včetně sledování (moc to nefunguje – nikde, nejen na tomto foťáku). Zajímavá je položka i.dynamický, má čtyři stupně a jde v podstatě o projasnění stínů. Vzhledem ale k tomu, že lze fotit v RAW, ten koho takové věci zajímají by měl fotit do rawu a hrát si s tím v počítači. Na 5. obr. se nastavuje síla vestavěného blesku. Na 7. obr. je dokonce i kompenzace difrakce, difrakce je ohyb světelných vln a kompenzovat se to moc nedá.

Setup uživatele má dokonce 8 obrazovek. Na 6. je důležité už citované definování 9 Fn tlačítek, ovladač zoomu se tu dá nastavit krokově. Na obr. 7 se nastaví prstenec u objektivu, já bych to nechal na tom zoomu, tím se udělá nejmíň škody – když si tam dáte třeba ISO, stačí se toho dotknout a můžete si pak pokazit snímky. Osmá obrazovka má Průvodce menu, to je ne moc užitečné radění v menu, příliš stručné, aby bylo k něčemu.

Ve velkém setupu (5 obrazovek) je zajímavá 1. obr. s nastavením wifiny a 2. obr. s možností podsvícení monitoru (displeje) – nastaví se tu síla, včetně reakce na okolní osvětlení. Na 5.obr. se formátuje karta.

Jak se s ním fotí
Nabíhá vcelku rychle, o něco přes vteřinu. Odezva spouště je velmi uspokojivá a lze tím fotit i živé scény. Objektiv je vysoce světelný, F1.4 na krátké straně je docela pecka, s malými výhradami. Je to spíš reklamní tahák, aby to dobře vypadalo na krabici. Režim P (Program) s ní vůbec nepočítá, ten ostentativně začíná na F2.8. Když si nastavíte F1.4 v režimu priority clony A, stačí nepatrně cvrnknout do ovládání zoomu a už automatika spěchá od této skvělé světelnosti pryč. Nicméně, žerty stranou, ona i ta F2.8 je výtečná světelnost a k ní se dostaneme už na ekv. 31 mm.

Ta světelnost F1.4 se využívá na větších formátech k minimalizaci hloubky ostrosti. Háček je v tom, že fyzicky mám objektiv 8.8 mm ohnisko a tam s nějakým čarováním v tomto směru nelze počítat. Crop faktor je skoro 3 x, takže hloubka ostrosti zde na F1.4 je jako na plnoformátu o 3 stupně výš, tedy na cloně F4.0 objektivu s ohniskem 24 mm a to opravdu není nic efektního. Zde je ukázka ostrosti na 1.4!

Při cloně F4.0 je ostrost takřka v plném rozsahu prostoru:

To má praktické důsledky. V automatickém režimu iAuto nebo i Program se přístroj snaží držet se krátkých časů, malé clony a co nejnižšího ISO. To zjistíme prozkoumáním tzv. Program Line, tedy průběhu nastavení kombinace clony, času a ISO v měnících se světelných podmínkách. Na vysoké světelné hladiny je kombinace při 100 ISO 1/125 na F 5.0. Stačí ale jen málo nižší hladina a už jsme na F2.8 a brzy na F1.4. Ta Program Line má někdy vrtochy, je ochotna vytáhnout při 1/125 na F1.4 ISO na 1250, ale v podstatě velmi rozumně drží závěrku na pokud možno krátkých časech (nespoléhá na stabilizaci) a nerozpakuje se navyšovat ISO. To se chová kultivovaně – použitelná je i fotka s ISO 6400, o další stupeň výše je to ovšem už mimo limit.

Stabilizace je vcelku efektivní. Na nejkratší ohnisko lze 1/30 slušně udržet z ruky, při 1/15 je to 50 na 50. Za limit použitelnosti pokládám 1/15 při ekv. 24 mm, při delších časech je to marná snaha.

Objektiv je velmi dobrý. Kresba na kratší straně rozsahu zoomu je výborná. Toto je ukázka ze středu:

Ale v rohu si nevede špatně, jde o 100% zvětšení, celkovou kresbu posoudíte prozkoumáním ukázek:

Jeho vinětace je v podstatě nulová:

Právě tak jako soudková vada, ta je takřka neznatelná.

Do třetice, aberace – snímek je v protisvětle, přeexponovaný. Fialové kontury zde nejsou.

Slunce v záběru. Žádné reflexy se neprojevily.

Velmi příjemným překvapením je digitální zoom. Jistěže nemůže kvalitativně soupeřit plnohodnotně s výkonem optického zoomu, to by odporovalo fyzikálním zákonům. Nicméně při ekv. 144 mm byste na dvojnásobný digitální zoom možná ani nehádali:

Shrnutí
Panasonic LX15 je kompakt vyšší třídy s jednopalcovým čipem. Není zcela ideální pro tzv. cestovní fotografii tím, že má pouze trojnásobný optický zoom, byť digitálně rozšiřitelný na 6x (a více, bez záruky kvality). Ten rozsah ekv. 24-72, dalo by se říct, je rozsah znalců… Však taky ke všem FF zrcadlovkám, eventuálně Sony plnoformátovým bezzrcadlovkám se 24-70 nabízí jako základní objektiv. Takový objektiv je třeba využít a užít. Jde o jemný přístroj pro znalé uživatele.

Ukázky:

1 až 4 rozsah zoomu, 5 až 15 běžné světlo, 16 slunce v záběru, 17 ostrost při F1.4, 18 ostrost při F4.0.