|
Výrobky firmy Panasonic se v průběhu deseti let propracovaly mezi fotografickou elitu. Suverénně si vedou mezi ultrazoomy a proto jsem byl zvědav, co předvede zatím nejnovější model v této třídě. Samozřejmě nejvíc jsem byl zvědavý na GPS. Jaký je a komu je určen
Je to kompakt s ultrazoomem 1:12 s rozsahem odpovídajícím 25 až 300 mm, tedy velmi značným rozsahem, nicméně rozumným, jak si ještě řekneme. Objektiv je Leica Vario Elmar, 10 členů v 8 skupinách, 2 členy ED a 2 asférické. Ono je to vidět, obrázky jsou prostě skvělé, mohu uvést hned na začátku. Má 12,1 efektivních megapixelů, i to je zřejmě nyní, při nejmenším na nějakou dobu rozumná norma. Pro běžné použití je to víc než dost. Na výběr je nepřeberné množství rozměrů obrázků, připadá mi nejrozumnější zůstat na 4000 x 3000 pixelů, na to je ten aparát stavěný, nicméně i 4176 x 2784 (3:2) udělá dobrou práci. Světelnost je F 3.3 – 4.9, čili to rozpětí ohniska se nepromítá nijak brutálně do úbytku světelnosti, při dvanáctinásobném zoomu prakticky ztrácíme jednem EV. Stabilizátor je optický, to znamená, že pohybuje čočkou, nikoli čipem. Rozsah citlivosti je od 80 do 1600 ISO, v rozšířeném módu až 6400. Rozsah časů je od 60 sec do1/2000, video snímá v HD kvalitě 1280×720, lze nastavit frekvence 50 a 30 fps. Přístroj lze propojit s televizory Panasonic Viera, pak je zaručeno optimální zobrazení. Zápis je na karty rodiny SD, včetně vysokokapacitních SDXC. Internípaměť 15 mega je tak pro zamsání. Menu je samozřejmě i v češtině, výstup je USB 12.0 a HDMI. Je to skutečný kompakt, váží 218 g a měří 103 x 60 x 33 mm. Napájen je lithium iontovou baterií. Ta moc nevydrží, rozhodně je dobře mít aspoň dvě, zvlášť při pilném používání GPS modulu. Ovládání a menu Na zadní stěně je nahoře přepínání focení / prohlížení a pod tím jsou dvě tlačítka. Exposure zapíná možnost ovlivňovat čas/clonu v manuálním a poloautomatických režimech a vpravo je aktivace videa. To mi šlo občas na nervy, protože jsem si to občas omylem zmáčknul a „filmoval jsem“. Následuje čtyřcestný volič, přičemž jednotlivá tlačítka mají přiřazena tradiční paňácké funkce. Nahoře je to kompenzace expozice a bracketing (naňáci tomu legračně říkají „expoziční vějíř“) a zde je i doladění barevnosti do tepla nebo do studena. Menu K disposici je rychlé menu (tlačítko vpravo dole na zadní stěně) a zde nastavíte GPS, sériové focení, režim autofokusu, nastavení bílé, ISO, projasnění stínů, velikost obrázku, režim videa a jas displeje, zkrátka, vše co potřebujete. Důkladnější je velké menu aktivované středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Menu pro focení má pět obrazovek, no, čtyři, na pátá má jen nastavení hodin a redukci červených očí. Je vcelku přehledné, byť rozsáhlé a doporučuji studium manuálu. To je jediná slabina celé věci – je pouze na CD a navíc opravdu není uživatelsky přítulný, jak se hezky říká. Je společný pro modely TZ8, TZ9 a TZ10 (,je fakt, že jsou prakticky totožné, ale na CD tohle šetření fakt nechápu) a nemá index neboli rejstřík, takže to je Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je výtečná. Ostatně svědčí o tom pokus, který jsem provedl s tímto přístrojem jako soupeře s full frame zrcadlovkou Canon EOS 5D, kdy za běžného osvětlení byla kresba tohoto kompaktu jen o něco méně kvalitní. Expoziční automatika má tendenci jít trochu do přeexpozice, s tím je třeba počítat a raději jít s kompenzací trvale do mínusu. I.rozlišení asi bude diskutabilní věc. Nastavuje se ve fotomenu na obrazovce 3 a je to fakticky doostření, jak je vidno ze srovnání, vlevo „normální“ fotka, vpravo je doostřeno:  Rozdíl není zásadní, nicméně doostření neškodí a nevidím důvod, proč to nepoužívat. Diskutabilní je „inteligentní digitální zoom“, který prodlouží ohnisko až na 16násobek. Ono to není špatné, viz:  Nicméně horší kresba než z nativního objektivu. Tady je třeba zvážit použití. Na běžné focení – proč ne, ale je pořád třeba mít na paměti, že se dramaticky zvyšují nároky na dobu osvitu. Jestliže 12x zoom potřebuje – i přes výkon stabilizátoru – 1/300 sec, ten šestnáctinásobný zoom odpovídá čtyřstovce a ta už chce 1/400 sec. Soudková vada je naprosto nepatrná. Zatím jsem netestoval ultrazoom, který by tak bezproblémově řešil ohnisko s ekvivalentem 25 mm. Ukázka snad hovoří za vše:  Chromatická aberace je další takový kámen úrazu – ani ta zde není problémem:  Šum do třetice, ať máme ty tři zlé sudičky pohromadě. Tak samozřejmě,problémy nastávají už při 400 ISO, výřez 100% vypadá strašidelně, ale výsledná fotka zas tak moc děsivá není, klikněte si a uvidíte. Také 800 ISO jakž takž jde, zato ty třímegové snímky 3200 a 6400 ISO jsou skutečně použitelné jen jako nějaká dokumentace v krajní nouzi.
Inteligentní auto-režim je skutečně inteligentní. To dnes platí všeobecně a ani tento přístroj nedělá výjimku. Začátečníkovi tedy iA režim vřele doporučuji. Zvládá jak nastavení bílé, tak nastavení ISO. Kompenzaci neumožňuje (naštěstí scénické režimy ano). Stabilizace je účinná, je dobře ji mít trvale zapnutou. Nerad se k ní vyjadřuji – je v tom mnoho subjektivních faktorů. Co je ostré? Na jedné straně i snímek zachycený 1/6 sec při 12x zoomu je použitelný, ale opravdu ostrý prostě není ani snímek braný 1/50 sec z ruky. Takže s tím ať se každý vyrovná jak umí. Multipoměr neznamená, že vedle manželky máte ještě dvě a více přítelkyň. Je to režim, do kterého se dostanete tak snadno, jako vytáhnete potmě po deseti pivech ježka z klece. Musíte jít do bracketingu (čtyřcestný volič dvakrát nahoru) a pak stiskem tlačítka display volíte mezi „expozičním vějířem“ a „multipoměrem“, což je režim, kdy na jedno stisknutí spouště pořídíte tři obrázky v poměru stran 4:3, 3:2, 9:16. Zkuste to, funguje to! AF pohybu neboli tracking je zde implementován také. Jakmile je funkce aktivována z menu, musíte nastavit oblast ostření na objekt, který s ebude pohybovat (například naše Iriska) a čtyřcestným voličem dolů zvolit lock a pak se ten kurzor jakoby přilepí na pohybující se objekt (tedy Irisku).  V podstatě to funguje, ale to je ten háček: co nefunguje stoprocentně, v praxi se nedá používat. Je ale zábavné si to vyzkoušet. GPS  Po poklepání na zeměkouli se v Zoneru otevře aplikace „mapy“ ze seznamu a tam je znázorněno šipkou, kde byl snímek pořízen, nastavil jsem si fotomapu nádraží ve Vraném (před 20 lety bych za tu fotku byl zastřelen na úsvitu):  Když se podíváte na ten předchozí příklad, je tam náhled fotky knihovny v mé pracovně, pořídil jsem to skoro potmě. Ikonka zeměkoule tam je, ano, GPS je takcitlivá, že chytí signál i v místnosti, což neumí můj Garmin, který mě stál … grr peněz! No a samozřejmě v exifu najdete zeměpisnou šířku i délku. ASnadnější to být nemůže, pravda zase stoprocentní to není, záleží samozřejmě na tom, jestli aparát družice vidí. Za určitých okolností jako by si pamatoval poslední místo, kdy je viděl a aplikuje je na další obrázky. Nejjistější je samozřejmě mít aparát volně ložený na řemenu podél těla. Podotýkám, že Zoner se vyrovnává s údaji GPS poměrně nešikovně, na platformě Apple můžete podle GPS údajů organizovat fotky i v aplikaci iPhoto, která je součást dodávky spolu s operačním systémem, a samozřejmě to jde skvěle v aplikaci Aperture. Ale o tom jindy. Shrnutí Ukázky:
|
|
Výrobky firmy Panasonic se v průběhu deseti let propracovaly mezi fotografickou elitu. Suverénně si vedou mezi ultrazoomy a proto jsem byl zvědav, co předvede zatím nejnovější model v této třídě. Samozřejmě nejvíc jsem byl zvědavý na GPS. Jaký je a komu je určen
Je to kompakt s ultrazoomem 1:12 s rozsahem odpovídajícím 25 až 300 mm, tedy velmi značným rozsahem, nicméně rozumným, jak si ještě řekneme. Objektiv je Leica Vario Elmar, 10 členů v 8 skupinách, 2 členy ED a 2 asférické. Ono je to vidět, obrázky jsou prostě skvělé, mohu uvést hned na začátku. Má 12,1 efektivních megapixelů, i to je zřejmě nyní, při nejmenším na nějakou dobu rozumná norma. Pro běžné použití je to víc než dost. Na výběr je nepřeberné množství rozměrů obrázků, připadá mi nejrozumnější zůstat na 4000 x 3000 pixelů, na to je ten aparát stavěný, nicméně i 4176 x 2784 (3:2) udělá dobrou práci. Světelnost je F 3.3 – 4.9, čili to rozpětí ohniska se nepromítá nijak brutálně do úbytku světelnosti, při dvanáctinásobném zoomu prakticky ztrácíme jednem EV. Stabilizátor je optický, to znamená, že pohybuje čočkou, nikoli čipem. Rozsah citlivosti je od 80 do 1600 ISO, v rozšířeném módu až 6400. Rozsah časů je od 60 sec do1/2000, video snímá v HD kvalitě 1280×720, lze nastavit frekvence 50 a 30 fps. Přístroj lze propojit s televizory Panasonic Viera, pak je zaručeno optimální zobrazení. Zápis je na karty rodiny SD, včetně vysokokapacitních SDXC. Internípaměť 15 mega je tak pro zamsání. Menu je samozřejmě i v češtině, výstup je USB 12.0 a HDMI. Je to skutečný kompakt, váží 218 g a měří 103 x 60 x 33 mm. Napájen je lithium iontovou baterií. Ta moc nevydrží, rozhodně je dobře mít aspoň dvě, zvlášť při pilném používání GPS modulu. Ovládání a menu Na zadní stěně je nahoře přepínání focení / prohlížení a pod tím jsou dvě tlačítka. Exposure zapíná možnost ovlivňovat čas/clonu v manuálním a poloautomatických režimech a vpravo je aktivace videa. To mi šlo občas na nervy, protože jsem si to občas omylem zmáčknul a „filmoval jsem“. Následuje čtyřcestný volič, přičemž jednotlivá tlačítka mají přiřazena tradiční paňácké funkce. Nahoře je to kompenzace expozice a bracketing (naňáci tomu legračně říkají „expoziční vějíř“) a zde je i doladění barevnosti do tepla nebo do studena. Menu K disposici je rychlé menu (tlačítko vpravo dole na zadní stěně) a zde nastavíte GPS, sériové focení, režim autofokusu, nastavení bílé, ISO, projasnění stínů, velikost obrázku, režim videa a jas displeje, zkrátka, vše co potřebujete. Důkladnější je velké menu aktivované středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Menu pro focení má pět obrazovek, no, čtyři, na pátá má jen nastavení hodin a redukci červených očí. Je vcelku přehledné, byť rozsáhlé a doporučuji studium manuálu. To je jediná slabina celé věci – je pouze na CD a navíc opravdu není uživatelsky přítulný, jak se hezky říká. Je společný pro modely TZ8, TZ9 a TZ10 (,je fakt, že jsou prakticky totožné, ale na CD tohle šetření fakt nechápu) a nemá index neboli rejstřík, takže to je Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je výtečná. Ostatně svědčí o tom pokus, který jsem provedl s tímto přístrojem jako soupeře s full frame zrcadlovkou Canon EOS 5D, kdy za běžného osvětlení byla kresba tohoto kompaktu jen o něco méně kvalitní. Expoziční automatika má tendenci jít trochu do přeexpozice, s tím je třeba počítat a raději jít s kompenzací trvale do mínusu. I.rozlišení asi bude diskutabilní věc. Nastavuje se ve fotomenu na obrazovce 3 a je to fakticky doostření, jak je vidno ze srovnání, vlevo „normální“ fotka, vpravo je doostřeno: Rozdíl není zásadní, nicméně doostření neškodí a nevidím důvod, proč to nepoužívat. Diskutabilní je „inteligentní digitální zoom“, který prodlouží ohnisko až na 16násobek. Ono to není špatné, viz: Nicméně horší kresba než z nativního objektivu. Tady je třeba zvážit použití. Na běžné focení – proč ne, ale je pořád třeba mít na paměti, že se dramaticky zvyšují nároky na dobu osvitu. Jestliže 12x zoom potřebuje – i přes výkon stabilizátoru – 1/300 sec, ten šestnáctinásobný zoom odpovídá čtyřstovce a ta už chce 1/400 sec. Soudková vada je naprosto nepatrná. Zatím jsem netestoval ultrazoom, který by tak bezproblémově řešil ohnisko s ekvivalentem 25 mm. Ukázka snad hovoří za vše: Chromatická aberace je další takový kámen úrazu – ani ta zde není problémem: Šum do třetice, ať máme ty tři zlé sudičky pohromadě. Tak samozřejmě,problémy nastávají už při 400 ISO, výřez 100% vypadá strašidelně, ale výsledná fotka zas tak moc děsivá není, klikněte si a uvidíte. Také 800 ISO jakž takž jde, zato ty třímegové snímky 3200 a 6400 ISO jsou skutečně použitelné jen jako nějaká dokumentace v krajní nouzi.
Inteligentní auto-režim je skutečně inteligentní. To dnes platí všeobecně a ani tento přístroj nedělá výjimku. Začátečníkovi tedy iA režim vřele doporučuji. Zvládá jak nastavení bílé, tak nastavení ISO. Kompenzaci neumožňuje (naštěstí scénické režimy ano). Stabilizace je účinná, je dobře ji mít trvale zapnutou. Nerad se k ní vyjadřuji – je v tom mnoho subjektivních faktorů. Co je ostré? Na jedné straně i snímek zachycený 1/6 sec při 12x zoomu je použitelný, ale opravdu ostrý prostě není ani snímek braný 1/50 sec z ruky. Takže s tím ať se každý vyrovná jak umí. Multipoměr neznamená, že vedle manželky máte ještě dvě a více přítelkyň. Je to režim, do kterého se dostanete tak snadno, jako vytáhnete potmě po deseti pivech ježka z klece. Musíte jít do bracketingu (čtyřcestný volič dvakrát nahoru) a pak stiskem tlačítka display volíte mezi „expozičním vějířem“ a „multipoměrem“, což je režim, kdy na jedno stisknutí spouště pořídíte tři obrázky v poměru stran 4:3, 3:2, 9:16. Zkuste to, funguje to! AF pohybu neboli tracking je zde implementován také. Jakmile je funkce aktivována z menu, musíte nastavit oblast ostření na objekt, který s ebude pohybovat (například naše Iriska) a čtyřcestným voličem dolů zvolit lock a pak se ten kurzor jakoby přilepí na pohybující se objekt (tedy Irisku). V podstatě to funguje, ale to je ten háček: co nefunguje stoprocentně, v praxi se nedá používat. Je ale zábavné si to vyzkoušet. GPS Po poklepání na zeměkouli se v Zoneru otevře aplikace „mapy“ ze seznamu a tam je znázorněno šipkou, kde byl snímek pořízen, nastavil jsem si fotomapu nádraží ve Vraném (před 20 lety bych za tu fotku byl zastřelen na úsvitu): Když se podíváte na ten předchozí příklad, je tam náhled fotky knihovny v mé pracovně, pořídil jsem to skoro potmě. Ikonka zeměkoule tam je, ano, GPS je takcitlivá, že chytí signál i v místnosti, což neumí můj Garmin, který mě stál … grr peněz! No a samozřejmě v exifu najdete zeměpisnou šířku i délku. ASnadnější to být nemůže, pravda zase stoprocentní to není, záleží samozřejmě na tom, jestli aparát družice vidí. Za určitých okolností jako by si pamatoval poslední místo, kdy je viděl a aplikuje je na další obrázky. Nejjistější je samozřejmě mít aparát volně ložený na řemenu podél těla. Podotýkám, že Zoner se vyrovnává s údaji GPS poměrně nešikovně, na platformě Apple můžete podle GPS údajů organizovat fotky i v aplikaci iPhoto, která je součást dodávky spolu s operačním systémem, a samozřejmě to jde skvěle v aplikaci Aperture. Ale o tom jindy. Shrnutí Ukázky:
|
