Panasonic Lumix GX9

Pro řadu Panasonic GX mám slabost, ostatně jako pro celý systém Micro Four Thirds (Olympus – Panasonic). Tyhle GX přístroje se svým konceptem přibližují tomu, čemu v analogové éře kralovala Leica. Soustřeďují v sobě průmět vysokého obrazového výkonu, malých rozměrů a váhy a poměr cena – výkon je tu velmi dobrý. Předešlé GX modely dostaly na Dpreview stříbrnou a tato GX byla minulý týden oceněna TIPA jako nejlepší MFT přístroj současnosti.

Jaký je a komu je určen
Jak řečeno, jde o přístroj třídy MFT Micro Four Thirds s čipem velkým 17,3 x 13 mm. Velikost čipu odpovídá prodlužovacímu faktoru 2x, takže objektiv s fyzickým ohniskem 50 mm má úhel záběru jako 100 mm objektiv plnoformátového přístroje 24 x 36 mm. Na první pohled vidíme, že je to „leica-typ“ přístroj, skutečně kompakt velký 124 x 72 x 47 mm s elektronickým hledáčkem (je výklopný až o 90 stupňů nahoru) a s výklopným dotykovým displejem. Má sáňky na blesk – a taky vestavěný blesk, ten je schopný řídit externí blesky Panasonic. Další příjemné vlastnosti: má kruhový volič režimů a pod ním kruhový volič korekce expozice: toto řešení má GX8 také, ale zde je tato dvojice zcela vpravo na horní stěně a lépe se ovládá. Toto řešení – a teď trochu přeskakuji, protože to spíš patří do kapitoly, jak se s tím fotí – umožňuje korekci expozice i v režimu inteligentní automatiky anebo v režimu P při nastaveném automatickém ISO.
Je to tedy malý lehký příjemný foťák. Hodně záleží na tom, čím bude osazený. V základním setu je objektiv 12-60 s rozsahem ekv. 24 – 120. To je velmi praktický rozsah, který vykryje většinu běžných situací. Já mám na svém prapůvodním GF pevnou palačinku 20 mm. Ta nemá nejlepší pověst, ale já s ní byl vždycky velmi spokojený… a od té doby jsou na trhu mraky dalších objektivů, pevných skel i zoomů. Zde ale podotknu, že některé objektivy Panasonic jsou schopné kooperovat v režimu duální stabilizace. Tady zase odbočím, tuhle se mě čtenář ptal, jestli objektivy Olympus schopné duální stabilizace budou komunikovat s Panasonicem. Ve smyslu duální stabilizace ne – bude fungovat clona atd., ale nikoli stabilizace.
Komu je tedy určen? Principiálně tomu, kdo pochopil výhody bezzrcadlovky a výhody MFT formátu: operativnost, malé rozměry, poměr cena – výkon. Panasonic v současnosti nabízí jedenáct MFT přístrojů s velkým rozpětím cen od 9 tisíc za tělo (GF7) až po videozrcadlovku GH5S za 65 tisíc. Nabízejí se (krom té GF) řady G a GH, směrované spíš na videopráci, a GX, přičemž tahle devítka je o 2500 Kč levnější než osmička. To jsou takové záhady, proč to tak je. Devítka je mírně očesaná, ale je diskutabilní, zdali je to očesání: například její výklopný displej mi víc vyhovuje než přetáčení displej GX8. Maximální rychlost mechanické závěrky 1/4000 by mě taky nebudila ze snna, tím spíš, že je tu ještě elektronická závěrka do 1/16000. Synchro pro blesk jenom 1/200 oproti 1/250, ale zato vestavěný blesk. Jenom 9 oken za vteřinu série proti 10 oknům. Nemá vstup na mikrofon, pokud bych točil videa, to by mě mrzelo. No a není utěsněná proti prachu a dešti, zato váží jen 407 g a je menší (124 x 72 x 47 mm).
Výkonově jsou ty dva přístroje vcelku rovnocenné. Oproti řadě GH jsou podstatně menší a lehčí, ty se svými rozměry blíží standardním zrcadlovkám, takže výhodu menších rozměrů a váhy poznáme až na optice, zvláště pak na dlouhých ohniscích.

Ovládání a menu Špičkové mirrorlessy Panasonic překvapují rozměry a váhou a také tento model pokračuje v tradici. Předchozí model GX7 mě překvapil mohutností úchopu neboli gripu, tedy té části, kterou svíráme prsty pravé ruky – tak GX8 ho má ještě větší. Nicméně ergonomie, doufám, potěší milovníky klasických řešení.

Ovládací prvky jsou oproti modelu GX trochu přeskupeny a řekl bych, že ku prospěchu věci (což není nevyhnutelné pravidlo). Přístroj se zapíná páčkou zapuštěnou do prohlubně horní stěny hned za spouští – páčka vyčuhuje zpod spouště videa. Kolem spouště ke přední roller (ovládací kolečko), zadní je na dosah palce vzadu pod hranou. Druhý roller je kolem spouště. To je velmi vtipné a uživatelsky pohodlné řešení. Volič režimu je nadřazen voliči korekce expozice, jsou zcela vpravo. Je to velmi příjemně a účelně uspořádáno. Kruhový volič režimů jde pěkně ztuha, je naprosto vyloučeno, že byste si tam místo S dali M režim z minulého večera. Má volby PASM, tedy program – priorita clony/času a plný manuál, video, automat, efektové fotky, panorama a uživatelská nastavení mají společnou položku C a k jednotlivým uživatelským nastavením se pak musíte propídit přes menu. Toto řešení není ojedinělé a nadávám na něj vždycky. Vlevo je blesk a sáňky pro blesk a na konci je vyklápěcí elektronický hledáček. Ten má oční senzor a reaguje na přiložení oka k výrazné, příjemné očnici. Že hledáček má korekci oční vady je snad samozřejmé.

Pod horní hranou na zadní stěně je toho požehnaně. Zcela vpravo je uzávěr AE LOCK, tedy jde o uzávěr expozice – po stisku přístroj drží v automatickém režimu to, co bylo v okamžiku stisku nastaveno – je to v určitých situacích rychlejší než točit kruhovým voličem korekce. Vpravo od hledáčku je páčka pro volbu režimu ostření – singl, průběžné a ruční, vlevo pak je LVF tlačítko, přepínající režim zobrazení – jen hledáček, jen displej, nebo oba podle situace. Je volitelné a slyší i na označení Fn3.

Stěně vévodí dotykový třípalcový výklopný displej. Vpravo od něho je Fn1 tlačítko, defaultně je na něm Dodatečné zaostření (specialita Panasonicu – série fotek s různou rovinou zaostření, ty pak lze automaticky spojit do jedné totálně ostré fotky, funguje to ale je to dosti pomalé). Vedle je tlačítko pro prohlížení a pod tím čtyřcestný volič. Na něm máme vše, co je potřeba, ISO, WB, režim snímků (singl, samospoušť až po sérii 40 fps s elektronickou závěrkou) a vlevo režim autofokusu. Zcela dole je vlevo koš, což je další volitelné Fn tlačítko, defaultně je na něm Q menu, tedy funkční menu s nejčastěji používanými funkcemi. Vedle je Disp na nastavení, co chceme vidět na displeji respektive v hledáčku.

Menu je jednoduché a je v něm naprosto přehledně vše co potřebujete. Fotomenu má 4 obrazovky, video 3, uživatelský setup jednu plus obyčejný setup 4 obrazovky. Je tu i speciální oddíl Moje nabídka, kam si lze natahat, co potřebujete. Přehlídku uzavírá menu prohlížení se 3 obrazovami. Ubylo tedy Fn tlačítek a také menu je jednodušší, to je velmi správný trend! Připomínám, že profi Leica nebo Hasselblad nemají skoro žádná tlačítka a opičárny… je tam jen to, co je na focení zapotřebí.
Tichý režim se tady zapíná ve fotomenu na 4. obrazovce (když fotíme a nechceme rušit cvakáním). Machrovské odpojení autofokusu od spouště provedeme v uživatelském setupu (ikonka montážní klíč + C) na obr. 1: položku Zámek AF/AE dlužno dát na AF-ON a AF závěrka na OFF. Komu to nesedí, nechť nechá defaultní AE LOCK a pak přístroj po stisku tlačítka drží naměřenou expozici. Na obrazovce 2 je dobré dohlédnout na prioritu ostř/spouš., zdali ostření nebo spoušť, jistě je lépe mít tam FOCUS, protože co s neostrým obrázkem. Platí to i pro kontinuální ostření. Na obr. 3 si nastavíte všechna 3 Fn tlačítka plus 5 virtuálních tlačítek (na obrazovce) a Q menu, jakož i způsob chodu obou rollerů. Na obr. 3 lze vypnout spoušť videa, nelze ho však definovat na jinou funkci.

Jak se s ním fotí
Když ho máte v ruce, cítíte v ní něco solidního – a pohled do hledáčku je víc než uspokojivý. Pěkně zvětšený obraz dvouapůlmegové obrazovky EVF je svými virtuálními rozměry blízký pohledu do hledáčku plnoformátové zrcadlovky. O ergonomii jsem se už zmiňoval, je vynikající, a skvělá je dnes už zavedená vychytávka Panasoniku, že lze při aktivovaném EVF hledáčku definovat na displeji zaostřovací bod: toto je jedna z věcí, které určují výhodu mirrorlessu před zrcadlovkou. Skvělá je i možnost vychýlit elektronický hledáček o 90 stupňů nahoru. Vhledem k tomu, že displej je vyklápěcí a přetáčecí, je někdy pohodlnější zvednout hledáček vzhůru a fotit s jeho prostřednictvím. Díky vyklopení nedochází k nemilým kolizím nosu s displejem.

Fotil jsem objektivem 12-60 mm/3.5-5.6. Neplést s Leica Vario-Elmarit, toto je prostý objektiv za 12 tisíc, ovšem v setu zaplatíte za tělo plus objektiv dohromady 25500 Kč a tím ušetříte skoro 7 tisíc. To je, myslím, velmi dobré řešení, pokud ovšem by někdo nešel do rozšířeného setu 12-32 + 35-100. Tím je vykrytý rozsah ohnisek po přepočtu 24 mm až po 200 mm plnoformátového přístroje a tím nafotíte 90% čehokoli co se fotí… Což je asi varianta, do které bych šel já. Kdo ale chce mít jednodušší život, tento 12-60 mu skvěle poslouží. Ostří dostatečně rychle na živou fotografii a kresebně je na tom také perfektně, takže není myslím co řešit.

Stabilizace na tomto objektivu v podstatě bezproblémově utáhla 1/60 na 60 mm, to je 120 mm ekv. kinofilmového formátu. Při 1/30 byla 80% úspěšnost slušného zaostření a 1/15 byla už velmi problematická s nataženýma rukama. Při pevném držení lze počítat s 50% úspěšností.
Program line neboli křivka nastavení je způsob, jakým se přístroj vyrovnává s poklesem světelné hladiny v automatickém režimu. Přístroj se snaží udržet expozici v oblasti optimální kresby, tedy kolem F8.0. Při poklesu světla snižuje clonu při 1/125 sec na plnou světelnost, poté navyšuje ISO a drží se – v tomto případě při ohnisku 12 mm – na 125/3.5. Při dalším poklesu se nebojí jít až na 1600 ISO. To je hranice, kdy začne prodlužovat čas. Troufne si nejvýš na 3200 ISO a na 1/8 vteřiny i za cenu silně podexponovaného obrázku. Nicméně je to vcelku sebevědomá program line spoléhající na dobrý výkon při vysokém ISO.
Vysoké ISO je zde výtečně ošetřeno. Kultivovaného výsledku dosáhneme i při 6400 ISO – a není dávná doba, kdy to byla maximální snesitelná meta i plnoformátových zrcadlovek. Citlivost 12800 je ovšem už velmi problematická a je použitelná jen pro dokumentární fotku v extrémně nízkých světelných hladinách. Při 25600 už dochází k zásadní ztrátě kresby. Nicméně 6400 ISO je dostatečná citlivost pro fotografování – jak to říci? V podstatě všude, kde je vidět za standardního osvětlení ( interiéry, noční městská ulice a pod). Ono těch cca 10 tisíc ISO je limit i pro soudobé plnoformáty.

Shrnutí:
Panasonic Lumix GX9 je vyzrálý model prověřený mnohaletým vývojem. Dospělo se v něm k žádoucímu zjednodušení, aniž by to bylo na úkor výkonu. Je to takzvaný systémový kompakt, tedy měl by být jádrem systému, patří k němu další příslušenství, zvláště pak optika. Zde snad nemusím připomínat, že nabídka je doslova obrovská, přirozeně ideální je od samotného Panasonicu, zvláště pokud jde o duální stabilizaci ( = stabilizovaný objektiv komunikuje se stabilizací na čipu a ve výsledku se účinnost sčítá; duální stabilizace nemá s limitním časem 1/6 problémy ani při delších ohniskových vzdálenostech, tady uvidíte, jak to funguje). Je to přístroj opravdu kompaktní, za přijatelné peníze, s výtečným poměrem ceny a výkonu. Jsem vždycky rád, když se TIPA trefí do mých preferencí a to se tady opět stalo.

Ukázky:

1 až 8 rozsah zoomu