Nezařazené

Panasonic Lumix GX1

Model GF1 jsem si oblíbil už při jeho prezentaci v Berlíně před dvěma lety, pak přišla GF2 a letos v Římě GF3 a bylo jasné, že s nádherným retro stylem obsypaným knoflíky se můžeme rozloučit. Ale hodný Panasonic na nás nezapomněl, nabízí nám GX1! Nový model je GF1 velmi podobný. Je menší, nicméně ovládání má prakticky totožné.

Model GF1 jsem si oblíbil už při jeho prezentaci v Berlíně před dvěma lety, pak přišla GF2 a letos v Římě GF3 a bylo jasné, že s nádherným retro stylem obsypaným knoflíky se můžeme rozloučit. Ale hodný Panasonic na nás nezapomněl, nabízí nám GX1! Nový model je GF1 velmi podobný. Je menší, nicméně ovládání má prakticky totožné. Uvnitř je MOS snímač 17.3 x 13.0 mm (formát Micro 4/3) se 16 miliony efektivními pixely, snímač je před prachem chráněn filtrem. Nejvyšší rozlišení je 4592 x 3448. Ostření je 23 bodové, na kontrast, přístroj má dosvětlování AF lampou. Snímací režimy jsou auto, manuál, program, priorita clony a závěrky. Měření expozice má 144 zón. Rozsah závěrky je od 60 sec do 1/4000 sec, synchronizace s bleskem při 1/160 sec, při videu lze použít až 1/6000 sec. Sériové focení 4,2 fps, v režimu 4 Mpx až 20 snímků za vteřinu. LCD je dotykový třípalcový se 460 tisíci body. Přístroj zapisuje JPEG a RAW na karty SD / SDHC / SDXC. Má rozměry 116mm x 68 mm x 39 mm a se setovým objektivem a baterkou váží 403 g.

Záměr Panasonicu je jasný a vítaný. Kdo si nechce ničím lámat hlavu a líbí se mu moderní styling, má GF3. Komu jde o praktičnost a ovladatelnost v tradičním smyslu, má teď k disposici GX1. Od GF2 zdědil nový model dotykový displej. To je výborná pomůcka, hlavně při ostření, případně při definování bodu, z něhož se nabírá expozice.

Přístroj mám laskavostí českého zastoupení Panasonicu v ruce. První dojmy: chudák GF1 vypadá vedle novinky jaksi stylisticky bezradně. Tak trochu jako Jawa 350 vedle Harley Davidsonu. Tahle GX1 má šťávu – na fotkách to není tolik vidět. Je znatelně menší, zejména na délku, než GF1, má výrazný úchop potažený velmi příjemnou měkkou gumou. Když ho vezmete do ruky, víte, že něco držíte. Ze všech detailů je cítit pečlivé dílenské zpracování. Kruhový volič režimů jde ztuha, je prakticky vyloučeno jím náhodou drcnout a přepnout si z A na M s devastujícími důsledky. Vše je tam, kde čekám a chci mít, na rolleru je buď clona nebo kompenzace, na čtyřcestném voliči ISO a WB, vše jde hladce a přesně. Displej je velmi jasný a menu je tak trochu módně obrázkové, ale vypadá to velmi hezky. Zkrátka, Olympusu E-P3 se narodil sakra silný konkurent.

Objektiv 14-42 na první pohled zaujme tím, že zoom je ovládán elektricky a pokud bychom chtěli ručně ostřit, taky je to „by wire“. To mě nijak zvlášť nenadchýňá, ale je to jistě věc zvyku. O dalších poznatcích podám brzy zprávu.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: