Nezařazené

Panasonic Lumix GX1 – recenze

Panasonic nezapomněl na svou skvělou GF1 a navázal na ni se změnou písmenka v názvu, avšak ne se změnou konceptu. Málo platné, Barnackova Leica stanovila jakýsi standard. Dal by se asi charakterizovat strohou účelností a vysokým výkonem. Obé GX1 splňuje. Takže se zdá, že se tu rýsují tři větve géček od Panasonicu.

Panasonic nezapomněl na svou skvělou GF1 a navázal na ni se změnou písmenka v názvu, avšak ne se změnou konceptu. Málo platné, Barnackova Leica stanovila jakýsi standard. Dal by se asi charakterizovat strohou účelností a vysokým výkonem. Obé GX1 splňuje. Takže se zdá, že se tu rýsují tři větve géček od Panasonicu. Jednak jsou to géčka s vestavěným elektronický hledáčkem, poslední model je trojka, jednak řada GF, která ale vyšla vstříc milovníkům líbivého designu a GF3 nemá už ani sáňky pro blesk, čímž je řečeno mnohé. Takže leicofilům je určena nová – zřejmě řada – GX.

Jaký je a komu je určen
Předchozím konstatováním je to hlavní řečeno. Není to nic pro slečinky a růžová barva by tomu asi moc neslušela. Jde o mirrorless, tedy kompakt s kovovým tělem s výměnnou optikou, na systému Micro Four Thirds sdíleným s Olympusem, tedy čip 17.3 x 13 mm velký, na něm 16 mega. Z toho plyne prodlužovací faktor fyzického ohniska 2x. Snímač CMOS živí procesor Venus Engine FHD, což naznačuje full HD 1920 pixelů videa. ISO je vyhroceno od 160 až na 12800, rozsah časů od 1/4000 sec do 60 sec. Ostření je na bázi analýzy kontrastu. LCD je třípalcový se 460 tisíci body, pevný, což je jedno z mála, co tomu vyčítám. Zato si na něj můžete promítnout vodováhu, což je skvělá věc, a je dotykový. Má to sáňky pro blesk, do nich se dá vsunout skvělý, bohužel dosti drahý elektronický hledáček, jiný než hledáček pro GF1. Takže tu máme zase přístroj, který vypadá opravdu jako fotoaparát a ne jako holicí strojek na dámská podpaží, který je plný koleček a knoflíků a to je přesně to, co našinec má rád. Je o něco vyšší a kratší než GF1, má výrazný úchop a opravdu se dobře drží, ačkoli někomu může připadat malý. GF1 jsem před dvěma lety kupoval s fenomenálním objektivem 20/1.7. GX1 se prodává v kitu jen se dvěmi variantami standardního zoomu 14-42, buď je to GX Vario nebo levnější G Vario.

Přístroj je určen lidem, kteří to s fotografováním myslí opravdu vážně a mají rádi pod kontrolou vše, co přístroj dělá. A hlavně, pod kontrolou jaksi zvnějšku, tedy přes mechanické ovládací prvky. Přiznám se, že k této skupině též patřím. I když si zvolna zvykám i na dobrodiní dotykového displeje. Ovšem to už je otázka ovládání.


Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů, už to je drobné, leč výrazné zlepšení oproti GF1. Dále na horní stěně najdeme spoušť pro foto, spoušť pro video a „iA“ tlačítko, které v jakémkoli režimu dovolí přepnout na inteligentní automatiku. Něco jako záchranná brzda, velmi příjemné a užitečné řešení.

Na kruhovém voliči najdeme obvyklou čtveřici: program, priorita času / clony a plný manuál, dvě pozice pro uživatelská nastavení (na jednu si nacvakáte dejme tomu bracketing a na druhou sériové focení, podle libosti), pak scénické předvolby a kreativní filtry. Těch je nyní osm, opět zapláču nad absencí filtru „elegantní“, ale zdá se, že síla průměru zvítězila. Takže je tu expresivní (silná barevnost), retro, high / low key, tedy světlé a tmavé tónování, vysoká dynamika, toy camera – to je silná vinětace čili tmavnutí v rozích „jakoby starý foťák“ a miniatura, tedy vytváří se pásmo ostrosti a dvě pásma rozostření – nápodoba malé hloubky ostrosti. Zde je třeba se pozastavit u dobrodiní dotykového displeje.

Například efekt miniatury se dá nastavovat: pásmo ostrosti svisle i vodorovně, dá se nastavovat šíře i umístění. Navíc v kombinaci se středovým tlačítkem a rollerem lze nastavit různé kombinace těchto parametrů a barevné sytosti. Těžko si představit, kolik úrovní klasického menu by bylo třeba, abychom mohli navolit tolik různých variant. Nicméně bez úskalí to není. Například v expresivním režimu (vyšší sytost) po zapnutí máte volbu, co má ovládat roller, zdali kompenzovat expozici, nebo zvyšovat / snižovat sytost. Jakmile to nastavíte, dále dojdete stejným postupem k jiné funkci, totiž dvojici expoziční kompenzace a rozostření pozadí – což je fakticky ovlivňování hloubky ostrosti zvětšováním nebo zmenšováním clony. Je to výsledek úmyslu udělat to „uživatelsky přítulné“, ale ve výsledku je to silně matoucí a nepřehledné. Podobné kombinace najdete i v ostatních kreativních režimech, např. v high key (světlé fotky) volíte teplejší nebo studenější škálu barev.


Na zadní stěně (na snímku nasazený elektronický hledáček) máme pod horní hranou tlačítko pro přehrávání, dále uzávěr expozice a ostření a roller, tedy ovládací kolečko.
Pod tím je volitelné tlačítko Fn1. Volitelná jsou celkem čtyři tlačítka a je to významný nástroj individualizace přístroje. Předešlu, že na čtyřcestném voliči je ISO, WB, režim snímání jednotlivé obrázky / série, samospoušť a volba autofokusu (včetně sledování pohybu), takže to nejdůležitější přednastavené máte. Na čtyři další pozice tedy můžete umístit to, co ve své vlastní praxi pokládáte za důležité.
Dělá se to v menu (k němu se pak ještě vrátím) v třetím oddílu Vlastní nastavení, obrazovka 1. Zde můžete nejdřív zvolit jako Fn2 (druhé volitelné tlačítko) tlačítko AF/AEL – uzávěr expozice a ostření, a pak máte obrovský výběr z 5 obrazovek, např. Stabilizaci vypnout zapnout, histogram, mřížku, atd. Zajímavé je, že Fn3 a Fn4 nejsou fyzická tlačítka, ale virtuální: je to vychytávka tohoto dotykového displeje. Tlačítkem Disp. lze vyvolat různé režimy zobrazení, podstatná je záložka Touch Tab vpravo na displeji, která po vytažení nabízí obsah virtuálních Fn 3 a Fn 4 tlačítek, eventuálně přepínání spouště dotykem displeje. Touch Tab má pět pozic, ta horní je určena pro ovládání zoomu objektivů série X, které mají elektrické zoomování. Tato užitečná pomůcka se dá zapnout / vypnout v uživatelském menu na obrazovce 6, položka nastavení dotyku, ale pozor, v české verzi menu vypadlo označení Touch Tab (asi si překladatel nevěděl rady), takže okýnko je prázdné. Takže pokud chcete touchtabovat, prázdné okénko nastavte na on. 🙂
Na displeji lze vyvolat i rychlé Quick menu, kde můžete mít cokoli z patnácti nabízených funkcí. Lze to editovat, takže si můžeme namixovat opravdu a absolutně co chcete a máte to vždy okamžitě po ruce. No a když je nejhůř, zmáčknete iA jako záchrannou brzdu, jak to udělal Švejk cestou vlakem do Budějovic.


Jak se s ním fotí
Přístroj startuje do dvou vteřin, není to nejrychlejší start, nicméně v praxi je to dostatečné. Ostření za běžných světelných podmínek je velmi svižné, selhal jsme jen při složitém scénickém osvětlení nástupu borců na plzeňském Souboji Titánu (psal jsem o tom zde). Pak ale je dobře přejít na manuální ostření. Přepneme se na něj tlačítkem vpravo dole a pokud používáme objektiv řady X (je to jeden z nabízených setových 14-42 objektiv), páčkou na objektivu pohodlně nastavujeme ostrost a displej slouží jako lupa. Zde ještě dodám, že elektronický hledáček dodávaný jako extra příslušenství je skvělý a opravdu se s ním dá velmi dobře pracovat v tomto manuálním režimu ostření.

Obraz je na úrovni šestnáctimegového zobrazení. Kresba samozřejmě závisí na kvalitě použitého objektivu. Přístroj jsem zkoušel především s kitovým GX 14-42 mm / 3.5-5.6. Tyto objektivy řady X se ovládají elektricky, tedy zoomuje se šoupátkem na levém boku objektivu. V manuálním režimu se dá elektricky ostřit dalším tlačítkem umístěným níže. Objektiv má vynikající optické vlastnosti, především kreslí dobře i při plné světelnosti, která, pravda, není nijak skvělá. Při vypnutém přístroji se objektiv do sebe zasune, takže rozměrově je z něho „pancake“, tedy plochý objektiv – ideální pro svoji skladnost. Myslím, že právě s tímto objektivem bude užitnost přístroje optimální – ekvivalent 84 mm při nejdelším ohnisku je slušný portrétní objektiv. Přístroje typu „leica“ mají svoji silnou stránku právě při širokoúhlém nasazení – hlavně při živé fotografii. Tu rychlost autofokusu umožňuje a hlavně, při použití manuálního ostření při krátkých ohniscích (a tudíž velké hloubce ostrosti) při manuálním ostření prakticky nic při živé fotografii neriskujeme. Další použitý objektiv byla dvacítka /1.7 „pancake“, ta je mimo diskusi dokonalá. Nicméně kitový objektiv GX si s "palačinkou" nezadal – nahoře kit, dole palačinka:


Vysoké ISO zvládá přístroj na úrovni. Do 1600 ISO nejsou žádné zvláštní problémy a při 3200 ISO podle mého subjektivního názoru jsou jeho snímky velmi dobře použitelné, zvláště pokud je pořídíme v RAW a rozumně upravíme. Přístroj kupodivu nenabízí volbu míry redukce šumu při vysokých ISO. Lze nastavit redukci ano/ne při dlouhých časech. Zkoušel jsem rozdíl při 40vteřinové expozici, nebyl na monitoru pozorovatelný. To samozřejmě neznamená, že přístroj nic se šumem nedělá – pro zajímavost, toto je ukázka, jak vypadá RAW při 6400 ISO, měřítko 1:1.


Když si ale s ním trochu pohrajete, vyjde z toho slušně použitelný obrázek, přičemž 6400 je tvrdý oříšek i pro zrcadlovky. V tomto ohledu podává znamenitý výkon dodávaný software Silkypix. Neuvěříte, že obrázek č. 12 dole v ukázkách je fotografován na 6400 ISO!

Nezbývá než zmínit se o specialitách Panasonicu. Quick autofocus znamená, že přístroj průběžně ostří, i když nemáte namáčknutou spoušť, takže při skutečném namáčknutí je už předostřeno a prodleva je menší. Vcelku užitečná věc, jakkoli zvyšuje spotřebu energie. IR rozlišení má několik stupňů ostrosti, včetně extended, nicméně v praxi nejsou rozdíly moc vidět. Právě tak zvýšení dynamického rozsahu funkcí i-dynamický se v praxi nijak výrazně neprosadí. Ale nic nepokazíte, když je necháte zapnuté.

Shrnutí
Panasonic GX1 je víc než důstojný pokračovatel GF1. Je zamýšlen pro poučené uživatele, najmě pak pro majitele zrcadlovek, které bolí rameno od vláčení těžké tašky. O jeho přednostech vůči změkčené řadě GF člověk z cílové skupiny asi nebude pochybovat. Jeho hlavní konkurent je samozřejmě nový Pen 3 Olympusu – s ním G řada sdílí systémové objektivy. Nebezpečným konkurentem jsou ale mirrorless přístroje Samsungu a Sony, které mají dvakrát větší snímač a přitom mají zhruba stejné rozměry. Zde může výrobce spoléhat na atraktivitu méně rozměrné a těžké optiky. Velkou předností je takřka nekonečná možnost individualizace ovládání a přizpůsobení vlastním potřebám. Bonus, pravda, extra zaplacený, je vynikající elektronický hledáček. Cena nebyla oficiálně stanovena, v americkém BH obchodě „u Žida“ stojí kit s GX 14-42 mm 950 dolarů, takže se dá čekat cena ne moc pod dvacet tisíc, s obyčejným setovým 14-42 mm pod 17 tisíc a tělo do 14 tisíc. Olympusí Pen P3 s objektivem 14-42 stojí 22 tisíc (listopad 2011).

Ukázky:
1-7 běžné světlo, 8 s bleskem, 10 a 11 kreativní režim se zvýšenou saturací, 12 při 6400, foceno do RAW, zpracováno v Silkipix přiloženým k dodávce.

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: