Nezařazené

Panasonic Lumix GF3 (recenze)

Coby spokojený majitel modelu GF1 samozřejmě sleduji vývoj této modelové řady a se zájmem jsem prozkoumal tuhle trojku. Od jedničky se liší koncepčně a zaměřením. Úvodem připomenu, že celá řada Lumix G náleží k zajímavému systému micro four third, tedy micro 4/3. Sdílí ho Olympus a Panasonic – jde o kompakty s velkým čipem (4/3 palce úhlopříčka) a s výměnnou optikou, přičemž objektivy obou značek se hodí ke kterémukoli micro čtyřtřetinovému aparátu. Prodlužovací faktor optiky je 2x, což znamená, že fyzická ohnisková vzdálenost, dejme tomu 25 mm, se rovná 50 mm kinofilmového aparátu, pokud jde o úhel záběru.

Jaký je a komu je určen
Tady to trochu otočím, obvykle charakteristikou, komu je určen, končím. Kompakty s výměnnou optikou jsou velmi oblíbené. Původně to byly přístroje pro hodně poučené amatéry a profesionály. Pro ně v posledním vývojovém kroku Panasonic vyhradil řadu G, tedy přístroje s elektronickým hledáčkem, které se chovají i vypadají jako jednooká zrcadlovka. Profi vzezření a výbavu měla i GF1. Model GF 2 znamenal jakýsi mezistupeň – zavedl dotykový displej. Tento model GF3 dovršil přechod k amatérsky směřované koncepci. Je menší než GF2 (108 x 67 x 32 mm oproti 113 x 68 x 33 mm) a lehčí (264 g oproti 310 g). Redukcí rozměrů si GF3 vysloužila označení „nejmenšího kompaktu s výměnnou optikou“ – v době uvedení na trh. Je to ovšem za cenu na příklad toho, že při nasazené stativové destičce (zkoušel jsem Manfroto) nejde otevřít kryt pro akumulátor a kartu a nešel nasadit objektiv Leica 25/1,4. To je vítězství designu nad užitečností. Na první pohled si všimnete, že mu chybějí sáňky pro blesk – to je důležitý prvek, protože sáňky zde sloužily nejen externímu blesku, ale externímu elektronickému hledáčku. Samozřejmě, v jistém smyslu používat na géefku externí hledáček je ptákovina (já to dělám…), protože kdo chce EVF, ať si koupí nějaké géčko a vyjde ho to levněji. Ale složitá je psychologie technického hračičky – vím o čem mluvím, elektronický hledáček používám na GF1 a vymlouvám se na to, že je výklopný.

Takže tato absence aktivních sáněk je první a zdaleka ne poslední signál koncepční změny.
Vraťme se ale k základním technickým datům.


Snímač je dvanáctimegový Four Thirds (17.3 x 13 mm) typu CMOS a procesor je Venus Engine FHD. Přestože má stejné rozlišení jako GF2, je to nově vyvinutý snímač, inzerován výrazně menší šum, což není potvrzeno fakty. Přístroj má rozsah ISO 160 až 6400 ISO a zapisuje buď v JPEG se dvěma stupni komprese, nebo RAW datovém formátu. Systém ostření je analýza kontrastu, nicméně hned je třeba dodat, že došlo k zásadnímu vylepšení a přístroj ostří velmi rychle. Navíc, přístroj má dotykovou obrazovku a dotykem lze volit zaostřovací bod na celé ploše volbou z 23 oblastí. Dotykem lze i exponovat (funkci je možné vypnout). Třípalcový displej má pěkné rozlišení 460 tisíc pixelů a je pevný, to je v podstatě jediné podstatné, co přístroji vyčítám. Rozsah expoziční doby je od 60 sec do 1/4000 sec. Sériové focení lze ve frekvenci nejvýš 3,2 fps. Video je buď v AVCHD, ale kdo chce malé soubory a posílat na You Tube, bude volit MPEG4. Nejvyšší rozlišení videa je 1920×1080 při 60fps, zvuk je mono. Zapisuje na karty SD/SDHC/SDXC a USB je vysokorychlostní 480 megabitů/sec. Je zde i výstup HDMI , mini, typ C. Lithium-iontová baterka vydrží podle údajů výrobce 300 snímků.

Takže znovu k určení. Podrobným zkoumáním objevíme, že oproti GF2 došlo k drobným ústupkům, jako je mono zvuk videa. Důraz je tu na jednoduchost a snadnost ovládání s maximálním výsledkem. Samozřejmě že ani poučený uživatel nepřijde zkrátka, nicméně tomu je třeba doporučit spíše G3 s elektronickým hledáčkem.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem na horní stěně. V dosahu ukazováku je spoušť a také spoušť videa. Ta se dá v menu vypnout, škoda že jí nelze alokovat nějaká funkce, hodilo by se třeba ISO. Vlevo od spouště je tlačítko iA, tedy „inteligentní automatika“. To je příklad usnadnění obsluhy: můžete být v nějakém vychytralém manuálním režimu a pouhým stisknutím tohoto tlačítka se ocitnete v režimu „for dummies“, což v praxi není vysvědčení tuposti, ale usnadnění práce, například to usnadní makrosnímek, protože to okamžitě reaguje na přiblížení k objektu.

Zadní stěna je skoro pustá. Nahoře je jen tlačítko na vysunutí vyskakovacího blesku. Pod gumovou opěrkou pro palec (velmi příhodně tvarovaná užitečná věcička) je tlačítko pro přehrávání a pod tím čtyřcestný volič s rollerem. Jsou mu určené funkce, nahoře je to kompenzace expozice, vpravo WB neboli předvolby nastavení vyvážení bílé, dole režim snímání (jednotlivé záběry až samospoušť) a vlevo režim ostření. Chybí tu ISO. Dole ale je tlačítko pro „quick menu“, tedy rychlé funkční menu, kde ISO snadno najdete, ale v menu se dá nastavit toto tlačítko jako funkční. Musí se to dělat trochu složitě, nejdřív ho musíte nadefinovat jako Fn (funkční tlačítko) a v následující položce uživatelského menu definujete, co má Fn tlačítko dělat. No, hezké, ale raději bych viděl, kdyby se dala definovat spoušť videa – prostě aby to v základním nastavení byla spoušť videa ale mohla by fungovat jako funkční tlačítko s definovatelnou funkcí. Kolem čtyřcestného tlačítka je roller.

Menu je dostupné středového tlačítka. Má šest oddílů – režim záznamu, fotomenu, videomenu, vlastní nastavení, setup a menu pro přehrávání.
Menu pro režim záznamu je celkem zbytečné. V levém horním rohu displeje vždy vidíte, v jakém režimu jste (třeba P=program, A= priorita clony atd.). Stačí se dotknout této ikonky a okamžitě jste v nabídce všech dostupných režimů snímání, to je velmi operativní. Právě tak rychlé menu je dostupné přes trvale zobrazovanou ikonu Qmenu, takže velmi snadno oželíte mechanické tlačítko Qmenu a dedikujete mu ISO, jak jsem o tom psal výše: pak máte ISO na dosah ruky a na quick menu se dostanete přes dotykový displej.
Vlastní nastavení, tedy čtvrtá oblast menu si zaslouží pozornost, protože zde se dá přístroj velmi rozsáhle přizpůsobit vašim zvykům a záměrům. Vlastní setup asi bude uživatel zřídka navštěvovat, je dobře vědět, že zde se formátuje karta.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje pod vteřinu a hlavně – bleskově ostří. Pocitově se rychlost jeho ostření blíží výkonu běžných zrcadlovek, průměr naměřených rychlostí byl někde mezi 0,1 a 0,2 sec. Nicméně, zde si dovolím odbočit trochu k praxi. Dotykový displej, jak řečeno, umožňuje libovolně volit oblast zaostření a lze zde zapnout exponování dotykem. V tomto režimu klepnete na displej a je odexponováno. Při živé fotografii se mi to ale neosvědčilo, možná z nezvyku, po půl roce by to šlo líp – chyběl tu ten moment „namáčknout a čekat“ na ten opravdu správný okamžik. Nicméně exponování dotykem je velmi užitečné a př. v lese, tedy v složitém prostoru, kde přesně a velmi rychle určíte, kterou partii chcete mít v rovině zaostření.
Přístroj má nový čip oproti předešlému modelu, nicméně pokud jde o šum, nedošlo k žádnému zřetelnému pokroku. Dobře použitelné jsou snímky do 800 ISO, jakž takž na 1600 a co je výš, to je hodně zašuměné. Při 6400 za hranicí běžné použitelnosti – to ale je obecný jev a bylo by divné, kdyby to tu bylo jinak. Vidíte to na srovnání výřezu při 100% zobrazení.

Setový objektiv je velmi kvalitní, byť ne moc světelný. Jeho soudková vada je zanedbatelná

a vinětace při plné světelnosti také není urážející.

Pokud jde o kresbu, kvalita je velmi dobrá – a samozřejmě je odvislá od použitého objektivu. Barevné podání je v automatické WB poněkud studené a v předvolbách to někdy vede k nepřirozeně načervenalému výsledku. Ta kaplička je samozřejměš bílá:

Inteligentní rozlišení, jak se zdá, začíná fungovat. Je to funkce nalezitelná v menu záznamu a je buď off, tedy vypnutá, anebo low, standard, high a extended. Vede ke zvýraznění hran a budí dojem větší ostrosti, třebaže samozřejmě na snímku nepřibude žádný detail.I ta extended vypadá velmi kultivovaně a celkový dojem z fotky se zlepší. Dole v ukázkách je to snímek číslo 9.
Porovnáním s fotkou doostřenou metodou maskování neostrosti uvidíme přednost tohoto i-rozliščení: doostřením (na př. stupeň 50, poloměr 2, práh 2) nepříjemně narůstá i kontrast, kdežto tóny při i-rozlišená zůstávají příjemně harmonické. Fotil jsem při nulové expoziční kompenzaci, aby bylo vidět, jak přístroj zvládá vysoké rozdíly jasů. Snímek dopadl celkem slušně a spravila by ho mírná kompenzace – v RAW by se daly přepaly bez nesnází odstranit.

I-dynamický režim, to je vyrovnávání jasů, další funkce nastavitelná v menu; zde vše zůstává při starém, tedy v podstatě na nulovém efektu. a nemá moc velký smysl se tím zabývat.

Přístroj nabízí kreativní režim, to jsou fakticky filtry. Moc pěkná je sepie, lituji že zmizel režim elegantní, nabízený v GF1.
Rychlost autofokusu je obdivuhodná, zde reklama nepřehání. Přístrojem se dá vcelku úspěšně fotit i sport. V této souvislosti bych ale upozornil na určitou nesnáz při použití dotykové displeje jako spouště – elze tu namáčknout, takže opravdu musíte klovat do displeje jako strakapůd.

Shrnutí
Panasonic Lumix GF3 je vysoce kvalitní, stylově designovaný kompakt systému micro 4/3 s možností výměny objektivu. Je zaměřen spíše na laickou veřejnost, která ocení vysokou kvalitu obrazu, získaného s minimálním úsilím pomocí automatiky. Přístroj ale umožňuje i rozsáhlé manuální zásahy a užije si ho i ten, kdo postoupil hlouběji do fotografických tajů. Za vítězství designu nad praxí pokládám odstranění sáněk pro blesk, přístroj této třídy by je fakt měl mít. Zato je třeba ocenit výrazný pokrok v rychlosti autofokusu, teď se kompakty v této generaci přístrojů hodně přiblížily výkonu zrcadlovek. Oproti zrcadlovkám je to hlavní výhodou malý rozměr a váha. Ocenil bych výklopný displej, to je trend prosazující se i v zrcadlovkách a nemine ani tuto kategorii přístrojů – škoda, že se to už nestalo. Přístroj má hlavního konkurenta v Olympusu Pen Lite, ten ovšem má jak výklopný displej, tak i sáňky pro blesk… Přístroj stojí v srpnu 2011 cca 15 tisíc s objektivem 14-42.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Coby spokojený majitel modelu GF1 samozřejmě sleduji vývoj této modelové řady a se zájmem jsem prozkoumal tuhle trojku. Od jedničky se liší koncepčně a zaměřením. Úvodem připomenu, že celá řada Lumix G náleží k zajímavému systému micro four third, tedy micro 4/3. Sdílí ho Olympus a Panasonic – jde o kompakty s velkým čipem (4/3 palce úhlopříčka) a s výměnnou optikou, přičemž objektivy obou značek se hodí ke kterémukoli micro čtyřtřetinovému aparátu. Prodlužovací faktor optiky je 2x, což znamená, že fyzická ohnisková vzdálenost, dejme tomu 25 mm, se rovná 50 mm kinofilmového aparátu, pokud jde o úhel záběru.

Jaký je a komu je určen
Tady to trochu otočím, obvykle charakteristikou, komu je určen, končím. Kompakty s výměnnou optikou jsou velmi oblíbené. Původně to byly přístroje pro hodně poučené amatéry a profesionály. Pro ně v posledním vývojovém kroku Panasonic vyhradil řadu G, tedy přístroje s elektronickým hledáčkem, které se chovají i vypadají jako jednooká zrcadlovka. Profi vzezření a výbavu měla i GF1. Model GF 2 znamenal jakýsi mezistupeň – zavedl dotykový displej. Tento model GF3 dovršil přechod k amatérsky směřované koncepci. Je menší než GF2 (108 x 67 x 32 mm oproti 113 x 68 x 33 mm) a lehčí (264 g oproti 310 g). Redukcí rozměrů si GF3 vysloužila označení „nejmenšího kompaktu s výměnnou optikou“ – v době uvedení na trh. Je to ovšem za cenu na příklad toho, že při nasazené stativové destičce (zkoušel jsem Manfroto) nejde otevřít kryt pro akumulátor a kartu a nešel nasadit objektiv Leica 25/1,4. To je vítězství designu nad užitečností. Na první pohled si všimnete, že mu chybějí sáňky pro blesk – to je důležitý prvek, protože sáňky zde sloužily nejen externímu blesku, ale externímu elektronickému hledáčku. Samozřejmě, v jistém smyslu používat na géefku externí hledáček je ptákovina (já to dělám…), protože kdo chce EVF, ať si koupí nějaké géčko a vyjde ho to levněji. Ale složitá je psychologie technického hračičky – vím o čem mluvím, elektronický hledáček používám na GF1 a vymlouvám se na to, že je výklopný.

Takže tato absence aktivních sáněk je první a zdaleka ne poslední signál koncepční změny.
Vraťme se ale k základním technickým datům.


Snímač je dvanáctimegový Four Thirds (17.3 x 13 mm) typu CMOS a procesor je Venus Engine FHD. Přestože má stejné rozlišení jako GF2, je to nově vyvinutý snímač, inzerován výrazně menší šum, což není potvrzeno fakty. Přístroj má rozsah ISO 160 až 6400 ISO a zapisuje buď v JPEG se dvěma stupni komprese, nebo RAW datovém formátu. Systém ostření je analýza kontrastu, nicméně hned je třeba dodat, že došlo k zásadnímu vylepšení a přístroj ostří velmi rychle. Navíc, přístroj má dotykovou obrazovku a dotykem lze volit zaostřovací bod na celé ploše volbou z 23 oblastí. Dotykem lze i exponovat (funkci je možné vypnout). Třípalcový displej má pěkné rozlišení 460 tisíc pixelů a je pevný, to je v podstatě jediné podstatné, co přístroji vyčítám. Rozsah expoziční doby je od 60 sec do 1/4000 sec. Sériové focení lze ve frekvenci nejvýš 3,2 fps. Video je buď v AVCHD, ale kdo chce malé soubory a posílat na You Tube, bude volit MPEG4. Nejvyšší rozlišení videa je 1920×1080 při 60fps, zvuk je mono. Zapisuje na karty SD/SDHC/SDXC a USB je vysokorychlostní 480 megabitů/sec. Je zde i výstup HDMI , mini, typ C. Lithium-iontová baterka vydrží podle údajů výrobce 300 snímků.

Takže znovu k určení. Podrobným zkoumáním objevíme, že oproti GF2 došlo k drobným ústupkům, jako je mono zvuk videa. Důraz je tu na jednoduchost a snadnost ovládání s maximálním výsledkem. Samozřejmě že ani poučený uživatel nepřijde zkrátka, nicméně tomu je třeba doporučit spíše G3 s elektronickým hledáčkem.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem na horní stěně. V dosahu ukazováku je spoušť a také spoušť videa. Ta se dá v menu vypnout, škoda že jí nelze alokovat nějaká funkce, hodilo by se třeba ISO. Vlevo od spouště je tlačítko iA, tedy „inteligentní automatika“. To je příklad usnadnění obsluhy: můžete být v nějakém vychytralém manuálním režimu a pouhým stisknutím tohoto tlačítka se ocitnete v režimu „for dummies“, což v praxi není vysvědčení tuposti, ale usnadnění práce, například to usnadní makrosnímek, protože to okamžitě reaguje na přiblížení k objektu.

Zadní stěna je skoro pustá. Nahoře je jen tlačítko na vysunutí vyskakovacího blesku. Pod gumovou opěrkou pro palec (velmi příhodně tvarovaná užitečná věcička) je tlačítko pro přehrávání a pod tím čtyřcestný volič s rollerem. Jsou mu určené funkce, nahoře je to kompenzace expozice, vpravo WB neboli předvolby nastavení vyvážení bílé, dole režim snímání (jednotlivé záběry až samospoušť) a vlevo režim ostření. Chybí tu ISO. Dole ale je tlačítko pro „quick menu“, tedy rychlé funkční menu, kde ISO snadno najdete, ale v menu se dá nastavit toto tlačítko jako funkční. Musí se to dělat trochu složitě, nejdřív ho musíte nadefinovat jako Fn (funkční tlačítko) a v následující položce uživatelského menu definujete, co má Fn tlačítko dělat. No, hezké, ale raději bych viděl, kdyby se dala definovat spoušť videa – prostě aby to v základním nastavení byla spoušť videa ale mohla by fungovat jako funkční tlačítko s definovatelnou funkcí. Kolem čtyřcestného tlačítka je roller.

Menu je dostupné středového tlačítka. Má šest oddílů – režim záznamu, fotomenu, videomenu, vlastní nastavení, setup a menu pro přehrávání.
Menu pro režim záznamu je celkem zbytečné. V levém horním rohu displeje vždy vidíte, v jakém režimu jste (třeba P=program, A= priorita clony atd.). Stačí se dotknout této ikonky a okamžitě jste v nabídce všech dostupných režimů snímání, to je velmi operativní. Právě tak rychlé menu je dostupné přes trvale zobrazovanou ikonu Qmenu, takže velmi snadno oželíte mechanické tlačítko Qmenu a dedikujete mu ISO, jak jsem o tom psal výše: pak máte ISO na dosah ruky a na quick menu se dostanete přes dotykový displej.
Vlastní nastavení, tedy čtvrtá oblast menu si zaslouží pozornost, protože zde se dá přístroj velmi rozsáhle přizpůsobit vašim zvykům a záměrům. Vlastní setup asi bude uživatel zřídka navštěvovat, je dobře vědět, že zde se formátuje karta.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje pod vteřinu a hlavně – bleskově ostří. Pocitově se rychlost jeho ostření blíží výkonu běžných zrcadlovek, průměr naměřených rychlostí byl někde mezi 0,1 a 0,2 sec. Nicméně, zde si dovolím odbočit trochu k praxi. Dotykový displej, jak řečeno, umožňuje libovolně volit oblast zaostření a lze zde zapnout exponování dotykem. V tomto režimu klepnete na displej a je odexponováno. Při živé fotografii se mi to ale neosvědčilo, možná z nezvyku, po půl roce by to šlo líp – chyběl tu ten moment „namáčknout a čekat“ na ten opravdu správný okamžik. Nicméně exponování dotykem je velmi užitečné a př. v lese, tedy v složitém prostoru, kde přesně a velmi rychle určíte, kterou partii chcete mít v rovině zaostření.
Přístroj má nový čip oproti předešlému modelu, nicméně pokud jde o šum, nedošlo k žádnému zřetelnému pokroku. Dobře použitelné jsou snímky do 800 ISO, jakž takž na 1600 a co je výš, to je hodně zašuměné. Při 6400 za hranicí běžné použitelnosti – to ale je obecný jev a bylo by divné, kdyby to tu bylo jinak. Vidíte to na srovnání výřezu při 100% zobrazení.

Setový objektiv je velmi kvalitní, byť ne moc světelný. Jeho soudková vada je zanedbatelná

a vinětace při plné světelnosti také není urážející.

Pokud jde o kresbu, kvalita je velmi dobrá – a samozřejmě je odvislá od použitého objektivu. Barevné podání je v automatické WB poněkud studené a v předvolbách to někdy vede k nepřirozeně načervenalému výsledku. Ta kaplička je samozřejměš bílá:

Inteligentní rozlišení, jak se zdá, začíná fungovat. Je to funkce nalezitelná v menu záznamu a je buď off, tedy vypnutá, anebo low, standard, high a extended. Vede ke zvýraznění hran a budí dojem větší ostrosti, třebaže samozřejmě na snímku nepřibude žádný detail.I ta extended vypadá velmi kultivovaně a celkový dojem z fotky se zlepší. Dole v ukázkách je to snímek číslo 9.
Porovnáním s fotkou doostřenou metodou maskování neostrosti uvidíme přednost tohoto i-rozliščení: doostřením (na př. stupeň 50, poloměr 2, práh 2) nepříjemně narůstá i kontrast, kdežto tóny při i-rozlišená zůstávají příjemně harmonické. Fotil jsem při nulové expoziční kompenzaci, aby bylo vidět, jak přístroj zvládá vysoké rozdíly jasů. Snímek dopadl celkem slušně a spravila by ho mírná kompenzace – v RAW by se daly přepaly bez nesnází odstranit.

I-dynamický režim, to je vyrovnávání jasů, další funkce nastavitelná v menu; zde vše zůstává při starém, tedy v podstatě na nulovém efektu. a nemá moc velký smysl se tím zabývat.

Přístroj nabízí kreativní režim, to jsou fakticky filtry. Moc pěkná je sepie, lituji že zmizel režim elegantní, nabízený v GF1.
Rychlost autofokusu je obdivuhodná, zde reklama nepřehání. Přístrojem se dá vcelku úspěšně fotit i sport. V této souvislosti bych ale upozornil na určitou nesnáz při použití dotykové displeje jako spouště – elze tu namáčknout, takže opravdu musíte klovat do displeje jako strakapůd.

Shrnutí
Panasonic Lumix GF3 je vysoce kvalitní, stylově designovaný kompakt systému micro 4/3 s možností výměny objektivu. Je zaměřen spíše na laickou veřejnost, která ocení vysokou kvalitu obrazu, získaného s minimálním úsilím pomocí automatiky. Přístroj ale umožňuje i rozsáhlé manuální zásahy a užije si ho i ten, kdo postoupil hlouběji do fotografických tajů. Za vítězství designu nad praxí pokládám odstranění sáněk pro blesk, přístroj této třídy by je fakt měl mít. Zato je třeba ocenit výrazný pokrok v rychlosti autofokusu, teď se kompakty v této generaci přístrojů hodně přiblížily výkonu zrcadlovek. Oproti zrcadlovkám je to hlavní výhodou malý rozměr a váha. Ocenil bych výklopný displej, to je trend prosazující se i v zrcadlovkách a nemine ani tuto kategorii přístrojů – škoda, že se to už nestalo. Přístroj má hlavního konkurenta v Olympusu Pen Lite, ten ovšem má jak výklopný displej, tak i sáňky pro blesk… Přístroj stojí v srpnu 2011 cca 15 tisíc s objektivem 14-42.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: