Panasonic Lumix G3 (recenze)

Letos v květnu předvedl Panasonic třetí verzi svého kompaktu s elektronickým hledáčkem, náležejícího do skupiny micro 4/3. S objektivem 14-42 je o pět tisíc korun dražší než předchůdce G2, který zůstává dál v prodeji.

Jaký je a komu je určen
Stručně připomenu, že micro 4/3 je specifický systém sdílený Olympusem Panasonicem; Olympus má svůj systém PEN a Panasonic systém G v modifikacích „G bez přívlastku“, tedy géčko s elektronickým hledáčkem, anebo GF bez vestavěného EVF, takže se pracuje jen s displejem. Objektivy klasických čtyřtřetinových zrcadlovek jdou použít jen s redukcí (která bohužel silně zpomaluje autofokus), ideálně potřebují specifickou optiku: Panasonic nabízí řadu objektivu označených písmenem G. Prodlužovací faktor je tu stejný jako u starého 4/3 systému, tedy 2x, což znamená, že fyzickou ohniskovou vzdálenost uvedenou na objektivu musíme násobit 2x (tedy 14 mm fyzicky = 28 mm ekvivalentem kinofilmového aparátu).
Tento model je tedy vybaven snímačem 17.3 x 13 mm velkým s 15,8 Mpx efektivně, jde tedy o šestnáctimegový přístroj, to je zatím nejvyšší rozlišení v této třídě. Snímač je CMOS, není stabilizovaný. Procesor je Venus Engine FHD a už to naznačuje, že půjde o „full HD“, tedy video s maximálním rozlišením. Rozsah citlivosti je od 160 do 6400 ISO, fotky jsou buď v JPG nebo RAW formátu. Autofokus je postaven na principu analýzy kontrastu, nicméně G3 se právem chlubí velmi rychlým ostřením – prakticky na úrovni zrcadlovek, které používají systém založený na fázové detekci. Hledáček je jak řečeno elektronický, s vysokým rozlišením 1,44 milionů pixelů, displej je třípalcový, výklopný a natáčecí. Hledáček má oproti předešlému modelu větší zvětšení (1,4 x ). Přístroj má vestavěný blesk a aktivní sáňky pro externí blesk. Sériové focení má až 4 fps. Video ve formátu AVCHD se stereozvukem má až 1920×1080 při 60 fps. Stereomikrofony jsou v těle, o možnost externího připojení mikrofonu nový model přišel. Výsledky se zapisují na karty rodiny SD, včetně vysokokapacitních SDXC. Přístroj je menší než předchůdce, měří 115 x 84 x 47 mm a je svou váhou 336 g lehčí.

Pokud jde o specifikace, hlavní rozdíl je tedy v miniaturizaci, ve větším rozlišení (16 proti 12 Mpx) a vyšší třídě videa.
Tu miniaturizaci nelze odbýt mávnutím ruky. Tyhle mirrorless přístroje se v mnohém ohledu chovají jako zrcadlovky, ale jejich smysl je nebýt jako zrcadlovky – které odrazují mnoho zájemců svými rozměry a váhou. Jde tedy o to minimalizovat rozměry a váhu a zároveň zjednodušit ovládání. G3 tedy převzal i dotykový displej G2, který umožňuje především bleskově vyhledat zaostřovací bos a pokud je funkce zapnuta, i exponovat. Toto je velmi atraktivní funkce, kterou zrcadlovky postrádají. Navíc lze zapnout funkci, která vám zvětší oblast zaostření, abychom mohli ostrost lépe kontrolovat. Přístroj je tedy vhodný pro ty, kdo by rádi fotili zrcadlovkou, ale nechtějí se s ní vláčet. Jim se zde nabízí vysoký výkon a malé rozměry a váha.

Ovládání a menu Nejvíc se přístroj proměnil oproti minulému modelu při pohledu shora. Nemá vlevo od hledáčku kruhový volič režimu měření expozice a páčku na volbu ostření (manuál, průběžné a singl) a vpravo je už jenom zjednodušený kruhový volič režimů – program, priorita času / clony , manuál a „umělecké předvolby“, scény a dvě pozice pro uživatelské nastavení: zůstal u něho jen vypínač a zmizelo přepínání režimu snímání singl / série / samospoušť. Mezi námi, tuhle změnu vítám, v recenzi na G2 jsem si stěžoval na bezděké přepínání právě téhle páčky – toto nebezpečí tedy zmizelo. Přestěhovala se i spoušť videa a zůstalo jen zapínání iA, tedy inteligentního automatu.

Také zadní stěna je chudší. Vlevo od hledáčku zůstává přepínání elektronického hledáčku a displeje – přístroj už nemá automatické přepnutí pomocí snímače přiložení oka. Vpravo od hledáčku zůstalo tlačítko pro prohlížení, ale místo uzávěru ostření a expozice je spoušť videa. Pod horní hranou je roller, pod ním funkční tlačítko Fn1, kam si můžeme nadefinovat potřebný parametr; druhé funkční tlačítko Fn2 je pod čtyřcestným voličem. V základním nastavení spouští quick menu, tedy funkční menu s nejdůležitějšími volbami. Důležité volby jsou ale nastavené i na tlačítka čtyřcestného voliče: nahoře je ISO, vpravo WB, dole režim snímání singl / série / samospoušť a vlevo je volba režimu ostření. Ve spolupráci s dotykovou obrazovkou je tahle volba ostřicího bodu nesmírně operativní a pohodlná. Zde se musím zastavit: výborné jsou operativní přesuny zaostřovacího bodu dotykem – ovšem jen když se díváme na displej. Jakmile přepneme do elektronického hledáčku, dotykový displej je vypnut kompletně, tedy nejen jeho zobrazovací část, a ostřicí bod musíme přesouvat čtyřcestným voličem. Ale i pak je to velmi jednoduché a hlavně – lze ho přesunout až ke kraji, což zrcadlovka nedovoluje. To je výhoda ostření přes kontrast, přístroji je v podstatě (ne úplně) jedno, odkud ten kontrast zkoumá.

Roller je zapuštěný do těla přístroje jak to máme na řádných rollerech rádi. Když ho zmáčkneme, ovládá kompenzaci – v obrovském rozsahu +-5 EV. V režimu P můžeme měnit poměr mezi clonou a časem, eventuálně ovládáme clonu nebo čas v režimu A respektive S. Při ručním ovládání expozice M měníme clonu a čas rollerem a přepínáme z clony na čas stisknutím, je to velmi příjemné a šikovné.

Už to, co bylo vyjmenováno, mi bylo velmi sympatické, protože na dosah prstu je prakticky vše, co běžně při focení potřebujeme, krom jednoho – uzávěru ostření. To je oprávněný předmět kritiky a nelze přijmout výmluvu, že se tu vyšlo vstříc „běžnému uživateli“, který tuhle funkci neumí používat. Pak bychom vystačili s obyčejným kompaktem za patnáct set. Quick menu se dá individuálně upravit – prstem přetahujeme ikonky do zásobníku a zpět a při troše trpělivosti ho lze přizpůsobit k obrazu svému. Nastavit se dají obě Fn tlačítka, dělá se to ve velkém menu, v kapitole vlastní menu.

Velké menu je velmi přehledné, výrobce zde neexperimentuje a drží se toho, co se osvědčilo, takže na zavedené uživatele značky tu nečíhají žádní loupežníci s překvapením. V kapitole o focení se zmíním o funkci, kterou Panasoniky tradičně nabízejí, totiž inteligentní rozlišení a projasňování stínů – toto se nastavuje zde v menu, ale pozor, kdo by zahořel nadšením pro tyto funkce, může si je nastěhovat i do quick menu.

Jak se s ním fotí
Tak především: ačkoli to NENÍ zrcadlovka, chová se to jako zrcadlovka v tom smyslu, že startuje (skoro) jako DSLR, ostří velmi rychle a pohled do hledáčku je výtečný. Přístroj má tu zvláštnost, že jeho třípalcový displej má poměr stran 3:2 (jako APS-C poměr stran), kdežto elektronický hledáček je 4:3, což je přirozený poměr stran čipu. Subjektivně je ten obraz v hledáčku úžasný – těžko se to poměřuje, ale je na pohled větší, než v APSC-DSLR a je stejně vysoký jako ve full frame DSLR, Je ovšem užší právě kvůli tomu poměru stran. Původní G1 ještě trpěla nějakým trháním obrazu, ale to se vyřešilo v následujících modelech velmi rychle a obraz v G3 je zcela dokonalý.

Kresba je velmi dobrá – fotil jsem převážně se setovým objektivem 14-42, ale také se čtrnáctkou a dvacítkou pancakem a i ten seťák drží se svými monofokálními bratry statečně krok. I ten setový objektiv má vyrovnanou kresbu v celém rozsahu clon, včetně plné světelnosti. Kresba je dostatečná, takže není třeba experimentovat s inteligentním rozlišením, které nevede k ničemu, co by nás přimělo vykřiknout úžasem. Komu záleží na maximálním výkonu, nechť fotí v rawu a snímky zpracovává. Pomáhá to i při projasňování stínů, i to je lepší dělat kontrolovaně, než se spolehnout na rozšiřování dynamického rozsahu, které najdeme v menu.

Na ukázce je srovnání kresby při různých clonách, vychází to velmi dobře:

Citlivost a šum
V tomto ohledu jsme v podstatě na stejných parametrech jako na G2, při 800 ISO jsme v pohodě, 1600 je použitelná citlivost, když to musí být a pak nastávají problémy. Ovšem opakuji, to je prostě vlastnost digitální fotografie na přelomu první a druhé dekády jednadvacátého století. Na ukázce dole je šum při 800, 1600, 3200 a 6400 ISO:

Závěrem oddílu bych se rád zmínil o oddílu „uměleckých filtrů“, zde se to jmenuje kreativní ovládání a volí se to na kruhovém voliči režimů pod ikonou paletka. Dřív se top jmenovalo „mé barvy“ a velmi se mi tu líbila varianta „elegantní“. Ta u nových géček i géefek není , je tu expresivní (přehnané barvy), retro, high key, sépie a vysoká dynamika, což jsou zase přehnané barvy. Někomu to může přijít vhod, ale to elegantní bylo… prostě elegantní.

Shrnutí:
Panasonic Lumix G3 je kompakt třídy mirrorless s výměnnou optikou a vysoce kvalitním elektronickým hledáčkem. Je velmi malý, lehký a svižný, příjemný na ovládání. Obrazovým výkonem vysoce předčí i ty nejlepší kompakty a může se srovnávat s výstupem běžných zrcadlovek s většími čipy APS-C. Za ideálních světelných podmínek rozdíly nejsou, za horších platíme daň za miniaturizaci. Ve třídě micro 4/3 bezesporu patří ke špičce. Nelze se ale nezmínit i systému micro 4/3 jako takovém. Ještě v recenzi na G2 jsem žehral na malý výběr optiky, teď jenom Panasonic nabízí tucet objektivů od rybího oka po teleobjektiv 100-300 mm (násobte dvěma), jestli jsem dobře počítal, tak Olympus jich nabízí 11 a vzájemná kompatibilita je bezesporu ohromná výhoda, která podporuje prodej obou značek. Tento prudký nárůst svědčí o životnosti systému micro 4/3, přičemž o životnosti systému 4/3 tak přesvědčený nejsem (ale nechám se překvapit). O kvalitách a užitné hodnotě tedy pochyb není. Je ovšem třeba se zmínit o ceně. Nad ní jsem uvažoval už nad G2, tehdy jako nová stála 17 tisíc i s objektivem, G3 za 16 tisíc, je tedy levnější než byla nová G2. Potíž ale je v tom, že G2 je nadále v prodeji za 11 tisíc, tedy o 5 tisíc levněji a to znamená, že za ni chtějí 2/3 ceny G3. A to už je hlavolam. Pokud jde o video, tady není diskuse, G3 bezpečně vede. Výhodností 16megového čipu pro statické fotky si tak jistý nejsem. Myslím si, že u 4/3 formátu je 12 mega v dnešní době tak akorát…

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Letos v květnu předvedl Panasonic třetí verzi svého kompaktu s elektronickým hledáčkem, náležejícího do skupiny micro 4/3. S objektivem 14-42 je o pět tisíc korun dražší než předchůdce G2, který zůstává dál v prodeji.

Jaký je a komu je určen
Stručně připomenu, že micro 4/3 je specifický systém sdílený Olympusem Panasonicem; Olympus má svůj systém PEN a Panasonic systém G v modifikacích „G bez přívlastku“, tedy géčko s elektronickým hledáčkem, anebo GF bez vestavěného EVF, takže se pracuje jen s displejem. Objektivy klasických čtyřtřetinových zrcadlovek jdou použít jen s redukcí (která bohužel silně zpomaluje autofokus), ideálně potřebují specifickou optiku: Panasonic nabízí řadu objektivu označených písmenem G. Prodlužovací faktor je tu stejný jako u starého 4/3 systému, tedy 2x, což znamená, že fyzickou ohniskovou vzdálenost uvedenou na objektivu musíme násobit 2x (tedy 14 mm fyzicky = 28 mm ekvivalentem kinofilmového aparátu).
Tento model je tedy vybaven snímačem 17.3 x 13 mm velkým s 15,8 Mpx efektivně, jde tedy o šestnáctimegový přístroj, to je zatím nejvyšší rozlišení v této třídě. Snímač je CMOS, není stabilizovaný. Procesor je Venus Engine FHD a už to naznačuje, že půjde o „full HD“, tedy video s maximálním rozlišením. Rozsah citlivosti je od 160 do 6400 ISO, fotky jsou buď v JPG nebo RAW formátu. Autofokus je postaven na principu analýzy kontrastu, nicméně G3 se právem chlubí velmi rychlým ostřením – prakticky na úrovni zrcadlovek, které používají systém založený na fázové detekci. Hledáček je jak řečeno elektronický, s vysokým rozlišením 1,44 milionů pixelů, displej je třípalcový, výklopný a natáčecí. Hledáček má oproti předešlému modelu větší zvětšení (1,4 x ). Přístroj má vestavěný blesk a aktivní sáňky pro externí blesk. Sériové focení má až 4 fps. Video ve formátu AVCHD se stereozvukem má až 1920×1080 při 60 fps. Stereomikrofony jsou v těle, o možnost externího připojení mikrofonu nový model přišel. Výsledky se zapisují na karty rodiny SD, včetně vysokokapacitních SDXC. Přístroj je menší než předchůdce, měří 115 x 84 x 47 mm a je svou váhou 336 g lehčí.

Pokud jde o specifikace, hlavní rozdíl je tedy v miniaturizaci, ve větším rozlišení (16 proti 12 Mpx) a vyšší třídě videa.
Tu miniaturizaci nelze odbýt mávnutím ruky. Tyhle mirrorless přístroje se v mnohém ohledu chovají jako zrcadlovky, ale jejich smysl je nebýt jako zrcadlovky – které odrazují mnoho zájemců svými rozměry a váhou. Jde tedy o to minimalizovat rozměry a váhu a zároveň zjednodušit ovládání. G3 tedy převzal i dotykový displej G2, který umožňuje především bleskově vyhledat zaostřovací bos a pokud je funkce zapnuta, i exponovat. Toto je velmi atraktivní funkce, kterou zrcadlovky postrádají. Navíc lze zapnout funkci, která vám zvětší oblast zaostření, abychom mohli ostrost lépe kontrolovat. Přístroj je tedy vhodný pro ty, kdo by rádi fotili zrcadlovkou, ale nechtějí se s ní vláčet. Jim se zde nabízí vysoký výkon a malé rozměry a váha.

Ovládání a menu Nejvíc se přístroj proměnil oproti minulému modelu při pohledu shora. Nemá vlevo od hledáčku kruhový volič režimu měření expozice a páčku na volbu ostření (manuál, průběžné a singl) a vpravo je už jenom zjednodušený kruhový volič režimů – program, priorita času / clony , manuál a „umělecké předvolby“, scény a dvě pozice pro uživatelské nastavení: zůstal u něho jen vypínač a zmizelo přepínání režimu snímání singl / série / samospoušť. Mezi námi, tuhle změnu vítám, v recenzi na G2 jsem si stěžoval na bezděké přepínání právě téhle páčky – toto nebezpečí tedy zmizelo. Přestěhovala se i spoušť videa a zůstalo jen zapínání iA, tedy inteligentního automatu.

Také zadní stěna je chudší. Vlevo od hledáčku zůstává přepínání elektronického hledáčku a displeje – přístroj už nemá automatické přepnutí pomocí snímače přiložení oka. Vpravo od hledáčku zůstalo tlačítko pro prohlížení, ale místo uzávěru ostření a expozice je spoušť videa. Pod horní hranou je roller, pod ním funkční tlačítko Fn1, kam si můžeme nadefinovat potřebný parametr; druhé funkční tlačítko Fn2 je pod čtyřcestným voličem. V základním nastavení spouští quick menu, tedy funkční menu s nejdůležitějšími volbami. Důležité volby jsou ale nastavené i na tlačítka čtyřcestného voliče: nahoře je ISO, vpravo WB, dole režim snímání singl / série / samospoušť a vlevo je volba režimu ostření. Ve spolupráci s dotykovou obrazovkou je tahle volba ostřicího bodu nesmírně operativní a pohodlná. Zde se musím zastavit: výborné jsou operativní přesuny zaostřovacího bodu dotykem – ovšem jen když se díváme na displej. Jakmile přepneme do elektronického hledáčku, dotykový displej je vypnut kompletně, tedy nejen jeho zobrazovací část, a ostřicí bod musíme přesouvat čtyřcestným voličem. Ale i pak je to velmi jednoduché a hlavně – lze ho přesunout až ke kraji, což zrcadlovka nedovoluje. To je výhoda ostření přes kontrast, přístroji je v podstatě (ne úplně) jedno, odkud ten kontrast zkoumá.

Roller je zapuštěný do těla přístroje jak to máme na řádných rollerech rádi. Když ho zmáčkneme, ovládá kompenzaci – v obrovském rozsahu +-5 EV. V režimu P můžeme měnit poměr mezi clonou a časem, eventuálně ovládáme clonu nebo čas v režimu A respektive S. Při ručním ovládání expozice M měníme clonu a čas rollerem a přepínáme z clony na čas stisknutím, je to velmi příjemné a šikovné.

Už to, co bylo vyjmenováno, mi bylo velmi sympatické, protože na dosah prstu je prakticky vše, co běžně při focení potřebujeme, krom jednoho – uzávěru ostření. To je oprávněný předmět kritiky a nelze přijmout výmluvu, že se tu vyšlo vstříc „běžnému uživateli“, který tuhle funkci neumí používat. Pak bychom vystačili s obyčejným kompaktem za patnáct set. Quick menu se dá individuálně upravit – prstem přetahujeme ikonky do zásobníku a zpět a při troše trpělivosti ho lze přizpůsobit k obrazu svému. Nastavit se dají obě Fn tlačítka, dělá se to ve velkém menu, v kapitole vlastní menu.

Velké menu je velmi přehledné, výrobce zde neexperimentuje a drží se toho, co se osvědčilo, takže na zavedené uživatele značky tu nečíhají žádní loupežníci s překvapením. V kapitole o focení se zmíním o funkci, kterou Panasoniky tradičně nabízejí, totiž inteligentní rozlišení a projasňování stínů – toto se nastavuje zde v menu, ale pozor, kdo by zahořel nadšením pro tyto funkce, může si je nastěhovat i do quick menu.

Jak se s ním fotí
Tak především: ačkoli to NENÍ zrcadlovka, chová se to jako zrcadlovka v tom smyslu, že startuje (skoro) jako DSLR, ostří velmi rychle a pohled do hledáčku je výtečný. Přístroj má tu zvláštnost, že jeho třípalcový displej má poměr stran 3:2 (jako APS-C poměr stran), kdežto elektronický hledáček je 4:3, což je přirozený poměr stran čipu. Subjektivně je ten obraz v hledáčku úžasný – těžko se to poměřuje, ale je na pohled větší, než v APSC-DSLR a je stejně vysoký jako ve full frame DSLR, Je ovšem užší právě kvůli tomu poměru stran. Původní G1 ještě trpěla nějakým trháním obrazu, ale to se vyřešilo v následujících modelech velmi rychle a obraz v G3 je zcela dokonalý.

Kresba je velmi dobrá – fotil jsem převážně se setovým objektivem 14-42, ale také se čtrnáctkou a dvacítkou pancakem a i ten seťák drží se svými monofokálními bratry statečně krok. I ten setový objektiv má vyrovnanou kresbu v celém rozsahu clon, včetně plné světelnosti. Kresba je dostatečná, takže není třeba experimentovat s inteligentním rozlišením, které nevede k ničemu, co by nás přimělo vykřiknout úžasem. Komu záleží na maximálním výkonu, nechť fotí v rawu a snímky zpracovává. Pomáhá to i při projasňování stínů, i to je lepší dělat kontrolovaně, než se spolehnout na rozšiřování dynamického rozsahu, které najdeme v menu.

Na ukázce je srovnání kresby při různých clonách, vychází to velmi dobře:

Citlivost a šum
V tomto ohledu jsme v podstatě na stejných parametrech jako na G2, při 800 ISO jsme v pohodě, 1600 je použitelná citlivost, když to musí být a pak nastávají problémy. Ovšem opakuji, to je prostě vlastnost digitální fotografie na přelomu první a druhé dekády jednadvacátého století. Na ukázce dole je šum při 800, 1600, 3200 a 6400 ISO:

Závěrem oddílu bych se rád zmínil o oddílu „uměleckých filtrů“, zde se to jmenuje kreativní ovládání a volí se to na kruhovém voliči režimů pod ikonou paletka. Dřív se top jmenovalo „mé barvy“ a velmi se mi tu líbila varianta „elegantní“. Ta u nových géček i géefek není , je tu expresivní (přehnané barvy), retro, high key, sépie a vysoká dynamika, což jsou zase přehnané barvy. Někomu to může přijít vhod, ale to elegantní bylo… prostě elegantní.

Shrnutí:
Panasonic Lumix G3 je kompakt třídy mirrorless s výměnnou optikou a vysoce kvalitním elektronickým hledáčkem. Je velmi malý, lehký a svižný, příjemný na ovládání. Obrazovým výkonem vysoce předčí i ty nejlepší kompakty a může se srovnávat s výstupem běžných zrcadlovek s většími čipy APS-C. Za ideálních světelných podmínek rozdíly nejsou, za horších platíme daň za miniaturizaci. Ve třídě micro 4/3 bezesporu patří ke špičce. Nelze se ale nezmínit i systému micro 4/3 jako takovém. Ještě v recenzi na G2 jsem žehral na malý výběr optiky, teď jenom Panasonic nabízí tucet objektivů od rybího oka po teleobjektiv 100-300 mm (násobte dvěma), jestli jsem dobře počítal, tak Olympus jich nabízí 11 a vzájemná kompatibilita je bezesporu ohromná výhoda, která podporuje prodej obou značek. Tento prudký nárůst svědčí o životnosti systému micro 4/3, přičemž o životnosti systému 4/3 tak přesvědčený nejsem (ale nechám se překvapit). O kvalitách a užitné hodnotě tedy pochyb není. Je ovšem třeba se zmínit o ceně. Nad ní jsem uvažoval už nad G2, tehdy jako nová stála 17 tisíc i s objektivem, G3 za 16 tisíc, je tedy levnější než byla nová G2. Potíž ale je v tom, že G2 je nadále v prodeji za 11 tisíc, tedy o 5 tisíc levněji a to znamená, že za ni chtějí 2/3 ceny G3. A to už je hlavolam. Pokud jde o video, tady není diskuse, G3 bezpečně vede. Výhodností 16megového čipu pro statické fotky si tak jistý nejsem. Myslím si, že u 4/3 formátu je 12 mega v dnešní době tak akorát…

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12