Panasonic Lumix G 14 mm F 2,5 ASPH (zkušenosti)

Jde v podstatě o speciální objektiv, určený pro systém micro 4/3, takže o něm mohou uvažovat majitelé příslušných výrobků Olympus a Panasonic. Nicméně – právě tyto „micro 4/3“ přístroje se těší velkému zájmu fotografující veřejnosti a získávají stále více příznivců. Proto jsem uvítal příležitost nasadit si tento objektiv aspoň na krátkou dobu na svoji GF1 – a jistě se k němu vrátím v obšírnějším testu.Jen upozorním úvodem: přístroje řady Olympus PEN a Panasonic G, respektive GF jsou v podstatě kompakty (čisté G s vestavěným elektronickým hledáčkem) s možností výměny objektivů. Já používám Panasonic GF1 a mám k němu pevné ohnisko 20 mm se světelností F 1.7. Je to objektiv vynikajících kvalitu, jeden z nejlepších, jaké jsem kdy měl k disposici. Nicméně pro živou fotografii je to ohnisko 20 mm trochu limitující, protože systém 4/3 i systém micro 4/3 má prodlužovací faktor 2x, takže jde efektivně o 40 mm. Proto jsem byl zvědavý na 14mm, velmi plochý objektiv, pravda, se světelností menší než je moje „dvacítka“.

U objektivu jsme samozřejmě zvědaví na kresbu a ta po krátké zkušenosti, kdy jsem pořídil opravdu jen málo obrázků, je v podstatě stejná jakou nabízí „dvacítka“. Také při snímcích v protisvite se neprojevily žádné nepříjemné reflexy. Rychlost ostření byla pocitově stejná jako u dvacítky. Takže skutečně jediným hendikepem je ta menší světelnost, pravda, trochu mrzutým, protože „dvacítka“ je kouzelná i v tom, jak dobře kreslí na plnou světelnost. To je pro živou fotografii velká výhoda, protože to umožňuje fotit s krátkými časy.

Co ještě dodat? Objektiv je inzerován jako nejlehčí výměnný objektiv s pevným ohniskem (váží 55 g). Největší clonu má F22, průměr filtru 46 mm a rozměry má 20.5 – 55.5, je to tzv. pancake, tedy „palačinka“. Má 6 členů v 5 skupinách, tři jsou asférické. Ostří vnitřním systémem, takže při ostření se nic neotáčí a nepohybuje. Clona je sedmilamelová a bajonet je kovový. Stojí 9 tisíc Kč (léto 2011). Moje krátkodobá zkušenost je velmi dobrá, samozřejmě budu zvědav na průběh kresby v různých clonách a samozřejmě ze stativu, na což nebyl při krátké prověrce čas a prostor.

No a na závěr srovnání, jde o výřez 1:12 obou objektivů, čtrnáctky i dvacítky. Rozdíl v kresbě patrný není, takže si dovedu představit stálé používání tohoto objektivu, který odpovídá šíři záběru tolik oblíbené „osmadvacítky“. To je dosti širokoúhlý objektiv, avšak jeho zpracování perspektivy není zas tak přehnané – pořád máme pocit přirozeného zobrazení., Navíc, nezkresluje linie ve smyslu soudkové vady, linie se pochopitelně perspektivně kácejí, avšak nejsou vyboulené. Což je nepochybně důležité při fotografování zejména architektury. A zcela závěrem připomenu, že systém micro 43 je otevřený a tento objektiv, jak bylo řečeno, lze plnohodnotně a bez omezení používat i na přístrojích Olympus tohoto systému. Olympus má podobný objektiv, Zuiko 17 mm na F2.8, o něco levnější. Takže asi by bylo velmi užitečné oba porovnat, o což se pokusím.

Jde v podstatě o speciální objektiv, určený pro systém micro 4/3, takže o něm mohou uvažovat majitelé příslušných výrobků Olympus a Panasonic. Nicméně – právě tyto „micro 4/3“ přístroje se těší velkému zájmu fotografující veřejnosti a získávají stále více příznivců. Proto jsem uvítal příležitost nasadit si tento objektiv aspoň na krátkou dobu na svoji GF1 – a jistě se k němu vrátím v obšírnějším testu.Jen upozorním úvodem: přístroje řady Olympus PEN a Panasonic G, respektive GF jsou v podstatě kompakty (čisté G s vestavěným elektronickým hledáčkem) s možností výměny objektivů. Já používám Panasonic GF1 a mám k němu pevné ohnisko 20 mm se světelností F 1.7. Je to objektiv vynikajících kvalitu, jeden z nejlepších, jaké jsem kdy měl k disposici. Nicméně pro živou fotografii je to ohnisko 20 mm trochu limitující, protože systém 4/3 i systém micro 4/3 má prodlužovací faktor 2x, takže jde efektivně o 40 mm. Proto jsem byl zvědavý na 14mm, velmi plochý objektiv, pravda, se světelností menší než je moje „dvacítka“.

U objektivu jsme samozřejmě zvědaví na kresbu a ta po krátké zkušenosti, kdy jsem pořídil opravdu jen málo obrázků, je v podstatě stejná jakou nabízí „dvacítka“. Také při snímcích v protisvite se neprojevily žádné nepříjemné reflexy. Rychlost ostření byla pocitově stejná jako u dvacítky. Takže skutečně jediným hendikepem je ta menší světelnost, pravda, trochu mrzutým, protože „dvacítka“ je kouzelná i v tom, jak dobře kreslí na plnou světelnost. To je pro živou fotografii velká výhoda, protože to umožňuje fotit s krátkými časy.

Co ještě dodat? Objektiv je inzerován jako nejlehčí výměnný objektiv s pevným ohniskem (váží 55 g). Největší clonu má F22, průměr filtru 46 mm a rozměry má 20.5 – 55.5, je to tzv. pancake, tedy „palačinka“. Má 6 členů v 5 skupinách, tři jsou asférické. Ostří vnitřním systémem, takže při ostření se nic neotáčí a nepohybuje. Clona je sedmilamelová a bajonet je kovový. Stojí 9 tisíc Kč (léto 2011). Moje krátkodobá zkušenost je velmi dobrá, samozřejmě budu zvědav na průběh kresby v různých clonách a samozřejmě ze stativu, na což nebyl při krátké prověrce čas a prostor.

No a na závěr srovnání, jde o výřez 1:12 obou objektivů, čtrnáctky i dvacítky. Rozdíl v kresbě patrný není, takže si dovedu představit stálé používání tohoto objektivu, který odpovídá šíři záběru tolik oblíbené „osmadvacítky“. To je dosti širokoúhlý objektiv, avšak jeho zpracování perspektivy není zas tak přehnané – pořád máme pocit přirozeného zobrazení., Navíc, nezkresluje linie ve smyslu soudkové vady, linie se pochopitelně perspektivně kácejí, avšak nejsou vyboulené. Což je nepochybně důležité při fotografování zejména architektury. A zcela závěrem připomenu, že systém micro 43 je otevřený a tento objektiv, jak bylo řečeno, lze plnohodnotně a bez omezení používat i na přístrojích Olympus tohoto systému. Olympus má podobný objektiv, Zuiko 17 mm na F2.8, o něco levnější. Takže asi by bylo velmi užitečné oba porovnat, o což se pokusím.