Panasonic Lumix DMC-TZ40

Ultrazoomový kompakt řady TZ opět přichází v lednu, tedy rok po třicítce. Změny? Revoluční nikoli, ale zásadně evoluční, včetně zcela nového čipu.

Jaký je a komu je určen
Jde o přístroj aspirující na titul „univerzální kompakt“, samozřejmě s tím přípodotkem, že se s ním nemůžete potápět bez pouzdra a hřebík s ním taky do fošny nezatlučete. Je ale určen k jakémukoli takzvaně normálnímu focení.

Ultrazoomový kompakt řady TZ opět přichází v lednu, tedy rok po třicítce. Změny? Revoluční nikoli, ale zásadně evoluční, včetně zcela nového čipu.

Jeho snímač je CMOS velký 6,17 x 4,55 mm s 18,1 megapixely, oproti loňskému modelu si polepšil o 4 Mpx. Objektiv je dvacetinásobný zoom s ohniskem odpovídajícím 24-480 mm a světelností F3,3-6,4, odstření od 50 cm, v makru od 3 cm do nekonečna, optika tedy zůstala. Je stabilizovaná, samozřejmě, při takové délce ohniska to jinak ani nejde. Zůstal rozsah časů od 15 sec do 1/1200 sec, sériové focení 10 fps. Svýšilo se rozlišení displeje, teď je 920 tisíc, displej je pevný, dotykový.

Režimy snímání jsou též nezměněné, tedy program, priorita času a clony, manuální, chytrá automatika, scénické režimy, filtry, plynulé panorama a dvě pozice na uživatelské nastavení. Už z toho je zřejmé, že přístroj je schopen vyjít vstříc poučenému uživateli, tomu méně poučenému nabídne výkonné a skutečně automatické iA. Má 12 MB vnitřní paměti (nechápu poč) a slot pro karty typu SD. Výstup je USB 2.0 a HDMI. Lze též komunikovat přes wi-fi, i to se stává běžnou normou, podobně jako GPS, ta je tu od loňska. Rozměry má nový model stejné jako ten loňský, tedy 105 x 59 x 28 mm, váží o něco méně, 198 g. Je to tedy příjemný, nenápadný přistroj kapesních rozměrů. Objektiv má zatahovací s roletkou, takže se nemusíte trápit se žádnou krytkou. Prostě chodíte a fotíte, eventuálně video-ujete, jde zde full HD video 60 fps se stereozvukem a množství méně náročných formátů, až 320×240 oken při 220 fps, tedy pořádně zpomalený filmeček.

Loni jsem se podivoval, proč dát 10 tisíc za model TZ30, když TZ20 se pořád ještě prodává skoro za polovic. Podobnou otázku bych mohl položit teď znovu. Ono je to tak, že novinka je dražší, stojí skoro 10 tisíc a do půl roku cena spadne. Námět pro přemýšlení.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem vpravo na horní stěně. Vedle něho je spoušť spojená s ovládáním zoomu, kousek dál spoušť pro video, dále zde najdeme kruhový volič s volbou režimů. A jsme u změn. Začneme inteligentní automatikou, následuje (otáčíme ve směru hodinových ručiček) volba kreativních filtrů. Další krok vede ke scénám, do scénických fotorežimů je přidáno i výše zmíněné vysokorychlostní video. Místo 3D je tu panorama, to soukromě a subjektivně chválím, protože 3D pokládám za hokus pokus, kdežto panorama je trvale užitečná věc. Dále tu jsou dvě polohy pro uživatelské nastavení. Následuje PASM, tedy čtveřice voleb „pro znalé“, tedy programovatelná automatika, priorita času a clony a manuál.

Na zadní stěně je nahoře v rohu tlačítko pro aktivaci wi-fi, doleji pak je tlačítko pro přehrávání a vlevo od něho tlačítko „exposure“, které aktivuje nastavování clony, případně rychlosti závěrky v režimech priorita času / clony a plný manuál. Pod tím je čtyřcestný volič s dedikovanými funkcemi pro kompenzaci expozice (nahoře), blesk (vpravo), makro (dole) a samospoušť (vlevo). Dole je tlačítko DISP pro režim displeje a Quick menu, funkční menu s přístupem na nejčastěji užívané položky, jako je GPS vypnout / zapnout, režim snímání jednotlivé obrázky (/ série, režim autofokusu, nastavení bílé, nastavení ISO, velikost fotek a velikost videa a jas displeje. To je identické s předchozími režimy. Menu je pochopitelně v češtině, extra pro záznam, video, GPS, setup a wi-fi, ovšem v režimu SCN a kreativní filtry nabízí předvolené scénické režimy respektive ony filtry.

Menu záznamu má pět okének, kromě toho co nabízí „quick menu“ stojí za zmínku optimalizace obrazu (inteligentní expozice) a „i.R. rozlišení“. Jsou to tradiční speciality Panasonicu, optimalizace vyjasnění stínů a zvýraznění kresby. Moc velký efekt od toho nečekejte. Je zde i „quick AF“, vypínatelná pomůcka. Jde o předostření, přístroj doostřuje průběžně i bez stisknutí spouště. Přirozeně to zvyšuje spotřebu akumulátoru. Je to výhodné v situacích, kdy záleží na rychlé ostření, např. živá fotografie, sport a podobně. V návodu doporučují to vypnout, když používáme scénické režimy. V režimu AF pohybu (sledování pohybujícího se objektu) je tato funkce vypnutá. V menu je zapnutá nápověda, která pomáhá v orientaci. Menu má i inteligentní automatika. Posledně i předposledně jsem se pozastavoval nad funkcí „redukce neostrosti“, kdy by měl přístroj pořídit sérii dílčích snímků pohyblivých objektů a složit z ní odšumění. V tomto menu je i iHDR. Pravda je taková, že i v hodně nízké světelné hladině se mi nepodařilo vyvolat sérii dílčích snímků, nicméně dostal jsem z toho nedokumentovaných 6400 ISO )se strašidelným výsledkem). Zato se zde automaticky zapíná HDR – ale kupodivu ho nelze přinutit, aby skládal HDR a do toho spustil inteligentní blesk. Inu, inteligence má své limity, to vidím na sobě i někdy na foťácích.

Jak se s ním fotí
Start za cca dvě vteřiny je pro praxi dostatečný a také odezva spouště je velmi svižná. Kresba se zlepšila přinejmenším v tom smyslu, že ubylo aberace. V rozích je samozřejmě slabší, ale už nemá fialové kontury. Je to asi výsledek nově konstruovaného čipu.

Nahoře je výřez 100% z rohu, dole ze středu.

Soudková vada je i při krátkém ohnisku odpovídajícím 24 mm zanedbatelná, to je velká pochvala!

Ani tmavnutí v rozích nestojí za zmínku. Po stránce optické tedy nelze mít vážnější výhrady, ovšem s touo výhradouo, že se bavíme o focení na kratším konci zoomu. Při použití delšího až dlouhého (a půl metru je sakra dlouhé) ohniska musíme počítat s nutností mnouřit nad ostrostí oči. přístroj má ale dosti dobrý digitální zoom, takže se dostaneme až někam k metru. Opět, za cenu kompromisní kvality. Nelze čekat od kompaktu byť za vysokou cenu 10 tisíc výkon speciálního dlouhoohniskového objektivu za čtvrt mega.

Vysoké ISO zde není moc vysoké – dosahuje max. 3200. To je rozumné, při 3200 ISO je obrázek snesitelný, míra odšumění vysoká, nelze to vypnout. Na ukázce 100% výřez ze snímků 800 – 1600 – 3200, šum není hrozný, ale silně klesá kresba, =známka brutálního odšumění.

V režimu Scény – noční záběr z ruky – se dostanete v krajním případě až na nedokumentované 6400 ISO. Přístroj exponuje 4x až někdy i 6x a pak to složí dohromady, ale žádné štěstí z toho nepovstane. Nutno ovšem říct, že jsem to zkoušel ve vskutku extrémním příšeří v předsíni. Při další zkoušce jsem šel na trochu vyšší světelnou hladinu, pro jistotu ze stativu. Vlevo normální 1600 ISO, uprostřed 800 ISO a vpravo scénický režim. Všimněte si, že jede v automatickém WB, takže obrázek není barevně korektní.

Šum je a bude slabým místem kompaktů. Zde je i při 100 ISO patrná úporná snaha po odšumění – ovšem je to patrné při 100% zvětšení na monitoru. Zde je třeba apelovat na zdravý rozum – většina fotek skončí někde na tabletu nebo na mobilu a bádání nad šumem mi mnohdy přijde směšné.

Quick menu je příjemné, nastavuje se zde ISO i WB. Jenom ruční vyvážení bílé je nutné provést přes velké menu. Quick menu umožňuje jen doladění do červena respektive do modra – je to trochu zavádějící, v průvodci není bohužel zmínka, že byste měli jít do velkého menu a nastavit řádně uživatelskou bílou. Laik by se tím mohl nechat zmást a mohl by si myslet, že to ruční nastavení znamená ruční ladění barevné teploty.

Posledně jsem zde chválil dotykový displej a stabilizaci, samozřejmě chvála trvá.

Panorama je plynulé, skládá z dílčích snímků v rychlé sérii pořízených. Výsledný obrázek je 1120 bodů vysoký, šíři můžeme ovlivnit opětovným stisknutím spouště. Lze ho nastavit pro snímání jak na výšku, tak na šířku (= foťák svisle nebo vodorovně, já ho držím vždycky svisle, tím se vyhnu nudlovitosti výsledku). Jako ukázku zde máte pohled z mého břežanského ateliéru. Mohlo být širší, jak by řekl vodník Čochtan, ale utrh jsem mu tipec stisknutím spouště.

Scénické režimy zůstaly při starém. Zkoušel jsem i scénický režim „focení skrz sklo“, efekt nevelký – na ukázce vlevo ve scénickém režimu, vpravo v normálním režimu.

Z kreativních filtrů se mi líbí „dynamický monochrom“, viz dole můj autoportrét focený „na dlouhou ruku“. Nicméně se za efekt platí zvýšeným šumem, jak vidíte, i při 400 ISO takže je lépe to udělat v editoru.

Shrnutí
Došlo na má slova, že se velkých změn nedočkáme, že jsme v podstatě na technickém dorazu. Přístroj TZ40 je špičkový kompakt s velmi rozsáhlým zoomem, svými výhradami vůči zoomům nad 1:10 se dlouhodobě netajím a nebudu to tady komentovat. Jde o jednoduchý přístroj schopný vysokých výkonů, v rozumné míře ovladatelný ručně a schopný zvládat i problémové situace automaticky. Jeho odstup od TZ30 se projevuje hlavně ve vyřešené barevné aberaci, nemyslím si však, že by u té TZ30 byla závažným problémem. V březnu stojí cca 10 tisíc, na trhu je černý, bílý, červený a stříbrný.

Ukázky:

1 až 8 rozsah zoomu (č. 4 je digitální zoom, pták č. 16 taktéž), č. 13 při 3200 ISO, nominálním maximu.