Nezařazené

Panasonic Lumix DMC-LX3


Už dlouho ve mně nějaký kompakt nevyvolal takové nadšení, jako tento přístroj. Vysoce přesahuje kategorii “obrazového zápisníku”, dá se s ním opravdu seriózně fotit. A to nejen díky optice, která začíná na spodním konci ohniska na ekvivalentu 24 mm!

Jaký je a komu je určen
V podstatě se dá říct, že je určen pro každého, kdo má rád kvalitní a pěkné věci. Je koncipován tak, že s ním bez potíží fotí i naprostý laik, ale využije ho i člověk, který se už nediví, že vysoké clonové číslo znamená malý clonový otvor.

Jde o kompakt bez optického hledáčku (ale lze ho přikoupit jako příslušenství, viz poslední kapitolu recenze), se snímačem 10,1 Mpx na 1/1,63palce, a s rozlišením fotografií 3968 x 2232, 3776 x 2520, 3648x 2736, 3328 x 1872, 3168 x 2112, 3072 x 2304, 2784 x 1568, 2656 x 1768, 2560 x 1920, 2208 x 1248, 2112 x 1408, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 640 x 480. Lze snadno volit mezi formáty 4:3 a 3:2 a 9:16, je to ovšem metoda ořezávání. Procesor je Venus Engine IV. Rozsah citlivosti je 80, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 (6400), rozsah závěrky 60-1/2000 s (těch exotických 60 sec je v režimu “hvězdná obloha”).

Objektiv Leica má rozsah odpovídající 24-60 mm se světelností F 2,0-2,8. Oba tyto parametry jsou zcela výjimečné a dodejme už v úvodu, že objektiv je vynikající. Objektiv je stabilizovaný, jinak by to snad ani nebyl Panasonic.
LCD je třípalcový se 460 tisíci pixely.
Záznam do 50 MB vnitřní paměti a na karty SD/SDHC. Rozměry jsou 108,7 x 59,5 x 27,1 mm, váha 265 g., napájení li-ion akumulátor, jeho kapacita není nejlepší, to bylo snad jediné, co bych přístroji vážnějšího vytýkal.

.Vzhledově je přístroj velmi střízlivý. Je k mání buď černý nebo stříbrný, myslím, že ta černá mu sluší víc. Je výborně dálensky provedený, dobře padne do ruky a jeho ergonomie je bezchybná. Jen snad bych se pozastavil nad extrémně vyoseným šroubem pro stativový závit, bude to dělat problémy při použití na pidistativu.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná šoupátkem nad horní hranou vpravo. Vedle je spoušť s prstencem pro ovládání zoomu, dále pak tlačítko pro ostření: jím se dostanete

 
 

do režimu přenastavování ostřicího bodu, který lze umístit téměř až do krajů obrazu pomocí joysticku na zadní straně (ten je dvousměrný, tedy na ose nahoru/dolů a vlevo/vpravo, člověk si rychle zvykne na dobré věci a přál by si i šikmé směry:-) ).

Vlevo od spouště je kruhový volič režimů. Zde jsou nezbytné volby PASM (programovaná automatika, tedy plný automat s možností korekce parametrů, dále priorita clony / času a plný manuál, dále pak dvě pozice pro uživatelská nastavení (můžeme si namíchat dle potřeby to, co nejčastěji používáme, například vysokou citlivost a WB pro umělé světlo na jedné pozici a nízké ISO a vysokou sytost barev pro krajinu), a pak je tu iA, což je skutečně inteligentní automat:
Zde se nastaví detekce scény, aktivující stabilizátor obrazu a po stisknutí AF/AE LOCK na zadní stěně zaostřovací bod sleduje pohybující se objekt. Je to zajímavá hračka, stoprocentně funkční není, záleží hodně na osvětlení a na kontrastu, jestli se objekt v rovině ostrosti udrží, nebo z ní vypadne. Nicméně, v tomto iA přístroj pozná, že jsme blízko objektu a přejde automaticky do makra. Podle návodu by se měla při identifikace scény ikonka iA proměnit na 2 vteřiny v modrou ikonku – podle situace – portrét, krajina, makro, noční portrét a noční krajina, toho se mi ale nepodařilo dosáhnout. Nicméně automatické makro a sledování pohybu fungovaly velmi dobře.

Scénické režimy neskýtají velkých překvapení. Portrét a Soft skin jsou optimalizované na pleťovku, autoportrét odmítám komentovat 🙂 , krajina je vcelku standardní nastavení. Při sportu je nastaven na automatika ISO do 800, ostří to od 5 metrů nahoru, noční portrét je snímání s dlouhou expozicí do pomalého času, bohužel s s předblesky na snížení efektu červených očí. Noční krajina má trochu sytější barvy, jinak nic nedělá. Režimy Dítě umožní vkopírovat do fotky jméno a věk dítěte, v podstatě totéž dělá Domácí zvíře. Západ slunce podává teplejší barvy a Vysoká citlivost se přepíná do automatického ISO 1600 až 6400 při nižším rozlišení 3 až 2 Mpx. Zajímavé je vysokorychlostní sériové focení, ale pozor, v nabídce je až na druhé obrazovce! Pak lze dosáhnout až 100 snímků v sérii, pořízených frekvencí 6 fps. S bleskem lze nasnímat 5 obrázků. Zajímavá funkce je i Hvězdná obloha, je to až 60sekundová expozice při ISO 80. Ohňostroj snímá 1/4, respektive 2 sec při použití stativu při ISO 80. Zbývá Pláž a Sníh a Letecká fotka. Legrační je Dírková komora a Pískování (na ukázce dole). Fotky jsou efektní, bohužel přístroj snímá v nízkém rozlišení. Nicméně pro lidi, kteří nic netuší o existenci filtrů v editorech to může být příjemné zpestření.

Na objektivu jsou též ovládací prvky. Nahoře je přepínač poměru stran 4:3 – 3:2 a 9:16. Dobrý skluha ale zlý pán, je třeba ho hlídat, snadno si zapnete režim který nechcete. PO levé straně je přepínač autofokus / makro / ruční ostření, platí o tom totéž. Je to šikovné, ale nutno hlídat.

Na zadní stěně je tlačítko snímání / prohlížení. Pod ním je přepínač – joystick Q-menu, to je funkční menu, které je velmi příjemné a v podstatě díky jemu nemusíme do “velkého menu” chodit. Je tam “nastavení kvality filmu” – to je terminologická zvláštnost, jde samozřejmě o nastavení parametrů digitálního obrazu, od standardu, přes dynamický (větší sytost barev a kontrast), přírodní (posíleny RGB), jemný (nižší kontrast), nostalgie (ještě nižší) a zajímavý je i multifilm, kdy lze pořídit až tři snímky v jednotlivých režimech. Navíc lze každý z nich doladit co do saturace, kontrastu a doostření. Je to pěkné, nicméně bych na to byl velmi opatrný. Přístroj dovede pořizovat obrázky v RAW, takže kdo je na tom technicky tak daleko, že tyhle finesy umí použít, měl by se spíš spolehnout na sebe a na své PC.

Nahoře zleva standard a dynamický, dole přírodní a jemný.

Vedle joysticku je AE/AL LOCK, lze navolit, co má “lockovat”, tedy co má uzamknout, zdali expozici, zaostření či obé. V režimu inteligentního autofokusu jím spouštíme režim sledování pohybu.

Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, má přiřazené funkce: jak je u Panasonicu zvykem, nahoře je expoziční kompenzace, dále pak bracketing (říkají tomu expoziční vějíř) a síla záblesku. Vpravo je režim blesku, bohužel pomalý synchronizace je jen s potlačováním červených očí, kdežto nucené synchro nastaví expoziční čas na 1/30 sec. U tak vymazleného aparátu bych čekal i ten “slow režim” bez protivného zpožďování zbytečnými předblesky. Vlevo je samospoušť a dole je Fn tlačítko, kde si lze navolit v setupu, jakou funkci tam chceme mít (viz níže).

Úplně dole je tlačítko pro režim displeje a nastavení sériového focení.
Dále v tomto menu najdeme běžné parametry, jako je nastavení režimu měření expozice a autofokusu – zde lze nastavit plošné, bodové ostření, vyhledávání obličeje i sledování pohybu. Další položka je WB, u všech předvoleb lze dolaďovat pomocí tlačítka DISPLAY. Podotýkám to proto, že v manuálu (který je na CD v PDF formátu) je vysvětleno vysloveně zavádějícím způsobem a o tlačítku DISPLAY jsem nenašel zmínku: dolaďování je zde zmíněno jen v souvislosti s ručním nastavením bílé. Automatické ISO je jasné, funguje velmi dobře. Položka Expozice je v podstatě d-lighting, tedy vyjasňování stínů ve třech stupních účinnosti. Efekt ale není ohromující. Na konci je nastavení rozlišení a režimu vypínání LCD.

Velké menu má v režimu snímání 5 obrazovek, je zde v podstatě totéž co v rychlém menu (drobné kixy s lokalizací, na př. inteligentní expozice má volby anglicky, ale to už asi opravdu každý ví, že high je vysoký a low nízký.

Ze specialit chci upozornit na multiexpozici, to je režim, ve kterém lze na sebe nasnímat obrázky na sebe. Je to zase hříčka,která si zaslouží práci na PC, pokkud se někdo chce bavit s fotoaparátem v ruce, je to možné, zvláště pak s manuálem v ruce, pro milovníky hlavolamů.
Menu je graficky pěkné, má ale vadu, že leze přímo přepínat mezi obrazovkami, takže do obrazovky 3 musíte proskákat.
Setup též neskrývá žádná překvapení, má 6 obrazovek, nastavíme zde češtinu a také Fn tlačítko na čtyřcestném voliči. Je možno nastavit okamžitý náhled, režim filmu, citlivost, WB, režim měření expozice, režim ostření a inteligentní expozici.

Menu pro prohlížení nabízí několik režimů přehrávání, například přehrávání v kategorii podle toho, jakého scénického režimu se použilo.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec, zpoždění při namáčknutí má 0,1 sec, bez namáčknutí 01,5 sec. Při ručním zaostření se dostaneme též na 0,1 sec zpoždění. To je vcelku standard, nic senzačního.

Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém osvětlení je velmi uspokojivé – obrázek má teplý tón, ale bez problému ho lze srovnat. Předvolba “žárovka” je výborná a ruční nastavení (uložitelné do 2 pozic) “to jistí”.

Zleva automatická bílá, uprostřed předvolba žárovka, vpravo ruční nastavení.

Šum je díky relativně velkému čipu držen v rozumných dimenzích. Samozřejmě, že při 1600 ISO už jsou problémy, ale ty mají i menší zrcadlovky také. Citlivost 3200 ISO je silně zašuměná a 6400 ISO při zmenšeném rozměru čipu je tak silně upravená, že šum je na ní rozmydlený, a samozřejmě pryč jde i kresba. Z toho netřeba dělat aféru, to je opravdu jen nouzové řešení. Nezapomeňme, že přístroj má doslova skvělou světelnost F2.0 až F2.8

Kresba je ze doslova skvělá. Přístroj má ekvivalent ohnisek 24 až 60 mm při světelnosti F 2.0 až F 2.8. Jak na krátké, tak na dlouhé straně objektiv kreslí dobře i při plné světelnosti. Soudková i polštářková řada při krátkém, respektive dlouhém ohnisku jsou nepatrné, jak vidno na příkladu:

Vlevo krátké ohnisko, vpravo dlouhé. Žádný problém není s chromatickou aberací. Obrázky jsou v základním nastavení hodně syté co do barevnosti i při “filmu” standard, dynamický je už hodně saturovaný. Samozřejmě, vše lze ladit podle vkusu, podle způsobu použití a pod.

Příslušenství
K přístroji lze přikoupit pouzdro, také optický hledáček (stojí 4 a půl tisíce). Je sice jasný, ale hodně nepřesný – na každou stranu musíme počítat 15% navíc. Jeho příšerná soudková vada se samozřejmě na obrázku neprojeví, ale vrhá nepěkný stín na soudnost toho, kdo nasadil na takový optický shit (bez vyrovnání paralaxy) cenu přesahující cenu celého přístroje.

Předsádka DMW-LW46E vyžaduje adapter DMW-LA4E, je to trubka, která se našroubuje na tělo kolem objektivu, nejdřív se musí sejmout kryt záívitu. Závit je velmi jemný a snadno se stane, že ho nasadíme křivě, takže pozor, je třeba pracovat s extrémní pozorností. Dohromady to vyjde na cca 5400 Kč (říjen 2008), ohnisko pak začíná na 18 mm ekv. Úhel záběru širší samozřejmě je, kvalita obrazu se dramaticky nezhorší, ale je třeba posoudit, zdali to stojí za ty peníze – zde je srovnání, vlevo s předsádkou, vpravo bez, dvůr u nás v Idifu.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-LX3 je špičkový kompakt, který skvěle poslouží i naprostým laikům. Ti využijí jeho inteligentních funkcí a budou úspěšně fotit, aniž by se starali o cokoli jiného než mačkání spouště. Poučenému fotografovi nabízí velkou škálu nejrůznějších nastavení a doladění, takže přístroj lze mít pod kontrolou do nejmenších detailů. Na této úrovni je ovšem třeba ho umět zvládnout, což není zcela triviální, zvláště pak při absenci podrobného tištěného manuálu a malé srozumitelnosti dvousetstránkového pédéefka na CD. Jedněm i druhým poslouží skvělá optika a výborné zpracování obrazu. Přístroj je cenou cca 12 tisíc (říjen 2008) na horní hranici ceny kompaktů a splývá s dolní hranicí ceny zrcadlovek, ovšem svou kvalitou si to plně zaslouží. V těchto recenzích neuděluji žádné hvězdičky, ale tentokrát lituju, že nemohu, dal bych jich plný počet.

Pro a proti:

Pro:
Vysoce kvalitní a světelný objektiv
Obrazová kvalita
Rozsáhlá ovladatelnost funkcí
Proti:
manuál jen na CD, místy nepochopitelný
slabší výdrž aku

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Už dlouho ve mně nějaký kompakt nevyvolal takové nadšení, jako tento přístroj. Vysoce přesahuje kategorii “obrazového zápisníku”, dá se s ním opravdu seriózně fotit. A to nejen díky optice, která začíná na spodním konci ohniska na ekvivalentu 24 mm!

Jaký je a komu je určen
V podstatě se dá říct, že je určen pro každého, kdo má rád kvalitní a pěkné věci. Je koncipován tak, že s ním bez potíží fotí i naprostý laik, ale využije ho i člověk, který se už nediví, že vysoké clonové číslo znamená malý clonový otvor.

Jde o kompakt bez optického hledáčku (ale lze ho přikoupit jako příslušenství, viz poslední kapitolu recenze), se snímačem 10,1 Mpx na 1/1,63palce, a s rozlišením fotografií 3968 x 2232, 3776 x 2520, 3648x 2736, 3328 x 1872, 3168 x 2112, 3072 x 2304, 2784 x 1568, 2656 x 1768, 2560 x 1920, 2208 x 1248, 2112 x 1408, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 640 x 480. Lze snadno volit mezi formáty 4:3 a 3:2 a 9:16, je to ovšem metoda ořezávání. Procesor je Venus Engine IV. Rozsah citlivosti je 80, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 (6400), rozsah závěrky 60-1/2000 s (těch exotických 60 sec je v režimu “hvězdná obloha”).

Objektiv Leica má rozsah odpovídající 24-60 mm se světelností F 2,0-2,8. Oba tyto parametry jsou zcela výjimečné a dodejme už v úvodu, že objektiv je vynikající. Objektiv je stabilizovaný, jinak by to snad ani nebyl Panasonic.
LCD je třípalcový se 460 tisíci pixely.
Záznam do 50 MB vnitřní paměti a na karty SD/SDHC. Rozměry jsou 108,7 x 59,5 x 27,1 mm, váha 265 g., napájení li-ion akumulátor, jeho kapacita není nejlepší, to bylo snad jediné, co bych přístroji vážnějšího vytýkal.

.Vzhledově je přístroj velmi střízlivý. Je k mání buď černý nebo stříbrný, myslím, že ta černá mu sluší víc. Je výborně dálensky provedený, dobře padne do ruky a jeho ergonomie je bezchybná. Jen snad bych se pozastavil nad extrémně vyoseným šroubem pro stativový závit, bude to dělat problémy při použití na pidistativu.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná šoupátkem nad horní hranou vpravo. Vedle je spoušť s prstencem pro ovládání zoomu, dále pak tlačítko pro ostření: jím se dostanete

 
 

do režimu přenastavování ostřicího bodu, který lze umístit téměř až do krajů obrazu pomocí joysticku na zadní straně (ten je dvousměrný, tedy na ose nahoru/dolů a vlevo/vpravo, člověk si rychle zvykne na dobré věci a přál by si i šikmé směry:-) ).

Vlevo od spouště je kruhový volič režimů. Zde jsou nezbytné volby PASM (programovaná automatika, tedy plný automat s možností korekce parametrů, dále priorita clony / času a plný manuál, dále pak dvě pozice pro uživatelská nastavení (můžeme si namíchat dle potřeby to, co nejčastěji používáme, například vysokou citlivost a WB pro umělé světlo na jedné pozici a nízké ISO a vysokou sytost barev pro krajinu), a pak je tu iA, což je skutečně inteligentní automat:
Zde se nastaví detekce scény, aktivující stabilizátor obrazu a po stisknutí AF/AE LOCK na zadní stěně zaostřovací bod sleduje pohybující se objekt. Je to zajímavá hračka, stoprocentně funkční není, záleží hodně na osvětlení a na kontrastu, jestli se objekt v rovině ostrosti udrží, nebo z ní vypadne. Nicméně, v tomto iA přístroj pozná, že jsme blízko objektu a přejde automaticky do makra. Podle návodu by se měla při identifikace scény ikonka iA proměnit na 2 vteřiny v modrou ikonku – podle situace – portrét, krajina, makro, noční portrét a noční krajina, toho se mi ale nepodařilo dosáhnout. Nicméně automatické makro a sledování pohybu fungovaly velmi dobře.

Scénické režimy neskýtají velkých překvapení. Portrét a Soft skin jsou optimalizované na pleťovku, autoportrét odmítám komentovat 🙂 , krajina je vcelku standardní nastavení. Při sportu je nastaven na automatika ISO do 800, ostří to od 5 metrů nahoru, noční portrét je snímání s dlouhou expozicí do pomalého času, bohužel s s předblesky na snížení efektu červených očí. Noční krajina má trochu sytější barvy, jinak nic nedělá. Režimy Dítě umožní vkopírovat do fotky jméno a věk dítěte, v podstatě totéž dělá Domácí zvíře. Západ slunce podává teplejší barvy a Vysoká citlivost se přepíná do automatického ISO 1600 až 6400 při nižším rozlišení 3 až 2 Mpx. Zajímavé je vysokorychlostní sériové focení, ale pozor, v nabídce je až na druhé obrazovce! Pak lze dosáhnout až 100 snímků v sérii, pořízených frekvencí 6 fps. S bleskem lze nasnímat 5 obrázků. Zajímavá funkce je i Hvězdná obloha, je to až 60sekundová expozice při ISO 80. Ohňostroj snímá 1/4, respektive 2 sec při použití stativu při ISO 80. Zbývá Pláž a Sníh a Letecká fotka. Legrační je Dírková komora a Pískování (na ukázce dole). Fotky jsou efektní, bohužel přístroj snímá v nízkém rozlišení. Nicméně pro lidi, kteří nic netuší o existenci filtrů v editorech to může být příjemné zpestření.

Na objektivu jsou též ovládací prvky. Nahoře je přepínač poměru stran 4:3 – 3:2 a 9:16. Dobrý skluha ale zlý pán, je třeba ho hlídat, snadno si zapnete režim který nechcete. PO levé straně je přepínač autofokus / makro / ruční ostření, platí o tom totéž. Je to šikovné, ale nutno hlídat.

Na zadní stěně je tlačítko snímání / prohlížení. Pod ním je přepínač – joystick Q-menu, to je funkční menu, které je velmi příjemné a v podstatě díky jemu nemusíme do “velkého menu” chodit. Je tam “nastavení kvality filmu” – to je terminologická zvláštnost, jde samozřejmě o nastavení parametrů digitálního obrazu, od standardu, přes dynamický (větší sytost barev a kontrast), přírodní (posíleny RGB), jemný (nižší kontrast), nostalgie (ještě nižší) a zajímavý je i multifilm, kdy lze pořídit až tři snímky v jednotlivých režimech. Navíc lze každý z nich doladit co do saturace, kontrastu a doostření. Je to pěkné, nicméně bych na to byl velmi opatrný. Přístroj dovede pořizovat obrázky v RAW, takže kdo je na tom technicky tak daleko, že tyhle finesy umí použít, měl by se spíš spolehnout na sebe a na své PC.

Nahoře zleva standard a dynamický, dole přírodní a jemný.

Vedle joysticku je AE/AL LOCK, lze navolit, co má “lockovat”, tedy co má uzamknout, zdali expozici, zaostření či obé. V režimu inteligentního autofokusu jím spouštíme režim sledování pohybu.

Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, má přiřazené funkce: jak je u Panasonicu zvykem, nahoře je expoziční kompenzace, dále pak bracketing (říkají tomu expoziční vějíř) a síla záblesku. Vpravo je režim blesku, bohužel pomalý synchronizace je jen s potlačováním červených očí, kdežto nucené synchro nastaví expoziční čas na 1/30 sec. U tak vymazleného aparátu bych čekal i ten “slow režim” bez protivného zpožďování zbytečnými předblesky. Vlevo je samospoušť a dole je Fn tlačítko, kde si lze navolit v setupu, jakou funkci tam chceme mít (viz níže).

Úplně dole je tlačítko pro režim displeje a nastavení sériového focení.
Dále v tomto menu najdeme běžné parametry, jako je nastavení režimu měření expozice a autofokusu – zde lze nastavit plošné, bodové ostření, vyhledávání obličeje i sledování pohybu. Další položka je WB, u všech předvoleb lze dolaďovat pomocí tlačítka DISPLAY. Podotýkám to proto, že v manuálu (který je na CD v PDF formátu) je vysvětleno vysloveně zavádějícím způsobem a o tlačítku DISPLAY jsem nenašel zmínku: dolaďování je zde zmíněno jen v souvislosti s ručním nastavením bílé. Automatické ISO je jasné, funguje velmi dobře. Položka Expozice je v podstatě d-lighting, tedy vyjasňování stínů ve třech stupních účinnosti. Efekt ale není ohromující. Na konci je nastavení rozlišení a režimu vypínání LCD.

Velké menu má v režimu snímání 5 obrazovek, je zde v podstatě totéž co v rychlém menu (drobné kixy s lokalizací, na př. inteligentní expozice má volby anglicky, ale to už asi opravdu každý ví, že high je vysoký a low nízký.

Ze specialit chci upozornit na multiexpozici, to je režim, ve kterém lze na sebe nasnímat obrázky na sebe. Je to zase hříčka,která si zaslouží práci na PC, pokkud se někdo chce bavit s fotoaparátem v ruce, je to možné, zvláště pak s manuálem v ruce, pro milovníky hlavolamů.
Menu je graficky pěkné, má ale vadu, že leze přímo přepínat mezi obrazovkami, takže do obrazovky 3 musíte proskákat.
Setup též neskrývá žádná překvapení, má 6 obrazovek, nastavíme zde češtinu a také Fn tlačítko na čtyřcestném voliči. Je možno nastavit okamžitý náhled, režim filmu, citlivost, WB, režim měření expozice, režim ostření a inteligentní expozici.

Menu pro prohlížení nabízí několik režimů přehrávání, například přehrávání v kategorii podle toho, jakého scénického režimu se použilo.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec, zpoždění při namáčknutí má 0,1 sec, bez namáčknutí 01,5 sec. Při ručním zaostření se dostaneme též na 0,1 sec zpoždění. To je vcelku standard, nic senzačního.

Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém osvětlení je velmi uspokojivé – obrázek má teplý tón, ale bez problému ho lze srovnat. Předvolba “žárovka” je výborná a ruční nastavení (uložitelné do 2 pozic) “to jistí”.

Zleva automatická bílá, uprostřed předvolba žárovka, vpravo ruční nastavení.

Šum je díky relativně velkému čipu držen v rozumných dimenzích. Samozřejmě, že při 1600 ISO už jsou problémy, ale ty mají i menší zrcadlovky také. Citlivost 3200 ISO je silně zašuměná a 6400 ISO při zmenšeném rozměru čipu je tak silně upravená, že šum je na ní rozmydlený, a samozřejmě pryč jde i kresba. Z toho netřeba dělat aféru, to je opravdu jen nouzové řešení. Nezapomeňme, že přístroj má doslova skvělou světelnost F2.0 až F2.8

Kresba je ze doslova skvělá. Přístroj má ekvivalent ohnisek 24 až 60 mm při světelnosti F 2.0 až F 2.8. Jak na krátké, tak na dlouhé straně objektiv kreslí dobře i při plné světelnosti. Soudková i polštářková řada při krátkém, respektive dlouhém ohnisku jsou nepatrné, jak vidno na příkladu:

Vlevo krátké ohnisko, vpravo dlouhé. Žádný problém není s chromatickou aberací. Obrázky jsou v základním nastavení hodně syté co do barevnosti i při “filmu” standard, dynamický je už hodně saturovaný. Samozřejmě, vše lze ladit podle vkusu, podle způsobu použití a pod.

Příslušenství
K přístroji lze přikoupit pouzdro, také optický hledáček (stojí 4 a půl tisíce). Je sice jasný, ale hodně nepřesný – na každou stranu musíme počítat 15% navíc. Jeho příšerná soudková vada se samozřejmě na obrázku neprojeví, ale vrhá nepěkný stín na soudnost toho, kdo nasadil na takový optický shit (bez vyrovnání paralaxy) cenu přesahující cenu celého přístroje.

Předsádka DMW-LW46E vyžaduje adapter DMW-LA4E, je to trubka, která se našroubuje na tělo kolem objektivu, nejdřív se musí sejmout kryt záívitu. Závit je velmi jemný a snadno se stane, že ho nasadíme křivě, takže pozor, je třeba pracovat s extrémní pozorností. Dohromady to vyjde na cca 5400 Kč (říjen 2008), ohnisko pak začíná na 18 mm ekv. Úhel záběru širší samozřejmě je, kvalita obrazu se dramaticky nezhorší, ale je třeba posoudit, zdali to stojí za ty peníze – zde je srovnání, vlevo s předsádkou, vpravo bez, dvůr u nás v Idifu.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-LX3 je špičkový kompakt, který skvěle poslouží i naprostým laikům. Ti využijí jeho inteligentních funkcí a budou úspěšně fotit, aniž by se starali o cokoli jiného než mačkání spouště. Poučenému fotografovi nabízí velkou škálu nejrůznějších nastavení a doladění, takže přístroj lze mít pod kontrolou do nejmenších detailů. Na této úrovni je ovšem třeba ho umět zvládnout, což není zcela triviální, zvláště pak při absenci podrobného tištěného manuálu a malé srozumitelnosti dvousetstránkového pédéefka na CD. Jedněm i druhým poslouží skvělá optika a výborné zpracování obrazu. Přístroj je cenou cca 12 tisíc (říjen 2008) na horní hranici ceny kompaktů a splývá s dolní hranicí ceny zrcadlovek, ovšem svou kvalitou si to plně zaslouží. V těchto recenzích neuděluji žádné hvězdičky, ale tentokrát lituju, že nemohu, dal bych jich plný počet.

Pro a proti:

Pro:
Vysoce kvalitní a světelný objektiv
Obrazová kvalita
Rozsáhlá ovladatelnost funkcí
Proti:
manuál jen na CD, místy nepochopitelný
slabší výdrž aku

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12