Panasonic Lumix DMC-LX100

Hvězdu letošní Photokiny jsem dostal jako na potvoru zrovna na dobu, kdy je počasí k fotografům a nejen jim tolik nevlídné. Kompakt nejvyšší třídy, soupeř Sony RX100 III a přidal bych k němu i Fuji X30, usiluje o titul kompaktu roku. Řada LX je u Panasonicu už devět let a tyto přístroje se vyráběly a prodávaly též pod značkou Leica – jsou vybaveny optikou této německé legendy. Ještě LX7 z roku 2012 byl osazen celkem běžným kompaktím 1/1.7″ čipem (7.44 x 5.58 mm) . Nový model přinesl zásadní změnu.

Jaký je a komu je určen
Senzaci vyvolal faktem, že je v něm zabudován 4/3 snímač, tedy tak velký, jako je v mirrorlessech řady G, eventuálně v Olympusech řad PEN a OM-D. Rozlišením se drží na dnešní poměry při zemi, necelých 13 mega a ejhle, má skvělé výsledky při vysokých ISO – jeho výkonu v tomto ohledu jsem zatleskal v samostatném článku. Opět se osvědčuje nesmyslnost honu za supervelkým rozlišením. Vítal bych 10 Mpx a bezproblémový šum do 12800 a vysoký dynamický rozsah… leč zpátky k věci. Rozsah ohnisek odpovídá 24 až 75 mm kinofilmového přístroje s vysokou světelností 1,7 – 2,8. Další potlesk na otevřené scéně! Kompakty se nejlépe uplatňují při živé fotografii, protože jsou malé, nenápadné, operativní, dobře se s nimi pracuje. Rozsah 27-70 je oblíbený rozsah základních objektivů pro FF zrcadlovky, taky mám takový. Objektiv je stabilizovaný, ostří od půl metru, v makru od 5 cm. Nevím, jak se to myslí – ten přístroj není zas tak moc profi, aby měl značku pro rovinu čipu, k ní se to správně má měřit. Zde to nepřichází v úvahu. Po zapnutí vyjede objektiv do vzdálenosti 6,5 cm od těla a ostří na 2 cm od přední čočky. Rozsah expozičních časů je 60-1/16000, takže tu clonu F1,7 pro docílení malé hloubky ostrosti dosáhnete i za dne. Rozsah citlivosti je 200 – 25600, viděli jsme, že i ta kolosální citlivost vede k použitelným výsledkům.

Specialitou přístroje je volba poměrů stran, bývá to 16:9, 1:1, 3:2, 4:3 – ale vychází se z 4:3 a zbytek je ořez. Tento přístroj má formát 4:3 12,7 Mpx – 4112×3088 pixelů, při 3:2 4272 x 2856, takže je širší (a samozřejmě nižší), při 16:9 je nejširší, 4480×2520 a při 1:1 má 3088×3088 pixelů. Je to trochu čachrářství, protože se pak využije menší plocha čipu, ale dobře se o tom chválí v odborném tisku, takže unikne skutečnost, že výhoda ne-ořezu plyne z toho, že se to celé ořezalo.

Procesor je nejvyšší současné třídy Venus Engine, má ho též vlajková loď GH4 (viz moji recenzi). Přístroj má elektronický hledáček s vysoký rozlišením 2764 bodů a obnovovací frekvencí 60 fps, takže poskytuje dokonalý, ostrý a pevný obraz s vynikající barevností. Zajímavost: zobrazuje postupně RGB, oko to nepozná, někdo prý rozezná při švenkování nějaké duhy, já viděl jen perfektní obraz. Displej je třípalcový pevný nedotykový, slabina přístroje: výklopný dotykový displej se stal u této třídy standardem a Sony RX100 ho taky nejdřív neměl, ale od verze II má aspoň výklopný, když už ne dotykový. Je to nepochopitelné opomenutí a věřím, že v další generaci se dočkáme aspoň dotykového displeje, jako ho má Panasonic GM5. Přístroj je schopen vysokofrekvenčního snímání 11 fps, s průběžným ostřením 6,5 fps. Video snímá v 4K režimu (30 oken/sec) anebo Full HD až 60 oken/sec. Ukládá v JPEG i RAW, dovede rovnou rawy vyvolat. Má wifinu s NFC (spárování dotykem).

Přístroj určený k serióznímu fotografování (pro běžné cvakání v autorežimu je ho zoufale škoda) je doslova nabušený funkcemi, jako je 4K fotorežim nebo zpomalené časosběrné video . U Daguerrova vousu, hned bych to koupil, mít to výklopný dotykáč.

Ovládání a menu
Přístroj je řešen v inteligentním retro stylu a podstatné prvky se mohou ovládat ručně, ba mechanicky. Zapíná se páčkou na horní stěně, pod kruhovým voličem časů. Ten nabízí klasickou stupnici časů od 1 sec do 1/4000. Mezičasy, jakož i kratší a delší časy je třeba nastavit zadním rollerem, tedy kroužkem kolem čtyřcestného voliče. U spouště je páčka pro ovládání zoomu. Ten je ovládán samozřejmě elektricky a má trochu doběh, takže přesné rámování je poněkud obtížné. V uživatelském menu lze nastavit ovládání zoomu prstencem na objektivu, buď průběžné, anebo skokové – po ohniscích 24, 28, 35, 50, 70 a 75. Ale i zde je to „by wire“a je třeba si na to zvyknout. Na horní stěně je ještě „panic button“, tedy přepnutí do chytré automatiky, a tlačítko pro volbu filtrů. Těch je čtyřiadvacet, pomocí tlačítka DISP na zadní stěně je možné si je zobrazit na displeji jako dlaždice pro lepší orientaci – a fungují i v režimu RAW – získáte jak filtrovaný obrázek v náhledu rawu, tak jeho plnohodnotnou verzi, kterou můžete zpracovat libovolně.

Po pohledu shora se musím netradičně podívat dopředu. Kolem objektivu je několik ovládacích prvků, především clona, označená tradičními clonovými čísly – to je příjemná připomínka zašlých časů. Následuje prstenec, který je volitelný, uživatelské menu (klíč+C) na 8 obrazovce je položka Ovládací prstenec. Lze tam dát zoom, citlivost, nastavení bílé a filtry (a vypnout). Je na zvážení, co tam dát, při kvalitě automatického WB (a samozřejmě i při focení do RAWu) začíná být funkce WB zbytečná. ISO se nastavuje na čtyřcestném voliči vzadu – a vzhledem ke skvělému výkonu v oblasti vysokého ISO si lze dovolit – zvláště pak pro živou fotografii – ISO AUTO. Takže ty filtry nejsou zas tak špatná volba, ale opravdu, záleží na individuální úvaze. Dalším ovládacím prvkem je nahoře u těla přepínání poměru stran – viz výše, a vlevo je pak přepínání autofokus – makro – ruční ostření. Bohužel tu nelze zapnout průběžné ostření, kvůli němu musíme do rychlého menu.

Na zadní stěně najdeme pod horní hranou čtveřici tlačítek. Volitelná F3 a F2, spoušť videa a AF-AE LOCK. Na Fn tlačítka lze navolit s velké nabídky, ne méně než 10 obrazovek! Jen mi přijde škoda, že v nabídce není přímý přístup do 4K foto-videa. Defaultně je je na Fn3 přepínání displej / elektronický hledáček a FN2 aktivuje wifinu, myslím, že je to rozumné a nechal bych to tak, ale lze opravdu jinak. Spoušť videa je možné vypnout, bohužel není volitelná. Tlačítko AF atd. lze nastavit na AF-ON a to už je cesta k ostření na rear focus, zde jsem psal, co to je a k čemu to slouží – ostření ne na spoušť, ale na palec. Vzhledem k tomu, že přístroj nemá dotykáč a ostřicí bod se nastavuje vysloveně nešikovně, velmi doporučuji tuto funkci – necháte ostřicí bod na středu, zaostříte, překomponujete a pak už fotíte dle potřeby. V menu je pak třeba jen deaktivovat ostření po stisku spouště a spustíte AF-ON palcem.

Pod gumovým výstupkem pro palec je Q-menu, rychlé menu, ne moc šikovně řešené. Je možné ho upravit, musíte v C-menu na obrazovce 8 volit Qmenu – CUSTOM a pak po zapnutí QMENU lze navolit to co potřebujeme a vyhodit co nechceme.

Vedle QMENU je prohlížení a pod tím je čtyřcestný volič s předvolenými volbami ISO, WB, režim snímání a režim zaostřovacích bodů.

Úplně dole vlevo je funkční tlačítko Fn1, volitelné, já si tam dal volbu zaostřovacího bodu, když už to nemá ten dotykový displej. Vpravo od něho je tlačítko pro displej.

Menu se aktivuje středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Má čtyři oddíly, foto, video, uživatelské, setup a přehrávání.
Fotomenu na obrazovce 4 nabízí časosběrný snímek a fázovou animaci, dvě speciality tohoto přístroje. Při časosběru nastavíme intervaly a přístroj v případě potřeby se sám po expozici vypne a pak se znovu aktivuje, exponuje a zase se vypne. Fázová animace vede k zábavným videím – nasnímané snímky spojí do videa podle vaší volby. Na stejné obrazovce najdeme i volby pro panorama. Na 6. obrazovce lze vypnout redukci šumu na dlouhé časy. Redukce šumu při vysokém ISO nastavitelné není.
Ve videomenu je možno nastavit režim FOTO 4K, je použitý i v předchozích fotoaparátech Panasonic GH4 a FZ1000. Natočíme záběr, při přehrávání lze přehrávku zastavit a vybraný snímek uložit jako fotku. Bohužel pro zapnutí / vypnutí je nutno jít do menu. Přesto je to opravdu výborná funkce V menu setupu není nic překvapujícího, samozřejmě že zde párujeme přístroj jak s chytrým telefonem, tak s televizorem Panasonic.

V menu prohlížení se dá konvertovat RAW – zde lze upravit barevnost, projasnit stíny, ztlumit jasu, je to pěkné, jen moc nechápu, proč by se s tím kdo dělal ve foťáku a proč to recenzenti oceňují a naopak proč dávají černé puntíky, když to foťák neumí. Rád bych poznal někoho, kdo to používá, aby mi vysvětlil, proč to dělá.

Jak se s ním fotí
Je to důkladný, důvěru budící příruční foťák – nemá charakter kompaktu, spíš je to přístroj typu Leica. Ovládací prvky jsou velmi dobře přístupné, pravda, tlačítka na zadní stěně pod hranou jsou poněkud titěrná, je to daň za miniaturizaci. Skvělý je elektrický hledáček, pak se tam ale už nevěšel blesk – v dodávce je přiložen prcek, který ale není naklápěcí. Na absenci výklopného displeje jsem se už vynadával dost, ani nastavování AF bodu není nejšťastnější. Já to řešil systémem rear focus, ale ne každému to vyhovuje a navíc, je škoda, že průběžné ostření není přepínací mechanicky, to by totiž ten rear focus ještě zefektivnilo.

Objektiv Leica Vario-Summilux je prostě skvělý. Po soudkové vadě ani stopa.

Právě tak vinětace je absolutně zanedbatelná.

Optická stabilizace funguje velmi spolehlivě – při ohnisku ekv. 24 mm (tedy nejširší záběr) se v podstatě všechny obrázky jevily ostře při 1/8 sec, při 1 sec 8 z deseti bylo ostrých a při 1 / 2 vteřiny byly tři velmi přijatelně ostré, foceno s nataženými pažemi – na ukázce je výřez 100%:

Snímání na video 4K je kapitola sama pro sebe. Efekt výběru je udivující – zde je to exponováno 1/1000 a srovnány jsou fotky jak jdou ve videu po sobě. Nepříjemná je jen ta nutnost nastavit to, a proto se vyplatí si to natvrdo navolit na jednu pozici uživatelského nastavení, aby se s tím člověk nemusel pinožit.

Přístroj bleskově startuje a ostří velmi rychle i v nízkých světelných hladinách. Jeho body kryjí prakticky celou plochu obrazu, ale z důvodů výše uvedených je dobré využívat střed a pomoci si překompozicí.

Obrazová kvalita mi připadá vynikající a moc mě mrzelo, že jsem přístroj získal k testu v údobí nefotogenického počasí. Objektiv kreslí v celém rozsahu clon velmi dobře. Na Dpreview čtu chválu na RAW, ale oni mají betu Camera raw Adobe a v ní RAW převáděli, já měl k disposici jen Silkypix, který se k přístroji dodává. Kdo si na ACR zvykne, těžko snáší klopotné úpravy na méně výkonných převaděčích.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-LX100 je ojediněle řešený příruční fotoaparát, rozměrově a váhově větší kompakt s pevným, vysoce kvalitním objektivem a relativně velmi velkým čipem formátu Four Thirds. S nadsázkou lze říci, že je to GH4 našlapaná do kompaktního těla. Dílensky skvěle provedené, ovládání lahodící uživateli, který si potrpí na ruční ovládací prvky. Je velmi rychlý, má rozsáhlou výbavu zábavných a užitečných funkcí, jako jsou filtry a grabování jednotlivých oken z 4K videa. Pro živou fotografii je výborná i jeho frekvence 11 oken za vteřinu. Jeho hlavní konkurent je zřejmě Panasonic GX7 s výměnnými objektivy, ten je o o osm milimetrů delší, o pět vyšší a 50 g těžší, ale má výklopný dotykový displej a vestavěný blesk. Zřejmě obavy o prodejní osud tohoto úspěšného přístroje vedly pana Panasonica, aby nevybavil tento kompakt výklopným dotykovým displejem. Ten by z přístroje udělal kinga, o kterém by se dalo těžko diskutovat.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, 15 a 16 na 1250 ISO