Nezařazené

Panasonic Lumix DMC-GF1 (zkušenosti)

S tímto zajímavým přístrojem jsme se poprvé seznámili už loni v září, kdy byl uveden na trh. Je to jeden z mála modelů využívající systém Micro Fourt Thirds, čili jde o kompakt s výměnnou optikou. Od té doby jsem s ním mohl fotografovat víc a rád se podělím o své postřehy.

Jaký je a pro koho je určen
Samozřejmě je to přístroj určený lidem, kteří fotit dovedou a vyžadují vysokou obrazovou kvalitu. Systém MFT používá snímače velikosti 18 x 13.5 mm, které sice jsou sice menší než APS-C snímače 22×15 mm, nicméně jsou podstatně větší než běžné snímače kompaktů. Navíc je tu podstatný faktor výměnné optiky. Takže už delší dobu je zde tržní prostor pro přístroje malých rozměrů, nízké váhy, s výměnnou optikou, zkrátka… kompakt s výkonem zrcadlovky.

  

Na trhu jsou nyní dva aparáty této kategorie, tento GF1 a Olympus Pen, ten už má dvě, respektive tři varIanty, přičemž oba přístroje jsou si velmi podobné, jakkoli naprosto nejsou totožné. Společný mají jenom bajonet, který, zase, je podobný avšak nikoli totožný jako je bajonet systému 4/3. Nedělají nám to výrobci jednoduché! Takže objektivy systému 4/3 lze použít na tomto Panasonicu prostřednictvím adaptéru DMW-MA1APP, anebo se spokojit s poněkud skromnou nabídkou speciálních objektivů určených pro tento systém. Nicméně i zde je omezení, je třeba se informovat, se kterými objektivy funguje autofokus! Naštěstí mezi ně patří třeba Panasonic Leica D Vario-Elmar 14-150mm F3.5-5.6 ASPH, pokud bychom nechtěli jít do nově oznámeného MFT Olympus Zuiko ED 14–150mm – připomenu, že celý systém 4/3 má prodlužovací faktor 2x.

Jde tedy o zrcadlovku bez zrcátka, jak se tomu někdy říká, avšak bez elektronického hledáčku. Ehm… ten se dá přikoupit a zastrčí se do sáněk určených pro externí blesk a slotu pod sáňkami. Zařízení je podobné pro GF1 i pro Pen, ale zase, totožné není a nelze ho zaměnit. Objektivy Micro Fourt Thirds jsou vzdálené svým posledním optickým členem 20 mm od čipu, kdežto optika Four Thirds má kvůli zrcátku vzdálenost 40 mm. Je tudíž možno konstruovat objektivy úsporněji a o to jde především, aby systém byl lehčí a skladnější.

Vzhled přístroje je velmi účelný a technický. Nahoře vedle sáněk je kruhový volič, kde nastavujeme režimy “inteligentní automatika”, Program, priorita času / clony a plný Manuál, dále video, scény, umělecké režimy a dvě pozice pro uživatelské nastavení. Na zadní stěně vpravo od velkého třípalcového displeje (460 tisíc pixelů) je čtyřcestný volič s přiřazenými volbami ISO, WB, volba režimu autofokusu a Fn tlačítko. Je programovatelné, defaultně je na něm “režim filmu”, což je funkce, se kterou se musí opatrně – jde o nastavení kontrastu, doostření, sytosti a redukce šumu. Lze ale přiřadit i jiné funkce, například vyrovnávání jasů (= inteligentní expozice, tuto volbu doporučuji). Dále je zde středové tlačítko pro vstup do “velkého menu”. Dole je režim displeje a mazání (při prohlížení) a “clona” – kontrola zaclonění (viz níže). Nad čtyřcestným voličem je samostatné tlačítko Quick menu, přepínání autofokusu a ručního ostření (ovšem elektrického), pod horní hranou je zámek autofokusu a vlevo tlačítko pro uvolnění vyskakovacího blesku. Spoušť, samostatná spoušť pro video a vypínač je vpravo od kruhového voliče. U něho je přepínání jednotlivé obrázky – série – samospoušť. Ergonomie je zde velmi dobrá. Přístroj se snadno drží – jenže musím podotknout, že jsem používal setový objektiv “pancake” neboli “palačinku” s ohniskem 20 mm (ekv. 40 mm) a světelností F1.7, takže šlo opravdu o kapesní záležitost. S jinými objektivy ovšem přístroje tohoto typu (týká se pochopitelně i Penu) ztrácí na kapsovitosti a spolu s nasazeným elektronickým hledáčkem se dostáváme velmi, převelmi blízko zrcadlovkám.

Ovládání a menu
On to není aparát pro neznalé. Jak si ještě povíme, ti však nejsou “vyloučeni ze stravování” a je pro ně připravena položka iA (nezaměňovat s oslím hýkáním, ide o inteligentní automatiku). Přístroj má quick menu – tlačítko Q a velké menu ve středu čtyřcestného voliče.
Ve quick menu nastavujeme režim “filmu”, velikost videa, velikost obrazu a kompresi a režim LCD displeje, nakonec něco, čemu tu říkají “expozice” a je to ve skutečnosti vyrovnávání světelných rozdílů. To mi přijde trochu nelogicky umístěná, byť zajímavá funkce.
Menu (přirozeně že v češtině) má několik oddílů. Fotomenu má pět obrazovek, další menu se dvěma obrazovkami je věnováno videu. Následují konfigurační menu a uživatelské menu, kam si lze nastavit varianty parametrů pro specifické situace. Menu je přehledné, bez zbytečných grafických výstředností a lze se v něm snadno vyznat i bez manuálu.

Jak se s ním fotí
Rychlost, to je to, co nás tu zajímá vždycky nejvíc: start na 1,7 sec je velmi slušný výkon, s namáčknutím je to 0,3 sec, skvělý výkon (s “pancakem”; údajně by se zoomem měl být ještě rychlejší, zkoušel jsem Olympusí 14-42, ale tam bylo zpoždění 0,8 sec bez namáčknutí).
Šum je velmi snesitelný a zajímavá je i funkce “mé barvy”. O ní jsem psal obšírněji v předchozím článku, proto zde tuto pasáž zopakuji:

Pozoruhodný je i dynamický rozsah. Následující ukázka byla pořízena bez kompenzace na prudkém slunci, kdy zcela převažuje temná partie nad ostře osluněnou bílou stěnou. Při náhledu přístroj hlásil přepal, avšak zeď si přesto podržela kresbu. Opakuji, bez kompenzace. Troufnu si odhadnout, že z obrázku RAW by se kresba zdi dala získat bez problému.

Velmi zajímavý je režim mé barvy. Jsem obvykle skeptický k podobným piškuntáliím, ale tentokrát jsem byl zaujatý. Například toto je ukázkaelegantního režimu:

Obrázek nabude teplejšího tónu, ale není načervenalý, je to prostě… elegantní. Neméně zajímavý je režim “čistý”. Ten velmi posune obraz to vyšších tónů – a poté, když ho upravíme, je z něho velice vyrovnaný obrázek, zase jiný, než když ho vyfotíme bez tohoto režimu. Toto je bez úpravy:

A toto po úpravě:

Poslední příjemné překvapení poskytuje vysoké ISO. Při 800 ISO nemá smysl se o nějakém ISO bavit, také 1600 ISO je velmi snesitelné a šum je vidět až na 3200 ISO. Ale ani zde to není tak problematické, jak jsme zvyklí.

Obrazová kvalita je vynikající – a v superlativech musím mluvit zvláště o “pancake” objektivu. Není moc širokoúhlý svým ekvivalentem 40 mm, ovšem světelnost je senzační F1.7 a i při takto velké díře kreslí znamenitě.

PASM režim, někdy se říká “kreativní”: P je automatika umožňující všechny myslitelné korekce. Rollerem lze měnit v rámci daného EV poměr clony a doby osvitu (na př: 125/5.6 -> 60/8.0 atd.). V režimech A a S ovlivňujeme jeden faktor expozice, tedy clonu, respektive dobu osvitu, a v M vše nastavujeme ručně. Nicméně stupnice “kompenzace” zůstává v činnosti jako poradce ve věcech expozičních, našeptává nám, zdali je to, co jsme nastavili, v souladu s tím, co si automatika a úrovni osvětlení myslí.


Něco pro lovce šumu, tady je to srovnané od 400 – 800 – 1600 – 3200 ISO. Nutno ovšem podotknout, že foceno bylo při slabém osvětlení, takže šum měl největší šanci se prosadit.

Inteligentní automatika je tu opravdu inteligentní: v tomto režimu přístroj rozpoznává typ fotografované scény – pozná obličej (zapne face recognition), nastaví WB, ISO (jde do 800), nastaví makro, je-li třeba. Zdá se, že končí doba, kdy jsem našim posluchačům radil, aby se vyhýbali automatickým režimům. Zde opravdu není k obavám žádný důvod, tím spíš, že je skutečně inteligentní a dovolí kompenzaci expozice. Nad takovou mírou inteligence dlužno smeknout. Nicméně ISO nebo WB ovlivnit v tomto režimu nelze (proč taky).

Ostření je dostatečně svižné a s přístrojem lze fotit živou fotku Přístroj má na snímači 23 zaostřovacích míst. Přístroj nabízí jakýsi “focus tracking”, tedy sledování pohybujícího se objektu, ale s touto funkcí bych moc nepočítal. Milé je přepínání do “zvětšovacího skla” při ručním ostření – díky vysokému rozlišení LCD není ruční ostření (byť elektrické) utopií. Co ovšem je zcela vynikající pomůcka je tlačítko koš / DOF (depth of field). To je kontrola efektu zaclonění, tedy hloubky ostrosti. Zrcadlovky to mají mechanicky, zde je to elektronické – a pozor – aniž by se při velké cloně zatemnil oraz, takže opravdu vidíte, jak to s tou hloubkou ostrosti je. Bohužel se to vypne, když jsme v režimu ručního ostření a na lupě bychom dobře viděli hloubku ostrosti. Nikdo nejsme dokonalý…

Na této ukázce je srovnání – vlevo automatická WB, vpravo předvolba; výsledek je identický. Takto dokonalé nastavení bílé je nevídané i u většiny DSLR.

Fixování zaostření je neobyčejně zajímavá funkce. Je třeba ji navolit tlačítkem na čtyřcestném voliči. Ukáže se ostřicí oblasti uprostřed displeje a po namáčknutí spouště si přístroj zapamatuje, na co bylo ostřeno. Je top možná hříčka, ale zároveň je to cesta, kterým se bude opravdu inteligentní automatika jistě ubírat. Displej je velmi kvalitní, třebaže není výklopný (to bychom asi žádali příliš) a má “jen” 460 tisíc bodů. Má ještě jednu ošidnost. Čtyřtřetinový čip má poměr stran 4:3, kdežto “velké” zrcadlovky 3:2. Diplej počítá s poměrem 3:2, takže při použití 4:3 máme na stranách proužky. Lze s tím snadno žít. V menu lze zvolit režim zobrazení, v němž vidíme jen malé ikony nahoře (lze je pochopitelně vypnout), zobrazující rozlišení a druh “filmu”, totiž druh kontrastu, saturace a pod. Druhý režim otevírá ještě dolní informační pruh. V něm si lze otevřít údaje o režimu práce (MSAP), o cloně, času a kompenzaci exp. To je velmi užitečné a připomíná to pohled do hledáčku zrcadlovky.

Shrnutí
Snažil jsem se objektivně shrnout poznatky, teď je čas pro názor. Těžko si představím tento aparát jako jediný přístroj ve výbavě. S elektronickým hledáčkem a výměnnými objektivy v brašně je to v podstatě stejná zátěž jako DSLR. Nicméně v mých očích splňuje to, co bych čekal od Leicy, že to bude pohotový společník, na jehož úhel záběru při pevném ohnisku si zvyknu a bude mi flexibilně sloužit v rozmanitých fotografických situacích. Je to aparát na tahání s sebou. Jeho vlastnosti jsou výborné – má samozřejmě vážnou konkurenci nikoli v první generaci Penu, která je neúnosně pomalá za hranici vážné použitelnosti, ale v dvojce Penu, která je v tomto ohledu podstatně vylepšená.

Ukázky:
1 až 4 normální světlo, 5 až 8 ploché světlo (zamračeno) , 9 a 10 protisvětlo, 11 černobílý režim, 12 vysoké ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

S tímto zajímavým přístrojem jsme se poprvé seznámili už loni v září, kdy byl uveden na trh. Je to jeden z mála modelů využívající systém Micro Fourt Thirds, čili jde o kompakt s výměnnou optikou. Od té doby jsem s ním mohl fotografovat víc a rád se podělím o své postřehy.

Jaký je a pro koho je určen
Samozřejmě je to přístroj určený lidem, kteří fotit dovedou a vyžadují vysokou obrazovou kvalitu. Systém MFT používá snímače velikosti 18 x 13.5 mm, které sice jsou sice menší než APS-C snímače 22×15 mm, nicméně jsou podstatně větší než běžné snímače kompaktů. Navíc je tu podstatný faktor výměnné optiky. Takže už delší dobu je zde tržní prostor pro přístroje malých rozměrů, nízké váhy, s výměnnou optikou, zkrátka… kompakt s výkonem zrcadlovky.

  

Na trhu jsou nyní dva aparáty této kategorie, tento GF1 a Olympus Pen, ten už má dvě, respektive tři varIanty, přičemž oba přístroje jsou si velmi podobné, jakkoli naprosto nejsou totožné. Společný mají jenom bajonet, který, zase, je podobný avšak nikoli totožný jako je bajonet systému 4/3. Nedělají nám to výrobci jednoduché! Takže objektivy systému 4/3 lze použít na tomto Panasonicu prostřednictvím adaptéru DMW-MA1APP, anebo se spokojit s poněkud skromnou nabídkou speciálních objektivů určených pro tento systém. Nicméně i zde je omezení, je třeba se informovat, se kterými objektivy funguje autofokus! Naštěstí mezi ně patří třeba Panasonic Leica D Vario-Elmar 14-150mm F3.5-5.6 ASPH, pokud bychom nechtěli jít do nově oznámeného MFT Olympus Zuiko ED 14–150mm – připomenu, že celý systém 4/3 má prodlužovací faktor 2x.

Jde tedy o zrcadlovku bez zrcátka, jak se tomu někdy říká, avšak bez elektronického hledáčku. Ehm… ten se dá přikoupit a zastrčí se do sáněk určených pro externí blesk a slotu pod sáňkami. Zařízení je podobné pro GF1 i pro Pen, ale zase, totožné není a nelze ho zaměnit. Objektivy Micro Fourt Thirds jsou vzdálené svým posledním optickým členem 20 mm od čipu, kdežto optika Four Thirds má kvůli zrcátku vzdálenost 40 mm. Je tudíž možno konstruovat objektivy úsporněji a o to jde především, aby systém byl lehčí a skladnější.

Vzhled přístroje je velmi účelný a technický. Nahoře vedle sáněk je kruhový volič, kde nastavujeme režimy “inteligentní automatika”, Program, priorita času / clony a plný Manuál, dále video, scény, umělecké režimy a dvě pozice pro uživatelské nastavení. Na zadní stěně vpravo od velkého třípalcového displeje (460 tisíc pixelů) je čtyřcestný volič s přiřazenými volbami ISO, WB, volba režimu autofokusu a Fn tlačítko. Je programovatelné, defaultně je na něm “režim filmu”, což je funkce, se kterou se musí opatrně – jde o nastavení kontrastu, doostření, sytosti a redukce šumu. Lze ale přiřadit i jiné funkce, například vyrovnávání jasů (= inteligentní expozice, tuto volbu doporučuji). Dále je zde středové tlačítko pro vstup do “velkého menu”. Dole je režim displeje a mazání (při prohlížení) a “clona” – kontrola zaclonění (viz níže). Nad čtyřcestným voličem je samostatné tlačítko Quick menu, přepínání autofokusu a ručního ostření (ovšem elektrického), pod horní hranou je zámek autofokusu a vlevo tlačítko pro uvolnění vyskakovacího blesku. Spoušť, samostatná spoušť pro video a vypínač je vpravo od kruhového voliče. U něho je přepínání jednotlivé obrázky – série – samospoušť. Ergonomie je zde velmi dobrá. Přístroj se snadno drží – jenže musím podotknout, že jsem používal setový objektiv “pancake” neboli “palačinku” s ohniskem 20 mm (ekv. 40 mm) a světelností F1.7, takže šlo opravdu o kapesní záležitost. S jinými objektivy ovšem přístroje tohoto typu (týká se pochopitelně i Penu) ztrácí na kapsovitosti a spolu s nasazeným elektronickým hledáčkem se dostáváme velmi, převelmi blízko zrcadlovkám.

Ovládání a menu
On to není aparát pro neznalé. Jak si ještě povíme, ti však nejsou “vyloučeni ze stravování” a je pro ně připravena položka iA (nezaměňovat s oslím hýkáním, ide o inteligentní automatiku). Přístroj má quick menu – tlačítko Q a velké menu ve středu čtyřcestného voliče.
Ve quick menu nastavujeme režim “filmu”, velikost videa, velikost obrazu a kompresi a režim LCD displeje, nakonec něco, čemu tu říkají “expozice” a je to ve skutečnosti vyrovnávání světelných rozdílů. To mi přijde trochu nelogicky umístěná, byť zajímavá funkce.
Menu (přirozeně že v češtině) má několik oddílů. Fotomenu má pět obrazovek, další menu se dvěma obrazovkami je věnováno videu. Následují konfigurační menu a uživatelské menu, kam si lze nastavit varianty parametrů pro specifické situace. Menu je přehledné, bez zbytečných grafických výstředností a lze se v něm snadno vyznat i bez manuálu.

Jak se s ním fotí
Rychlost, to je to, co nás tu zajímá vždycky nejvíc: start na 1,7 sec je velmi slušný výkon, s namáčknutím je to 0,3 sec, skvělý výkon (s “pancakem”; údajně by se zoomem měl být ještě rychlejší, zkoušel jsem Olympusí 14-42, ale tam bylo zpoždění 0,8 sec bez namáčknutí).
Šum je velmi snesitelný a zajímavá je i funkce “mé barvy”. O ní jsem psal obšírněji v předchozím článku, proto zde tuto pasáž zopakuji:

Pozoruhodný je i dynamický rozsah. Následující ukázka byla pořízena bez kompenzace na prudkém slunci, kdy zcela převažuje temná partie nad ostře osluněnou bílou stěnou. Při náhledu přístroj hlásil přepal, avšak zeď si přesto podržela kresbu. Opakuji, bez kompenzace. Troufnu si odhadnout, že z obrázku RAW by se kresba zdi dala získat bez problému.

Velmi zajímavý je režim mé barvy. Jsem obvykle skeptický k podobným piškuntáliím, ale tentokrát jsem byl zaujatý. Například toto je ukázkaelegantního režimu:

Obrázek nabude teplejšího tónu, ale není načervenalý, je to prostě… elegantní. Neméně zajímavý je režim “čistý”. Ten velmi posune obraz to vyšších tónů – a poté, když ho upravíme, je z něho velice vyrovnaný obrázek, zase jiný, než když ho vyfotíme bez tohoto režimu. Toto je bez úpravy:

A toto po úpravě:

Poslední příjemné překvapení poskytuje vysoké ISO. Při 800 ISO nemá smysl se o nějakém ISO bavit, také 1600 ISO je velmi snesitelné a šum je vidět až na 3200 ISO. Ale ani zde to není tak problematické, jak jsme zvyklí.

Obrazová kvalita je vynikající – a v superlativech musím mluvit zvláště o “pancake” objektivu. Není moc širokoúhlý svým ekvivalentem 40 mm, ovšem světelnost je senzační F1.7 a i při takto velké díře kreslí znamenitě.

PASM režim, někdy se říká “kreativní”: P je automatika umožňující všechny myslitelné korekce. Rollerem lze měnit v rámci daného EV poměr clony a doby osvitu (na př: 125/5.6 -> 60/8.0 atd.). V režimech A a S ovlivňujeme jeden faktor expozice, tedy clonu, respektive dobu osvitu, a v M vše nastavujeme ručně. Nicméně stupnice “kompenzace” zůstává v činnosti jako poradce ve věcech expozičních, našeptává nám, zdali je to, co jsme nastavili, v souladu s tím, co si automatika a úrovni osvětlení myslí.


Něco pro lovce šumu, tady je to srovnané od 400 – 800 – 1600 – 3200 ISO. Nutno ovšem podotknout, že foceno bylo při slabém osvětlení, takže šum měl největší šanci se prosadit.

Inteligentní automatika je tu opravdu inteligentní: v tomto režimu přístroj rozpoznává typ fotografované scény – pozná obličej (zapne face recognition), nastaví WB, ISO (jde do 800), nastaví makro, je-li třeba. Zdá se, že končí doba, kdy jsem našim posluchačům radil, aby se vyhýbali automatickým režimům. Zde opravdu není k obavám žádný důvod, tím spíš, že je skutečně inteligentní a dovolí kompenzaci expozice. Nad takovou mírou inteligence dlužno smeknout. Nicméně ISO nebo WB ovlivnit v tomto režimu nelze (proč taky).

Ostření je dostatečně svižné a s přístrojem lze fotit živou fotku Přístroj má na snímači 23 zaostřovacích míst. Přístroj nabízí jakýsi “focus tracking”, tedy sledování pohybujícího se objektu, ale s touto funkcí bych moc nepočítal. Milé je přepínání do “zvětšovacího skla” při ručním ostření – díky vysokému rozlišení LCD není ruční ostření (byť elektrické) utopií. Co ovšem je zcela vynikající pomůcka je tlačítko koš / DOF (depth of field). To je kontrola efektu zaclonění, tedy hloubky ostrosti. Zrcadlovky to mají mechanicky, zde je to elektronické – a pozor – aniž by se při velké cloně zatemnil oraz, takže opravdu vidíte, jak to s tou hloubkou ostrosti je. Bohužel se to vypne, když jsme v režimu ručního ostření a na lupě bychom dobře viděli hloubku ostrosti. Nikdo nejsme dokonalý…

Na této ukázce je srovnání – vlevo automatická WB, vpravo předvolba; výsledek je identický. Takto dokonalé nastavení bílé je nevídané i u většiny DSLR.

Fixování zaostření je neobyčejně zajímavá funkce. Je třeba ji navolit tlačítkem na čtyřcestném voliči. Ukáže se ostřicí oblasti uprostřed displeje a po namáčknutí spouště si přístroj zapamatuje, na co bylo ostřeno. Je top možná hříčka, ale zároveň je to cesta, kterým se bude opravdu inteligentní automatika jistě ubírat. Displej je velmi kvalitní, třebaže není výklopný (to bychom asi žádali příliš) a má “jen” 460 tisíc bodů. Má ještě jednu ošidnost. Čtyřtřetinový čip má poměr stran 4:3, kdežto “velké” zrcadlovky 3:2. Diplej počítá s poměrem 3:2, takže při použití 4:3 máme na stranách proužky. Lze s tím snadno žít. V menu lze zvolit režim zobrazení, v němž vidíme jen malé ikony nahoře (lze je pochopitelně vypnout), zobrazující rozlišení a druh “filmu”, totiž druh kontrastu, saturace a pod. Druhý režim otevírá ještě dolní informační pruh. V něm si lze otevřít údaje o režimu práce (MSAP), o cloně, času a kompenzaci exp. To je velmi užitečné a připomíná to pohled do hledáčku zrcadlovky.

Shrnutí
Snažil jsem se objektivně shrnout poznatky, teď je čas pro názor. Těžko si představím tento aparát jako jediný přístroj ve výbavě. S elektronickým hledáčkem a výměnnými objektivy v brašně je to v podstatě stejná zátěž jako DSLR. Nicméně v mých očích splňuje to, co bych čekal od Leicy, že to bude pohotový společník, na jehož úhel záběru při pevném ohnisku si zvyknu a bude mi flexibilně sloužit v rozmanitých fotografických situacích. Je to aparát na tahání s sebou. Jeho vlastnosti jsou výborné – má samozřejmě vážnou konkurenci nikoli v první generaci Penu, která je neúnosně pomalá za hranici vážné použitelnosti, ale v dvojce Penu, která je v tomto ohledu podstatně vylepšená.

Ukázky:
1 až 4 normální světlo, 5 až 8 ploché světlo (zamračeno) , 9 a 10 protisvětlo, 11 černobílý režim, 12 vysoké ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: