Předchůdce tohoto přístroje, FZ desítku, jsme recenzovali nedávno, v září. Firma Panasonic nám poskytla prostřednictvím svého českého zástupce novinku, tedy pětimegovou dvacítku. Jaký pokrok učinil Panasonic v tomto nejnovějším svém ultrazoomu?
Jaký je a komu je určen
Pro náročné uživatele zvyklé na špičkovou kvalitu je připravena tato pětimegová „digitální zrcadlovka“, tedy přesně – přístroj s elektronickým hledáčkem, díky jemuž
 |
 |
 |
vidíme „through the lense“, tedy „skrz objektiv“. Což je v tomto případě důležité, jelikož jde o špičkový Leica DC Vario-Elmarit 1:12 zoom s rozsahem odpovídajícím 36 – 432mm kinofilmového přístroje. Ne dosti na tom – tento objektiv drží světelnost F2.8 v plném rozsahu zoomu. Objektivy pro SLR s touto vlastností patří ke kvalitativní, ale i cenové špičce, takže cena těsně pod hranicí 20 tisíc (říjen 2004) je za tento přístroj vynikající. Přístroj je „desítce“ velmi podobný, ale není totožný. Jde o robustní aparát, částečně kovový, na němž dominuje těleso objektivu. Kromě vynikajícího objektivu se aparát – právem – chlubí MEGA O.I.S. (Optical Image Stabilizer) optickým stabilizátorem. Je to skvěle funkční zařízení, budu o něm psát více v druhé části recenze. Desítce jsem vytýkal nedostatečný úchop, ten je teď zvětšen, nicméně ani teď ergonomie není silnou stránkou tohoto aparátu. Mezi úchopem a tělem aparátu není dostatečný prostor a spoušť bohužel není nahoře na úchopu, ale vzadu na těle (spolu s ovládáním zoomu). Zbytečná komplikace. Hledáček je umístěn do levého horního rohu, takže se jím pohodlně dívá. LCD displej není bohužel výklopný, jak bychom u takto vybaveného aparátu čekali. Vestavěný blesk je – dle očekávání – vyskakovací, se s aktivními sáňkami pro externí blesk. Přístroj je velký a těžký (87 x 139 x 106 mm, 556 g, tedy skoro totožný s FZ10). Má lithium iontový aku (v dodávce je rychlonabíječka – za 2 hodiny nabito), zápis je na SD karty (v dodávce zcela nedostatečných 16 MB, je třeba dokoupit aspoň 250 MB kartu). Oproti FZ 10 zapisuje i v TIFF formátu (ale ne RAW) a má lampičku pro ostření ve špatných podmínkách. Dodává se ve stříbrné a černé barvě. Existuje ještě verze FZ15, čtyřmegová bez aktivních sáněk pro blesk.
Ovládací prvky jsou skromné co do počtu – nahoře je volič režimů (program, polomanuální A/S režimy a manuál, makro, movie a scénické režimy), pod norní hranou vzadu přepínání hledáček/LCD, režimy displeje (bez indikace a indikací nastavení) a „exposure“, jímž aktivujeme ovládání při polomanuálním a manuálním expozičním režimu. Vedle vpravo je vypínač. Vpravo od LCD najdeme zapínání menu, čtyřsměrný volič pro pohyb v menu, při vypnutém menu slouží k ovládání samospouště, expoziční kompenzace, blesku a „quick view“, tedy náhledu. Dole je tlačítko pro mazání. Skromnost počtu tlačítek prozrazuje, že je přístroj přese všechno určen amatérům – navíc nemá stavový displej.
Jak se s ním fotografuje
Obrazová kvalita odpovídá tomu, co čekáme od „pětimega“, i když nepatří ke špičce. V husté šrafuře se objevuje moiré, co naplat, je to snímač velký 1/2,5´´. Zato je třeba vysoce ocenit absenci fialových kontur (aberace). Byl jsem zvědav na výkon při 400 ISO – desítka měla dosti značný šum, ten je zde výrazně menší. To je třeba obzvlášť ocenit, protože oba přístroje mají stejně velký snímač od Matsushity a v takových případech vícekapacitní CCD platí za vyšší výkon obvykle vyšším šumem. Za to můžeme vděčit „Venus Engine II LSI „, tedy procesoru a jeho firmwaru.
Optický stabilizátor je skvělý. Na ukázce dole je snímek pořízený při největším nastavení ohniska v natažených pažích bez opory při 1/6 sec. Režim stabilizátoru je dvojí, „jednička“ je aktivní pořád i při kompozici obrazu, kdežto „dvojka“ se zapíná až při expozici – je zřejmě lepší užívat dvojku. Zajímavá je funkce „program shift“ – zapne se tlačítkem EXPOSURE a umožňuje měnit kombinaci clony a času (narazí ale na hranici 1/4 sec).
Rychlosti přístroje ve mě vyvolávají rozporné reakce. Při zapnutí sice rychle naběhne displej, ovšem potom přístroj ostří a do vše trvá 3,6 sec a to je hodně. Samo fotografování je velmi dobré, s namáčknutím je pod 0,1 sec (v průměru 10 expozic), bez namáčknutí kolem 0,6 a to jsou pěkné hodnoty. Po přepnutí do manuálního ostření (ostří se na LCD/EVF s lupou) i bez namáčknutí snímáme za pěkných 0,3 sec. Snímání sérií má tři režimy. Jeden je označen značkou nekonečna. Do 1,6 sec fotí v půlvteřinových intervalech, později ve vteřinových – do zaplnění karty. V režimu sekvence L sejme 3 snímky po 0,5 sec, v sekvenci H 3 snímky po 0,3 a to je také velmi pěkné. Pokud jde o video, oproti desítce přibyla frekvence 30 fps, ale pořád při velikosti 320×240, bez omezení, se zvukem. Zajímavou funkcí je animace, kterou lze pořídit až 20 sec dlouhý loutkový nebo kreslený „film“.
Ovladatelnost je velmi dobrá, s výhradou ergonomického řešení. Menu lze „točit dokola“ (tři displeje, lze jít jedním i druhým směrem) a lze z něho vyskočit i stisknutím spouště. Rozumně je řešeno i prohlížení, lze mazat i vybrané snímky a lze je v aparátu i ořezávat.
Maličkost na závěr – k přístroji je přiložen i český návod, diobře přeložený, jen s výhradou proti redakční úpravě – v rejstříku si nikdo nedal práci, aby ho seřadil podle české abecedy a jsou tam mechanicky přenesené záznamy z anglické verze. Jiné jazykové mutace ale nemají rejstřík vůbec…
Ukázky:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
„Marie“ při 400 ISO, vlevo hodiny jsou exponovány 1/6 z ruky při maximálním výtahu zoomu. |
Závěr:
Panasonic Lumix FZ20 je velmi výkonný přístroj se skvělým objektivem a velmi dobrou obrazovou kvalitou, rychlou odezvou a rychlým ukládáním. Spokojen bude středně pokročilý amatér. Mže sloužit i k vážnější fotografii, i když v tonmto ohledu se hodně tlačí pravé jednooké zrcadlovky, cenově dostupné. Důkladný a snadno ovladatelný, v rozumné cenové hladině.
Technická data
Objektiv Vario Elmarit (13 členů v 8 skupinách, 3 asférické) 36-432 mm (ekv), F2.8 (stálá světelnost)
Ostření od 30 cm, v makru 5 cm
Snímač – 1/2,5´´, 5,3 Mpx fyzicky, 4.9 efektivně
Citlivost 80 – 400 ISO
Nastavení bílé – předvolby a manuál
Synchronizace ext. blesku – aktivní sáňky
Měření – Multisegment, střed, bodové
Režimy expozice – automat, priorita clony/času
Zápis – SD karta
Hledáček – elektronický
LCD – 2.0´´
Rozhraní – USB
Rozměry – 87 x 128 x 106 mm
Váha – 556 g
Předchůdce tohoto přístroje, FZ desítku, jsme recenzovali nedávno, v září. Firma Panasonic nám poskytla prostřednictvím svého českého zástupce novinku, tedy pětimegovou dvacítku. Jaký pokrok učinil Panasonic v tomto nejnovějším svém ultrazoomu?
Jaký je a komu je určen
Pro náročné uživatele zvyklé na špičkovou kvalitu je připravena tato pětimegová „digitální zrcadlovka“, tedy přesně – přístroj s elektronickým hledáčkem, díky jemuž
| |
| |
| |
vidíme „through the lense“, tedy „skrz objektiv“. Což je v tomto případě důležité, jelikož jde o špičkový Leica DC Vario-Elmarit 1:12 zoom s rozsahem odpovídajícím 36 – 432mm kinofilmového přístroje. Ne dosti na tom – tento objektiv drží světelnost F2.8 v plném rozsahu zoomu. Objektivy pro SLR s touto vlastností patří ke kvalitativní, ale i cenové špičce, takže cena těsně pod hranicí 20 tisíc (říjen 2004) je za tento přístroj vynikající. Přístroj je „desítce“ velmi podobný, ale není totožný. Jde o robustní aparát, částečně kovový, na němž dominuje těleso objektivu. Kromě vynikajícího objektivu se aparát – právem – chlubí MEGA O.I.S. (Optical Image Stabilizer) optickým stabilizátorem. Je to skvěle funkční zařízení, budu o něm psát více v druhé části recenze. Desítce jsem vytýkal nedostatečný úchop, ten je teď zvětšen, nicméně ani teď ergonomie není silnou stránkou tohoto aparátu. Mezi úchopem a tělem aparátu není dostatečný prostor a spoušť bohužel není nahoře na úchopu, ale vzadu na těle (spolu s ovládáním zoomu). Zbytečná komplikace. Hledáček je umístěn do levého horního rohu, takže se jím pohodlně dívá. LCD displej není bohužel výklopný, jak bychom u takto vybaveného aparátu čekali. Vestavěný blesk je – dle očekávání – vyskakovací, se s aktivními sáňkami pro externí blesk. Přístroj je velký a těžký (87 x 139 x 106 mm, 556 g, tedy skoro totožný s FZ10). Má lithium iontový aku (v dodávce je rychlonabíječka – za 2 hodiny nabito), zápis je na SD karty (v dodávce zcela nedostatečných 16 MB, je třeba dokoupit aspoň 250 MB kartu). Oproti FZ 10 zapisuje i v TIFF formátu (ale ne RAW) a má lampičku pro ostření ve špatných podmínkách. Dodává se ve stříbrné a černé barvě. Existuje ještě verze FZ15, čtyřmegová bez aktivních sáněk pro blesk.
Ovládací prvky jsou skromné co do počtu – nahoře je volič režimů (program, polomanuální A/S režimy a manuál, makro, movie a scénické režimy), pod norní hranou vzadu přepínání hledáček/LCD, režimy displeje (bez indikace a indikací nastavení) a „exposure“, jímž aktivujeme ovládání při polomanuálním a manuálním expozičním režimu. Vedle vpravo je vypínač. Vpravo od LCD najdeme zapínání menu, čtyřsměrný volič pro pohyb v menu, při vypnutém menu slouží k ovládání samospouště, expoziční kompenzace, blesku a „quick view“, tedy náhledu. Dole je tlačítko pro mazání. Skromnost počtu tlačítek prozrazuje, že je přístroj přese všechno určen amatérům – navíc nemá stavový displej.
Jak se s ním fotografuje
Obrazová kvalita odpovídá tomu, co čekáme od „pětimega“, i když nepatří ke špičce. V husté šrafuře se objevuje moiré, co naplat, je to snímač velký 1/2,5´´. Zato je třeba vysoce ocenit absenci fialových kontur (aberace). Byl jsem zvědav na výkon při 400 ISO – desítka měla dosti značný šum, ten je zde výrazně menší. To je třeba obzvlášť ocenit, protože oba přístroje mají stejně velký snímač od Matsushity a v takových případech vícekapacitní CCD platí za vyšší výkon obvykle vyšším šumem. Za to můžeme vděčit „Venus Engine II LSI „, tedy procesoru a jeho firmwaru.
Optický stabilizátor je skvělý. Na ukázce dole je snímek pořízený při největším nastavení ohniska v natažených pažích bez opory při 1/6 sec. Režim stabilizátoru je dvojí, „jednička“ je aktivní pořád i při kompozici obrazu, kdežto „dvojka“ se zapíná až při expozici – je zřejmě lepší užívat dvojku. Zajímavá je funkce „program shift“ – zapne se tlačítkem EXPOSURE a umožňuje měnit kombinaci clony a času (narazí ale na hranici 1/4 sec).
Rychlosti přístroje ve mě vyvolávají rozporné reakce. Při zapnutí sice rychle naběhne displej, ovšem potom přístroj ostří a do vše trvá 3,6 sec a to je hodně. Samo fotografování je velmi dobré, s namáčknutím je pod 0,1 sec (v průměru 10 expozic), bez namáčknutí kolem 0,6 a to jsou pěkné hodnoty. Po přepnutí do manuálního ostření (ostří se na LCD/EVF s lupou) i bez namáčknutí snímáme za pěkných 0,3 sec. Snímání sérií má tři režimy. Jeden je označen značkou nekonečna. Do 1,6 sec fotí v půlvteřinových intervalech, později ve vteřinových – do zaplnění karty. V režimu sekvence L sejme 3 snímky po 0,5 sec, v sekvenci H 3 snímky po 0,3 a to je také velmi pěkné. Pokud jde o video, oproti desítce přibyla frekvence 30 fps, ale pořád při velikosti 320×240, bez omezení, se zvukem. Zajímavou funkcí je animace, kterou lze pořídit až 20 sec dlouhý loutkový nebo kreslený „film“.
Ovladatelnost je velmi dobrá, s výhradou ergonomického řešení. Menu lze „točit dokola“ (tři displeje, lze jít jedním i druhým směrem) a lze z něho vyskočit i stisknutím spouště. Rozumně je řešeno i prohlížení, lze mazat i vybrané snímky a lze je v aparátu i ořezávat.
Maličkost na závěr – k přístroji je přiložen i český návod, diobře přeložený, jen s výhradou proti redakční úpravě – v rejstříku si nikdo nedal práci, aby ho seřadil podle české abecedy a jsou tam mechanicky přenesené záznamy z anglické verze. Jiné jazykové mutace ale nemají rejstřík vůbec…
Ukázky:
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
„Marie“ při 400 ISO, vlevo hodiny jsou exponovány 1/6 z ruky při maximálním výtahu zoomu. |
Závěr:
Panasonic Lumix FZ20 je velmi výkonný přístroj se skvělým objektivem a velmi dobrou obrazovou kvalitou, rychlou odezvou a rychlým ukládáním. Spokojen bude středně pokročilý amatér. Mže sloužit i k vážnější fotografii, i když v tonmto ohledu se hodně tlačí pravé jednooké zrcadlovky, cenově dostupné. Důkladný a snadno ovladatelný, v rozumné cenové hladině.
Technická data
Objektiv Vario Elmarit (13 členů v 8 skupinách, 3 asférické) 36-432 mm (ekv), F2.8 (stálá světelnost)
Ostření od 30 cm, v makru 5 cm
Snímač – 1/2,5´´, 5,3 Mpx fyzicky, 4.9 efektivně
Citlivost 80 – 400 ISO
Nastavení bílé – předvolby a manuál
Synchronizace ext. blesku – aktivní sáňky
Měření – Multisegment, střed, bodové
Režimy expozice – automat, priorita clony/času
Zápis – SD karta
Hledáček – elektronický
LCD – 2.0´´
Rozhraní – USB
Rozměry – 87 x 128 x 106 mm
Váha – 556 g
