Nezařazené

Panasonic Lumix DMC-FX01

MEGA O.I.S., tedy optický stabilizátor je spolu s Leica optikou velký trumf výrobních řad Panasonicu. Oba prvky nalezneme i v kompaktu s podivným číslováním 01, který má šanci se stát stejným prodejním úspěchem, jako jeho předchůdci. Od modelu 7 má řada FX menší rozměry a vyšší rozlišení, od sedmičky je to 5, od devítky ž miliónů pixelů. Vzhledově se přístroje prakticky neliší. Jejich rozměry jsou účelně voleny – je to malý, ale “ne zas tak moc malý” přístroj 94 x 50 x 24 mm, takže se snadno nosí po kapsách, ale nelámete si hlavu, jak tu věc vzít do ruky. Váží 155 g, i to je příjemná váha, víte, že máte něco v ruce, ale nepřipadáte si jako podavač na stavbě.

Jaký je a komu je určen
Čímž se dostáváme k prvnímu okruhu problematiky.
Jaký je a komu je určen? Design se nezměnil od roku 2004, kdy byl přístroj v červenci poprvé předveden. Kovové tělo, plášť je barevný – náš zkoumaný výrobek byl zbarven “holubičí šedí”, oficiálně je to “perleťová bílá”. Existují ještě varianty stříbrná, černá, námořnicky modrá a na některých trzích ještě růžová. Uvnitř je snímač Macušita 1/2,5´´ se 6,3 miliony pixelů fyzicky, 6.0 efektivně, který dělá obrázky 2816×2112 veliké, případně 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960 a 640 x 480 s možností variant, neboť lze nastavit poměr stran 4:3, 3:2 a dokonce i televizní 9:16. Systém je schopen citlivosti od 80 do 400 ISO, v režimu vysoká citlivost 800 až 1600 ISO. Velká změna je v optice: rozsah je teď posazen níže, od 28 do 102 mm, čili rozsah je 1:3,6 a začíná na příjemně širokém záběru. Objektiv má světelnost F2,8-5,6, rozsah závěrky je od 8 sec do 1/2000 sec. LCD displej má úhlopříčku 2,5 palců s 207 tisíci pixely. Napájen je přístroj lithium iontovým akumulátorem, snímky zapisuje na SD karty, v dodávce je šestnáctka. Video je 640×480 nebo 320×240 pixelů při 30 / 10 oknech za vteřinu.

Přístroj je inzerován jako aparát “pro mladé”. Nevím, čím si staří tu diskriminaci zasloužili – prostě, je to hezký výkonný aparát pro běžné amatérské použití s důrazem na příjemný vzhled. Čímž šetrně naznačuji, že asi není především určen pro dokumentaci postupu stavebních prací. Doporučuji přechovávat v pouzdru, byla by škoda ho otřískat o klíče taháním po kapsách.

Na pohledu shora dobře vidíme kruhový volič s výraznými symboly. Srdíčko je nezvyklé – ale snad si někdo “simple mode” opravdu zamiluje. Dírky vedle nápisu Panasonic prozrazují přítomnost mikrofonu. Ovladač stabilizátoru je vpravo nahoře.

Na snímku vlevo dole vidíme jednoduché řešení ovládání – jen čtyřcestnývolič a dvě tlačítka. Na displeji je zapnutý histogram, ten v praxi pomáhá k určení správné expozice. Jsme informováni i o použité cloně a čase, bohužel volbu nelze ovlivnit.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná na horní stěně, hned vedle je spoušť s prstencem pro ovládání zoomu. Na hraně je kotouč s volbami. Přesahuje přes okraj, ale má pevnou zarážku, takže nehrozí nebezpečí samovolného přenastavení. Zde nastavíme režimy: prohlížení, fotografování, jednoduché focení (ikona srdíčko), makro, scény a video. Na zadní stěně je minimum ovládacích prvků.
Čtyřcestný volič vede při běžném provozu nahoře k expoziční kompenzaci, vpravo k ovládání blesku, dole k náhledu posledního obrázku a vlevo k samospoušti 10 nebo 2 sec. Stiskem středového OK tlačítka se dostaneme do menu.
Pod voličem je tlačítko pro režim LCD. Zde se nastaví buď ˇ%d displej bez údajů, s údaji, s údaji a histogramem a vodicí mřížka (abychom snadněji udrželi vodorovné a svislé linie). Pokud ale tlačítko tiskneme déle než vteřinu, máme volbu vyššího jasu (na př. když hodně svítí sluníčko) a “ostrý úhel” – když na př. fotíme nad hlavou s nataženýma rukama. Vpravo je tlačítko pro focení v sérii, respektive pro mazání snímků při prohlížení.

Menu je jednoduché, přehledné, s příjemnou výraznou grafikou. Má jen tři obrazovky:
1) bílá (3 předvolby a ruční nastavení), citlivost, volba poměru stran, velikost obrazu a kvalita (=komprese).
2) zvuková poznámka, režim ostření (pětibodové, tříbodové, středové, bodové), zapínání pomocné lampičky pro ostření, nastavení nejdelšího času (od 1/8 do 1 sec) a digitální zoom (doporučuji vypnout).
3) barevné efekty, tedy čb nebo hnědé obrázky a teplejší nebo studenější tón, přičemž v okénku vidíme, “co to udělá”. Další volbou můžeme nastavit přirozené nebo živé barvy.

Setup má čtyři obrazovky, obsahuje běžné volby, jako je volba času a jazyka, délky časového intervalu pro vypnutí, je tu i reset (návrat do základního nastavení), přičemž se rozlišuje reset nastavení pro fotografování a reset nastavení v setupu: to je velmi rozumné a ačkoli je to zdánlivá maličkost, zasluhuje to velkou pochvalu.

Jak se s ním fotí
Přístroj je svižný startuje za 1,3 sec, zpoždění bez namáčknutí za 0,5 sec, s namáčknutím za 0,1 sec, to jsou dnes standardní hodnoty amatérských kompaktů. Přezoomování z krajnosti do krajnosti je za 3,1 sec, prodleva mezi snímky cca 2 sec. Rychlost sériového focení je v režimu H 2,6 fps, v režimu L 2 snímky za sec, při “nekonečnu” 1,2 fps a počet snímků je omezen kapacitou karty, kdežto v předchozích případech lze jen 6 snímků v sérii. Kresba je velmi dobrá, odpovídá očekávání od šestimegového obrázku. Obávané “fialové kontury” jsou zde neznatelné, právě tak jako tmavnutí v rozích.
Optický stabilizátor se zapíná tlačítkem vpravo na horní stěně. Má dva režimy. MODE 1 je trvale zapnut, MODE2 jen při stisknutí spouště: doporučuji MODE 2. Stabilizátor se opravdu osvědčuje – samozřejmě nás nezbaví potřeby pořádně přístroj držet. Ale při zachování všech zásad držení aparátu můžeme fotit i v časech 1/15 nebo 1/8 se slušnou šancí na téměř ostré obrázky (to jsem ale alibista! Pro lepší pochopení: záruka je pořádný stativ, stabilizátor je pomůcka!).

Nastavení bílé – při žárovkovém osvětlení automat zvládal průměrně, nastavení režimu “žárovka” nevedlo k ideální barevnosti, je tedy dobře pracovat s ručním nastavením bílé.

Světelné kontrasty zvládal přístroj velmi dobře, tedy při nerovnoměrně nasvětlené scéně se nenechal tolik zmást stíny a nepřepaloval jasy. Když ale převládaly temné tóny, měl tendenci k přeexpozici (malá sytost barev) – proto doporučuji se naučit kompenzovat expozici a jakmile je scéna tmavá, jít do mínusu.

Vysoká citlivost 800 až 1600 ISO se nastavuje ve scénických režimech. Bohužel, pak ale není možné nastavit bílou, což značně snižuje použitelnost – nehledě k tomu, že je zde nasazena brutální funkce, která obraz rozmydlí: při tomto režimu se totiž signál načítá ze čtyř sousedních pixelů (podobně je to řešeno i v přístrojích jiných výrobců) – a jenže místo toho aby byl jeden citlivý leč malý obrázek, zde se výsledek interpoluje do původního rozměru. Lépe si vede při 1250 ISO, ale bohužel o velikosti ISO rozhoduje automat a nemáme na to vliv. Při 400 a dokonce při 200 ISO spatříme šum při zkoumání na monitoru, ale na zvětšeninách vidět nebude. Proto doporučuji držet se v rozmezí do 400 ISO a užívat si výhod optického stabilizátoru, který nám pomáhá udržet delší časy.

Přístroj nabízí češtinu včetně nápovědy , takže uživatel nepotřebuje sebou tahat návod a v terénu se může orientovat, zvláště pak v aplikaci různých scénických režimů. Takže se dozvíte, na př. že režim Dítě 2 neznamená, že je druhé dítě na cestě, ale že lze nastavit rok narození a na snímku se objeví potomkův věk.
V režimu prohlíženíje zajímavý kalendář – to je způsob prohlížení fotek podle toho, který den byly pořízeny. Má to smysl při použití velkokapacitní karty a pro toho, kdo skladuje fotky na kartě.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-FX01 je výkonný kompakt s optickým stabilizátorem a vynikající optikou. Je určen amatérskému použití, je malý, ale dobře ovladatelný, příjemně stylisticky řešený. Optický stabilizátor je výkonný a objektiv má široký úhel záběru. Aparát nemá – kromě nastavení bílé – možnost manuálního ovládání, což samozřejmě není chyba, pokud od něho někdo takovou věc nečeká.

Pro a proti:

Pro:
Výborná optika
optický stabilizátor
dobré zpracování obrazu
čeština včetně nápovědy
Proti:
podceněno nastavení bílé, je třeba nastavovat ručně k dosažení spolehlivých výsledků
vysoké ISO použitelné jen v nouzi

Ukázky:
1,2, rozsah zoomu , 3,4 jasné barvy při hezkém počasí, 5,6, rozsah zoomu, 7,8 méně vyvážené světelné poměry, 9 v dešti, 10,11 problematické světlo , 12 patnáctina z ruky se stabilizátorem

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


MEGA O.I.S., tedy optický stabilizátor je spolu s Leica optikou velký trumf výrobních řad Panasonicu. Oba prvky nalezneme i v kompaktu s podivným číslováním 01, který má šanci se stát stejným prodejním úspěchem, jako jeho předchůdci. Od modelu 7 má řada FX menší rozměry a vyšší rozlišení, od sedmičky je to 5, od devítky ž miliónů pixelů. Vzhledově se přístroje prakticky neliší. Jejich rozměry jsou účelně voleny – je to malý, ale “ne zas tak moc malý” přístroj 94 x 50 x 24 mm, takže se snadno nosí po kapsách, ale nelámete si hlavu, jak tu věc vzít do ruky. Váží 155 g, i to je příjemná váha, víte, že máte něco v ruce, ale nepřipadáte si jako podavač na stavbě.

Jaký je a komu je určen
Čímž se dostáváme k prvnímu okruhu problematiky.
Jaký je a komu je určen? Design se nezměnil od roku 2004, kdy byl přístroj v červenci poprvé předveden. Kovové tělo, plášť je barevný – náš zkoumaný výrobek byl zbarven “holubičí šedí”, oficiálně je to “perleťová bílá”. Existují ještě varianty stříbrná, černá, námořnicky modrá a na některých trzích ještě růžová. Uvnitř je snímač Macušita 1/2,5´´ se 6,3 miliony pixelů fyzicky, 6.0 efektivně, který dělá obrázky 2816×2112 veliké, případně 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960 a 640 x 480 s možností variant, neboť lze nastavit poměr stran 4:3, 3:2 a dokonce i televizní 9:16. Systém je schopen citlivosti od 80 do 400 ISO, v režimu vysoká citlivost 800 až 1600 ISO. Velká změna je v optice: rozsah je teď posazen níže, od 28 do 102 mm, čili rozsah je 1:3,6 a začíná na příjemně širokém záběru. Objektiv má světelnost F2,8-5,6, rozsah závěrky je od 8 sec do 1/2000 sec. LCD displej má úhlopříčku 2,5 palců s 207 tisíci pixely. Napájen je přístroj lithium iontovým akumulátorem, snímky zapisuje na SD karty, v dodávce je šestnáctka. Video je 640×480 nebo 320×240 pixelů při 30 / 10 oknech za vteřinu.

Přístroj je inzerován jako aparát “pro mladé”. Nevím, čím si staří tu diskriminaci zasloužili – prostě, je to hezký výkonný aparát pro běžné amatérské použití s důrazem na příjemný vzhled. Čímž šetrně naznačuji, že asi není především určen pro dokumentaci postupu stavebních prací. Doporučuji přechovávat v pouzdru, byla by škoda ho otřískat o klíče taháním po kapsách.

Na pohledu shora dobře vidíme kruhový volič s výraznými symboly. Srdíčko je nezvyklé – ale snad si někdo “simple mode” opravdu zamiluje. Dírky vedle nápisu Panasonic prozrazují přítomnost mikrofonu. Ovladač stabilizátoru je vpravo nahoře.

Na snímku vlevo dole vidíme jednoduché řešení ovládání – jen čtyřcestnývolič a dvě tlačítka. Na displeji je zapnutý histogram, ten v praxi pomáhá k určení správné expozice. Jsme informováni i o použité cloně a čase, bohužel volbu nelze ovlivnit.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná na horní stěně, hned vedle je spoušť s prstencem pro ovládání zoomu. Na hraně je kotouč s volbami. Přesahuje přes okraj, ale má pevnou zarážku, takže nehrozí nebezpečí samovolného přenastavení. Zde nastavíme režimy: prohlížení, fotografování, jednoduché focení (ikona srdíčko), makro, scény a video. Na zadní stěně je minimum ovládacích prvků.
Čtyřcestný volič vede při běžném provozu nahoře k expoziční kompenzaci, vpravo k ovládání blesku, dole k náhledu posledního obrázku a vlevo k samospoušti 10 nebo 2 sec. Stiskem středového OK tlačítka se dostaneme do menu.
Pod voličem je tlačítko pro režim LCD. Zde se nastaví buď ˇ%d displej bez údajů, s údaji, s údaji a histogramem a vodicí mřížka (abychom snadněji udrželi vodorovné a svislé linie). Pokud ale tlačítko tiskneme déle než vteřinu, máme volbu vyššího jasu (na př. když hodně svítí sluníčko) a “ostrý úhel” – když na př. fotíme nad hlavou s nataženýma rukama. Vpravo je tlačítko pro focení v sérii, respektive pro mazání snímků při prohlížení.

Menu je jednoduché, přehledné, s příjemnou výraznou grafikou. Má jen tři obrazovky:
1) bílá (3 předvolby a ruční nastavení), citlivost, volba poměru stran, velikost obrazu a kvalita (=komprese).
2) zvuková poznámka, režim ostření (pětibodové, tříbodové, středové, bodové), zapínání pomocné lampičky pro ostření, nastavení nejdelšího času (od 1/8 do 1 sec) a digitální zoom (doporučuji vypnout).
3) barevné efekty, tedy čb nebo hnědé obrázky a teplejší nebo studenější tón, přičemž v okénku vidíme, “co to udělá”. Další volbou můžeme nastavit přirozené nebo živé barvy.

Setup má čtyři obrazovky, obsahuje běžné volby, jako je volba času a jazyka, délky časového intervalu pro vypnutí, je tu i reset (návrat do základního nastavení), přičemž se rozlišuje reset nastavení pro fotografování a reset nastavení v setupu: to je velmi rozumné a ačkoli je to zdánlivá maličkost, zasluhuje to velkou pochvalu.

Jak se s ním fotí
Přístroj je svižný startuje za 1,3 sec, zpoždění bez namáčknutí za 0,5 sec, s namáčknutím za 0,1 sec, to jsou dnes standardní hodnoty amatérských kompaktů. Přezoomování z krajnosti do krajnosti je za 3,1 sec, prodleva mezi snímky cca 2 sec. Rychlost sériového focení je v režimu H 2,6 fps, v režimu L 2 snímky za sec, při “nekonečnu” 1,2 fps a počet snímků je omezen kapacitou karty, kdežto v předchozích případech lze jen 6 snímků v sérii. Kresba je velmi dobrá, odpovídá očekávání od šestimegového obrázku. Obávané “fialové kontury” jsou zde neznatelné, právě tak jako tmavnutí v rozích.
Optický stabilizátor se zapíná tlačítkem vpravo na horní stěně. Má dva režimy. MODE 1 je trvale zapnut, MODE2 jen při stisknutí spouště: doporučuji MODE 2. Stabilizátor se opravdu osvědčuje – samozřejmě nás nezbaví potřeby pořádně přístroj držet. Ale při zachování všech zásad držení aparátu můžeme fotit i v časech 1/15 nebo 1/8 se slušnou šancí na téměř ostré obrázky (to jsem ale alibista! Pro lepší pochopení: záruka je pořádný stativ, stabilizátor je pomůcka!).

Nastavení bílé – při žárovkovém osvětlení automat zvládal průměrně, nastavení režimu “žárovka” nevedlo k ideální barevnosti, je tedy dobře pracovat s ručním nastavením bílé.

Světelné kontrasty zvládal přístroj velmi dobře, tedy při nerovnoměrně nasvětlené scéně se nenechal tolik zmást stíny a nepřepaloval jasy. Když ale převládaly temné tóny, měl tendenci k přeexpozici (malá sytost barev) – proto doporučuji se naučit kompenzovat expozici a jakmile je scéna tmavá, jít do mínusu.

Vysoká citlivost 800 až 1600 ISO se nastavuje ve scénických režimech. Bohužel, pak ale není možné nastavit bílou, což značně snižuje použitelnost – nehledě k tomu, že je zde nasazena brutální funkce, která obraz rozmydlí: při tomto režimu se totiž signál načítá ze čtyř sousedních pixelů (podobně je to řešeno i v přístrojích jiných výrobců) – a jenže místo toho aby byl jeden citlivý leč malý obrázek, zde se výsledek interpoluje do původního rozměru. Lépe si vede při 1250 ISO, ale bohužel o velikosti ISO rozhoduje automat a nemáme na to vliv. Při 400 a dokonce při 200 ISO spatříme šum při zkoumání na monitoru, ale na zvětšeninách vidět nebude. Proto doporučuji držet se v rozmezí do 400 ISO a užívat si výhod optického stabilizátoru, který nám pomáhá udržet delší časy.

Přístroj nabízí češtinu včetně nápovědy , takže uživatel nepotřebuje sebou tahat návod a v terénu se může orientovat, zvláště pak v aplikaci různých scénických režimů. Takže se dozvíte, na př. že režim Dítě 2 neznamená, že je druhé dítě na cestě, ale že lze nastavit rok narození a na snímku se objeví potomkův věk.
V režimu prohlíženíje zajímavý kalendář – to je způsob prohlížení fotek podle toho, který den byly pořízeny. Má to smysl při použití velkokapacitní karty a pro toho, kdo skladuje fotky na kartě.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-FX01 je výkonný kompakt s optickým stabilizátorem a vynikající optikou. Je určen amatérskému použití, je malý, ale dobře ovladatelný, příjemně stylisticky řešený. Optický stabilizátor je výkonný a objektiv má široký úhel záběru. Aparát nemá – kromě nastavení bílé – možnost manuálního ovládání, což samozřejmě není chyba, pokud od něho někdo takovou věc nečeká.

Pro a proti:

Pro:
Výborná optika
optický stabilizátor
dobré zpracování obrazu
čeština včetně nápovědy
Proti:
podceněno nastavení bílé, je třeba nastavovat ručně k dosažení spolehlivých výsledků
vysoké ISO použitelné jen v nouzi

Ukázky:
1,2, rozsah zoomu , 3,4 jasné barvy při hezkém počasí, 5,6, rozsah zoomu, 7,8 méně vyvážené světelné poměry, 9 v dešti, 10,11 problematické světlo , 12 patnáctina z ruky se stabilizátorem

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: