Panasonic GH5

Výstřelem z děla velké ráže zahájil Panasonic letošní sezónu, když 5. ledna představil na CES v Las Vegas bezzrcadlovku nejvyšší výkonové kategorie ve třídě Micro Four Thirds. Je to náročný fotoaparát pro náročné a znalé fotografy a do rodiny profi zařízení bezpochyby patří. Podívejme se na něj blíže.

Jaký je a komu je určen
V těle z hořčíkové slitiny nalezneme nový dvacetimegový čip stabilizovaný v pěti osách, přičemž stabilizační systém spolupracuje i s eventuální optickou stabilizací objektivu. To se ostatně týká objektivu Panasonic Leica DG Vario-Elmarit 12-60mm F2.8-4.0 ASPH Power OIS, kterým je dodáván v kitu – výsledek duální stabilizace je přesvědčivý, jak si ukážeme později. Velikost čipu je 17,3 x 13 mm, tedy přístroj spadá do systému FT čili Micro Four Thirds (Olympus & Panasonic, nyní i Xiaomi a Kodak). Velikost čipu odpovídá prodlužovacímu faktoru 2x, takže objektiv s fyzickým ohniskem 50 mm má úhel záběru jako 100 mm objektiv plnoformátového přístroje 24 x 36 mm. Procesor je Venus Engine, rozsah ISO zůstává od 200 do 25600. Displej je nyní 3,2palcový s 1,6 miliony body, je vyklápěcí a přetáčecí, samozřejmě dotykový. Velká pozitivní změna se týká OLED elektronického hledáčku, ten má teď 3,7 mega a zvětšení 0,76x. Takovým hledáčkem se zatím chlubila jen Leica a byl jsem zvědav, kdy se tato skvělá věc objeví i jinde. Et voilá, je to tady, další údery krumpáčem do hrobu jednookých zrcadlovek: obraz v takovém hledáčku je prostě lepší a jasnější, než jaký dokáže zprostředkovat systém zrcátko / hranol.

Rozsah ISO je od 200 do 25600, v rozšířeném módu lze jít na 100 ISO, avšak rozumně – nikoli nad horní hranu. Rozsah závěrky je od 60 sec do 800/16000 (mechanická / elektronická závěrka). Vestavěný blesk zde není, jde o profi zařízení. Sériové focení má frekvenci 12 fps.

Přístroj je určen k natáčení vysoce kvalitního 4K videa – používá se plná plocha snímače, nejde tedy o výřez. Formáty jsou MPEG-4, AVCHD, H.264, přirozeně že tu jsou vstupy pro mikrofon i sluchátka. Na první půlrok byly slíbené dva upgrady firmwaru zaměřené na video, včetně anamorfické video – širokoúhlý obraz, který vznikne roztažením nativního poměru stran 4:3. Dne 24.4. byla zveřejněna verze firmwaru 1.1, s desetibitovým záznamem videa i anamorfickým obrazem – další upgrady se chystají, pokud vím, na léto. Velká péče byla věnována zaostřovacímu systému. Panasonic pokročil hodně daleko v systému DFD (Depth From Defocus) založeném na analýze neostrosti – podle charakteristiky neostrosti systém pozná, kterým směrem má nastavit pohyblivý člen systému – smysl je v urychlení ostření. Rychlost ostření je bezesporu další charakteristická vlastnost tohoto přístroje.

Přístroj je ještě větší a těžší než jeho předchůdce GH4 – měří 139 x 98 x 87 mm a váží 725 g. Jeho baterka má psanou výdrž 410 snímků, to je ale pesimistický údaj – pořídil jsem víc. Je tu wifina i bluetooth – a má to dva sloty na SD karty, včetně nejrychlejších UHS-II.
Jak přístroj posoudit? Je to profesionální univerzální zařízení pro fotografii i video. Rychlostí ostření si dnes už nezadá s profi zrcadlovkami a duální stabilizace je zásadní pomocník při videu. Pro systém MFT dnes existuje doslova nepřeberná nabídka optiky. Cena odpovídá kvalitě a určení, tělo stojí 55 tisíc (květen 2017), na desetikorunu stejně jako Olympus OM-D E-M1 II, což je hlavní a v podstatě jediný konkurent v této třídě. Co ale přiměje Strýčka Skrblíka, aby se drbal na hlavě, je cenový rozdíl 25 tisíc od modelu GH5. Já tu koncepci chápu: jde o profi zařízení a profesionál chce mít to nejlepší, co momentálně na trhu je, a to je u Panasoniku v MFT třídě toto, tečka. Pro méně náruživého zájemce je tu ale alternativa s cenovým rozdílem opravdu nikoli zanedbatelným.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů. Ten obsahuje nabídku PASM, tedy programovou automatiku, prioritu clony/času a ruční nastavení. Následuje manuální nastavení pro video a tři pozice pro uživatelské nastavení. Pak tu jsou kreativní filtry a inteligentní automatika, která „dělá všechno na vás“. Režim snímání jednotlivé snímky – série – bracketing a samospoušť se nastavují malým kruhovým voličem vlevo od hledáčku, je zde i 6K video a režim dodatečného zaostření – jd eo specialitu Panasonikuu, zmíním se o ní později. U spouště přední roller a za ním jsou umístěna vedle sebe tlačítka pro nastavení bílé, ISO a korekci expozice. Zbývá už jen zmínit se o volitelném tlačítku Fn1 a spoušti videa.

Na zadní stěně je vpravo pod hranou je zadní roller. Tlačítko AFL (uzávěr ostření) je kombinované s přepínačem automatického ostření jednorázového, průběžného a ručního ostření. Vlevo níže je joystick, jedna z velkých atrakcí tohoto přístroje. Lze jím bleskově nastavovat oblast ostření a je skvělý pomocník při orientaci v menu. Vpravo od displeje najdeme volitelná tlačítka Fn2 a Fn3, která mají ve výchozím nastavení přiděleno Q-menu, tedy funkční menu (Fn2) a nastavení ostřicího bodu (Fn3), myslím, že je rozumné to tak nechat. Postavení ostřicího bodu aktivuje tlačítkem Fn3 (druhé shora) a při pohledu hledáčkem ho umístíme joystickem. Pokud se díváme na zadní displej, stačí na něj klepnout – je dotykový.

Vpravo je DISP tlačítko, jím nastavujeme, co chceme mít na displeji. Čtyřcestný volič je řešen jako výklopný kotouč, který funguje navíc jako třetí roller, ten supluje zadní roller při listování v menu. Pod ním je funkční volitelné tlačítko Fn4. Vlevo od hledáčku je Fn5, ve výchozím nastavení jím lze trvale zapnout EVF, tedy elektronický hledáček, a pak obraz není vidět na velkém displeji. V druhém režimu je vidět na displeji a po přiložení oka k okuláru hledáčku oční senzor zapne elektronický hledáček. Každý může volit podle sebe.

Menu jsou dvě. Rychlé Q-menu má ikonky na horním a dolním okraji obrazu a předním rollerem (nebo třetím rollerem, tedy čtyřcestným voličem) volíme podle ikonky nastavení barevnosti, blesku, režimu videa, velikost a kompresi obrazu atd., zadním rollerem pak v rámci zvolené položky volíme, třeba: celoplošné ostření, rozpoznání tváře, bodové ostření. Trochu matoucí je, že z nabídky položek Q-menu do nastavování se dostaneme přepnutím čtyřcestným voličem – který má kolem sebe třetí roller navíc, ale konkrétní volbu realizujeme nikoli tímto kolečkem, ale zadním rollerem. Jestli vám to co píšu připadá nesrozumitelné, máte mé sympatie. Q-menu má nějaké výchozí nastavení, ale také CUSTOM, tedy osobní, které si můžete sestavit podle sebe. Je to trochu hlavolam, ale kdo se bojí hlavolamů, neměl by si tento fotoaparát kupovat.

Velké menu obsahuje šest oddílů: fotomenu, video, nastavování všeho možného (ikonka klíč s písmenem C jako Custom), klíč=setup, osobní menu které si sestavíme sami a menu přehrávání. V menu se pohybujeme čtyřcestným voličem, ale nejsnadnější je to joystickem a taky si lze pomáhat dotykovým displejem.
Fotomenu má pět obrazovek. Zajímavost najdeme už na obr. 1. Když máme přepínač režimu ostření na AFC, tedy na průběžném ostření, lze tu joystickem nastavit jeden ze 4 režimů autofokusu. Je to podobné jako na profi zrcadlovkách Canon a Nikon, kdy volíme jemné nastavení sledování pohyblivých objektů a nastavujeme citlivost pro změnu situace; jednoduché to není a využije to jen opravdu hodně hluboce zasvěcený sportovní fotograf. Za zmínku dále stojí obr. 2 Světla a stíny, zde si nastavíme křivku (na př. Projasníme stíny a ztlumíme jasy) – a dole máme presety, přednastavené variace. Na obr.3 se nastavuje sériové focení 6K / 4K, jak se přístroj chová v těchto režimech (na př: série začíná stiskem spouště, nebo: do vyrovnávací paměti se zapisuje a expozice začíná stiskem spouště a zapíše se obsah bufferu), na obr. 4 volíme, zdali režim dodatečného zaostření má 4K nebo 6K rozlišení. Podstatný je zde na obr. 4 tichý režim, kdy foťák při expozici nevydává žádné zvuky.
Menu videa má důležitou obrazovku 3. tam se koriguje úroveň zvukového záznamu.
Uživatelské menu má šest obrazovek, jeho oddílů je celkem pět. Nejdůležitější je oddíl Používání, v něm se na obr. 3 definují Fn tlačítka. Zde je možné si přístroj přizpůsobit podle svého a kdo v té věci nemá jasný názor, udělá nejlépe, když vše nechá ve výchozím nastavení, je nastaveno velmi rozumně. V této souvislosti obvykle radívám, jak oddělit spoušť od ostření (tzv. Rear focusing) – dělá se to nyní velmi jednoduše, na 1. obr. tohoto uživatelského menu nastavíme Zámek AF/(AN na AF-ON a AF závěrka na OFF. Pak budeme ostřit palcem, stisknutím tlačítka AF/AE LOCK a spoušť bude jen exponovat a aktivovat expozimetr.
V menu najdeme mnoho zajímavostí a někdy i bludných kořínků. Například: Senzor oka neznamená, že se splnil sen mnohých a že fotoaparát ostří na to, na co se v hledáčku díváme – on začne ostřit, když přiložíme oko k hledáčku a aktivuje se senzor oka.

Jak se s ním fotí
Tento přístroj (i jeho předchůdce) poněkud problematizují tezi o úspoře váhy – je zhruba stejně velký jako zrcadlovka. Nicméně pak se začneme bavit o rozměrech a váze použitých objektivů, ty samozřejmě jsou v systému MFT podstatně úspornější v obou parametrech, zvláště pak delší ohniska. Proto naši profesionálové ve fotografování přírody, jako Bambousek a Stach přešli z plnoformátu na MFT.

V některých ohledech tento přístroj (a jemu podobné, teď se vyjadřuji obecně) předčí jakoukoli zrcadlovku. Čtyřmegový elektronický hledáček je prostě skvělý a ruční ostření, tedy používání různých exotických objektivů přes redukci atd., to zde není krkolomnost. Přes lupu zaostříte zcela perfektně. Navíc v hledáčku máte (nemusíte mít) všechny potřebné údaje, stačí jen ovládat tlačítko DISP. Úžasná ja jeho tichá spoušť, pak se dá fotit i na koncertě, ale nemusí to být jen hudba, i na svatbě rachot zrcátka působí rušivě. Co ovšem je podstatné: tahle GH5 uzavírá problém s ostřením. Pokud neuděláte nějakou chybu, jako že si přepnete na manuál, budete mít všechny fotky ostré. Ostří to rychle a precizně a stabilizace funguje neuvěřitelně – s objektivy jako je tento 12-60, s nímž je přístroj dodáván. Ten bych velmi doporučil jako východisko. Rozsah je neuvěřitelně praktický (ekv. 24 – 120 mm), světelnost dostatečná a kresba perfektní. Pak je tu ta série 12 oken za vteřinu a máme v ruce dokonalý pracovní nástroj. Dodám ještě jednu osobní pochvalu – korekce expozice funguje i v manuálním režimu a automatickém ISO. Takhle fungují foťáky, jimiž se vzájemně fotí andělé v nebi. Proč tedy nefotit jenom MFT a proč nezahodit větší formáty?

Můj zcela soukromý názor. Myslím, že mezi MFT a APS-C není v kvalitě obrazu zásadní rozdíl. Ano, Canon, Fujifilm a Sony jdou v bezzrcadlovkách cestou APS-C, ale ve výsledku docházejí ke stejnému. Pokud ale jde o plnoformát, tam je přece jen rozdíl v té hloubce ostrosti. Na plnoformátu s ní můžete výrazněji pracovat v souladu se svým záměrem, kdežto na APS-C a ještě více na MFT je rozdíl mezi zaostřenou a rozostřenou partií mnohem menší než na plnoformátu. Ale abych se vrátil k GH5. Barevné podání je věrné, barvy jsou syté, ale pořád přirozené a hlavně – překvapující je dynamický rozsah. S nějakými přepaly nejsou žádné problémy – přičemž lze laborovat s křivkou a tuto vlastnost ještě posílit.

Zpracování vyšší citlivosti je vcelku v normálu. Bez větších problémů jsou fotky použitelné do 3600 ISO, co je výš, to pak záleží na otrlosti fotografa a jeho osobní limitu. Nicméně pro běžný život je ten rozsah naprosto dostačující už vhledem k udivujícímu výkonu stabilizace. Zde tu třicetinu z ruky se základním objektivem a duální stabilizací snadno udržíte, takže se o citlivosti nad ISO 3600 nemusíte příliš zajímat.

Když jsem tu před třemi lety recenzoval GH4, prskal jsem nad kitovým objektivem. To je minulost, kitový 12-60 Leica je špičkový a k perfektnímu tělu tato perfektní optika ladí.

V souvislosti s tímto fotoaparátem je třeba se zabývat i videem. Tak především duální stabilizace se projevuje především v uklidnění obrazu. Obraz snímaný při chůzi, včetně při chůzi po schodech, je plynulý – z hlediska tvůrčího to svádí k neklidnému snímání, ale to je poznámka přesahující úkoly recenzentovy. Upozornit je třeba na kvalitu obrazu. Už jsem uvedl, že 4K je nasnímán z plné plochy čipu. Ten má dvacet mega, tudíž obraz je třeba převzorkovat. Zde jde o převzorkování desetibitové, 10 bit 4:2:2, přičemž ona čísla udávají, jak se zpracovávají informace z bloků po čtyřech pixelech a dvou řadách. Běžné je osmibitové 4:2:0, kdy se berou do výpůčtu dva a dva pixely z první řady a druhá se ignoruje. Zde ale se berou v úvahu jak dva pixely v první, tak dva pixely v druhé řadě. Toto řešení se dosud používalo ve videokamerách vyšší třídy a ve fotoaparátu je použito poprvé.

No a zde máte moji videorecenzi:

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-GH5 vybavený 12-60 Leica objektivem je špičkové profi zařízení nejvyšší soudobé technické úrovně. Ergonomicky doladěný, odolný proti nepřízním okolí, rychlý a přesný, tento fotoaparát je vhodný ke všem druhům fotografie. Uvědomuji si ale, že tato recenze je jen částečná, protože už GH4 byla určena i pro videografy a její vlastnosti jsou v novém modelu posílené. Pak ovšem poslouží jako profesionální videokamery, vybavená perfektní stabilizací a spolehlivým autofokusem. Z objektivem Leica stojí 70 tisíc. Tím se staví po bok nejedné zrcadlovce vyšší třídy, ale proč ne? Vždyť tento přístroj zrcadlovkám dává v nejednom ohledu na frak!

Ukázky:

17 a 18 kreativní filtry, 19 při 2000 ISO a 20 při 25600 ISO.