Dva fullframe na jedné Photokině, co byste chtěli? No, je toho hodně, třebas ještě dva PENy a taky géháčko od Panasonicu. PENy dostanu do ruky dnes, GH3 jsem viděl aspoň na tiskovce.
Panasonic vyrábí širokou řadu přístrojů typu G, přičemž GH2 tvořil vlajkovou loď. GH3 prapor přejímá. Je to přístroj s elektronickým hledáčkem formátu Micro 4/3, přirozeně jde o fotoaparát, nicméně orientovaný je hodně i na video, i do takových detailů, že zaznamenává časový kód pro střih.
Dva fullframe na jedné Photokině, co byste chtěli? No, je toho hodně, třebas ještě dva PENy a taky géháčko od Panasonicu. PENy dostanu do ruky dnes, GH3 jsem viděl aspoň na tiskovce.
Panasonic vyrábí širokou řadu přístrojů typu G, přičemž GH2 tvořil vlajkovou loď. GH3 prapor přejímá. Je to přístroj s elektronickým hledáčkem formátu Micro 4/3, přirozeně jde o fotoaparát, nicméně orientovaný je hodně i na video, i do takových detailů, že zaznamenává časový kód pro střih.
Od předchůdce se zásadně liší už na první pohled. Je mohutnější a rozměry se blíží menší zrcadlovce APS-C. Zdánlivě to tedy jde proti smyslu – proč jít do M4/3, kdy můžu mít zrcadlo? Důvodů je mnoho, a ten hlavní podle mého názoru je v optice: v každém případě jsou objektivy pro tuto kategorii výrazně lehčí a menší. Takto špičkovému přístroji hodně sluší dvojice 12-35/2.8 a 5-100/2.8 (prodlužovací faktor 2x, tedy 24-70 a 70-200), oba špičkové kvality, recenzi na ten delší, včera předvedený, mám nachystanou a s plnou odpovědností mohu prohlásit, že je naprosto ultra. S optickou výbavou pak je tento systém výrazně lehčí a skladnější než DSLR systém.
Zpět k tématu. První model GH1 vznikl před třemi lety a už jeho nástupce GH2 byl hodně zaměřený na video. V tomto ohledu udělal GH3 zase veliký krok kupředu – výstup pro externí mikrofon je tu samozřejmostí a tady ukazovali impozantní směrový mikrofon. Mě ovšem víc zajímá jeho foto-stránka.
Hledáček je u těchto přístrojů vždy elektronický, jde přece o mirrorless přístroj. Zde je to 1.7 Mpx OLED, jeho obnovovací rychlost by měla být osminásobná oproti předchůdcům. Má 1,34 zvětšení, takže virtuální obraz který máte před očima by měl být velikostí obdobný full frame zrcadlovce. Snímač zůstává šestnáctimegový, to je asi u tohoto rozměru čipu – aspoň na nějakou dobu – hranice rozumu. Procesor je tříjádrový Venus 7. Přístroj má 5 volitelných tlačítek, to je chvályhodné, umožňuje to přizpůsobit přístroj svým potřebám. Navíc, má už dva rollery a to je také velmi vítané. Zadní displej je třípalcový, dotykový. Rozsah ISO je 200 – 12800, lze rozšířit, nicméně co nad to je, od čerta je. Lze z něho kontrolovat externí blesky, čtykanálově.
Ta ovladatelnost je patrná už při pohledu shora. Vlevo máte volicí kotouč na režim snímání – singl / sériové focení / samospoušť, vpravo u spouště jako kuřátka na hřadu sedí tlačítka pro WB, IO a korekci expozice, co víc si přát, když pod tím je ještě volitelné Fn tlačítko! Uvnitř je m.j. možnost HDR snímání a taky wi-fi, která ale teprve čeká na komunikační aplikace. Pokud jde o ergonomii, samozřejmě že větší leč pořád ještě malý přístroj se dobře drží v ruce, takže lze čekat velmi příjemné zacházení. Jde ovšem o aparát vyšší cenové kategorie. Tady v kuloárech se diskutuje o nevrlé reakci webových diskutérů na cenu nových full frame od Canonu a Nikonu. Je, třeba si uvědomit, že toto všechno jsou špičkové přístroje, třebaže nespadají do kategorie full profi s obrovskou žitnou hodnotou a s vysokými výrobními náklady. Tak mě mrzí, že zmíněný objektiv 35-100 / 2.8 se vyšplhá cenově ke 40 tisícům a tolik jsem platil na Canon 70-200/2.8. Ale co je to platné, jeho užitná hodnota je taky hodně vysoká… a nikdo mě nenutí rozbít prasátko. Tolik tedy k GH3, pokud se dozvím něco dalšího, doplním.
