Nezařazené

Panasonic GF7

Uvítal jsem ho tu v lednu, v březnu jsem měl možnost ho vyzkoušet. Je to šestá varianta řady GF (čtyřka se přeskakuje) a v podstatě každý ten aparát vypadá jinak. Tenhle vypadá líp než předchůdce, aspoň že tak.

Uvítal jsem ho tu v lednu, v březnu jsem měl možnost ho vyzkoušet. Je to šestá varianta řady GF (čtyřka se přeskakuje) a v podstatě každý ten aparát vypadá jinak. Tenhle vypadá líp než předchůdce, aspoň že tak.

Jaký je a komu je určen
Jde o systémový kompakt čili mirrorless třídy Micro Four Thirds (17.3 x 13 mm) . Zachoval si šestnáctimegový čip. Jeho zásadní a na první pohled patrná změna asi leckomu protáhne obličej. Výklopný dotykový třípalcový displej (všechno to jsou kladné vlastnosti) má teď jediný pant v horní části těla. Displej se tudíž dá obrátit nahoru (stejně jako na šestce) a pochopitelně i vodorovně pro focení ze žabí perspektivy, avšak nelze ho obrátit dolů, což na šestce možné bylo. Musím ovšem podotknout, že to není katastrofální nedostatek, z výšky, nad hlavou s nataženýma rukama se s tím fotit dá, byť méně pohodlně. Focení selfies tímto přístrojem má tu zvláštnost, že po stisku spouště následuje třívteřinová prodleva. Moc nechápu proč, ale je to tak.


Autofokus je na bázi analýzy kontrastu. Rychlost ostření se zvýšila i navýšením rychlosti výměny informace mezi objektivem a tělem přístroje. Při jednorázovém zaostření přístroj dosahuje frekvence sériového snímání až 5.8 fps, při průběžném ostření 5 fps. Tak malý rozdíl je ovšem pozoruhodný a souvisí zřejmě s navýšením rychlosti výměny dat. Při použití elektronické závěrky je přístroj schopen série o frekvenci až 40 fps. Přístroj má velký rozsah použitelných časů, od 60 sec do 1/16000 sec. Vestavěný blesk má skromný výkon – 4 m při 100 ISO. Nemá sáňky pro externí blesk., synchronizační rychlost je nápadně pomalá – 1/50 sec. Video je HD 1920 při 60 fps. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD, baterka vydrží 230 fotek, váha je 266 g tělo a míry jsou 107 x 65 x 33 mm . Wi-fi tu je, GPS nikoli.


Za pochvalnou zmínku stojí objektiv 12-32 (ekv. 24 – 64 mm), G Vario Lumix se stabilizací a světelností F3.5-5.6. Je vysouvací, jak bývá v poslední době zvykem, nicméně nemusí se nikde nic šátrat a mačkat, stačí překonat malý odpor a objektiv se nastaví do provozní pozice. Zoomuje se ručně, nikoli elektricky. Jeho kresebný výkon je velmi dobrý, jak si ještě řekneme.

Ovládání a menu
Zapíná se páčkou u spouště na horní stěně. Vpravo od spouště je kruhový volič režimů, pro pokročilé je to PASM čtveřice, tedy Program, priorita clony a času a plný manuál. Pro méně pokročilé je tu pozice pro scénické režimy a samostatné ikonky vedou ke scénickým režimům portrét, sport a krajina. Poslední položka je pro kreativní filtry, jako je vysoká sytost, dramatický tón a podobně.


Vlevo od spouště je tlačítko pro aktivaci iA režimu, tedy inteligentní automatiky. Za má dvě varianty, iA a iA+, přičemž plusko navíc optimalizuje obraz. To je velmi dobrá pomůcka pro lidi, kteří by si s volbou na kruhovém voliči nevěděli rady. Prostě zmáčknou tlačítko a přístroj vše vykoná sám – a dělá to velmi dobře.

Na druhé straně od zdánlivé kapličky pro hledáček a ve skutečnosti garáže pro vestavěný blesk je funkční Fn tlačítko, které lze navolit podle potřeby, já si tam dal ISO, které jinak není zvenčí přístupné.


Na zadní stěně shora je tlačítko pro video, pak čtyřcestný volič s navolenými funkcemi. Nahoru je to jako vždy u Panasoniku korekce expozice, doprava nastavení bílé, doleva nastavení ostření a dolů režim pohonu, tedy: série a samospoušť. Kolem je roller. Zde se musím zastavit či dokonce pozastavit. Nedovedu posoudit, oč je výrobně levnější a jednodušší vyrábět tyhle rollery kolem čtyřcestného voliče než normální rollery, snad kvůli úspoře místa, ale ani tím si nejsem jist. Jisté je, že se s tím pracuje nepohodlně a nepřesně, takže nastavení korekce expozice zkřehlýma rukama může být malé dobrodružství.
Dole je tlačítko pro rychlé Q menu, při prohlížení je to koš. Vpravo je tlačítko pro režim displeje.

Menu má pět oddílů, foto, video, nastavení osobní, nastavení obecné a přehrávání. Žádná záludná překvapení zde nejsou. Fn tlačítko se definuje na osobním nastavení na obr. 5: zde se nastaví fyzické Fn1 tlačítko a pak následuje pět virtuálních, které se zobrazují na displeji. Příjemná je funkce sestavení vlastního Q menu, dělá se to na obr. 6. Zde se taky dá vypnout tlačítko Video, škoda že mu nelze přiřadit užitečnou funkci. Neobvyklou funkci najdeme v setupu na obr.5, totiž reset korekce expozice – po vypnutí se korekce vynuluje.

Jak se s ním fotí
Je to malý, pohotový, velmi rychlý přístroj. Ostření má několik variant. Je to 23 zón, přičemž lze nechat na automatice, kterou zvolí. Je ale možno nadefinovat šest zaostřovacích omezených zón nebo jednobodové ostření. Velikost ostřicí oblasti lze regulovat rollerem, přičemž se nabízí osm možností. Samozřejmě je tu rozpoznávání tváři a sledování pohybujících se objektů. Ostření je velmi rychlé i díky tomu, že probíhá frekvencí 240 fps.

Pozoruhodná je i schopnost ostřit v nízké světelné hladině. Údaj o -4EV odkazuji do říše báchorek, nicméně vcelku úspěšně jsem ostřil v noci na zahrádce ve světle zahradního reflektůrku. Ostřilo to trochu pomalu, ale zaostřilo, klobouk dolů, s tím mají problémy i zrcadlovky.

Obrazová kvalita je znamenitá. Přístroj má stejný MFT Live Mos snímač jako špičková GX7. Obrázky mají příjemnou barevnost a v nízkých stupních ISO na nich není vidět přehnané doostřování ani při 400% zvětšení.

Posuzování snímků se samozřejmě váže na použitou optiku. Fotil jsem především setovým objektivem. Ten má velmi dobrou kresbu jak v rozích:


a má dobrou kresbu i ve středové oblasti.


Pěkně vzdoruje i protisvětlu.

Šum je zde ve velmi rozumných dimenzích, snesitelný je i při 6400 ISO a to je myslím hodně vysoká hodnota. Vzhledem k tomu, že se pro systém MFT prodávají skvělé vysoce světelné objektivy, lze v kombinaci se schopností fotit na hodně vysoké ISO pořizovat snímky i v hodně nízkých světelných hladinách. Režim Noční fotka z ruky nastaví 3200 ISO a pořídí krátkou sérii dílčích snímků, jež pak spojí s cílem minimalizovat šum. Když ale porovnám výsledek s normální fotkou na 3200 ISO, je to v podstatě stejné. Někde jsem četl v recenzi o barevném šumu ve stínech. Nuže, toto je 100% výřez z tmavé partie při 1600 ISO. Já tam žádný šum nevidím:


Přirozeně že při 12800 ISO se už blížíme pompejánské mozaice. Zde je srovnání 800 až 6400:


Shrnutí:
Panasonic GF7 je malý a svižný přístroj systému Micro Four Thirds. Cena 14 tisíc (březen 2015) je víc než příjemná – za tu cenu jsou i některé kompakty. Přístroj je schopen plnit i velmi náročné úkoly, nicméně je určen spíše nenáročnému rodinnému focení. Spolu se zaklapávacím objektivem je velmi skladný a splňuje tedy zásadní požadavek – vysoký obrazový výkon a malé rozměry a váha. Jeho velkou předností je rychlost a přesnost ostření i při nízkých světelných hladinách. Ostření, to je i nadále slabé místo současné fotografické techniky a v tomto modelu je značně posíleno. Trochu neohrabané je ovládání, nelibě nesu absenci normálního rolleru.

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Panasonic GF7.

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: