Do nejnáročnější třídy zařadil Panasonic svoji novinku, celosvětově dnes představenou. V portugalském Cascais s ní seznámil zástupce médií a tak mohu o ní poreferovat z první ruky.
Do nejnáročnější třídy zařadil Panasonic svoji novinku, celosvětově dnes představenou. V portugalském Cascais s ní seznámil zástupce médií a tak mohu o ní poreferovat z první ruky.
Jaký je a komu je určen
Jde o bezzrcadlovku třídy MFT, tedy Micro Four Thirds osazenou snímačem Live MOS 17,3 x 13 mm velkým s efektivním rozlišením 20,33 megapixelů. Tělo má z hořčíkové slitiny a je utěsněné proti vlhkosti a prachu. Snímač je osazen pětiosou stabilizací (tudíž má i funkci sonického odstraňování částeček prachu), přičemž systém spolupracuje se stabilizovanými objektivy v režimu duální stabilizace: inzerováno je prodloužení udržitelného času o 6,5 EV. Elektronický hledáček je čtyřmegový, obraz je tudíž větší než pohled do optického hledáčku plnoformátové zrcadlovky.
Rozsah ISO je 100 až 25600, rozsah časů od 60 vteřin do 1/8000, při použití elektronické závěrky až 1/32000, v BULB režimu lze exponovat až 30 minut; životnost závěrky je počítána na 200 tisíc fotografií. Sériové focení nabízí širokou škálu. Při použití mechanické závěrky až 9 fps, nicméně elektronická závěrka umožňuje až 20 fps a v nižším rozlišení dokonce 60 fps při 4K foto. Uložit lze až 60 fotek v RAW a dokonce 600 v JPEG za použití ultrarychlé karty (přístroj má dva sloty, jeden je kompatibilní s těmito kartami). Max. synchronizační čas pro lesk je 1/250 sec.
Je zde vestavěná wi-fi (i 5GH) a bluetooth, přičemž párování je zajištěno QR kódem – bez obtěžování nějakými hesly. Fyzické vstupy / výstupy jsou USB 3.0, HDMI a je zde slot pro mikrofon i sluchátka, též pro dálkové ovládání. Rozměry jsou 136 x 97 x 92, není tedy o mnoho menší než GH5 (dokonce je o něco tlustší), je ale znatelně lehčí – 658 s baterkou a jednou kartou.
První dojem
Představitelé Panasonicu při prezentaci zdůrazňovali, že vývoj nadále půjde po dvou osách, přičemž model GH5 je představitel hybridního přístroje, určeného k fotu i videu, kdežto na druhé ose je tento G9 určený k fotografování. Coby ne-videograf těžko rozdíl posuzuji, mě se zdá, že se i tímto přístrojem dá úspěšně natáčet video (dokonce v 6K), ale hádat se s pány z Panasonicu nebudu. Každopádně je G9 sympatický svými rozměry, připadá mi rozumně malý, skvěle padne do ruky a je lehký, zatímco GH5 (ale i její předchůdci) mě překvapovala velkou váhou a rozměry. Je to zvláštní, ony ty rozdíly hlavně v mírách nejsou velké a lehčí je o deset deka, nicméně ten dojem, ten pocit, je prostě jiný. Měl jsem pocit přívětivého lehkého fotoaparátu. Ergonomicky je prostě perfektní. Jediný problém jsem měl s umístěním joysticku k ovládání zaostřovacího bodu – ale to je můj problém a moje vina, ostřím levým okem a potřeboval bych uříznout nos, aby mi nekolidoval s joystickem.
Pohled do čtyřmegového hledáčku je úžasný. Nepozoroval jsem žádné chvění a zpoždění ani v místnosti v nízké světelné hladině. Tlačítkem na boku kapličky na horní stěně lze obraz EVF zmenšit ve dvou krocích – vhodné pro obrýlené fotografy, kteří nahlížejí do okuláru hledáčku z většího odstupu. Vše, čeho je třeba, je po ruce. Zapínání i spouště, nedaleko spouště tlačítka pro WB, ISO a korekci expozice; velký stavový displej na horní stěně, jako to mají opravdu velké zrcadlovky. Výklopný dotykový displej s funkcí touch pad (při pohledu do hledáčku lze palcem nastavovat ostřicí bod – Panasonic je průkopník této funkce). Jednoduché přepínání režimu ostření – jednotlivé snímky a průběžné ostření. Odezva ostření byla okamžitá a ostření přesné. Za pondělek jsem nafotil asi 500 fotek a pokud některá byla neostrá, zavinil jsem to já (nesprávně posazený ostřicí bod, třeba při poloprofilu modelky na zadní místo přední oko, nicméně i pak to zadní oko bylo perfektně ostré). Kruhový volič režimů na levé straně horního panelu je aretovaný tlačítkem – je třeba tlačítko stisknout, tím se kotouč uvolní a je volným dokud ho opětovným stiskem nearetujete.
Celkový pocit
Jistě že mě ovlivnilo nádherné počasí v Casais a měl jsem přístroj osazený prvotřídními objektivy. Navíc jsme fotili za ideálních podmínek, bylo buď sluníčko, anebo jsme fotili v interiéru za vysoké světelné hladiny. Bude třeba prověřit dynamický rozsah, za nějakých nepříznivých podmínek, zvláště pak v noci za vysokého ISO. I tento přístroj míří hodně na fotografy přírody, zvířat zejména. Tady jdou pochybnosti stranou. Ona ta nová dvoustovka na F2.8 je poměrně těžká, ovšem když si uvědomíte, že je to čtyřstovka na 2.8 a kolik by vážila a hlavně kolik by stála – Canon s těmito parametry stojí 290 tisíc a váží skoro 4 kila, pak chápeme matadory zvířecí fotografie, proč přecházejí k MFT systému.
Dva z objektivů, které jsem měl nafasované, 12-60/2.8-4.0 (je zřejmě vnímaný jako základní výbava pro toto tělo) a zmíněná 200/2.8 Leica Elmarit, umožňují duální stabilizaci a ta skutečně dosahuje udržitelnosti až 1/8 vteřiny z ruky.
Objektiv 12-60 je letošní novinka, já loni recenzoval jeho levnější méně světelnou variantu, toto je samozřejmě ta vyšší verze za 27 tisíc. První moje setkání bylo velmi příznivé. S přístrojem G9 spolupracoval obdivuhodně a osvědčil svoji perfektní kresbu.
Dynamický rozsah posoudíme až bude k disposici RAW konvertor. Zde v JPEG jsou stíny pochopitelně slité, nicméně bez korekce expozice přístroj nemá tendence k přepáleným jasům.
No a pak ta dvoustovka… Můj obvyklý norský test zde nebyl s pejskem Norou ale s jezdci na koních. Zde podotknu, že pokud jsem měl z pořízených 421 fotek nějakou neostrou, vždy to byla moje chyba, špatně umístěný ostřicí bod.
Další ukázka dvoustovky, je až nemilosrdně ostrá…
Když jsme u ostrosti, toto je fotka z 12-60/2.8-4.0. Takhle vypadá jako nic moc…
… ovšem 100% zvětšení vydá svědectví. Nevěřil bych, že toto je výřez z MFT obrázku, navíc z ruky, bez zábleskového zařízení.
No a nakonec ještě jedna lahůdka, to byla tentokrát clona F1.2. Vzhledem k crop factoru je hloubka ostrosti něco pod F2.8 plnoformátu při ekv. ohnisku 86 mm.
A zase výřez:
Jde o fotky v JPEG, nijak neupravované, v RAW by to bylo ještě lepší.
Zkoušel jsem i 80megapixelové snímání, ovšem vyšlo mi v RAW a nemajouc konvertoru, Shrnutí Prvotřídní MFT bezzrcadlovka s elektronickým hledáčkem 4 mega a se vším rychlým co rychlé může být, tak bych charakterizoval novinku Panasonicu dnes celosvětově zveřejněnou. Je to těžká konkurence zrcadlovkám – s verdiktem musím počkat na prozkoumání dynamického rozsahu v RAW, nicméně ten hlavní argument, že elektronické hledáčky blikají a mají zpoždění, zde padá: tento opravdu ani nebliká, ani nemá žádné zpoždění. Je to anděl s ďáblem v těle, tedy malá panenka s výkonem špičkového plnoformátu. Mezi námi, podle mého názoru přístroje této třídy zvoní hranu zrcadlovkám, ale i samotnému formátu APS-C respektive DX, který už nemůže konkurovat ani kvalitou, ani váhou. Ale to je námět na další debaty, jistě vášnivé.
