Poslední model řady G Panasonic zveřejnil v pondělí na Photokině a mám to potěšení se s ním seznámit v čase, kdy je žhavý, že se skoro nedá vzít do ruky. Vyzkoušel jsem jeho funkci, kterou neváhám nazvat perspektivní – focus stacking. Mimochodem, aktualizací firmwaru lze doplnit o tuto funkci i výbavu modelu GX80, ke stažení zde.
Poslední model řady G Panasonic zveřejnil v pondělí na Photokině a mám to potěšení se s ním seznámit v čase, kdy je žhavý, že se skoro nedá vzít do ruky. Vyzkoušel jsem jeho funkci, kterou neváhám nazvat perspektivní – focus stacking. Mimochodem, aktualizací firmwaru lze doplnit o tuto funkci i výbavu modelu GX80, ke stažení zde.
Přistroj sám jsem tu představil už v pondělí, stručně zopakuji:
Jde o přístroj z hořčíkové slitiny systému mirrorless neboli bezrcadlovka čili systémový kompakt. Tělo je utěsněné proti prachu a vodě. Má výměnnou optiku a malé rozměry a váhu díky standardizovanému čipu typu 4/3 palce, jde o systém Micro Four Thirds, sdílený s Olympusem. Čip má 16 milionů efektivních pixelů. Procesor Venus Engine generuje obraz až do citlivosti 25600 ISO. Rozsah závěrky je 60 vteřin až 1/4000 při použití mechanické závěrky a 1/16000 při použití elektronické závěrky. Frekvence sériového focení je až 9 fps (200 snímků ISO, 40 RAW). Expozice se měří na 1728 zónách, hledáček s displejem OLED má 2,36 mega, zvětšení 0,74x, korekce vady zraku má rozsah +- 4 dioptrie. Vyskakovací blesk má směrné číslo + při 200 ISO, synchronizace nejkratší čas 1/160 sec. Přístroj je vybaven duální stabilizací a nově konstruovanou závěrkou. Stabilizace by měla ustát 5 stupňů pod normu, takové jsou základní údaje.
Post Focus a Focus Stacking
Technologii Post Focus oznámil Panasonic loni v listopadu. Vychází z možností záznamu 4K videa: pořídí se krátká sekvence, během záznamu se mění rovina ostrosti. Všechny pořízené – dílčí – záběry jsou ve vyrovnávací paměti. V dalším kroku lze si na displeji jednotlivé obrázky prohlédnout – liší se rovinou ostrosti. Ty vyhovující označíme k zápisu na kartu, ostatní se z vyrovnávací paměti po ukončení procedury smažou. Tento Post Focus patří do výbavy posledních modelů Panasonicu včetně kompaktů vyšší třídy.
Focus Stacking na tuto technologii navazuje. Tentokrát se ale nezapisují jednotlivé obrázky, ale ty se prolínají do jednoho výsledného tak, že neostré části se automaticky vymaskují a výsledek je sestaven jen z ostrých částí. Photoshop to umí už dávno, musíte to samozřejmě dělat ručně (popisuju to zde), ale Panasonic G80 je první fotoaparát, který to má implementováno do své softwarové výbavy. Podívejme se, jak to funguje. Vybral jsem motiv, který má výrazně oddělené plány – v prvním plánu krmítko, v druhém plánu altánek. Abych vyzkoušel praktickou použitelnost, nepoužil jsem stativ, fotil jsem to z ruky. Zde je zaostřeno krmítko, altánek je neostrý.
Na druhém obrázku je altánek v rovině ostrosti, krmítko je neostré.
Příručka radí zaclonit, aby se rozšířila hloubka ostrosti. Zde je zaclonění na F22, maximum použitého objektivu 12-60.
Nastupuje Focus Stacking. Zde je výsledek:
Výsledný obrázek má rozměr 3328 x 2496 pixelů, je tedy blíže 4K rozměru než řádnému rozměru 4592 x 3448, tedy k šestnáctimegové fotce Panasonicu G80. Však také je vidět, že úhel záběru je jiný, jde tedy fakticky o výřez, obraz není posbírán z celé plochy snímače. To je první poznatek. Když se podíváme do EXIF shledáme, že pro Focus Stacking se používají krátké časy, zde je to 1/1000, a ISO je navýšeno na 1250. Nezbývá než to porovnat s takzvaně prokresleným obrázkem na cloně F20. To je 100% zvětšení části zobrazující popředí, F22 vlevo, focus stacking vpravo:
Totéž, jenomže pozadí, vlevo F22, vpravo focus stacking:
Výsledek hovoří výrazně ve prospěch nové technologie. Nic překvapujícího to není, víme přece, že jakž takž obstojná kresba končí někde na cloně F11, F16 je hodně problematická clona a F22 je do té míry nepoužitelná, že ji na mnohých špičkových objektivech ani nenajdeme.
Převratná technologie
Je to bezpochyby převratná technologie. Její budoucnost závisí na výpočetní kapacitě, co jiného k tomu podotknout. Panasonic G80 je první přístroj, který ji implementuje od začátku. Olympus OM-D E-M1 ji doplnil v upgrade firmwaru a najdeme ji i na chystaném E-M1 Mark II. Úplně vyzrálé to není, především je proces zdlouhavý. Nicméně pokrok je tu patrný – poznáme ho podle vývoje Post Focus, který na G80 také je. Především nemusíme nic honit v menu, vše je vyvedeno do kruhového voliče: vlevo od hledáčku najdeme volby jednotlivé obrázky, série, 4K a Focus Stacking a samospoušť.
Pokud volíme Focus Stacking, exponujeme a po stisku tlačítka Fn1 máme volbu, zdali chceme sloučit vše, anebo si vyznačíme body v obraze, to je to Sloučení rozsahu. Pak nastává proces podobný Post Focus. V podstatě definujeme snímky se specifickou rovinou zaostření. Je to trochu zmatečný proces a zatím jsem vždy došel k totálnímu sloučení, proto si myslím, že je režim automatického sloučení výhodnější, byť s tou výhradou, že se možná pak slučuje zbytečně mnoho snímků.
Nakonec volbu potvrdíme stiskem tlačítka Menu/Set ve středu čtyřcestného voliče. Výsledkem je sloučený JPEG obrázek, ale také video MP4 záznam procesu ostření, to je ale spíš zajímavost bez velké praktické použitelnosti. Rozumí se, že tato nová technologie je použitelná jen na statické snímky, ale to platí i o HDR fotkách, kde jakýkoli pohyb dělá problémy s ghostingem. Bude mít jistě další vývoj, nicméně modelu Panasonic G80 už nikdo nesebere, že s tím přišel jako součást základní výbavy. Na rozloučenou ještě jedna ukázka – pořízeno relativně delším ohniskem 120 mm ekv. na plnou světelnost a poměrně zblízka. Brilantně ostré to není, ale uspokojivé určitě ano a standardní cestou bychom takového výsledku nedosáhli.
