Nezařazené

Panasonic G7

Modelem G1 to všechno začalo a modelem G7 zdaleka nekončí – pokračuje Velký Pochod přístrojů vyhlížejících jako zrcadlovky, ale nejsou to zrcadlovky. Podívejme se, co nového sedmička přináší.

Modelem G1 to všechno začalo a modelem G7 zdaleka nekončí – pokračuje Velký Pochod přístrojů vyhlížejících jako zrcadlovky, ale nejsou to zrcadlovky. Podívejme se, co nového sedmička přináší.

Jaký je a komu je určen
Ona ta jednička byla vůbec první Micro Four Thirds přístroj, který zavedl elektronický hledáček a to se stalo standardem. Přirozeně že ho má i sedmička, s rozlišením 2,36 mega OLED – větší rozlišení má dnes jenom Leica Q oznámená minulý týden. Oproti G6 je to veliký pokrok. Snímač je 16megový, o vše se stará čtyřjádrový procesor Venus Engine 9. Díky jemu přístroj umí 4K s možností ukládat jednotlivé osmimegové snímky, znamená to frekvenci třiceti oken za vteřinu. Při focení v 16 Mpx lze snímat frekvencí až 8 oken za vteřinu s průběžným ostřením. Autofokus využívá speciální systém Depth From Defocus (DFD) spočívající v analýze neostrosti a z ní vyplývajícím pokynu AF soustavě, kterým směrem má jít autofokus. Dosahuje podobné rychlosti AF jako hybridní čipy se zanořenými speciálními fotodiodami, schopnými analyzovat fázový posun. Funguje to ale jenom s originál objektivy Panasonic, jelikož systém vychází z charakteristik neostrosti jednotlivých objektivů. Autofokus by měl být schopný zaostřit i na hvězdnou oblohu (u nás ve Zvoli není).

Nicméně se už snažím přejít od běžných specifikací k prvnímu dojmu z přístroje. Vzhledově je úplně jiný, ono se stalo u řady G zvykem měnit stylistický koncept s každou změnou číslovky. Z mého pohledu jde o změny vítané. Mám rád fotoaparáty, které vypadají jako fotoaparát: tento přístroj by mohl někdo považovat za malou lehkou zrcadlovku. Což není samozřejmost ani u MFT přístrojů – nové modely GH svou robustností i předčí některé APS-C zrcadlovky! Kdo tedy prahne po malém výkonném přístroji, který by mu zrcadlovku nahradil, měl by se u tohoto přístroje zastavit a prohlédnout si ho.

Ovládání a menu
Vše po ruce, to je heslo tohoto přístroje. Zapíná se páčkou na pravou ruku pod voličem režimů. Spoušť je vpředu na úchopu (gripu) a kolem ní je přední roller, na palec máme zadní roller. Hned u spouště je volitelné Fn1 tlačítko, ve výchozím nastavení je na něm aktivace korekce expozice, spojená se zadním rollerem. Rozhodně bych to tak nechal být, pokud to nezměníme na obrazovce 7 uživatelského menu, aby to dělal zadní, eventuálně přední roller bez jakékoli aktivace. Na kruhovém voliči je čtveřice PASM, tedy programovatelná automatika, priorita clony / času a plný manuál, dále pak velmi účinná inteligentní automatika a dvě pozice pro rozmanité filtry, těch je tu opravdu požehnaně. Patří k dobré tradici Panasonicu, že se přístroj nebrání filtrům ani při souběžném RAW + JPEG focení, RAW si zachová plnou informaci, JPEG je upravený, oba v plné velikosti. Když ale fotíme v RAW bez JPEG, upravený je jen náhled v rozlišení 1920×14440 a jen RAW má plnou velikost. Ještě k voliči: příjemná je pozice na osobní nastavení, je zde nastavitelné i plynulé panoramování a video.


Na druhé straně hledáčku je další kruhový volič pro režim záznamu. Je zde volba jednotlivých obrázků, série, 4K a dvě samospouště. To focení ve 4K patří k nejzajímavějším rysům tohoto přístroje a chci se k němu ještě vrátit v samostatném článku, protože si opravdu mimořádnou pozornost zaslouží.
Ostření jednotlivé, průběžné a ruční se nastavuje páčkou pod horní hranou na zadní stěně, ta je kolem aretace ostření. Na zadní stěně pokračuje bombardování tlačítky Fn, hned vedle displeje je Fn2, defaultně je na něm Q-menu, tedy soubor nejpoužívanějších funkcí; lze je měnit a definovat. Ale pozor, jakmile si tlačítkem Disp navolíme displej jako stavový displej, tlačítko Q-menu ho mění na aktivní a lze dotykem měnit libovolné parametry. Skvělá pomůcka!

Trojka je jako spodní pozice čtyřcestného menu, další tři pozice má ISO, WB a volba systému ostření. Jelikož jde o dotykový displej, nejjednodušší je pochopitelně jeden bod, eventuálně zóna, a definovat to dotykem. Což i u tohoto modelu jde i s okem u hledáčku – skvěle použitelná vlastnost Panasonicu. Dole je volitelný Fn4 s ne moc jasným efektem clony (lze navolit jinak) a Fn5 je vlevo nahoře, jde o přepínání hledáčku a displeje, avšak lze též nastavit i jinak. Aby toho nebylo málo, pět dalších Fn tlačítek je virtuálních, na displeji. Menu má pět oddílů, fotomenu, video, uživatelské nastavení, setup a prohlížení. Ona skvělá funkce kombinace dotyku a hledáčku se u tohoto modelu nastavuje na obrazovce 8, je třeba volit mezi Exact (reaguje na ťuknutí a tažení) a Offset (jen na tažení). Na smysl rozdílu jsem nepřišel, obé je dobré. Už u pětky jsem vytýkal, že v menu je všechno možné, ale chybí tu nastavení redukce šumu, je buď zapnuté nebo vypnuté. Ne že by to nějak moc vadilo, rozumný člověk bude fotit v RAW a šum bude řešit individuálně, ale takto vybavený přístroj by to tam mít měl.

Jak se s ním fotí
Jak jsem napsal v úvodu: je to přístroj pro lidi, kteří chtějí výkon zrcadlovky, ale nehodlají se s ní tahat.
G7 vypadá a chová se jako zrcadlovka. Má pohodlné, i poslepu nahmatatelné zapínání/vypínání a je vybavena dvěma rollery. Veškeré ovládací prvky jsou tam, kde mají být a funkční tlačítka lze libovolně individualizovat – je 14 variant na výběr pro každé z nich. Ale není to přeplácané – některé fotoaparáty mají výbavu jako palubka atomové ponorky. Tady je to zcela úměrné.
Přístroj je velmi rychlý. Nabíhá bleskově a ostří rychle a spolehlivě. Inzerovaných 8 oken za vteřinu není šal a mam – dosahuje i 9 fps.
Čímž se dostávám k podstatnému bodu.
V režimu série SH seká 40 oken na vteřinu v rozlišení 4 K obrázky – tedy 2272 x 1704 pixelů. Má ovšem i video 4 K, což je něco, o čem nás výrobci ujišťují, že se bez toho nedá žít. Toto video lze použít i v režimu foto: natočí záběr a na displeji si promítáme přehrávku a ukládáme ty fotky, které si přejeme uchovat. Díky dotykovému displeji je velmi snadné vybrat ze série oken v klipu – a toto okno se ukládá nikoli ve čtyřmegapixelovém, ale osmimegovém rozlišení. je to lahůdka pro milovníky vysokofrekvenční fotografie a myslím, že přibude všelijakých ptačích fotek, nad nimiž budeme kroutit hlavou, jak mohl ten dotyčný takový záběr pořídit.

Shrnutí
Panasonic Lumix DMC-G7 je systémový kompakt třídy Micro Four Thirds, sdílené s Olympusem. Dodává se buď holé tělo v ceně pod 20 tisíc, nebo s objektivem 14-42 (ekv. po přepočtu 2x je to 28 – 84 mm kinofilmového formátu) za 22 tisíc, pak ovšem to nebral jen nerozuma nebo někdo se specifickými úmysly. Možná šikovnější je sada 42-142 mm, ale ta je o 5 tisíc dražší. Je vybaven snímačem 16 Mpx a nabízí 4K video s možností ukládat jednotlivé snímky v rozlišení 8 Mpx. Připomínám, že z osmimegové fotky uděláte hravě tisk A3 plus a nikdo se tomu nebude divit. Ve třídě MFT je obrovská nabídka, Panasonic má aktuálně devět modelů. Tenhle je: hodně a la zrcadlovka, za rozumnou cenu, velmi výkonný. Působí jaksi laciným, plastovým dojmem – v nabídce je ve výprodeji Lumix GH3 za podobnou cenu a ten ovšem je „víč foťák!“, ale je mnohem větší, těžší a míň toho umí.

Ukázky:

1 až čtyři rozsah zoomu 14-42, 5 až 12 běžné podmínky, 12 až 16 vysoké ISO (1250, 6400, 3200 a 25600)

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Panasonic Lumix G7.

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: