Panasonic DMC-GM1

Je to doslova skřítek v rodině fotoaparátů Micro Four Thirds , sdílené Olympusem a Panasonicem. V současné době je to nejmenší vyráběná kamera systému mirrorless, tedy přístroj s výměnnými objektivy. Je to malé jako kompakt, fotí to náramně a má to výměnné objektivy. Výrobce šel v tom skřítkovství hodně daleko a vyvinul pro tento model speciální objektiv, zoom s ekvivalentem 24 – 64 mm, který je skládací jak paraple a když je složený, vypadá jako trochu přerostlá „palačinka“ – plochý objektiv, jako je například výtečná 20/1.7 od Panasonicu. Super!

Jaký je a komu je určen
Je to systémový kompakt s výměnnou optikou, vybavený snímačem MFT 17.3×13 mm (je stejný jako v MFT kompaktu GX7) se 16 Mpx (velikost největších obrázků 4592 x 3448 pixelů). Rozsah ISO je 200 až 25600, lze nastavit i AUTO ISO. Fotí do RAW i JPEG. Má 23 ostřicích bodů – ostří na kontrast. Nemá elektronický hledáček, jen 3palcový jednomegový pevný avšak dotykový displej. Rozsah závěrky je od 60 sec do 1/16000 sec. Režimy snímání má PASM a inteligentní automatiku, samozřejmě ještě scénické předvolby, obrazové filtry a video ve full HD 1920 bodů. Má wi-fi, GPS nikoli. Zapisuje na karty rodiny SD, li-ion baterka vydrží podle CIPA 230 snímků. Váží 204 g a měří 99 x 55 x 30 mm, samozřejmě tělo.

Je to tedy maličký fotoaparát s vysokým obrazovým výkonem. Je určen těm, kdo dávají přednost malým rozměrům a vysokému výkonu a tolik nehledí na peníze – přístroj s objektivem 12-32 stojí 18 tisíc (prosinec 2013), zatímco třeba o něco větší Panasonic GF6 s objektivem 14-42 stojí 14 tisíc. Dovedu si ho představit jako doplňkový aparát znalého a náročného milovníka fotografie, jako hlavní fotoaparát by mi připadal moc titěrný.

Ovládání a menu
Zapíná se velmi pohodlně páčkou v okruží u spouště. Vlevo od spouště je přepínání ostření a uprostřed je volitelné funkční tlačítko Fn1. Ani tento model se nevymyká z konceptu široké individualizace. Ovšem za miniaturizaci se platí. Jen toto Fn tlačítko je fyzické, pět dalších je virtuálních, něco jako záložky na displeji nastavuje se to ve Vlastním nastavení (ikona klíče plus C) na páté obrazovce, položka Funkční tlačítko. Vpravo od pouště je kruhový volič režimů. Kromě PASM čtveřice (program, priorita clony a času a plný manuál) jsou zde dvě pozice pro uživatelské nastavení, video, scénické režimy, art filtry a inteligentní automatika. Volič jde dostatečně ztuha a není se tedy třeba obávat se náhodného přenastavení.

Vzadu vlevo je pod hranou šoupátko k uvolnění blesku – jen vestavěný, přístroj nemá sáňky pro externí blesk. Vpravo od displeje je spoušť videa a tlačítko pro přehrávání obrázků. Čtyřcestný volič má dedikované funkce, korekci expozice (a přepínání clona / časy v manuálním režimu), ve směru doleva volba systému zaostřování (celoplošné, zónové bodové, sledování pohybu a vyhledávání obličeje) a dolů je režim pohonu (jednotlivé obrázky, série, samospoušť).

Důležité je tlačítko vlevo pod ním, je to Q menu. Opět v menu Vlastní nastavění (třetí záložka shora, ikona klíče a písmeno C) je volba Q menu. Buď je to preset, kde je 15 položek, najdeme mezi nimi ISO , WB, režim měření expozice, režim zaostřování, anebo v menu přepneme na Custom, tedy na uživatelské nastavení Q menu a pak se dá velmi zjednodušit, což doporučuji. Dělá se to operací Přizpůsobit Q.menu (manuál na str.40, anglické vydání). Díky dotykovému displeji je to pohodlná operace, snadno se zbavíte vámi neužívaných položek a natáhnete si do Qmenu položky z nabídky.

To je velmi příjemné. Teoreticky jsou příjemná i virtuální Fn tlačítka, která jsou jen na displeji a jakoby je vytáhnete zpoza pravého okraje přístroje. V praxi ale jsou titěrná a na sluníčku jsou špatně vidět.

Menu jsem už několikrát zmínil. Má pět oddílů, foto, video, vlastní nastavení, nastavení obecné a prohlížení. Je velmi jednoduché a na první pohled tu chybí finesy, jako je nastavení doostření nebo redukce šumu. Za nimi musíme vychytrale jít ve Vlastním nastavení do položky Styly, kde lze nastavit individuálně kontrast, saturaci, doostření a odšumění. Je to velmi praktické a co je zajímavé, tyto styly se realizují i ve videu a nastavení z fota se přepíše i do videa.

Jak se s ním fotí
Je to prostě mrňous a tím moje posuzování začne i končí. Ovšem byl jako mrňous vyroben, je tak nabízen a koupí si ho ten, kdo mrňousa potřebuje a chce a pak holt nesmí skuhrat na titěrnost. Umí všechno možné, na co si vzpomenete, ale je trochu pátravé se k tomu dopídit. I jeho příbuzní od Panasonicu to dovedou, ale jsou obsypané puntíky a tlačítky, na což tady není místo.

Když se budeme bavit o obraze, je třeba začít u objektivu 12-32 mm / 3.5-5.6. Ten vypadá velmi důstojně, je ovšem plastový a není utěsněný. Myslím, že má z 80% smysl právě s tímto objektivem, pak se opravdu vejde do kapsy a plní svoji mrňousovskou funkci střízlíka s velkým výkonem. Lze na něj pochopitelně nasadit jakýkoli z obrovské nabídky MFT objektivů, těch je dnes v nabídce po světě přes čtyřicet v základní sestavě a s redukcemi přes sto. Ovšem co je to platné většina z nich upírá tomuto modelu jeho smysl – třeba zrovna se Zuiko 12/2.8 vypadal docela komicky…

Odtud se dále odvíjí úvaha o kresbě. Ta samozřejmě vychází hlavně z objektivu, od 16 Mpx přístroje se dá čekat vysoký výkon a ten je na optických kvalitách závislý. Panasonic chystá 15mm / 1.7 Leica Summilux pro příští rok, ten má být rozměrově vlídný k tomuto modelu – na ten se těším, mám moc rád Panasonic 20/1.7 a věřím, že tenhle Summilux bude, možno-li, ještě lepší.

Ostření je přiměřeně rychlé – tedy: pro běžný provoz naprosto dostačující, sport s tím nefoťte, třebaže se zde nabízí 1/16000 sec. Tu využijeme při focení světelným objektivem za vysoké světelné hladiny, pokud potřebujeme malou hodnotu clony a tím i malou hlouobku ostrosti. Velmi užitečný je dotykový displej, lze na něm snadno nastavit zaostřovací bod a pochopitelně je možná zapnout / vypnout exponování dotykem.

Šum je tu přiměřený systému MFT – záleží samozřejmě na citlivosti každého z nás proti tomuto jevu. Myslím, že do 2000 ISO ho snese i citlivý pixlopich, mě něurážel ani při 6400 ISO, kde při 100% zobrazení je pochopitelně silně patrný, ale v praxi se s ním dá velmi dobře žít.

Blesk je vyskakovací, lze mu nastavit Slow režim, tedy režim do pomalého času (zajímavé je, že toto nastavení respektuje i v plně automatickém režimu; někoho to může zarazit, já to velmi vítám, jelikož to značně zlidšťuje bleskem pořízené fotky; v nabídce není blesk – auto, tuto roli přebírá nucený blesk a ten nastav rychlost závěrky na 1/50, kdežto S-blesk respektuje přirozenou expozici. Lépe se to ukáže než slovy vysvětlí – fotil jsem se sám na dlouhou ruku, vlevo vynucený blesk, vpravo slow blesk, srovnejte zobrazení pozadí. A to se ještě tento blesk chová velmi inteligentně!

Výše v textu oceňuji šíři jeho nabídek, ovšem v praxi na displeji není snadné se v tom množství miniaturních ikonek vyznat. Samozřejmě to není nemožné, nicméně těžko se ubrnit dojmu, že síla přístroje je právě v jeho malých rozměrech a váze, v pohotovosti a v obrazové kvalitě – na to, že jde o aparát s rozměry kompaktu.

Shrnutí
Panasonic DMC-GM1 je zajímavým a originálním doplňkem úspěšné řady G Panasonicu, která historicky uvedla v roce 2008 systém MFT do světa. Poslouží hlavně jako doplňkový aparát s velkým výkonem 16 megapixelového přístroje. Umocňuje tedy přednosti celé MFT koncepce – velký výkon v malých rozměrech a váze. Dobře si rozumí se zasouvacím setovým objektivem 12-32 a jistě bude oblíbený i s chystaným objektivem Leica 15/1.7. Jeho hendikepem se ovšem titěrnost, která v terénní práci ztěžuje ovladatelnost.

Ukázky:
1 až 9 běžné světlo, 10 a 12 při 1600 ISO, 11 při 2500 ISO, 15 při 1250 ISO, efektový filtr, 16 při 6400 ISO.