Nezařazené

Panasonic DMC-G2 (recenze)


Na sklonku roku 2008 jsem tu recenzoval model G1, první chytrou horákyni z dílny Panasonicu. Ani kompakt, ani zrcadlovka, mikro čtyřtřetinový model se skvělým elektronickým hledáčkem získal rychle popularitu. Letos v březnu dostal nástupce a nyní máme příležitost se na něho podívat blíže. Jaký je a komu je určen
Dnes už žádné emoce nevyvolává. Na trhu se objevilo více podivných hybridů, tedy “něco jako kompakt” s výměnnými objektivy. Géčka Panasonicu se od nich liší pevně vestavěným elektronickým hledáčkem (elektronický hledáček existuje u jiných modelů jako přídavné zařízení))ú. Tento pevný EVF s 1,4 miliony body dodává přístroji vzhled a funkčnost zrcadlovky. Vidíme “through the lens”, tedy skrz objektiv, a navíc si můžeme zapnout veškeré potřebné informace, včetně průběžného histogramu, který sledujeme i při nastavování kompenzace, což zdaleka není samozřejmost. Leč nepředbíhejme a neodbíhejme od “technicko taktických dat”.

V podstatě zůstala nezměněna. Čip je CMOS 4/3 ” (18.00 x 13.50 mm), takže prodlužovací faktor je 2x. Nicméně o generování obrazu se stará nová generace procesoru, tím je teď Venus Engine HDII. Setový objektiv 14-42 mm má tedy ekvivalent 28 – 84 mm ohniska full frame přístroje. Na čipu je 13.1 Mpx, efektivních je dvanáct miliónů, takže základní rozměr obrázku je 4000×3000 pixelů. Lze ale nastavit i oříznuté formáty 3:2, 1:1 a 16:9. Zvýšila se citlivost, až na 6400 ISO. Displej má tři palce, naklápěcí a přetáčecí, 460 tisíc bodů, je teď dotykový. Chválabohu, ovládání zůstalo v podstatě stejné s ovládacími prvky na těle, nicméně dotykem lze volit a měnit zaostřovací bod, což je velmi příjemné, stěhovat histogram tam kam potřebujeme a pod. Rozsah závěrky zůstal nezměněný, od 60 sec do 1/4000. Fleš je vestavěný vyskakovací, nicméně lze dokoupit externí blesk (aktivní sáňky). Sériové focení bylo trošku urychleno na 3,2 fps při maximu, lze nastavit i pomalejší frekvence 2,6 nebo 2 fps.

Video je hlavní atrakcí této novinky. G1 ho nemá, musely přijít modifikace GH1 a GF1, zato G2 video má, 1280×720 bodů (AVCGD Lite 30 fps) a menší. Navíc je přístroj vybaven kontaktem pro externí mikrofon, další krok vstříc fanouškům videa. Váží 128 g, měří 124x84x74 mm, je tedy o něco širší než předcházející model. Dodejme ještě, že existuje ještě varianta G10 zhruba o 4500 Kč levnější, avšak postrádající hlavní atrakce tohoto modelu, totiž především to vysoké rozlišení hledáčku, vyvolávající příjemné zrcadlovkové pocity.

Objektiv dodávaný k přístroji je také vylepšený. Na první pohled jsou oba objektivy velmi podobné, parametry mají stejné, jenomže ovládání stabilizace se teď přestěhovalo dovnitř, zapíná ze s fotoaparátu.
Přístroj je určen k vážnějšímu fotografování a ocení ho hlavně lidé, kteří touží po zrcadlovce kvůli jejímu výkonu a ovladatelnosti a bojí se jejích rozměrů. Zde se dostáváme rozměry a váhou leště pod hranici těch nejmenších zrcadlovek a každé deko je dobré. Navíc, elektronický hledáček je věc budoucnosti, tvrdím dávno, a jednou zrcadlovku pohřbí. Těch 1.4 mega určitě není poslední slovo, nicméně už toto rozlišení je velmi uspokojivé. Přístroj se tedy chová jako zrcadlovka a zatím má jenom jedno významnější omezení, totiž malou nabídku objektivů formátu micro 4/3. Připomenu, že tento formát zkrátil odstup roviny bajonetu od roviny snímače. Lze sice používat standardní 4/3 objektivy, avšak s redukcí, která zpomaluje činnost autofokusu někdy až za hranici použitelnosti, takže je třeba ostřit ručně. Což je v 21. století, s odpuštěním, pěkná otrava. Takže momentálně je k disposici kromě výborného seťáku ještě “palačinka”, pevné sklo 20 mm (=40 mm ekv), ultrasvětelný (F1.7) s vynikající kresbou a taktéž výkonný, leč hodně drahý Panasonic Lumix Vario 1:4/7-14 ASPH, který jsem tu recenzoval v červnu.

Ovládání a menu
Hodně ovládacích prvků se nám nakupilo na horní stěně vpravo od hledáčku. Je to především spoušť na focení a spoušť videa a pak je tu ještě jedna “jakoby spoušť”, kdy si zapneme inteligentní automatiku, když si třebas nevíme rady se světelnou situací. Vlevo od této trojice je kruhový volič, který je taky pěkně nabitý. Znalý fotograf tu najde PASM oblast, tedy programovatelnou automatiku (automatika s nastavitelnými korekcemi), prioritu clony / času a plný manuál. Pak je tu CUST, uživatelské nastavení, do něhož si můžete nastavit to, co občas, leč pravidelně potřebujete – můžete navolit tři varianty (na př. vysoké ISO a nastavení bílé na žárovku, když často fotíte v místnosti, do druhé paměti dáte bracketing a pod.). Následuje video, pak scénické režimy , noční portrét , makro, sport, krajina, portrét a “paletka” My Color, o níž podám info později.

Pod tímto voličem je blíže k zadní stěně přepínač vypnout / zapnout a blíže přední stěně přepínání režimu jednotlivé fotky / série / bracketing / samospoušť. Na to je třeba si zvyknout a o správnosti řešení mám pochyby. Ve spěchu se totiž snadno stane, že si přepnete páčku. Dokud přepnete ze single na sérii, nic moc se nestane, když přepnete na bracketing, je to horší a když si nastavíte samospoušť, pak snadno propásnete obrázek.

Na druhé straně od hledáčku je ovládání ostření – ruční, jednorázové a průběžné (při sportu autofokus sleduje pohyblivý objekt, na př.) a nad tím je kruhový volič ovládající rozložení zaostřovacích bodů.

Na zadní stěně, odleva shora, najdeme přepínání obrazu z hledáčku na LCD – což lze i automaticky, nemusíte nic přepínat, jakmile přiložíte oko k hledáčku, ten se zapne sám. Dále je tlačítko pro prohlížení, uzávěr autofokusu a roller, tedy ovládací kolečko. Ten býval na G1 vpředu, teď je vzadu na palec a myslím, že to bylo správné stěhování. Používáte ho hlavně na expoziční korekci, která se jím snadno vypíná a zapíná a ovládá.
O patýrko níže je tlačítko Q.Menu, tedy výběr nejčastěji užívaných funkcí a režim displeje.
Čtyřcestný volič je tradiční, složený z pěti samostatných tlačítek uspořádaných do kruhu. Uprostřed je potvrzovací tlačítko a vstup ke kompletnímu menu, nahoře ISO, vpravo WB, dole volitelné funkční tlačítko a vlevo nabídka “filmů”, tedy stylů zobrazení. To je specialita Panasoniců této třídy. Vřele doporučuji se tím moc nezabývat, může to vést k fatálnímu rozhození barev. Nicméně při seriózním a poučeném přístupu z toho lze vydolovat zajímavé výsledky.

Výbornou specialitou přístroje je nastavení zadního displeje jako interaktivního menu, kdežto v hledáčku vidíme normální obraz. V takovém režimu se aparát chová jako zrcadlovka a ovládat ho můžeme jak dotykově, tak tradičním způsobem, pomocí rolleru a šipek na čtyřcestném voliči.

Menu má šest sekcí: focení, video, nastavení uživatelských menu (opakuji, jsou 3 možnosti), dále setup a pak ještě něco jako “setup displeje”, kde nastavujeme, co všechno se má či nemá ovládat dotykem – defaultně je vypnuté focení dotykem, ale lze to zapnout: může to být dobrý sluha, ale pozor na zlého pána. Všechna menu jsou dobře čitelná, názorná a lze samozřejmě nastavit češtinu.

Souhrnem: ovládání je velmi příjemné a do jeho tajů lze snadno vniknout i bez návodu. K dotykovým volbám jsem velmi skeptický, nicméně zde je velmi dobrá volba zaostřovacího bodu dotykem, v praxi je to pohotovější než obvyklé honění bodu šipkami nebo joystickem.

Jak se s ním fotí
Přístroj reaguje za 1,2 sec a jeho zpoždění spouště je v praxi zanedbatelné. Máte pocit, že držíte v ruce bystře reagujícího diblíka a nemusíte se tedy bát fotit živá témata, je vhodný i na sport, záběry dětí a pod. Samozřejmě s fatálním omezením výběru optiky, ovšem to je obecný problém přístrojů této třídy. Ta optika začne postupně chodit, ale to “postupně” se mi zdá až přespříliš postupné. Zatím tři objektivy, z toho dva speciální a žádné dostupné dlouhé sklo s rozumným výkonem, to je špatná vyhlídka pro univerzální použití.

Obrazová kvalita souvisí s výkonem setového objektivu. Ten nevykazuje žádné soudkové zkreslení:

Co je zvlášť důležité je dobrá kresba už při plné světelnosti. Setové objektivy totiž často klamou tělem… mají relativně vysokou světelnost F3.5 na spodním konci, jenže ta je nevhodná k pořizování fotografických obrázků. Toto není ten případ, zde se můžete na objektiv i při plné světelnosti spolehnout. Na ukázce vlevo plná světelnost, uprostřed 5.6 a vpravo 8.0, tedy oblasti tradičně nejvyšší kresby.

Přístroj nabízí cosi jako inteligentní rozlišení. Na rozdíl od inteligentní automatiky, která je zde také (připomínám, že má samostatné tlačítko, něco jako “záchrannou brzdu”, která je skutečně inteligentní, zde prakticky jde o doostření. Údajně by se mělo vyhnout plochám, a starat se jen o hrany, protože doostření velmi rádo zvýrazní šum. Efekt je mírně patrný:

Nezdá se, že by bylo nutné toto opatření používat. Právě tak ne mnoho účinné se zdá projasňování stínů. Do obrázku jsem vložil i histogramy, které jsou v podstatě identické.

No a když už do toho tak nahlížíme, se šumem je to tak, že do 800 ISO je přístroj dobře použitelný, 1600 ISO jakž takž a 3200 v nejvyšší nouzi. Což je v podstatě stav pozorovatelný i na mnoha APS-C přístrojích.

Slíbil jsem ještě zmínku o té “paletce”. Už jsem se tu o tom hodně psal v článku o GF1, jsou tam i ukázky. Ten režim “elegantní” je skutečně příjemný a najdeme go na GF1, G1 a samozřejmě i zde na G2. Nicméně, pokud jde o kvalitu obrazu, tu doceníme až při použití RAW formátu a jeho zpracování v Silkypix konvertoru. Psal jsem o tom zde a samotný Silkypix jako software je k prozkoumání a downloadu zde.

Shrnutí
Panasonic DMC-G2 navazuje na vynikající vlastnosti modelu G1. Doplnil ho videem, vyšší citlivostí, dotykovým displejem a ještě větší pružností při ovládání. Je to sympatický, snadno ovladatelný přístroj s vysokým výkonem, vhodný pro zkušeného uživatele, ale díky skutečně inteligentní automatice nezradí ani úplného začátečníka. Dodává se černý, červený nebo modrý v kitu celkem za cca 17 tisíc. Zde vidím problém, protože za tu cenu máte Olympus E-520 double kit s dvěma objektivy, kdežto tady budete ještě na nějaký teleobjektiv dlouho čekat. Nepříznivý poměr cena – výkon je zřejmě hlavní handicap celého konceptu micro 4/3: je to drahý klenot pro fajnšmekry. Což může být v pořádku, pokud se těch fajnšmekrů najde dost. Vývoj řady G ale pokračuje, takže asi není na nás, abychom si v tomto směru dělali starosti.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10

Na sklonku roku 2008 jsem tu recenzoval model G1, první chytrou horákyni z dílny Panasonicu. Ani kompakt, ani zrcadlovka, mikro čtyřtřetinový model se skvělým elektronickým hledáčkem získal rychle popularitu. Letos v březnu dostal nástupce a nyní máme příležitost se na něho podívat blíže. Jaký je a komu je určen
Dnes už žádné emoce nevyvolává. Na trhu se objevilo více podivných hybridů, tedy “něco jako kompakt” s výměnnými objektivy. Géčka Panasonicu se od nich liší pevně vestavěným elektronickým hledáčkem (elektronický hledáček existuje u jiných modelů jako přídavné zařízení))ú. Tento pevný EVF s 1,4 miliony body dodává přístroji vzhled a funkčnost zrcadlovky. Vidíme “through the lens”, tedy skrz objektiv, a navíc si můžeme zapnout veškeré potřebné informace, včetně průběžného histogramu, který sledujeme i při nastavování kompenzace, což zdaleka není samozřejmost. Leč nepředbíhejme a neodbíhejme od “technicko taktických dat”.

V podstatě zůstala nezměněna. Čip je CMOS 4/3 ” (18.00 x 13.50 mm), takže prodlužovací faktor je 2x. Nicméně o generování obrazu se stará nová generace procesoru, tím je teď Venus Engine HDII. Setový objektiv 14-42 mm má tedy ekvivalent 28 – 84 mm ohniska full frame přístroje. Na čipu je 13.1 Mpx, efektivních je dvanáct miliónů, takže základní rozměr obrázku je 4000×3000 pixelů. Lze ale nastavit i oříznuté formáty 3:2, 1:1 a 16:9. Zvýšila se citlivost, až na 6400 ISO. Displej má tři palce, naklápěcí a přetáčecí, 460 tisíc bodů, je teď dotykový. Chválabohu, ovládání zůstalo v podstatě stejné s ovládacími prvky na těle, nicméně dotykem lze volit a měnit zaostřovací bod, což je velmi příjemné, stěhovat histogram tam kam potřebujeme a pod. Rozsah závěrky zůstal nezměněný, od 60 sec do 1/4000. Fleš je vestavěný vyskakovací, nicméně lze dokoupit externí blesk (aktivní sáňky). Sériové focení bylo trošku urychleno na 3,2 fps při maximu, lze nastavit i pomalejší frekvence 2,6 nebo 2 fps.

Video je hlavní atrakcí této novinky. G1 ho nemá, musely přijít modifikace GH1 a GF1, zato G2 video má, 1280×720 bodů (AVCGD Lite 30 fps) a menší. Navíc je přístroj vybaven kontaktem pro externí mikrofon, další krok vstříc fanouškům videa. Váží 128 g, měří 124x84x74 mm, je tedy o něco širší než předcházející model. Dodejme ještě, že existuje ještě varianta G10 zhruba o 4500 Kč levnější, avšak postrádající hlavní atrakce tohoto modelu, totiž především to vysoké rozlišení hledáčku, vyvolávající příjemné zrcadlovkové pocity.

Objektiv dodávaný k přístroji je také vylepšený. Na první pohled jsou oba objektivy velmi podobné, parametry mají stejné, jenomže ovládání stabilizace se teď přestěhovalo dovnitř, zapíná ze s fotoaparátu.
Přístroj je určen k vážnějšímu fotografování a ocení ho hlavně lidé, kteří touží po zrcadlovce kvůli jejímu výkonu a ovladatelnosti a bojí se jejích rozměrů. Zde se dostáváme rozměry a váhou leště pod hranici těch nejmenších zrcadlovek a každé deko je dobré. Navíc, elektronický hledáček je věc budoucnosti, tvrdím dávno, a jednou zrcadlovku pohřbí. Těch 1.4 mega určitě není poslední slovo, nicméně už toto rozlišení je velmi uspokojivé. Přístroj se tedy chová jako zrcadlovka a zatím má jenom jedno významnější omezení, totiž malou nabídku objektivů formátu micro 4/3. Připomenu, že tento formát zkrátil odstup roviny bajonetu od roviny snímače. Lze sice používat standardní 4/3 objektivy, avšak s redukcí, která zpomaluje činnost autofokusu někdy až za hranici použitelnosti, takže je třeba ostřit ručně. Což je v 21. století, s odpuštěním, pěkná otrava. Takže momentálně je k disposici kromě výborného seťáku ještě “palačinka”, pevné sklo 20 mm (=40 mm ekv), ultrasvětelný (F1.7) s vynikající kresbou a taktéž výkonný, leč hodně drahý Panasonic Lumix Vario 1:4/7-14 ASPH, který jsem tu recenzoval v červnu.

Ovládání a menu
Hodně ovládacích prvků se nám nakupilo na horní stěně vpravo od hledáčku. Je to především spoušť na focení a spoušť videa a pak je tu ještě jedna “jakoby spoušť”, kdy si zapneme inteligentní automatiku, když si třebas nevíme rady se světelnou situací. Vlevo od této trojice je kruhový volič, který je taky pěkně nabitý. Znalý fotograf tu najde PASM oblast, tedy programovatelnou automatiku (automatika s nastavitelnými korekcemi), prioritu clony / času a plný manuál. Pak je tu CUST, uživatelské nastavení, do něhož si můžete nastavit to, co občas, leč pravidelně potřebujete – můžete navolit tři varianty (na př. vysoké ISO a nastavení bílé na žárovku, když často fotíte v místnosti, do druhé paměti dáte bracketing a pod.). Následuje video, pak scénické režimy , noční portrét , makro, sport, krajina, portrét a “paletka” My Color, o níž podám info později.

Pod tímto voličem je blíže k zadní stěně přepínač vypnout / zapnout a blíže přední stěně přepínání režimu jednotlivé fotky / série / bracketing / samospoušť. Na to je třeba si zvyknout a o správnosti řešení mám pochyby. Ve spěchu se totiž snadno stane, že si přepnete páčku. Dokud přepnete ze single na sérii, nic moc se nestane, když přepnete na bracketing, je to horší a když si nastavíte samospoušť, pak snadno propásnete obrázek.

Na druhé straně od hledáčku je ovládání ostření – ruční, jednorázové a průběžné (při sportu autofokus sleduje pohyblivý objekt, na př.) a nad tím je kruhový volič ovládající rozložení zaostřovacích bodů.

Na zadní stěně, odleva shora, najdeme přepínání obrazu z hledáčku na LCD – což lze i automaticky, nemusíte nic přepínat, jakmile přiložíte oko k hledáčku, ten se zapne sám. Dále je tlačítko pro prohlížení, uzávěr autofokusu a roller, tedy ovládací kolečko. Ten býval na G1 vpředu, teď je vzadu na palec a myslím, že to bylo správné stěhování. Používáte ho hlavně na expoziční korekci, která se jím snadno vypíná a zapíná a ovládá.
O patýrko níže je tlačítko Q.Menu, tedy výběr nejčastěji užívaných funkcí a režim displeje.
Čtyřcestný volič je tradiční, složený z pěti samostatných tlačítek uspořádaných do kruhu. Uprostřed je potvrzovací tlačítko a vstup ke kompletnímu menu, nahoře ISO, vpravo WB, dole volitelné funkční tlačítko a vlevo nabídka “filmů”, tedy stylů zobrazení. To je specialita Panasoniců této třídy. Vřele doporučuji se tím moc nezabývat, může to vést k fatálnímu rozhození barev. Nicméně při seriózním a poučeném přístupu z toho lze vydolovat zajímavé výsledky.

Výbornou specialitou přístroje je nastavení zadního displeje jako interaktivního menu, kdežto v hledáčku vidíme normální obraz. V takovém režimu se aparát chová jako zrcadlovka a ovládat ho můžeme jak dotykově, tak tradičním způsobem, pomocí rolleru a šipek na čtyřcestném voliči.

Menu má šest sekcí: focení, video, nastavení uživatelských menu (opakuji, jsou 3 možnosti), dále setup a pak ještě něco jako “setup displeje”, kde nastavujeme, co všechno se má či nemá ovládat dotykem – defaultně je vypnuté focení dotykem, ale lze to zapnout: může to být dobrý sluha, ale pozor na zlého pána. Všechna menu jsou dobře čitelná, názorná a lze samozřejmě nastavit češtinu.

Souhrnem: ovládání je velmi příjemné a do jeho tajů lze snadno vniknout i bez návodu. K dotykovým volbám jsem velmi skeptický, nicméně zde je velmi dobrá volba zaostřovacího bodu dotykem, v praxi je to pohotovější než obvyklé honění bodu šipkami nebo joystickem.

Jak se s ním fotí
Přístroj reaguje za 1,2 sec a jeho zpoždění spouště je v praxi zanedbatelné. Máte pocit, že držíte v ruce bystře reagujícího diblíka a nemusíte se tedy bát fotit živá témata, je vhodný i na sport, záběry dětí a pod. Samozřejmě s fatálním omezením výběru optiky, ovšem to je obecný problém přístrojů této třídy. Ta optika začne postupně chodit, ale to “postupně” se mi zdá až přespříliš postupné. Zatím tři objektivy, z toho dva speciální a žádné dostupné dlouhé sklo s rozumným výkonem, to je špatná vyhlídka pro univerzální použití.

Obrazová kvalita souvisí s výkonem setového objektivu. Ten nevykazuje žádné soudkové zkreslení:

Co je zvlášť důležité je dobrá kresba už při plné světelnosti. Setové objektivy totiž často klamou tělem… mají relativně vysokou světelnost F3.5 na spodním konci, jenže ta je nevhodná k pořizování fotografických obrázků. Toto není ten případ, zde se můžete na objektiv i při plné světelnosti spolehnout. Na ukázce vlevo plná světelnost, uprostřed 5.6 a vpravo 8.0, tedy oblasti tradičně nejvyšší kresby.

Přístroj nabízí cosi jako inteligentní rozlišení. Na rozdíl od inteligentní automatiky, která je zde také (připomínám, že má samostatné tlačítko, něco jako “záchrannou brzdu”, která je skutečně inteligentní, zde prakticky jde o doostření. Údajně by se mělo vyhnout plochám, a starat se jen o hrany, protože doostření velmi rádo zvýrazní šum. Efekt je mírně patrný:

Nezdá se, že by bylo nutné toto opatření používat. Právě tak ne mnoho účinné se zdá projasňování stínů. Do obrázku jsem vložil i histogramy, které jsou v podstatě identické.

No a když už do toho tak nahlížíme, se šumem je to tak, že do 800 ISO je přístroj dobře použitelný, 1600 ISO jakž takž a 3200 v nejvyšší nouzi. Což je v podstatě stav pozorovatelný i na mnoha APS-C přístrojích.

Slíbil jsem ještě zmínku o té “paletce”. Už jsem se tu o tom hodně psal v článku o GF1, jsou tam i ukázky. Ten režim “elegantní” je skutečně příjemný a najdeme go na GF1, G1 a samozřejmě i zde na G2. Nicméně, pokud jde o kvalitu obrazu, tu doceníme až při použití RAW formátu a jeho zpracování v Silkypix konvertoru. Psal jsem o tom zde a samotný Silkypix jako software je k prozkoumání a downloadu zde.

Shrnutí
Panasonic DMC-G2 navazuje na vynikající vlastnosti modelu G1. Doplnil ho videem, vyšší citlivostí, dotykovým displejem a ještě větší pružností při ovládání. Je to sympatický, snadno ovladatelný přístroj s vysokým výkonem, vhodný pro zkušeného uživatele, ale díky skutečně inteligentní automatice nezradí ani úplného začátečníka. Dodává se černý, červený nebo modrý v kitu celkem za cca 17 tisíc. Zde vidím problém, protože za tu cenu máte Olympus E-520 double kit s dvěma objektivy, kdežto tady budete ještě na nějaký teleobjektiv dlouho čekat. Nepříznivý poměr cena – výkon je zřejmě hlavní handicap celého konceptu micro 4/3: je to drahý klenot pro fajnšmekry. Což může být v pořádku, pokud se těch fajnšmekrů najde dost. Vývoj řady G ale pokračuje, takže asi není na nás, abychom si v tomto směru dělali starosti.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: