|
Na sklonku roku 2008 jsem tu recenzoval model G1, první chytrou horákyni z dílny Panasonicu. Ani kompakt, ani zrcadlovka, mikro čtyřtřetinový model se skvělým elektronickým hledáčkem získal rychle popularitu. Letos v březnu dostal nástupce a nyní máme příležitost se na něho podívat blíže. Jaký je a komu je určen
Dnes už žádné emoce nevyvolává. Na trhu se objevilo více podivných hybridů, tedy „něco jako kompakt“ s výměnnými objektivy. Géčka Panasonicu se od nich liší pevně vestavěným elektronickým hledáčkem (elektronický hledáček existuje u jiných modelů jako přídavné zařízení))ú. Tento pevný EVF s 1,4 miliony body dodává přístroji vzhled a funkčnost zrcadlovky. Vidíme „through the lens“, tedy skrz objektiv, a navíc si můžeme zapnout veškeré potřebné informace, včetně průběžného histogramu, který sledujeme i při nastavování kompenzace, což zdaleka není samozřejmost. Leč nepředbíhejme a neodbíhejme od „technicko taktických dat“. V podstatě zůstala nezměněna. Čip je CMOS 4/3 “ (18.00 x 13.50 mm), takže prodlužovací faktor je 2x. Nicméně o generování obrazu se stará nová generace procesoru, tím je teď Venus Engine HDII. Setový objektiv 14-42 mm má tedy ekvivalent 28 – 84 mm ohniska full frame přístroje. Na čipu je 13.1 Mpx, efektivních je dvanáct miliónů, takže základní rozměr obrázku je 4000×3000 pixelů. Lze ale nastavit i oříznuté formáty 3:2, 1:1 a 16:9. Zvýšila se citlivost, až na 6400 ISO. Displej má tři palce, naklápěcí a přetáčecí, 460 tisíc bodů, je teď dotykový. Chválabohu, ovládání zůstalo v podstatě stejné s ovládacími prvky na těle, nicméně dotykem lze volit a měnit zaostřovací bod, což je velmi příjemné, stěhovat histogram tam kam potřebujeme a pod. Rozsah závěrky zůstal nezměněný, od 60 sec do 1/4000. Fleš je vestavěný vyskakovací, nicméně lze dokoupit externí blesk (aktivní sáňky). Sériové focení bylo trošku urychleno na 3,2 fps při maximu, lze nastavit i pomalejší frekvence 2,6 nebo 2 fps.  Video je hlavní atrakcí této novinky. G1 ho nemá, musely přijít modifikace GH1 a GF1, zato G2 video má, 1280×720 bodů (AVCGD Lite 30 fps) a menší. Navíc je přístroj vybaven kontaktem pro externí mikrofon, další krok vstříc fanouškům videa. Váží 128 g, měří 124x84x74 mm, je tedy o něco širší než předcházející model. Dodejme ještě, že existuje ještě varianta G10 zhruba o 4500 Kč levnější, avšak postrádající hlavní atrakce tohoto modelu, totiž především to vysoké rozlišení hledáčku, vyvolávající příjemné zrcadlovkové pocity. Objektiv dodávaný k přístroji je také vylepšený. Na první pohled jsou oba objektivy velmi podobné, parametry mají stejné, jenomže ovládání stabilizace se teď přestěhovalo dovnitř, zapíná ze s fotoaparátu. Ovládání a menu Pod tímto voličem je blíže k zadní stěně přepínač vypnout / zapnout a blíže přední stěně přepínání režimu jednotlivé fotky / série / bracketing / samospoušť. Na to je třeba si zvyknout a o správnosti řešení mám pochyby. Ve spěchu se totiž snadno stane, že si přepnete páčku. Dokud přepnete ze single na sérii, nic moc se nestane, když přepnete na bracketing, je to horší a když si nastavíte samospoušť, pak snadno propásnete obrázek. Na druhé straně od hledáčku je ovládání ostření – ruční, jednorázové a průběžné (při sportu autofokus sleduje pohyblivý objekt, na př.) a nad tím je kruhový volič ovládající rozložení zaostřovacích bodů. Na zadní stěně, odleva shora, najdeme přepínání obrazu z hledáčku na LCD – což lze i automaticky, nemusíte nic přepínat, jakmile přiložíte oko k hledáčku, ten se zapne sám. Dále je tlačítko pro prohlížení, uzávěr autofokusu a roller, tedy ovládací kolečko. Ten býval na G1 vpředu, teď je vzadu na palec a myslím, že to bylo správné stěhování. Používáte ho hlavně na expoziční korekci, která se jím snadno vypíná a zapíná a ovládá. Výbornou specialitou přístroje je nastavení zadního displeje jako interaktivního menu, kdežto v hledáčku vidíme normální obraz. V takovém režimu se aparát chová jako zrcadlovka a ovládat ho můžeme jak dotykově, tak tradičním způsobem, pomocí rolleru a šipek na čtyřcestném voliči. Menu má šest sekcí: focení, video, nastavení uživatelských menu (opakuji, jsou 3 možnosti), dále setup a pak ještě něco jako „setup displeje“, kde nastavujeme, co všechno se má či nemá ovládat dotykem – defaultně je vypnuté focení dotykem, ale lze to zapnout: může to být dobrý sluha, ale pozor na zlého pána. Všechna menu jsou dobře čitelná, názorná a lze samozřejmě nastavit češtinu. Souhrnem: ovládání je velmi příjemné a do jeho tajů lze snadno vniknout i bez návodu. K dotykovým volbám jsem velmi skeptický, nicméně zde je velmi dobrá volba zaostřovacího bodu dotykem, v praxi je to pohotovější než obvyklé honění bodu šipkami nebo joystickem. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita souvisí s výkonem setového objektivu. Ten nevykazuje žádné soudkové zkreslení:  Co je zvlášť důležité je dobrá kresba už při plné světelnosti. Setové objektivy totiž často klamou tělem… mají relativně vysokou světelnost F3.5 na spodním konci, jenže ta je nevhodná k pořizování fotografických obrázků. Toto není ten případ, zde se můžete na objektiv i při plné světelnosti spolehnout. Na ukázce vlevo plná světelnost, uprostřed 5.6 a vpravo 8.0, tedy oblasti tradičně nejvyšší kresby.  Přístroj nabízí cosi jako inteligentní rozlišení. Na rozdíl od inteligentní automatiky, která je zde také (připomínám, že má samostatné tlačítko, něco jako „záchrannou brzdu“, která je skutečně inteligentní, zde prakticky jde o doostření. Údajně by se mělo vyhnout plochám, a starat se jen o hrany, protože doostření velmi rádo zvýrazní šum. Efekt je mírně patrný:  Nezdá se, že by bylo nutné toto opatření používat. Právě tak ne mnoho účinné se zdá projasňování stínů. Do obrázku jsem vložil i histogramy, které jsou v podstatě identické.  No a když už do toho tak nahlížíme, se šumem je to tak, že do 800 ISO je přístroj dobře použitelný, 1600 ISO jakž takž a 3200 v nejvyšší nouzi. Což je v podstatě stav pozorovatelný i na mnoha APS-C přístrojích.  Slíbil jsem ještě zmínku o té „paletce“. Už jsem se tu o tom hodně psal v článku o GF1, jsou tam i ukázky. Ten režim „elegantní“ je skutečně příjemný a najdeme go na GF1, G1 a samozřejmě i zde na G2. Nicméně, pokud jde o kvalitu obrazu, tu doceníme až při použití RAW formátu a jeho zpracování v Silkypix konvertoru. Psal jsem o tom zde a samotný Silkypix jako software je k prozkoumání a downloadu zde. Shrnutí Ukázky:
|
|
Na sklonku roku 2008 jsem tu recenzoval model G1, první chytrou horákyni z dílny Panasonicu. Ani kompakt, ani zrcadlovka, mikro čtyřtřetinový model se skvělým elektronickým hledáčkem získal rychle popularitu. Letos v březnu dostal nástupce a nyní máme příležitost se na něho podívat blíže. Jaký je a komu je určen
Dnes už žádné emoce nevyvolává. Na trhu se objevilo více podivných hybridů, tedy „něco jako kompakt“ s výměnnými objektivy. Géčka Panasonicu se od nich liší pevně vestavěným elektronickým hledáčkem (elektronický hledáček existuje u jiných modelů jako přídavné zařízení))ú. Tento pevný EVF s 1,4 miliony body dodává přístroji vzhled a funkčnost zrcadlovky. Vidíme „through the lens“, tedy skrz objektiv, a navíc si můžeme zapnout veškeré potřebné informace, včetně průběžného histogramu, který sledujeme i při nastavování kompenzace, což zdaleka není samozřejmost. Leč nepředbíhejme a neodbíhejme od „technicko taktických dat“. V podstatě zůstala nezměněna. Čip je CMOS 4/3 “ (18.00 x 13.50 mm), takže prodlužovací faktor je 2x. Nicméně o generování obrazu se stará nová generace procesoru, tím je teď Venus Engine HDII. Setový objektiv 14-42 mm má tedy ekvivalent 28 – 84 mm ohniska full frame přístroje. Na čipu je 13.1 Mpx, efektivních je dvanáct miliónů, takže základní rozměr obrázku je 4000×3000 pixelů. Lze ale nastavit i oříznuté formáty 3:2, 1:1 a 16:9. Zvýšila se citlivost, až na 6400 ISO. Displej má tři palce, naklápěcí a přetáčecí, 460 tisíc bodů, je teď dotykový. Chválabohu, ovládání zůstalo v podstatě stejné s ovládacími prvky na těle, nicméně dotykem lze volit a měnit zaostřovací bod, což je velmi příjemné, stěhovat histogram tam kam potřebujeme a pod. Rozsah závěrky zůstal nezměněný, od 60 sec do 1/4000. Fleš je vestavěný vyskakovací, nicméně lze dokoupit externí blesk (aktivní sáňky). Sériové focení bylo trošku urychleno na 3,2 fps při maximu, lze nastavit i pomalejší frekvence 2,6 nebo 2 fps. Video je hlavní atrakcí této novinky. G1 ho nemá, musely přijít modifikace GH1 a GF1, zato G2 video má, 1280×720 bodů (AVCGD Lite 30 fps) a menší. Navíc je přístroj vybaven kontaktem pro externí mikrofon, další krok vstříc fanouškům videa. Váží 128 g, měří 124x84x74 mm, je tedy o něco širší než předcházející model. Dodejme ještě, že existuje ještě varianta G10 zhruba o 4500 Kč levnější, avšak postrádající hlavní atrakce tohoto modelu, totiž především to vysoké rozlišení hledáčku, vyvolávající příjemné zrcadlovkové pocity. Objektiv dodávaný k přístroji je také vylepšený. Na první pohled jsou oba objektivy velmi podobné, parametry mají stejné, jenomže ovládání stabilizace se teď přestěhovalo dovnitř, zapíná ze s fotoaparátu. Ovládání a menu Pod tímto voličem je blíže k zadní stěně přepínač vypnout / zapnout a blíže přední stěně přepínání režimu jednotlivé fotky / série / bracketing / samospoušť. Na to je třeba si zvyknout a o správnosti řešení mám pochyby. Ve spěchu se totiž snadno stane, že si přepnete páčku. Dokud přepnete ze single na sérii, nic moc se nestane, když přepnete na bracketing, je to horší a když si nastavíte samospoušť, pak snadno propásnete obrázek. Na druhé straně od hledáčku je ovládání ostření – ruční, jednorázové a průběžné (při sportu autofokus sleduje pohyblivý objekt, na př.) a nad tím je kruhový volič ovládající rozložení zaostřovacích bodů. Na zadní stěně, odleva shora, najdeme přepínání obrazu z hledáčku na LCD – což lze i automaticky, nemusíte nic přepínat, jakmile přiložíte oko k hledáčku, ten se zapne sám. Dále je tlačítko pro prohlížení, uzávěr autofokusu a roller, tedy ovládací kolečko. Ten býval na G1 vpředu, teď je vzadu na palec a myslím, že to bylo správné stěhování. Používáte ho hlavně na expoziční korekci, která se jím snadno vypíná a zapíná a ovládá. Výbornou specialitou přístroje je nastavení zadního displeje jako interaktivního menu, kdežto v hledáčku vidíme normální obraz. V takovém režimu se aparát chová jako zrcadlovka a ovládat ho můžeme jak dotykově, tak tradičním způsobem, pomocí rolleru a šipek na čtyřcestném voliči. Menu má šest sekcí: focení, video, nastavení uživatelských menu (opakuji, jsou 3 možnosti), dále setup a pak ještě něco jako „setup displeje“, kde nastavujeme, co všechno se má či nemá ovládat dotykem – defaultně je vypnuté focení dotykem, ale lze to zapnout: může to být dobrý sluha, ale pozor na zlého pána. Všechna menu jsou dobře čitelná, názorná a lze samozřejmě nastavit češtinu. Souhrnem: ovládání je velmi příjemné a do jeho tajů lze snadno vniknout i bez návodu. K dotykovým volbám jsem velmi skeptický, nicméně zde je velmi dobrá volba zaostřovacího bodu dotykem, v praxi je to pohotovější než obvyklé honění bodu šipkami nebo joystickem. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita souvisí s výkonem setového objektivu. Ten nevykazuje žádné soudkové zkreslení: Co je zvlášť důležité je dobrá kresba už při plné světelnosti. Setové objektivy totiž často klamou tělem… mají relativně vysokou světelnost F3.5 na spodním konci, jenže ta je nevhodná k pořizování fotografických obrázků. Toto není ten případ, zde se můžete na objektiv i při plné světelnosti spolehnout. Na ukázce vlevo plná světelnost, uprostřed 5.6 a vpravo 8.0, tedy oblasti tradičně nejvyšší kresby. Přístroj nabízí cosi jako inteligentní rozlišení. Na rozdíl od inteligentní automatiky, která je zde také (připomínám, že má samostatné tlačítko, něco jako „záchrannou brzdu“, která je skutečně inteligentní, zde prakticky jde o doostření. Údajně by se mělo vyhnout plochám, a starat se jen o hrany, protože doostření velmi rádo zvýrazní šum. Efekt je mírně patrný: Nezdá se, že by bylo nutné toto opatření používat. Právě tak ne mnoho účinné se zdá projasňování stínů. Do obrázku jsem vložil i histogramy, které jsou v podstatě identické. No a když už do toho tak nahlížíme, se šumem je to tak, že do 800 ISO je přístroj dobře použitelný, 1600 ISO jakž takž a 3200 v nejvyšší nouzi. Což je v podstatě stav pozorovatelný i na mnoha APS-C přístrojích. Slíbil jsem ještě zmínku o té „paletce“. Už jsem se tu o tom hodně psal v článku o GF1, jsou tam i ukázky. Ten režim „elegantní“ je skutečně příjemný a najdeme go na GF1, G1 a samozřejmě i zde na G2. Nicméně, pokud jde o kvalitu obrazu, tu doceníme až při použití RAW formátu a jeho zpracování v Silkypix konvertoru. Psal jsem o tom zde a samotný Silkypix jako software je k prozkoumání a downloadu zde. Shrnutí Ukázky:
|
