Nezařazené

Panasonic DMC-G1 (recenze)

Ani kompakt, ani zrcadlovka, tak charakterizuje Megapixel nový model, první vlaštovku systému Micro 4/3, přístroj, který spojuje výhody kompaktu a zrcadlovky – jenže nemá žádné zrcátko. Našim pravidelným čtenářům je tento přístroj už známý. První informaci o něm jsme podali už v září a s prvními zkušenostmi jsem se podělil před týdnem. Takže dnes vše dohromady.

Jaký je a komu je určen

 

Přístroj vyvolává značné emoce, zejména pak debatu o tom, zdali je to zrcadlovka nebo ne. Nuže, nemá zrcátko, takže to zrcadlovka v žádném případě není. Ale zase to není klasický kompakt, protože je to vcelku velký přístroj, má výměnné objektivy a elektronický hledáček. Bude třeba se smířit s faktem, že se zrodila nová kategorie přístrojů, kategorie, která má podle mého názoru šanci koexistovat vedle zrcadlovek.

Přístroj je první v rodině Micro 4/3, informovali jsme o něm v srpnu: nový systém předpokládá nové objektivy, které mají jiný bajonet (průměr 44 mm místo 560 mm) a vzdálenost od snímače bude jen 20 mm místo 40 mm. Objektivy pro stávající systém 4/3 budou použitelné přes redukční kroužek, toto géčko má svůj objektiv, který už patří k novému systému. Smysl je zmenšení rozměrů – a také odstranění technicky náročného zrcadlového systému: zde je nahrazen elektronickým hledáčkem (EVF) s vysokým rozlišením, který je tak kvalitní a podává o tolik víc informací než zrcadlovka, že je rozhodně velkým konkurentem běžných DSLR. Ještě maličkost – G1 má rozsah korekce oční vady 5 dioptrií, je pamatováno na nás slepce!

Takže: přístroj má rozměr čipu 18×13,5 mm a má 12,1 miliónů efektivních pixelů (4000×3000 v nejvyšším rozlišení, v nižších 2816 x 2112, 2048 x 1536, 4000 x 2672, 2816 x 1880, 2048 x 1360, 4000 x 2248, 2816 x 1584 a 1920 x 1080. Lze nastavit poměr stran nejen 4:3, ale i 3:2 a 16:9, samozřejmě jde o ořez. Čip je CMOS, citlivost od 100 do 1600 plus navýšení na 3200. Stabilizace na čipu není, jenom v objektivu. Nastavení bílé má 6 předvoleb a dvě pozice pro ruční nastavení. Měření se zonální, středové a bodové, ostří se na kontrast na čipu, není zde AF modul známý ze zrcadlovek. LCD je velké 3 palcové se 460 tisíci pixely, velmi kvalitní, vyklápěcí a přetáčecí, právě tak kvalitní jako EVF, který je bez přehánění absolutně nejlepší, s jakým jsem zatím přišel do styku. baterka je lithium iontová, zápis na SDF / SDHC, přenos do PC přes USB 2.0, plus výstup HDMI mini. Váží 360 g a měří 124x84x45 mm. Není zas tak moc malý.

Nicméně, všechna čest, je nesmírně sympatický, padne výborně do ruky, jeho povrch je jakoby sametový, velice příjemný na omak. Příhodnost velikosti je individuální, mě přijde velmi pohodlný a ovladatelný, přestože nemám zrovna malé ruce, ale setkal jsem se i s opačným názorem.

Tenhle Micro 4/3 má ambici zaujmout místo někdejší kinofilmové Leicy. Je obrazově rozhodně lepší než běžné kompakty, ovšem na DSLR nemá ani ve formátu APS-C, natož full frame. Nicméně je natolik lehký a skladný, že by se mohl stát pohodlným společníkem i majiteli DSLR jako druhý fotoaparát – hlavně proto, že prodlužovací faktor ohniska 1:2 vede k rozhodně menším rozměrům optiky, než na jakou jsme zvyklí z rodiny DSLR. Tímto směrem zřejmě půjde vývoj a už brzy asi bude na trhu výběr objektivů pro tento systém.

Ovládání a menu Přístroj svou stavbou připomíná zrcadlovky, ovšem nemá zrcadlový mechanismus – když vyjmeme objektiv, uvidíme rovnou čip a když stiskneme spoušť, což kupodivu lze, není to blokováno, uvidíme to, co jsme už dlouho neviděli, totiž proběhnout závěrku. První neobvyklost ovládání spočívá ve třech páčkách, dvě jsou vpravo od hledáčku, jedna vlevo. Tou jednou se nastavuje režim snímání (jednotlivé obrázky, série, bracketing a samospoušť), druhým se vypíná a zapíná přístroj. Páčky by měly být víc aretované, zvláště ta první, člověk si občas nastaví omylem samospoušť a to je pak pěkná otrava, když se vám na displeji objeví „countdown“. Na druhé straně od hledáčku je taky páčka – zde se volí ostření jednorázové, průběžné a ruční. Toto jsem konstatoval už jako výsledek prvních zkušeností: nyní potvrzuji, že ty páčky vpravo se pletou a několikrát jsme mimoděk přehodil první páčku – na samospoušť, v domnění, že přístroj vypínám a pak jsme se divil, že to nefotí, když jsem to zapnul.

Nicméně ovladatelnost je výborná. Vpravo od této problematické dvojice páček je „quick menu“, tedy funkční menu, v němž lze nastavovat základní parametry, jako je citlivost, bílá, korekce expozice a pod. Pod ním je „film mode“, což jsou fakticky přednastavené režimy, s různým stupněm sytosti a doostření. Každý z nich lze doladit individuálně stran kontrastu, sytosti, redukce šumu. Ovšem základní funkce jsou zároveň vyvedené do čtyřcestného voliče na zadní stěně: ISO, režim ostření, WB a „nápověda“, což je ve skutečnosti mřížka pro kontrolu svislic a vodorovných linií.

Kruhový volič nabízí obvyklé režimy – automat, scénické režimy, a také „paletku“, kde můžeme rozsáhlým způsobem měnit teplotu obrázku a jeho sytost. Ono to jde skoro vždycky, ale tady je to natolik snadné, že člověka to nutí používat. Taky jsem se neubránil… Ne snad, že bych to kritizoval, naopak, je to zajímavé, hravé a dobře ovladatelné.

Roller je velmi příjemný: je jeden, „točicí a mačkací“ – jakmile točíme, volíme a jakmile ho zmáčkneme, přepínáme, takže například v režimu A jím cloníme a po zmáčknutí nastavujeme korekci expozice. Tohle je doslova geniální, velmi užitečné.

Na druhé straně od hledáčku je přepínání autofokusu jednorázového, průběžného a manuálního ostření. Stabilizace, jak už bylo řešeno, je na objektivu.

Na zadní stěně je vlevo přepínání LCD / EVF, vpravo pak uzávěr ostření a expozice, režim displeje a pod tím zmíněný čtyřcestný volič s alokovanými funkcemi, jak bylo řečeno výše. Dole je tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti.

Menu mi připadá logické, třebaže jsem se i některých recenzentů setkal s kritikou údajné nepřehlednosti. Je to přístroj s mnoha funkcemi a široce konfigurovatelný, takže čtyři obrazovky pro oblast snímání mi nepřipadá nic přehnaného. První obrazovka se týká nastavení parametru obrazu, druhá blesku, třetí digitální zoom a bracketing ( v tomto překladu „expoziční vějíř“) a ve čtvrté je dobře nastavit horní limit pro automatické navyšování ISO. Žádný hlavolam to není.

Poněkud složitější je osobní menu – které je v podstatě něco mezi setupem a fotomenu. Kromě toho je tu ještě skutečný setup (zde je třeba nastavit češtinu, samozřejmě datum a čas a další obvyklé parametry) a nakonec je „my menu“, kde se kupodivu taky nastavuje blesk. Ovšem, pokud si na kruhovém voliči nastavíme custom, tedy osobní nastavení, v menu objevíme tři pozice, kam si můžeme nasypat různé varianty parametrů.

Dobrá, jednoduché to není, ale nikdo vás nebude nutit to používat.

Jak se s ním fotí
V praxi máme pocit, že pracujeme s malou šikovnou zrcadlovkou. V hledáčku krásně vidíme všechno co je třeba, včetně histogramu a náhledu (včetně indikace přepalů) – tohle je skutečná přednost před DSLR. Přístroj je svižný, rychle startuje, zpoždění je cca 0,1 sec, tedy velmi malé, ačkoli je o něco větší, než jaké mají běžné DSLR. V automatickém režimu nastavuje bílou velmi použitelně a v předvolbě žárovka velmi dobře. Pokud jse o ISO, je to stejné jako u běžných DSLR: do 800 ISO v podstatě v pořádku, 1600 problém, 3200 nouzovka:

Kresba je velmi dobrá, problém je jen v menším dynamickém rozsahu. Je dobře držet korekci pořád v mírném mínusu, jakmile je ostré světlo, ve větším. Naštěstí nás hledáček včas před přepaly varuje. Existuje tu ale „inteligentní expozice“, což je fakticky vyjasnění stínů. Zázraky ale od toho nemůžeme čekat, efektivnost je velmi skromná.

Autofokus se chová kultivovaně i v nízké světelné hladině. Je možno volit jeden z 23 zaostřovacích bodů a hlavně – dobře na EVF vidíme, co fotíme (při manuálním ostření lze obrázek zvětšit).

Shrnutí
Panasonic DMC-G1 je první model systému Micro 4/3, nicméně žádné dětské nemoci nemá: je to vyzrálý přístroj, který směle konkuruje přístrojům DSLR a předčí běžné kompakty. Kdybychom měřili výkon /rozměry/váhu, byl by na tom dobře,. momentálně je jeho handicapem cena. Ta včetně objektivu Lumix G Vario 14-45 mm dosahuje 17 tisíc a to je dnes dost, třebaže – na druhou stranu – toho G1 opravdu hodně nabízí.

Pro a proti:

Pro:
Vynikající ergonomie a vzhled
výborná kresba, nízký šum do 800 ISO
inovativní model
Proti:
poněkud složité menu

Ukázky:
Dva poslední obrázky – dole vlevo přesaturovaný, vpravo při 400 ISO.

1 2
3 4
1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Ani kompakt, ani zrcadlovka, tak charakterizuje Megapixel nový model, první vlaštovku systému Micro 4/3, přístroj, který spojuje výhody kompaktu a zrcadlovky – jenže nemá žádné zrcátko. Našim pravidelným čtenářům je tento přístroj už známý. První informaci o něm jsme podali už v září a s prvními zkušenostmi jsem se podělil před týdnem. Takže dnes vše dohromady.

Jaký je a komu je určen

 

Přístroj vyvolává značné emoce, zejména pak debatu o tom, zdali je to zrcadlovka nebo ne. Nuže, nemá zrcátko, takže to zrcadlovka v žádném případě není. Ale zase to není klasický kompakt, protože je to vcelku velký přístroj, má výměnné objektivy a elektronický hledáček. Bude třeba se smířit s faktem, že se zrodila nová kategorie přístrojů, kategorie, která má podle mého názoru šanci koexistovat vedle zrcadlovek.

Přístroj je první v rodině Micro 4/3, informovali jsme o něm v srpnu: nový systém předpokládá nové objektivy, které mají jiný bajonet (průměr 44 mm místo 560 mm) a vzdálenost od snímače bude jen 20 mm místo 40 mm. Objektivy pro stávající systém 4/3 budou použitelné přes redukční kroužek, toto géčko má svůj objektiv, který už patří k novému systému. Smysl je zmenšení rozměrů – a také odstranění technicky náročného zrcadlového systému: zde je nahrazen elektronickým hledáčkem (EVF) s vysokým rozlišením, který je tak kvalitní a podává o tolik víc informací než zrcadlovka, že je rozhodně velkým konkurentem běžných DSLR. Ještě maličkost – G1 má rozsah korekce oční vady 5 dioptrií, je pamatováno na nás slepce!

Takže: přístroj má rozměr čipu 18×13,5 mm a má 12,1 miliónů efektivních pixelů (4000×3000 v nejvyšším rozlišení, v nižších 2816 x 2112, 2048 x 1536, 4000 x 2672, 2816 x 1880, 2048 x 1360, 4000 x 2248, 2816 x 1584 a 1920 x 1080. Lze nastavit poměr stran nejen 4:3, ale i 3:2 a 16:9, samozřejmě jde o ořez. Čip je CMOS, citlivost od 100 do 1600 plus navýšení na 3200. Stabilizace na čipu není, jenom v objektivu. Nastavení bílé má 6 předvoleb a dvě pozice pro ruční nastavení. Měření se zonální, středové a bodové, ostří se na kontrast na čipu, není zde AF modul známý ze zrcadlovek. LCD je velké 3 palcové se 460 tisíci pixely, velmi kvalitní, vyklápěcí a přetáčecí, právě tak kvalitní jako EVF, který je bez přehánění absolutně nejlepší, s jakým jsem zatím přišel do styku. baterka je lithium iontová, zápis na SDF / SDHC, přenos do PC přes USB 2.0, plus výstup HDMI mini. Váží 360 g a měří 124x84x45 mm. Není zas tak moc malý.

Nicméně, všechna čest, je nesmírně sympatický, padne výborně do ruky, jeho povrch je jakoby sametový, velice příjemný na omak. Příhodnost velikosti je individuální, mě přijde velmi pohodlný a ovladatelný, přestože nemám zrovna malé ruce, ale setkal jsem se i s opačným názorem.

Tenhle Micro 4/3 má ambici zaujmout místo někdejší kinofilmové Leicy. Je obrazově rozhodně lepší než běžné kompakty, ovšem na DSLR nemá ani ve formátu APS-C, natož full frame. Nicméně je natolik lehký a skladný, že by se mohl stát pohodlným společníkem i majiteli DSLR jako druhý fotoaparát – hlavně proto, že prodlužovací faktor ohniska 1:2 vede k rozhodně menším rozměrům optiky, než na jakou jsme zvyklí z rodiny DSLR. Tímto směrem zřejmě půjde vývoj a už brzy asi bude na trhu výběr objektivů pro tento systém.

Ovládání a menu Přístroj svou stavbou připomíná zrcadlovky, ovšem nemá zrcadlový mechanismus – když vyjmeme objektiv, uvidíme rovnou čip a když stiskneme spoušť, což kupodivu lze, není to blokováno, uvidíme to, co jsme už dlouho neviděli, totiž proběhnout závěrku. První neobvyklost ovládání spočívá ve třech páčkách, dvě jsou vpravo od hledáčku, jedna vlevo. Tou jednou se nastavuje režim snímání (jednotlivé obrázky, série, bracketing a samospoušť), druhým se vypíná a zapíná přístroj. Páčky by měly být víc aretované, zvláště ta první, člověk si občas nastaví omylem samospoušť a to je pak pěkná otrava, když se vám na displeji objeví „countdown“. Na druhé straně od hledáčku je taky páčka – zde se volí ostření jednorázové, průběžné a ruční. Toto jsem konstatoval už jako výsledek prvních zkušeností: nyní potvrzuji, že ty páčky vpravo se pletou a několikrát jsme mimoděk přehodil první páčku – na samospoušť, v domnění, že přístroj vypínám a pak jsme se divil, že to nefotí, když jsem to zapnul.

Nicméně ovladatelnost je výborná. Vpravo od této problematické dvojice páček je „quick menu“, tedy funkční menu, v němž lze nastavovat základní parametry, jako je citlivost, bílá, korekce expozice a pod. Pod ním je „film mode“, což jsou fakticky přednastavené režimy, s různým stupněm sytosti a doostření. Každý z nich lze doladit individuálně stran kontrastu, sytosti, redukce šumu. Ovšem základní funkce jsou zároveň vyvedené do čtyřcestného voliče na zadní stěně: ISO, režim ostření, WB a „nápověda“, což je ve skutečnosti mřížka pro kontrolu svislic a vodorovných linií.

Kruhový volič nabízí obvyklé režimy – automat, scénické režimy, a také „paletku“, kde můžeme rozsáhlým způsobem měnit teplotu obrázku a jeho sytost. Ono to jde skoro vždycky, ale tady je to natolik snadné, že člověka to nutí používat. Taky jsem se neubránil… Ne snad, že bych to kritizoval, naopak, je to zajímavé, hravé a dobře ovladatelné.

Roller je velmi příjemný: je jeden, „točicí a mačkací“ – jakmile točíme, volíme a jakmile ho zmáčkneme, přepínáme, takže například v režimu A jím cloníme a po zmáčknutí nastavujeme korekci expozice. Tohle je doslova geniální, velmi užitečné.

Na druhé straně od hledáčku je přepínání autofokusu jednorázového, průběžného a manuálního ostření. Stabilizace, jak už bylo řešeno, je na objektivu.

Na zadní stěně je vlevo přepínání LCD / EVF, vpravo pak uzávěr ostření a expozice, režim displeje a pod tím zmíněný čtyřcestný volič s alokovanými funkcemi, jak bylo řečeno výše. Dole je tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti.

Menu mi připadá logické, třebaže jsem se i některých recenzentů setkal s kritikou údajné nepřehlednosti. Je to přístroj s mnoha funkcemi a široce konfigurovatelný, takže čtyři obrazovky pro oblast snímání mi nepřipadá nic přehnaného. První obrazovka se týká nastavení parametru obrazu, druhá blesku, třetí digitální zoom a bracketing ( v tomto překladu „expoziční vějíř“) a ve čtvrté je dobře nastavit horní limit pro automatické navyšování ISO. Žádný hlavolam to není.

Poněkud složitější je osobní menu – které je v podstatě něco mezi setupem a fotomenu. Kromě toho je tu ještě skutečný setup (zde je třeba nastavit češtinu, samozřejmě datum a čas a další obvyklé parametry) a nakonec je „my menu“, kde se kupodivu taky nastavuje blesk. Ovšem, pokud si na kruhovém voliči nastavíme custom, tedy osobní nastavení, v menu objevíme tři pozice, kam si můžeme nasypat různé varianty parametrů.

Dobrá, jednoduché to není, ale nikdo vás nebude nutit to používat.

Jak se s ním fotí
V praxi máme pocit, že pracujeme s malou šikovnou zrcadlovkou. V hledáčku krásně vidíme všechno co je třeba, včetně histogramu a náhledu (včetně indikace přepalů) – tohle je skutečná přednost před DSLR. Přístroj je svižný, rychle startuje, zpoždění je cca 0,1 sec, tedy velmi malé, ačkoli je o něco větší, než jaké mají běžné DSLR. V automatickém režimu nastavuje bílou velmi použitelně a v předvolbě žárovka velmi dobře. Pokud jse o ISO, je to stejné jako u běžných DSLR: do 800 ISO v podstatě v pořádku, 1600 problém, 3200 nouzovka:

Kresba je velmi dobrá, problém je jen v menším dynamickém rozsahu. Je dobře držet korekci pořád v mírném mínusu, jakmile je ostré světlo, ve větším. Naštěstí nás hledáček včas před přepaly varuje. Existuje tu ale „inteligentní expozice“, což je fakticky vyjasnění stínů. Zázraky ale od toho nemůžeme čekat, efektivnost je velmi skromná.

Autofokus se chová kultivovaně i v nízké světelné hladině. Je možno volit jeden z 23 zaostřovacích bodů a hlavně – dobře na EVF vidíme, co fotíme (při manuálním ostření lze obrázek zvětšit).

Shrnutí
Panasonic DMC-G1 je první model systému Micro 4/3, nicméně žádné dětské nemoci nemá: je to vyzrálý přístroj, který směle konkuruje přístrojům DSLR a předčí běžné kompakty. Kdybychom měřili výkon /rozměry/váhu, byl by na tom dobře,. momentálně je jeho handicapem cena. Ta včetně objektivu Lumix G Vario 14-45 mm dosahuje 17 tisíc a to je dnes dost, třebaže – na druhou stranu – toho G1 opravdu hodně nabízí.

Pro a proti:

Pro:
Vynikající ergonomie a vzhled
výborná kresba, nízký šum do 800 ISO
inovativní model
Proti:
poněkud složité menu

Ukázky:
Dva poslední obrázky – dole vlevo přesaturovaný, vpravo při 400 ISO.

1 2
3 4
1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12