Nezařazené

Panasonic DMC-FZ7

V kategorii ultrazoomů si Panasonic vydobyl vedoucí pozici. Vynikající optika doplněná stabilizátorem je základ obou větví řady FZ, v níž je tato „sedmička“ zatím poslední přírůstek. Pojďme se na něj podívat blíže.

Jaký je a komu je určen
Přístroj patří do kategorie kompaktů, tedy rozměrově malých přístrojů. Měří 112,5 x 72,2 x 79 mm, váží 310 g, to jsou příznivé údaje. Design je střízlivý, bez parádiček: na technicky strohém těle je na pravé straně grip (úchop) se spouští kombinovanou s ovládáním zoomu, na zadní stěně je výrazný výstupek pro palec. Přístroj je dosti nízký, takže lidem obdařeným většíma rukama to chvilku trvá, než si zvyknou na poskládání prstů. Zato se přístroj vejde do kapsy (od bundy) a nesnaží se ji utrhnout.
Technické specifikace: přístroj je vybaven snímačem CCD 1/1,25´´ (5.76 x 4.29 mm) se 6.37 miliony pixelů fyzicky a 6.0 miliony efektivně. V nejvyšším rozlišení vytváří obrázky 2816 x 2112 (4:3), 2816 x 1880 (3:2) a 2816 x 1584 (16:9), ten poslední rozměr je určen pro prezentaci na širokoúhlých televizorech. Video má frekvenci jak 30, tak 10 fps, formátů 640 x 480, 320 x 240 a také širokoúhlý 848 x 480.
Objektiv je Leica DC Vario-Elmarit se světelností 2,8-3,3 (tedy při zoomování světelnost nepatrně klesá o necelou jednu clonu), nejvyšší clona 8, rozsah ohniska odpovídá 36-432 mm klasického fotoaparátu. Je stabilizován osvědčeným agregátem Mega OIS v režimu 1 a 2 (tedy – průběžná stabilizace a stabilizace při expozici). rozsah zoomu lze rozšířit přídavnými konvertory. Objektiv ostří od 30/200 cm do nekonečna, v makru od 5 cm do 200 v širokoúhlém režimu a od 200 do nekonečna v tele-režimu. Ostření je přepínací automatické i manuální, s volbou autofokusu 1, 3 a 9 zaostřovacích bodů, lze volit i bodové a tříbodové rychlostní ostření. To slouží podle tiskové zprávy k okamžité expozici bez zpoždění spouště.
Expozice je zonální, s prioritou středové oblasti nebo bodová. Citlivost lze nastavit mezi 80 do 400 ISO plus 800 / 1600 ISO s omezeným rozlišením. Přístroj nabízí 14 scénických režimů včetně „hvězdné noci“ , pro niž je určen expoziční režim 15 / 30 / 60 sec. V Manuálním režimu je rozsah časů 60 – 1/2000 sec, v automatických režimech je nejdelší čas 8 sec. Bílá je volitelná ze čtyř předvoleb a manuálně nastavitelná, pak doladitelná +- 1500 K po 150 K. Sériové focení má frekvenci 3 a 2 fps.
Hledáček je elektronický se 100% krytím obrazu, úhlopříčka 0,33´´ (114 tisíc pixelů). Vzadu je LCD displej 2,5´´ také se 114 tisíci pixelů. To je trochu málo na tak velký displej.Přístroj zapisuje na SD/MMC kartu, je napájen Li-ion aku s větší kapacitou 710mAh .

Ovládání a menu
O ergonomii už padla zmínka, je velmi účelná a neklade skoro žádné nástrahy. Přístroj se zapíná šoupátkem na zadní stěně. Režim volíme kruhovým voličem na horní stěně, ten má poněkud měkkou aretaci, takže se v kapse rád posune – je třeba kontrolovat, co máme nastaveno. Lze nastavit program, prioritu clony, času, plný manuál, dále pak makro (od 5 cm), video, scénické režimy a „srdíčko“, to je v podstatě automat bez možnosti dalších voleb. Na tomto voliči volíme i prohlížení obrázků.
Stabilizace obrazu má samostatné tlačítko hned u spouště na horní stěně – stabilizaci lze vypnout nebo zapnout do režimu „při expozici“ a „pořád“, samozřejmě smysl má ta první varianta. Pro hravé povahy je tu připraveno nepřesvědčivé demo „s a bez stabilizace“ – pohyblivý optický element plavně kmitá do stran a nahoru a dolů. Na zadní stěně lze ještě přepnout autofokus a manuální fokus.

Na zadní stěně jsme zmínili vypínač, nahoře je ještě přepínání elektronického hledáčku a displeje a vyskakování blesku. Zadní stěně dominuje čtyřcestný volič, který je řešen jako pětice tlačítek. Uprostřed je SET, tedy potvrzovací tlačítko, respektive vstup do menu – potom čtyři tlačítka slouží k pohybu v menu. Bez menu tlačítka slouží k nastavení kompenzace, blesku, okamžitý náhled pořízeného snímku a samospoušť. Dále je zde tlačítko pro režim displeje (bez údajů, s mřížkou, s údaji, s údaji a živým histogramem). Důležitý je ale joystick, jímž ovládáme clonu, časy, respektive obé v poloautomatickém a manuálním režimu. Je velmi dobře umístěn a jeho přítomnost nám připomene ikonka na spodním okraji zorného pole na displeji nebo v EVF elektronickém hledáčku. Slouží i k ručnímu ostření – a zde je třeba upozornit na vtipné řešení – stupnice pro ruční ostření znázorňuje i hloubku ostrosti a využívá hyperfokální vzdálenosti (tedy kryje od nejbližšího ostrého bodu po nekonečno; tato hyperfokální vzdálenost se samozřejmě mění při clonění, má menší rozsah při malé cloně a větší při velké cloně. Ruční ostření usnadňuje i „lupa“, tedy zvětšený segment uprostřed obrazu, pokud v setupu nastavíte pomůcku pro manuální ostření M1, ve variantě M2 se detail ukáže přes celou obrazovku: zní to složitě, ale nic složitého to není. Osobně bych dával přednost přece jen tomu středovému řešení M1.

Menu je v češtině, velmi přehledné, dobře čitelné. Má tři obrazovky, zde bych upozornil na položku „barevný efekt“, kde lze nastavit teplejší nebo studenější tón (a černobílou a hnědou tóninu). Toto řešení mi připadá rozumnější než nějaká laborace s barevnými kanály – ostatně, i tento přístroj nepodává přesnou barevnou a jasovou informaci o tom, jak skutečně pořízený obrázek vypadá.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá 1,8 do provozuschopného stavu, zpoždění spouště je při namáčknutí stopkami neměřitelné, čili prakticky nulové, bez namáčknutí 0,5 sec, to jsou výborné výsledky. Nicméně: v manuálním režimu je prakticky nulové i bez namáčknutí: hyperfokální vzdálenost při širokém úhlu záběru je ale od 1,8 m do nekonečna při cloně F 2.8, při vyšších clonách ještě větší – to na připomínku, v jakém režimu je dobře fotit opravdu živou fotografii.

Obrazová kvalita je velmi dobrá – jak se dá čekat od šestimegových obrázků. Obávané fialové kontury jsou v podstatě nepatrné jak v širokoúhlém, tak i v „tele“ režimu. Velmi příjemným překvapením je zvládání vysokého ISO – při 400 ISO je šum ve velmi mírných mezích. Ve scénickém režimu Vysoká citlivost se dá nastavit až 800 nebo dokonce 1600 ISO – je to poněkud neobvyklý způsob, protože v režimu menu scéna musíme přejít na režim menu „fotografování“ a tam najít nastavení ISO. Na snímku je pak patrné „mydlení“ šumu. Ze scénických režimů bych doporučil hlavně režim „oslava“, který zvládá žárovkové osvětlení (a podává přirozené barvy) a „noční portrét“, což je fakticky „slow flash“, tedy blesk do pomalého času. Tento blesk do pomalého času se dá nastavit samozřejmě i ručně, ale ne každý si to troufá.

Shrnutí
Panasonic DMC-FZ7 je šestimegový kompakt s elektronickým hledáčkem a se stabilizovaným objektivem s ekvivalentem 36-432 mm. Je v rozumném rozsahu vybaven i možnostmi ručního nastavení základních parametrů určujících kvalitu obrazu. V ceně v řádu 10 tisíc Kč (podzim 2006) podává vysoký poměr cena / výkon: je určen těm, kdo chtějí „vážně fotit“ a nehodlají za to utrácet příliš mnoho peněz.

Pro a proti:

Pro:
Výborná stabilizovaná optika
dobře řešené ovládání
malé rozměry a váha
pohotovost, malé zpoždění spouště
Proti:
lehký sklon k přílišné sytosti obrazu

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 – 6 za běžných světelných podmínek, 7,8 – rozsah jasů, 9,10 – podvečer, 11 momentka, 12 třetí snímek ze série při nastavení průběžného autofokusu

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


V kategorii ultrazoomů si Panasonic vydobyl vedoucí pozici. Vynikající optika doplněná stabilizátorem je základ obou větví řady FZ, v níž je tato „sedmička“ zatím poslední přírůstek. Pojďme se na něj podívat blíže.

Jaký je a komu je určen
Přístroj patří do kategorie kompaktů, tedy rozměrově malých přístrojů. Měří 112,5 x 72,2 x 79 mm, váží 310 g, to jsou příznivé údaje. Design je střízlivý, bez parádiček: na technicky strohém těle je na pravé straně grip (úchop) se spouští kombinovanou s ovládáním zoomu, na zadní stěně je výrazný výstupek pro palec. Přístroj je dosti nízký, takže lidem obdařeným většíma rukama to chvilku trvá, než si zvyknou na poskládání prstů. Zato se přístroj vejde do kapsy (od bundy) a nesnaží se ji utrhnout.
Technické specifikace: přístroj je vybaven snímačem CCD 1/1,25´´ (5.76 x 4.29 mm) se 6.37 miliony pixelů fyzicky a 6.0 miliony efektivně. V nejvyšším rozlišení vytváří obrázky 2816 x 2112 (4:3), 2816 x 1880 (3:2) a 2816 x 1584 (16:9), ten poslední rozměr je určen pro prezentaci na širokoúhlých televizorech. Video má frekvenci jak 30, tak 10 fps, formátů 640 x 480, 320 x 240 a také širokoúhlý 848 x 480.
Objektiv je Leica DC Vario-Elmarit se světelností 2,8-3,3 (tedy při zoomování světelnost nepatrně klesá o necelou jednu clonu), nejvyšší clona 8, rozsah ohniska odpovídá 36-432 mm klasického fotoaparátu. Je stabilizován osvědčeným agregátem Mega OIS v režimu 1 a 2 (tedy – průběžná stabilizace a stabilizace při expozici). rozsah zoomu lze rozšířit přídavnými konvertory. Objektiv ostří od 30/200 cm do nekonečna, v makru od 5 cm do 200 v širokoúhlém režimu a od 200 do nekonečna v tele-režimu. Ostření je přepínací automatické i manuální, s volbou autofokusu 1, 3 a 9 zaostřovacích bodů, lze volit i bodové a tříbodové rychlostní ostření. To slouží podle tiskové zprávy k okamžité expozici bez zpoždění spouště.
Expozice je zonální, s prioritou středové oblasti nebo bodová. Citlivost lze nastavit mezi 80 do 400 ISO plus 800 / 1600 ISO s omezeným rozlišením. Přístroj nabízí 14 scénických režimů včetně „hvězdné noci“ , pro niž je určen expoziční režim 15 / 30 / 60 sec. V Manuálním režimu je rozsah časů 60 – 1/2000 sec, v automatických režimech je nejdelší čas 8 sec. Bílá je volitelná ze čtyř předvoleb a manuálně nastavitelná, pak doladitelná +- 1500 K po 150 K. Sériové focení má frekvenci 3 a 2 fps.
Hledáček je elektronický se 100% krytím obrazu, úhlopříčka 0,33´´ (114 tisíc pixelů). Vzadu je LCD displej 2,5´´ také se 114 tisíci pixelů. To je trochu málo na tak velký displej.Přístroj zapisuje na SD/MMC kartu, je napájen Li-ion aku s větší kapacitou 710mAh .

Ovládání a menu
O ergonomii už padla zmínka, je velmi účelná a neklade skoro žádné nástrahy. Přístroj se zapíná šoupátkem na zadní stěně. Režim volíme kruhovým voličem na horní stěně, ten má poněkud měkkou aretaci, takže se v kapse rád posune – je třeba kontrolovat, co máme nastaveno. Lze nastavit program, prioritu clony, času, plný manuál, dále pak makro (od 5 cm), video, scénické režimy a „srdíčko“, to je v podstatě automat bez možnosti dalších voleb. Na tomto voliči volíme i prohlížení obrázků.
Stabilizace obrazu má samostatné tlačítko hned u spouště na horní stěně – stabilizaci lze vypnout nebo zapnout do režimu „při expozici“ a „pořád“, samozřejmě smysl má ta první varianta. Pro hravé povahy je tu připraveno nepřesvědčivé demo „s a bez stabilizace“ – pohyblivý optický element plavně kmitá do stran a nahoru a dolů. Na zadní stěně lze ještě přepnout autofokus a manuální fokus.

Na zadní stěně jsme zmínili vypínač, nahoře je ještě přepínání elektronického hledáčku a displeje a vyskakování blesku. Zadní stěně dominuje čtyřcestný volič, který je řešen jako pětice tlačítek. Uprostřed je SET, tedy potvrzovací tlačítko, respektive vstup do menu – potom čtyři tlačítka slouží k pohybu v menu. Bez menu tlačítka slouží k nastavení kompenzace, blesku, okamžitý náhled pořízeného snímku a samospoušť. Dále je zde tlačítko pro režim displeje (bez údajů, s mřížkou, s údaji, s údaji a živým histogramem). Důležitý je ale joystick, jímž ovládáme clonu, časy, respektive obé v poloautomatickém a manuálním režimu. Je velmi dobře umístěn a jeho přítomnost nám připomene ikonka na spodním okraji zorného pole na displeji nebo v EVF elektronickém hledáčku. Slouží i k ručnímu ostření – a zde je třeba upozornit na vtipné řešení – stupnice pro ruční ostření znázorňuje i hloubku ostrosti a využívá hyperfokální vzdálenosti (tedy kryje od nejbližšího ostrého bodu po nekonečno; tato hyperfokální vzdálenost se samozřejmě mění při clonění, má menší rozsah při malé cloně a větší při velké cloně. Ruční ostření usnadňuje i „lupa“, tedy zvětšený segment uprostřed obrazu, pokud v setupu nastavíte pomůcku pro manuální ostření M1, ve variantě M2 se detail ukáže přes celou obrazovku: zní to složitě, ale nic složitého to není. Osobně bych dával přednost přece jen tomu středovému řešení M1.

Menu je v češtině, velmi přehledné, dobře čitelné. Má tři obrazovky, zde bych upozornil na položku „barevný efekt“, kde lze nastavit teplejší nebo studenější tón (a černobílou a hnědou tóninu). Toto řešení mi připadá rozumnější než nějaká laborace s barevnými kanály – ostatně, i tento přístroj nepodává přesnou barevnou a jasovou informaci o tom, jak skutečně pořízený obrázek vypadá.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá 1,8 do provozuschopného stavu, zpoždění spouště je při namáčknutí stopkami neměřitelné, čili prakticky nulové, bez namáčknutí 0,5 sec, to jsou výborné výsledky. Nicméně: v manuálním režimu je prakticky nulové i bez namáčknutí: hyperfokální vzdálenost při širokém úhlu záběru je ale od 1,8 m do nekonečna při cloně F 2.8, při vyšších clonách ještě větší – to na připomínku, v jakém režimu je dobře fotit opravdu živou fotografii.

Obrazová kvalita je velmi dobrá – jak se dá čekat od šestimegových obrázků. Obávané fialové kontury jsou v podstatě nepatrné jak v širokoúhlém, tak i v „tele“ režimu. Velmi příjemným překvapením je zvládání vysokého ISO – při 400 ISO je šum ve velmi mírných mezích. Ve scénickém režimu Vysoká citlivost se dá nastavit až 800 nebo dokonce 1600 ISO – je to poněkud neobvyklý způsob, protože v režimu menu scéna musíme přejít na režim menu „fotografování“ a tam najít nastavení ISO. Na snímku je pak patrné „mydlení“ šumu. Ze scénických režimů bych doporučil hlavně režim „oslava“, který zvládá žárovkové osvětlení (a podává přirozené barvy) a „noční portrét“, což je fakticky „slow flash“, tedy blesk do pomalého času. Tento blesk do pomalého času se dá nastavit samozřejmě i ručně, ale ne každý si to troufá.

Shrnutí
Panasonic DMC-FZ7 je šestimegový kompakt s elektronickým hledáčkem a se stabilizovaným objektivem s ekvivalentem 36-432 mm. Je v rozumném rozsahu vybaven i možnostmi ručního nastavení základních parametrů určujících kvalitu obrazu. V ceně v řádu 10 tisíc Kč (podzim 2006) podává vysoký poměr cena / výkon: je určen těm, kdo chtějí „vážně fotit“ a nehodlají za to utrácet příliš mnoho peněz.

Pro a proti:

Pro:
Výborná stabilizovaná optika
dobře řešené ovládání
malé rozměry a váha
pohotovost, malé zpoždění spouště
Proti:
lehký sklon k přílišné sytosti obrazu

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 – 6 za běžných světelných podmínek, 7,8 – rozsah jasů, 9,10 – podvečer, 11 momentka, 12 třetí snímek ze série při nastavení průběžného autofokusu

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12