Nezařazené

Panasonic DMC-FZ30

Přístroje Panasonic si vydobyly solidní pozici díky svým vynikajícím vlastnostem, tedy optikou a optickým stabilizátorem především. Osmimegový model se zoomem 1:12 zatím završuje vývoj modelové řady s elektronickým hledáčkem. Přístroj nám zapůjčila firma Megapixel.

Jaký je a komu je určen Jeho předchůdce FZ20 jsem zkoušel o něco více než před rokem v Chorvatsku. Líbil se mi, ale na můj vkus byl poněkud pomalý, pro živou fotografii těžkopádný. Zato FZ30 je svižný přístroj s výborným obrazovým výkonem.

Je to přístroj s elektronickým hledáčkem, tedy uživatel v hledáčku vidí na miniaturním displeji přesně to, co bude na fotografii (podobně jako v jednooké zrcadlovce, proto se přístrojům tohoto druhu někdy říká “digitální zrcadlovka” nebo anglicky SLR-like camera.
Objektiv tohoto přístroje je nově vyvinutý. Jde opět o výrobek označený názvem firmy Leica, je to DC Vario-Elmarit s rozsahem 1:12, konkrétně odpovídá rozsahu 35 – 420 mm kinofilmového přístroje. Jeho světelnost se pohybuje mezi F2.8-3.7, tedy v rozsahu necelého jednoho clonového stupně. Nedrží tedy plnou světelnost jako FZ20. Nejmenší clona je F11. Zoomování a ostření (od 30 cm, v makru od 5 cm) se děje uvnitř objektivu, takže ve všech pracovních polohách má objektiv stejnou délku. Zoomuje se ručně, takže nějaké čekání na zoom – anebo dojezdy motorového zoomu atd. zde odpadají. Ručně lze i ostřit (i když elektricky). K tomu slouží prstenec na objektivu, přičemž v hledáčku se objeví velká “lupa”, tedy místo se zvětšenou částí obrazu, aby šlo ostřit “na matnici”. Toto ruční ostření je velmi jemné a přesné. Objektiv má závit 55 mm k připevnění předsádek a filtrů. Zoom má ještě “extra optical zoom” pro menší rozlišení, což je fakticky výřez, umožňující další zvětšení obrazu 2x až 4x.
Stabilizátor MEGA OIS je vypínací s dvěma pracovními režimy, buď stabilizuje pořád, nebo jen při exponování.
Snímač je tentokrát osmimegový (8 Mpx efektivně) s úhlopříčkou 1/1,8´´(7.18×5.32 mm), který v nejvyšším rozlišení vytváří snímky 3264 x 2448 (4:3), 3248 x 2160 (3:2) a 3072 x 1728 (16:9). Snímky jsou buď \’d JHPEG, nebo TIFF a nově i RAW.
Tělo má rozměry 141 x 86 x 138 mm a váhu 740g. Oproti předchozímu modelu je tedy o něco větší a těžší. Má příjemně zaoblené tvary a velký úchop , za který se dobře drží. Ten má dostatečný odstup od tělesa objektivu, takže se prsty netísní v žádné úžlabině. O ovládacích prvních budeme psát dále, zde zmíníme jen 2´´ LCD displej, který je teď vyklápěcí (netradičně směrem dolů) a přetáčecí,takže lze pohodlně fotografovat i z neobvyklých úhlů.
Závěrka má rozsah 60 – 1/2000 sec. Netřeba zdůrazňovat, že vše lze ovládat plně automaticky (auto a program), polomanuálně a v plném manuálu. Namáčknutím spouště se aretuje nastavení, lze to dělat i stiskem AL tlačítka.
Napájení zajišťuje 730 mAh lithium- iontový aku.
Zápis je na SD kartu.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupětem nahoře na horní stěně, které je řešeno tak, že samovolné zapnutí je vyloučeno. Když zapomeneme přístroj vypnout, usíná a rychle se vrací do provozního stavu po stisknutí spouště, což poněkud (mne) demoralizuje, neboť zapomínáme na vypínací morálku. Hned vedle šoupěte je tlačítko pro zapínání sériového focení a zapínání stabilizátoru. Vedle pak je kruhový volič režimů: auto, program (=automat s možností ručních vstupů), priorita clony/času, manuál, video a dvě uživatelská nastavení (lze například nastavit režim pro špatné světlo a režim pro posílení zoomu digitálním zoomem, lze samozřejmě navolit cokoli, co přístroj nabízí).
Pod horní hranou je zmíněné AL tlačítko.
Na zadní stěně vpravo od displeje je přepínání z elektronického hledáčku na LCD, režim displeje (lze zapnout mřížku a také histogram, viz níže), menu a koš. Vpravo je čtveřice tlačítek v kruhu, pro ovládání menu, mimo menu mají funkce : expoziční kompenzace, blesk, okamžité prohlížení snímku a samospoušť. Není zde obvyklé OK tlačítko – volby se potvrzují tlačítkem “vpravo”.

Menu má 3 obrazovky pro záznam a 4 pro setup.
V režimu záznamu lze volit:
nastavení bílé (5 voleb a 2 pozice pro manuál), citlivost ( (80 – 400 ISO), poměr stran (viz výše), velikost obrazu (8, 5, 3, 2 a 1 megapixel, chybí tu “mailový” rozměr 640×480), kvalitu (2 stupně komprese, TIFF a RAW), v další obrazovce režim měření expozice, režim autofokusu, zapínání průběžného autofokusu a přisvětlování autofokusu, a konečně v třetí obrazovce je to zapínání digitálního zoomu, barevného nádechu (normál, studený a teplý), nastavení obrazu ve smyslu kontrast, doostření, sytost a potlačení šumu), pak je “flip animation” což je zápis fotek do “filmu”, čímž by se na př. daly dělat animované pohyblivé sekvence a nakonec je nastavení režimu pro použití předsádek.
Menu je střízlivě graficky řešeno, dobře čitelné a přehledné – lze se pohybovat i “v protisměru”, takže uprostřed (na druhé obrazovce) zůstává to, co nepotřebujeme tak často, jako třeba nastavování sytosti.

Jak se s ním fotí
Už jsem se zmiňoval o svižnosti. Startuje za vteřinu, zpoždění spouště je cca 0,1sec při namáčknuté spoušti, bez namáčknutí však dosahuje jedné vteřiny i déle. Tato prodleva se samozřejmě minimalizuje při použití ručního

Ukázka digitálního zoomu


ostření. Za pochvalu stojí i elektronický hledáček, který je jasný, ostrý a má jakési malé výpadky jen někdy při sériovém fotografování.
Obrazový výkon je velmi dobrý. Fialové kontury jsou prakticky neznatelné a také úbytek kresby v rozích je zanedbatelný, vinětace (tmavnutí rohů) nepostřehnutelná. Procesor ve standardním nastavení příliš nedoostřuje, takže snímky působí poněkud měkčím dojmem – ale detaily obsahují.
Optická stabilizace je velmi výkonná. V režimu 1je zapnuta pořád – ostatně je to vidět už v hledáčku, obraz se znatelně zklidní, kdežto při režimu 2 se klepe do poslední chvíle, než stiskneme spoušť. Posuzování rozdílu výkonnosti je diskutabilní, protože neexistuje žádná “standardní klepotice”, podle níž by se dal výkon měřit. Rozdíly ve výsledku jsou ale přesvědčivé. Přikláním se k názoru, že lépe je nastavit režim 2. Zajímavou hříčkou je “demo” stabilizace – přístroj předvádí, jak “stabilizuje”. Zajímavý je rozkyv pohybu obrazu. Praktickou použitelnost ovšem toto “demo” nemá.
Šum se projevuje ve všech rozsazích ISO, pochopitelně s vyšší citlivostí roste. Na pevných kopiích nebude pravděpodobně znamenat žádný problém, protože osmimegové rozlišení poskytuje dostatečnou obrazovou rezervu.
Histogram chci speciálně zmínit: je to skutečně spolehlivý indikátor dobré expozice. Někdy je totiž těžké fotit “podle histogramu”, zde ale opravdu histogram reaguje na změny vyvolané na př. expoziční kompenzací. Navíc má přístroj režim, kdy v náhledu obrázků zobrazuje přepaly standardním způsobem (pulzující černé plochy). V praxi je to možná užitečnější kontrola, než histogram.
Zábavnou hříčkou je “flip animation”, kdy si nafotíme sekvenci snímků a tu pak spojíme do videa 5 nebo 10 snímků za vteřinu.
Digitální zoom je řešen zajímavě, ale nevím, co si o něm myslet. Funduje při nižších rozlišeních, čili jde o výřez, avšak začíná na dvoj, respektive čtyřnásobném přiblížení. V maximu přiblíží neslýchaným způsobem (ekvivalent 1600 mm objektivu). To samozřejmě nelze udržet z ruky. Praktická použitelnost je pochybná, nicméně, zajímavé to je a lze dělat experimenty.

Ukázka funkce “studené a teplé” zbarvení – není to totéž co přidat a ubrat saturaci. Na ukázce vlevo normální nastavení, dole vlevo studené, vpravo teplé.


Shrnutí
Panasonic DMC-FZ30 je osmimegový fotoaparát s elektronickým (EVF) hledáčkem, výklopným 2´´ displejem a zoomem 1:12. Je určen pro zkušené uživatele, kteří dokáží využít jeho rozsáhlé možnosti kreativní práce. K jeho velkým přednostem patří objektiv doplněný výkonným stabilizátorem. Šum jistě bude diskutovanou slabinou přístroje, ale ty diskuse se budou odehrávat u monitoru v obrovském zvětšení. Na tištěné fotografii nebude znamenat zásadní problém. Megapixel prodává tento aparát na 18190 Kč, tedy o necelé 3 tisíce víc, než pětimegový FZ20. Cena je určena konkurencí pravých zrcadlovek, které se na dvacetitisícovou hranici tlačí. Handicapem těchto přístrojů je fyzický rozměr snímače, který ve srovnání s pravými zrcadlovkami podstatně menší (38 mm2 proti 330 mm2). Z toho plyne ten větší šum a menší dynamický rozsah.

Ukázky

1 a 2 rozsah zoomu a zároveň ukázka, jak temné vycházejí stíny; 3 až 7 různé světelné variace, 8 ukázka rozlišení při 3 Mpx a opět ty temné stíny, 9 a 10 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




Přístroje Panasonic si vydobyly solidní pozici díky svým vynikajícím vlastnostem, tedy optikou a optickým stabilizátorem především. Osmimegový model se zoomem 1:12 zatím završuje vývoj modelové řady s elektronickým hledáčkem. Přístroj nám zapůjčila firma Megapixel.

Jaký je a komu je určen Jeho předchůdce FZ20 jsem zkoušel o něco více než před rokem v Chorvatsku. Líbil se mi, ale na můj vkus byl poněkud pomalý, pro živou fotografii těžkopádný. Zato FZ30 je svižný přístroj s výborným obrazovým výkonem.

Je to přístroj s elektronickým hledáčkem, tedy uživatel v hledáčku vidí na miniaturním displeji přesně to, co bude na fotografii (podobně jako v jednooké zrcadlovce, proto se přístrojům tohoto druhu někdy říká “digitální zrcadlovka” nebo anglicky SLR-like camera.
Objektiv tohoto přístroje je nově vyvinutý. Jde opět o výrobek označený názvem firmy Leica, je to DC Vario-Elmarit s rozsahem 1:12, konkrétně odpovídá rozsahu 35 – 420 mm kinofilmového přístroje. Jeho světelnost se pohybuje mezi F2.8-3.7, tedy v rozsahu necelého jednoho clonového stupně. Nedrží tedy plnou světelnost jako FZ20. Nejmenší clona je F11. Zoomování a ostření (od 30 cm, v makru od 5 cm) se děje uvnitř objektivu, takže ve všech pracovních polohách má objektiv stejnou délku. Zoomuje se ručně, takže nějaké čekání na zoom – anebo dojezdy motorového zoomu atd. zde odpadají. Ručně lze i ostřit (i když elektricky). K tomu slouží prstenec na objektivu, přičemž v hledáčku se objeví velká “lupa”, tedy místo se zvětšenou částí obrazu, aby šlo ostřit “na matnici”. Toto ruční ostření je velmi jemné a přesné. Objektiv má závit 55 mm k připevnění předsádek a filtrů. Zoom má ještě “extra optical zoom” pro menší rozlišení, což je fakticky výřez, umožňující další zvětšení obrazu 2x až 4x.
Stabilizátor MEGA OIS je vypínací s dvěma pracovními režimy, buď stabilizuje pořád, nebo jen při exponování.
Snímač je tentokrát osmimegový (8 Mpx efektivně) s úhlopříčkou 1/1,8´´(7.18×5.32 mm), který v nejvyšším rozlišení vytváří snímky 3264 x 2448 (4:3), 3248 x 2160 (3:2) a 3072 x 1728 (16:9). Snímky jsou buď \’d JHPEG, nebo TIFF a nově i RAW.
Tělo má rozměry 141 x 86 x 138 mm a váhu 740g. Oproti předchozímu modelu je tedy o něco větší a těžší. Má příjemně zaoblené tvary a velký úchop , za který se dobře drží. Ten má dostatečný odstup od tělesa objektivu, takže se prsty netísní v žádné úžlabině. O ovládacích prvních budeme psát dále, zde zmíníme jen 2´´ LCD displej, který je teď vyklápěcí (netradičně směrem dolů) a přetáčecí,takže lze pohodlně fotografovat i z neobvyklých úhlů.
Závěrka má rozsah 60 – 1/2000 sec. Netřeba zdůrazňovat, že vše lze ovládat plně automaticky (auto a program), polomanuálně a v plném manuálu. Namáčknutím spouště se aretuje nastavení, lze to dělat i stiskem AL tlačítka.
Napájení zajišťuje 730 mAh lithium- iontový aku.
Zápis je na SD kartu.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupětem nahoře na horní stěně, které je řešeno tak, že samovolné zapnutí je vyloučeno. Když zapomeneme přístroj vypnout, usíná a rychle se vrací do provozního stavu po stisknutí spouště, což poněkud (mne) demoralizuje, neboť zapomínáme na vypínací morálku. Hned vedle šoupěte je tlačítko pro zapínání sériového focení a zapínání stabilizátoru. Vedle pak je kruhový volič režimů: auto, program (=automat s možností ručních vstupů), priorita clony/času, manuál, video a dvě uživatelská nastavení (lze například nastavit režim pro špatné světlo a režim pro posílení zoomu digitálním zoomem, lze samozřejmě navolit cokoli, co přístroj nabízí).
Pod horní hranou je zmíněné AL tlačítko.
Na zadní stěně vpravo od displeje je přepínání z elektronického hledáčku na LCD, režim displeje (lze zapnout mřížku a také histogram, viz níže), menu a koš. Vpravo je čtveřice tlačítek v kruhu, pro ovládání menu, mimo menu mají funkce : expoziční kompenzace, blesk, okamžité prohlížení snímku a samospoušť. Není zde obvyklé OK tlačítko – volby se potvrzují tlačítkem “vpravo”.

Menu má 3 obrazovky pro záznam a 4 pro setup.
V režimu záznamu lze volit:
nastavení bílé (5 voleb a 2 pozice pro manuál), citlivost ( (80 – 400 ISO), poměr stran (viz výše), velikost obrazu (8, 5, 3, 2 a 1 megapixel, chybí tu “mailový” rozměr 640×480), kvalitu (2 stupně komprese, TIFF a RAW), v další obrazovce režim měření expozice, režim autofokusu, zapínání průběžného autofokusu a přisvětlování autofokusu, a konečně v třetí obrazovce je to zapínání digitálního zoomu, barevného nádechu (normál, studený a teplý), nastavení obrazu ve smyslu kontrast, doostření, sytost a potlačení šumu), pak je “flip animation” což je zápis fotek do “filmu”, čímž by se na př. daly dělat animované pohyblivé sekvence a nakonec je nastavení režimu pro použití předsádek.
Menu je střízlivě graficky řešeno, dobře čitelné a přehledné – lze se pohybovat i “v protisměru”, takže uprostřed (na druhé obrazovce) zůstává to, co nepotřebujeme tak často, jako třeba nastavování sytosti.

Jak se s ním fotí
Už jsem se zmiňoval o svižnosti. Startuje za vteřinu, zpoždění spouště je cca 0,1sec při namáčknuté spoušti, bez namáčknutí však dosahuje jedné vteřiny i déle. Tato prodleva se samozřejmě minimalizuje při použití ručního

Ukázka digitálního zoomu


ostření. Za pochvalu stojí i elektronický hledáček, který je jasný, ostrý a má jakési malé výpadky jen někdy při sériovém fotografování.
Obrazový výkon je velmi dobrý. Fialové kontury jsou prakticky neznatelné a také úbytek kresby v rozích je zanedbatelný, vinětace (tmavnutí rohů) nepostřehnutelná. Procesor ve standardním nastavení příliš nedoostřuje, takže snímky působí poněkud měkčím dojmem – ale detaily obsahují.
Optická stabilizace je velmi výkonná. V režimu 1je zapnuta pořád – ostatně je to vidět už v hledáčku, obraz se znatelně zklidní, kdežto při režimu 2 se klepe do poslední chvíle, než stiskneme spoušť. Posuzování rozdílu výkonnosti je diskutabilní, protože neexistuje žádná “standardní klepotice”, podle níž by se dal výkon měřit. Rozdíly ve výsledku jsou ale přesvědčivé. Přikláním se k názoru, že lépe je nastavit režim 2. Zajímavou hříčkou je “demo” stabilizace – přístroj předvádí, jak “stabilizuje”. Zajímavý je rozkyv pohybu obrazu. Praktickou použitelnost ovšem toto “demo” nemá.
Šum se projevuje ve všech rozsazích ISO, pochopitelně s vyšší citlivostí roste. Na pevných kopiích nebude pravděpodobně znamenat žádný problém, protože osmimegové rozlišení poskytuje dostatečnou obrazovou rezervu.
Histogram chci speciálně zmínit: je to skutečně spolehlivý indikátor dobré expozice. Někdy je totiž těžké fotit “podle histogramu”, zde ale opravdu histogram reaguje na změny vyvolané na př. expoziční kompenzací. Navíc má přístroj režim, kdy v náhledu obrázků zobrazuje přepaly standardním způsobem (pulzující černé plochy). V praxi je to možná užitečnější kontrola, než histogram.
Zábavnou hříčkou je “flip animation”, kdy si nafotíme sekvenci snímků a tu pak spojíme do videa 5 nebo 10 snímků za vteřinu.
Digitální zoom je řešen zajímavě, ale nevím, co si o něm myslet. Funduje při nižších rozlišeních, čili jde o výřez, avšak začíná na dvoj, respektive čtyřnásobném přiblížení. V maximu přiblíží neslýchaným způsobem (ekvivalent 1600 mm objektivu). To samozřejmě nelze udržet z ruky. Praktická použitelnost je pochybná, nicméně, zajímavé to je a lze dělat experimenty.

Ukázka funkce “studené a teplé” zbarvení – není to totéž co přidat a ubrat saturaci. Na ukázce vlevo normální nastavení, dole vlevo studené, vpravo teplé.


Shrnutí
Panasonic DMC-FZ30 je osmimegový fotoaparát s elektronickým (EVF) hledáčkem, výklopným 2´´ displejem a zoomem 1:12. Je určen pro zkušené uživatele, kteří dokáží využít jeho rozsáhlé možnosti kreativní práce. K jeho velkým přednostem patří objektiv doplněný výkonným stabilizátorem. Šum jistě bude diskutovanou slabinou přístroje, ale ty diskuse se budou odehrávat u monitoru v obrovském zvětšení. Na tištěné fotografii nebude znamenat zásadní problém. Megapixel prodává tento aparát na 18190 Kč, tedy o necelé 3 tisíce víc, než pětimegový FZ20. Cena je určena konkurencí pravých zrcadlovek, které se na dvacetitisícovou hranici tlačí. Handicapem těchto přístrojů je fyzický rozměr snímače, který ve srovnání s pravými zrcadlovkami podstatně menší (38 mm2 proti 330 mm2). Z toho plyne ten větší šum a menší dynamický rozsah.

Ukázky

1 a 2 rozsah zoomu a zároveň ukázka, jak temné vycházejí stíny; 3 až 7 různé světelné variace, 8 ukázka rozlišení při 3 Mpx a opět ty temné stíny, 9 a 10 400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: