Nezařazené

Panasonic DMC-FZ18 (recenze)

Panasonic byl první výrobce ultrazoomu 1:12 a není tedy divu, že se připojil i k nové třídě se zoomem osmnáctinásobným. Dosavadní jeho modely byly přijaty naší fotografickou veřejností velmi dobře, jaký je tedy tenhle člen rekordní třídy širokorozsahových zoomů?

Jaký je a komu je určen

Pro ultrazoomy se už dávno zavedlo praktické stylové řešení a ani tahle osmnáctka není výjimkou. Objektiv je zapouzdřen do těla přístroje, a vpravo vybíhá mohutný úchop. Kolem tohoto řešení je vždycky diskuse stran rozměrů: je ten přístroj dost malý, nebo je dost velký? Záleží na tom, jaké má kdo ruce. Rozměry jsou 117,6 x 75,3 x 88,2 mm , takže lidem s velkýma rukama se hůř vejdou prsty mezi úchop a tubus pro objektiv. Nicméně se domnívám, že tyhle rozměry jsou rozumný kompromis. Přístroj se vejde do kapsy od kabátu a je přece jen pod úrovní rozměrů menších digitálních zrcadlovek – ty jsou dnes hlavní konkurent aparátů této třídy.
CCD je 1/2,5´´, má 8,3 Mpx fyzicky, 8,1 Mpx efektivně. Rozměry obrázků jsou 3264 x 2448, 3264 x 2176, 3264 x 1840, 2560 x 1920, 2560 x 1712, 2560 x 1440, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480, přičemž lze volit poměry stran 16:9, 4:3, 3:2. Samozřejmě že “domácí” poměr je 4:3. O generování obrazu se stará procesor Venus Engine III. Obrázky jsou v JPEG formátu,v RAW a JPEG+RAWu, jak je zvykem u “velkých” foťáků.
Objektiv má ohniskovou vzdálenost 4,6 až 82,8mm, což odpovídá rozsahu 28-504 mm kinofilmového aparátu. Světelnost je F2,8 až 4,2, tedy i při dlouhém ohnisku je vcelku slušná, jenom o něco přes “jednu díru” navíc, to je rozhodně velmi dobré vysvědčení. Samozřejmě, že “půlmetr” ve fotoaparátu který váží 360 g klade problémy s udržením. Proto je zde stabilizátor, nicméně je přece jen třeba si hlídat rychlé časy, protože stabilizátor je hezká věc, ale “tisícinka to jistí”.
Vestavěný blesk je v horní části přístroje, je vyskakovací, takže se neplete pod ruce když ho není třeba – pokud pracujeme v režimech PASM (viz níže) a nespoléháme se jen na automatiku.
LCD displej má 2,5 palce (207 tisíc pixelů) a alternuje s elektronickým hledáčkem. Tyto hledáčky zůstávají vývojově na stejné úrovni jako před lety a začínají být “úzkým hrdlem” aparátů této třídy. Displej je pevný, bez vyklápění.
Napájení je z Li-ion akumulátoru, výrobce slibuje 400 snímků měřeno podle standardu CIPA, moje zkušenosti reálnost tohoto údaje potvrzují.
Zápis je na kteroukoli z dnes už široké rodiny SD karet.

Ovládání a menu
Ergonomicky je to vyzrálý přístroj, je na něm vidět, že mu předchází dlouhá řada modelů tohoto typu. Zapíná se šoupátkem na horní stěně, nelze zapnout ani vypnout omylem. Nahoře na úchopu je spoušť s ovladačem zoomu, kousek od něho je tlačítko pro přepnutí normálního ostření a makra (normál ostří od 30 cm, v makru od 1 cm) a přepínání autofokusu a ručního nastavení vzdálenosti. Vpravo od “kapličky” pro hledáček (ten je samozřejmě s Ovládací prvkykorekcí oční vady) je kruhový volič s možnostmi: plný automat, PASM (program, tedy automat s možností korekcí, dále pak poloautomaty s prioritou clony / času a plný M – manuál), pak je CUSTOM, tedy s volitelnými funkcemi, přímý tisk, video, 14 scénických režimů ( portrét, krajina, sport, noční portrét, švenk pro sport, potraviny, párty, světlo svíček, ohňostroj, noční obloha (15, 30, 60 s), dítě 1, 2, domácí mazlíček, sníh, svítání, vysoká citlivost, pláž, snímky z letadla). Je dobře prostudovat návod, co všechny znamenají – na př. fotky dětí a “domácího mazlíčka” umožňují vepsat datu do snímku, vysoká citlivost předpokládá snížení na 3 a dokonce jen 2 Mpx. K disposici je stručné vysvětlení, při výběru z menu stiskneme tlačítko DISP a objeví se charakteristika té funkce.
Další scénické režimy jsou k disposici přímo z kruhového voliče noční portrét, krajina, sport a portrét, přičemž každý má podkategorie, obvykle “běžný”, v interiéru, venku – a pak je zde kreativní varianta.
Kreativní varianta scén je zajímavá funkce. Na zadní stěně je kromě běžného čtyřcestného voliče (půjde o něm ře) ještě joystick. V kreativní variantě pak lze tímto joystickem – podle toho o který scénický režim jde – měnit clonu, čas a expoziční kompenzaci. Bylo by dobré se s těmito možnostmi seznámit, nebát se jich, protože mohou výrazně ovlivnit k lepšímu obrazové výsledky, už proto, že přístroj, jak si řekneme později, poněkud tíhne k přeexpozici, k poněkud bledším obrázkům.

Na zadní stěně je nahoře zapínání blesku, dále pak přepínání LCD/EVF (tedy přepínání velkého displeje a elektronického hledáčku) a uzávěr autofokusu (po namáčknutí přestane ostřit a měnit expozici). Pod tím je zmíněný joystick a pak je čtyřcestný volič. Ten má přiřazené další funkce: nahoře je expoziční kompenzace (takže se k ní můžeme dostat buď takto, nebo přes ten joystick), blesk (funguje jen při “vyskočeném” blesku, jinak hlásí, že je blesk vypnutý), dole je přehrávání pořízeného obrázku a vlevo samospoušť s volbou 10 sec, 2 sec anebo 3 snímky po 10 sec, je to velmi příjemně řešeno.

Menu má čtyři obrazovky:
1vyvážení bílé, detailní vyvážení (s tím velmi opatrně, raději do toho nevrtat…), pak je “inteligentní ISO”, což je nastavení hranice, a kam má přístroj jít, zdali na maximum 400, 800 nebo 1600 ISO. Tady je třeba brát v úvahu, že při ctlivostech nad 400 ISO velmi narůstá šum. Pak je zvláštní kolonka pro ruční nastavení ISO a pro nastavení poměru stran obrazu. Podotýkám, že pohlednice má formát 3:2, takže tento poměr bych doporučil tomu, kdo často pohlednice vytváří.
2 je velikost obrazu a kvalita (zde se dostaneme i k RAW formátu), pak je tu režim měření (poměrové, středové a bodové) a režim ostření, včetně vyhledávání obličeje.
3 nabízí stabilizaci (mode 1 a 2, tedy stabilizace při fotografování a “pořád”, lepší je jednička). Pěkné je tu “demo” které názorně předvede, jak přístroj reaguje na okamžité chvění rukou. Pak je tu kontinuální ostření (= průběžné, ostří pořád, i při namáčknuté spoušti), zapnutí přisvětlení pro autofokus a volba, co má zapínat zámek, zdali ostření i expozici anebo jedno nebo druhé. Zde se zapíná i digitální zoom.
4 nabízí barevné efekty, pak “nastavení snímku”, zde lze ovlivnit kontrast, ostrost, sytost a šum), pak “animace”, to je tradiční panasonická legrácka, kdy lze vytvořit z nafocených obrázků jakýsi filmeček, pak je tu nastavení korekce pro konvertory (široký a “tele” a nastavení hodin.

Setup má obrazovek dokonce pět, zde se nastavuje jazyk (je tu čeština, dnes už samozřejmě) a tady na obrazovce č. 4 lze dosáhnout “továrního resetu”: stane se totiž, že “někde něco” nastavíme a obrázky jsou “nějaké divné” a nemůžeme přijít na to, co se kde stalo. Tento reset je východisko z nouze. Na první obrazovce pak lze “krmit” uživatelské profily, ty jsou tři a vždycky lze do jednoho z nich uložit aktuální nastavení přístroje. Potom na kruhovém voliči volíme “custom” a z těchto tří si vybíráme ten, který potřebujeme. Velmi inteligentní je to, že se velice snadno přesvědčíme, co je v kterém “custom” nastaveno.

Souhrnně lze říci, že menu je tu vynikajícím způsobem řešeno. Je trochu náročné a na přístroji není “funkční menu” s výběrem nejužívanějších funkcí, nicméně se předpokládá, že tento aparát nepadne do ruky úplné “lamy”.

Jak se s ním fotí
Rychlosti: přístroj se vybudil do použitelného stavu cca za 2 sekundy. Jinak je ale velmi rychlý, s namáčknutím byla nulová prodleva a bez namáčknutí snímal za 0,2 sec, to je skvělý výsledek.
Samozřejmě jsem byl zvědavý na výkon objektivu. Když se řekne “osmnáctinásobný zoom”, každý vám řekne “za cenu kompromisů”. Zde jsem byl příjemně překvapený – Leica odvedla skvělou práci a přístroj velmi dobře kreslil už při plné světelnosti:

Nahoře clona F2,8 a 4, dole F5.6 a 8. Snímáno při hnisku ekv. 28 mm při 160 sec a zapnuté stabilizaci, takže “rozuhýbání” by nemělo hrát roli. Přístroj kreslí nejlépe při coně F4, obdobné zjištění jsem udělal pro maximální ohniskovou vzdálenost.

Nastavení bílé je snad jediná věc, která si vysloužila můj údiv – ukázky zde dole jsou při nastavení předvolby “žárovky”. Jsou to ovšem ukázky zaměřené na šum, takže vlevo nahoře je 1600 a 800 ISO, dole 400 a 100 ISO:

Kupodivu ale při automatickém vyrovnání bílé jsou výsledky nadprůměrné, o čemž svědčí spodní ukázka: vlevo automat, uprostřed předvolba “žárovka” a vpravo manuální nastavení, to samozřejmě vedlo k věrnému podání barev.

Vinětace a fialové kontury nebyly pozorovány a soudková vada je na velice slušné úrovni – zde dole je ukázka při ekv. f=28 mm.

Shrnutí
Panasonic DMC-FZ18 je širokorozsahový osmimegový přístroj se zoomem 1:18, přičemž začíná na ekv. ohnisku 28 mm, vysoce světelný (F2.8-4.2) s výbornými optickými vlastnostmi. Vychází vstříc i zájemcům o vážné fotografování svou možností fotit v RAW. Je to ideální aparát pro lidi, kteří chtějí seriózně fotit, ale zatím se jim “nechce do zrcadlovky”. Za cenu cca 10 tisíc získají přístroj, s nímž mohou dosáhnout velmi dobrých výsledků. Je ovšem třeba se naučit s ním pracovat, velmi dobrým pomocníkem je joystick, který ve spolupráci s histogramem pomůže ukrotit tendenci k “blajchování” obrazu. K testu nám přístroj zapůjčila firma Megapixel. Ta ho prodává za cenu 10490 Kč (prosinec 2007).

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 28 mm (ekv)
Stabilizace snímače
RAW formát
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3-9 běžné světlo, 10 protisvětlo, 11 zblízka, 12 struktura.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Panasonic byl první výrobce ultrazoomu 1:12 a není tedy divu, že se připojil i k nové třídě se zoomem osmnáctinásobným. Dosavadní jeho modely byly přijaty naší fotografickou veřejností velmi dobře, jaký je tedy tenhle člen rekordní třídy širokorozsahových zoomů?

Jaký je a komu je určen

Pro ultrazoomy se už dávno zavedlo praktické stylové řešení a ani tahle osmnáctka není výjimkou. Objektiv je zapouzdřen do těla přístroje, a vpravo vybíhá mohutný úchop. Kolem tohoto řešení je vždycky diskuse stran rozměrů: je ten přístroj dost malý, nebo je dost velký? Záleží na tom, jaké má kdo ruce. Rozměry jsou 117,6 x 75,3 x 88,2 mm , takže lidem s velkýma rukama se hůř vejdou prsty mezi úchop a tubus pro objektiv. Nicméně se domnívám, že tyhle rozměry jsou rozumný kompromis. Přístroj se vejde do kapsy od kabátu a je přece jen pod úrovní rozměrů menších digitálních zrcadlovek – ty jsou dnes hlavní konkurent aparátů této třídy.
CCD je 1/2,5´´, má 8,3 Mpx fyzicky, 8,1 Mpx efektivně. Rozměry obrázků jsou 3264 x 2448, 3264 x 2176, 3264 x 1840, 2560 x 1920, 2560 x 1712, 2560 x 1440, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480, přičemž lze volit poměry stran 16:9, 4:3, 3:2. Samozřejmě že “domácí” poměr je 4:3. O generování obrazu se stará procesor Venus Engine III. Obrázky jsou v JPEG formátu,v RAW a JPEG+RAWu, jak je zvykem u “velkých” foťáků.
Objektiv má ohniskovou vzdálenost 4,6 až 82,8mm, což odpovídá rozsahu 28-504 mm kinofilmového aparátu. Světelnost je F2,8 až 4,2, tedy i při dlouhém ohnisku je vcelku slušná, jenom o něco přes “jednu díru” navíc, to je rozhodně velmi dobré vysvědčení. Samozřejmě, že “půlmetr” ve fotoaparátu který váží 360 g klade problémy s udržením. Proto je zde stabilizátor, nicméně je přece jen třeba si hlídat rychlé časy, protože stabilizátor je hezká věc, ale “tisícinka to jistí”.
Vestavěný blesk je v horní části přístroje, je vyskakovací, takže se neplete pod ruce když ho není třeba – pokud pracujeme v režimech PASM (viz níže) a nespoléháme se jen na automatiku.
LCD displej má 2,5 palce (207 tisíc pixelů) a alternuje s elektronickým hledáčkem. Tyto hledáčky zůstávají vývojově na stejné úrovni jako před lety a začínají být “úzkým hrdlem” aparátů této třídy. Displej je pevný, bez vyklápění.
Napájení je z Li-ion akumulátoru, výrobce slibuje 400 snímků měřeno podle standardu CIPA, moje zkušenosti reálnost tohoto údaje potvrzují.
Zápis je na kteroukoli z dnes už široké rodiny SD karet.

Ovládání a menu
Ergonomicky je to vyzrálý přístroj, je na něm vidět, že mu předchází dlouhá řada modelů tohoto typu. Zapíná se šoupátkem na horní stěně, nelze zapnout ani vypnout omylem. Nahoře na úchopu je spoušť s ovladačem zoomu, kousek od něho je tlačítko pro přepnutí normálního ostření a makra (normál ostří od 30 cm, v makru od 1 cm) a přepínání autofokusu a ručního nastavení vzdálenosti. Vpravo od “kapličky” pro hledáček (ten je samozřejmě s Ovládací prvkykorekcí oční vady) je kruhový volič s možnostmi: plný automat, PASM (program, tedy automat s možností korekcí, dále pak poloautomaty s prioritou clony / času a plný M – manuál), pak je CUSTOM, tedy s volitelnými funkcemi, přímý tisk, video, 14 scénických režimů ( portrét, krajina, sport, noční portrét, švenk pro sport, potraviny, párty, světlo svíček, ohňostroj, noční obloha (15, 30, 60 s), dítě 1, 2, domácí mazlíček, sníh, svítání, vysoká citlivost, pláž, snímky z letadla). Je dobře prostudovat návod, co všechny znamenají – na př. fotky dětí a “domácího mazlíčka” umožňují vepsat datu do snímku, vysoká citlivost předpokládá snížení na 3 a dokonce jen 2 Mpx. K disposici je stručné vysvětlení, při výběru z menu stiskneme tlačítko DISP a objeví se charakteristika té funkce.
Další scénické režimy jsou k disposici přímo z kruhového voliče noční portrét, krajina, sport a portrét, přičemž každý má podkategorie, obvykle “běžný”, v interiéru, venku – a pak je zde kreativní varianta.
Kreativní varianta scén je zajímavá funkce. Na zadní stěně je kromě běžného čtyřcestného voliče (půjde o něm ře) ještě joystick. V kreativní variantě pak lze tímto joystickem – podle toho o který scénický režim jde – měnit clonu, čas a expoziční kompenzaci. Bylo by dobré se s těmito možnostmi seznámit, nebát se jich, protože mohou výrazně ovlivnit k lepšímu obrazové výsledky, už proto, že přístroj, jak si řekneme později, poněkud tíhne k přeexpozici, k poněkud bledším obrázkům.

Na zadní stěně je nahoře zapínání blesku, dále pak přepínání LCD/EVF (tedy přepínání velkého displeje a elektronického hledáčku) a uzávěr autofokusu (po namáčknutí přestane ostřit a měnit expozici). Pod tím je zmíněný joystick a pak je čtyřcestný volič. Ten má přiřazené další funkce: nahoře je expoziční kompenzace (takže se k ní můžeme dostat buď takto, nebo přes ten joystick), blesk (funguje jen při “vyskočeném” blesku, jinak hlásí, že je blesk vypnutý), dole je přehrávání pořízeného obrázku a vlevo samospoušť s volbou 10 sec, 2 sec anebo 3 snímky po 10 sec, je to velmi příjemně řešeno.

Menu má čtyři obrazovky:
1vyvážení bílé, detailní vyvážení (s tím velmi opatrně, raději do toho nevrtat…), pak je “inteligentní ISO”, což je nastavení hranice, a kam má přístroj jít, zdali na maximum 400, 800 nebo 1600 ISO. Tady je třeba brát v úvahu, že při ctlivostech nad 400 ISO velmi narůstá šum. Pak je zvláštní kolonka pro ruční nastavení ISO a pro nastavení poměru stran obrazu. Podotýkám, že pohlednice má formát 3:2, takže tento poměr bych doporučil tomu, kdo často pohlednice vytváří.
2 je velikost obrazu a kvalita (zde se dostaneme i k RAW formátu), pak je tu režim měření (poměrové, středové a bodové) a režim ostření, včetně vyhledávání obličeje.
3 nabízí stabilizaci (mode 1 a 2, tedy stabilizace při fotografování a “pořád”, lepší je jednička). Pěkné je tu “demo” které názorně předvede, jak přístroj reaguje na okamžité chvění rukou. Pak je tu kontinuální ostření (= průběžné, ostří pořád, i při namáčknuté spoušti), zapnutí přisvětlení pro autofokus a volba, co má zapínat zámek, zdali ostření i expozici anebo jedno nebo druhé. Zde se zapíná i digitální zoom.
4 nabízí barevné efekty, pak “nastavení snímku”, zde lze ovlivnit kontrast, ostrost, sytost a šum), pak “animace”, to je tradiční panasonická legrácka, kdy lze vytvořit z nafocených obrázků jakýsi filmeček, pak je tu nastavení korekce pro konvertory (široký a “tele” a nastavení hodin.

Setup má obrazovek dokonce pět, zde se nastavuje jazyk (je tu čeština, dnes už samozřejmě) a tady na obrazovce č. 4 lze dosáhnout “továrního resetu”: stane se totiž, že “někde něco” nastavíme a obrázky jsou “nějaké divné” a nemůžeme přijít na to, co se kde stalo. Tento reset je východisko z nouze. Na první obrazovce pak lze “krmit” uživatelské profily, ty jsou tři a vždycky lze do jednoho z nich uložit aktuální nastavení přístroje. Potom na kruhovém voliči volíme “custom” a z těchto tří si vybíráme ten, který potřebujeme. Velmi inteligentní je to, že se velice snadno přesvědčíme, co je v kterém “custom” nastaveno.

Souhrnně lze říci, že menu je tu vynikajícím způsobem řešeno. Je trochu náročné a na přístroji není “funkční menu” s výběrem nejužívanějších funkcí, nicméně se předpokládá, že tento aparát nepadne do ruky úplné “lamy”.

Jak se s ním fotí
Rychlosti: přístroj se vybudil do použitelného stavu cca za 2 sekundy. Jinak je ale velmi rychlý, s namáčknutím byla nulová prodleva a bez namáčknutí snímal za 0,2 sec, to je skvělý výsledek.
Samozřejmě jsem byl zvědavý na výkon objektivu. Když se řekne “osmnáctinásobný zoom”, každý vám řekne “za cenu kompromisů”. Zde jsem byl příjemně překvapený – Leica odvedla skvělou práci a přístroj velmi dobře kreslil už při plné světelnosti:

Nahoře clona F2,8 a 4, dole F5.6 a 8. Snímáno při hnisku ekv. 28 mm při 160 sec a zapnuté stabilizaci, takže “rozuhýbání” by nemělo hrát roli. Přístroj kreslí nejlépe při coně F4, obdobné zjištění jsem udělal pro maximální ohniskovou vzdálenost.

Nastavení bílé je snad jediná věc, která si vysloužila můj údiv – ukázky zde dole jsou při nastavení předvolby “žárovky”. Jsou to ovšem ukázky zaměřené na šum, takže vlevo nahoře je 1600 a 800 ISO, dole 400 a 100 ISO:

Kupodivu ale při automatickém vyrovnání bílé jsou výsledky nadprůměrné, o čemž svědčí spodní ukázka: vlevo automat, uprostřed předvolba “žárovka” a vpravo manuální nastavení, to samozřejmě vedlo k věrnému podání barev.

Vinětace a fialové kontury nebyly pozorovány a soudková vada je na velice slušné úrovni – zde dole je ukázka při ekv. f=28 mm.

Shrnutí
Panasonic DMC-FZ18 je širokorozsahový osmimegový přístroj se zoomem 1:18, přičemž začíná na ekv. ohnisku 28 mm, vysoce světelný (F2.8-4.2) s výbornými optickými vlastnostmi. Vychází vstříc i zájemcům o vážné fotografování svou možností fotit v RAW. Je to ideální aparát pro lidi, kteří chtějí seriózně fotit, ale zatím se jim “nechce do zrcadlovky”. Za cenu cca 10 tisíc získají přístroj, s nímž mohou dosáhnout velmi dobrých výsledků. Je ovšem třeba se naučit s ním pracovat, velmi dobrým pomocníkem je joystick, který ve spolupráci s histogramem pomůže ukrotit tendenci k “blajchování” obrazu. K testu nám přístroj zapůjčila firma Megapixel. Ta ho prodává za cenu 10490 Kč (prosinec 2007).

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 28 mm (ekv)
Stabilizace snímače
RAW formát
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3-9 běžné světlo, 10 protisvětlo, 11 zblízka, 12 struktura.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: