Převzal jsem nového Olyho do testu – a dopřál jsem si radosti otevírat dosud neotevřenou krabici! natočili jsme to s Ljubou na video, to přikládám. Na přístroj se teď podíváme. Převzal jsem nového Olyho do testu – a dopřál jsem si radosti otevírat dosud neotevřenou krabici! natočili jsme to s Ljubou na video, to přikládám. Dodává se ve dvou sestavách:
Převzal jsem nového Olyho do testu – a dopřál jsem si radosti otevírat dosud neotevřenou krabici! natočili jsme to s Ljubou na video, to přikládám. Na přístroj se teď podíváme. Převzal jsem nového Olyho do testu – a dopřál jsem si radosti otevírat dosud neotevřenou krabici! natočili jsme to s Ljubou na video, to přikládám. Dodává se ve dvou sestavách:
Jednak je to se standardním objektivem 14-42, pak stojí v březnu 2016 39 tisíc, jednak s monofokálem 17 mm za 42 tisíc, přičemž samotné tělo stojí 34 tisíc. To je ale situace! Jak si vybrat? V té otevírané krabici je kit s pevnou sedmnáctkou. Variantní 14-42 M.Zuiko je typu pancake, tedy palačinka, je to velmi plochý objektiv. PEN F je řešený jako klasický přístroj typu „leica“, jako ze starých časů Roberta Capy a Cartier Bressona. K němu se hodí jak ta 17-ka, po přepočtu 2x jsme na ohnisku odpovídajícímu 34 mm kinofilmu a to je ideální ohnisko pro živou kontaktní fotografii, tak i rozměrově nenáročný zoom 14-42. Lze si představit i jiné řešení. Tělo stojí 34 tisíc. Objektiv M.Zuiko 12-50 mi připadá že je kresebně lepší než 12-42, jenže ten už v žádném kitu není a komplet by pak stál skoro 43 tisíc a s objektivem profesionální Pro řady 12-40/2.8 bychom se vydrápali na závratnou cenu 61 tisíc korun.
V dodávce, tedy v krabici tohoto kitu je tělo s objektivem a miniaturní externí blesk. Objektiv má obě krytky, ale nikoli sluneční clonu. V dodávce je i řemínek, ten mi připadá poněkud humpolácký – k takto luxusnímu přístroji by se hodil řemínek neoprenový anebo kožený od Artisan and Artist.
V krabici bylo provedení stříbrno-černé. Toto řešení ještě zdůrazňuje retro styl. Přístroj se zapíná nikoli páčkou ale kolečkem na levém okraji – vypadá to jako kolečko pro zpětné navíjení filmu do kazety a očíčko na přední stěně (signalizuj samospoušť) nám připomene dálkoměr. Ten zde pochopitelně žádný není. Jsou ale zde i jiná vtipná řešení. Hodně se diskutuje o kolečku na přední stěně, to přepíná color/mono, tedy barevnou a černobílou fotku, jakož i artové režimy, respektive úpravu barevnosti. + K tomu ale ještě podotknu, že na přiloženém CD jsou návod i obslužné programy a pokud fotografujeme v RAW formátu (ORF v olympusí terminologii), veškeré artové filtry lze aplikovat při vyvolání rawového obrázku.
Celkově přístroj budí dojem důkladnosti a solidnosti. Jen dvě maličkosti mě tak trochu zarazily – karta se strká zespodu, slot sdílí prostor s baterkou a to je vždycky známka jakési… ne-profi třídy. No a že nemá vstup pro externí mikrofon ho vylučuje z pořádného videa. Takže i toto video bylo natočeno Olympusem OM-D EM-5 II:
