Nadále přeji všem čtenářům vánoční klid a pohodu. Do atmosféry rozjímání podbarvené světlem svíček a provoněné dýmem františků jsem si dovolil vstoupit s malým postřehem týkajícím se ostrosti a recenzí a věcí s tím vším spojených.
Nadále přeji všem čtenářům vánoční klid a pohodu. Do atmosféry rozjímání podbarvené světlem svíček a provoněné dýmem františků jsem si dovolil vstoupit s malým postřehem týkajícím se ostrosti a recenzí a věcí s tím vším spojených.
Rok se blíží k závěru a brzy otevřu nový ročník recenzí. Rád bych, aby sloužily k pobavení, informaci i k výběru vašeho zařízení. Nerecenzuji všechno co je na trhu, ani by to nešlo, jsem redakce o jednom muži (jenom Blondýna je redakce o jedné ženě, ale ta nerecenzuje), recenzuji jen to co mě nějak zaujme (přičemž bohužel ne vše co by mě zajímalo se mi dostane do ruky). Moje recenze jsou čtené a jako každé lidské dílo bývají podrobeny kritice.
Například v tom směru, že recenzuji fotoaparáty nastavené především v automatickém režimu.
Myslím si totiž, že to je režim, ve kterém aparát ukáže co v něm je, to za prvé. No a za druhé, ten kdo se takříkajíc nevyzná, používá automat nejčastěji, pokud ne exkluzivně. V praxi mé Dílny (pořád mám pár volných míst, ale ubývají) jsem, se nejednou setkal s lidmi, kteří si přinesli vybavení za iks desítek tisíc a fotili na zelený foťáček. vůbec se tomu neposmívám, to je prostě realita. No a ten aparát by měl předvést, co v něm je – i v automatu.
Hodně debat je kolem šumu a kolem kresby objektivu. To jsou samozřejmě důležité technické parametry. Čímž se dostávám k jádru mé dnešní úvahy.
Hrubě bych zkreslil pohled na zařízení, kdybych takzvaně vyždímal z možností přístroje všechno co v něm je. Mnohé aparáty jsou široce nastavitelné – uvědomil jsem si to v těchto dnech, kdy mám v testu Fujixilm X-E1, vynikající systémový kompakt APS-C s prvotřídní optikou. Nicméně i ten podává jiný výsledek podle toho, jak nastavím doostření.
Dnešní ukázky jsem pořídil zrcadlovkou Canon EOS 5D MkIII (chystáme se s ním do Barmy). Na této ukázce vidíte 100% zobrazení v Picture style standard (to je výchozí nastavení), v doostření 4, 5, 6 a Z. Je vidět, že s vyšším číslem ostrost zřetelně stoupá.
Fotil jsem to velmi levným objektivem Canon 50 mm/1.8 na clonu F5.6, bez korekce expozice.
Srovnání s doostřením 0 a 7 vypadá takhle:
No a když zpracuji obrázek v konverzi ACDSee Pro 6, dojdu zase k jinému výsledku, než ve Photoshopu a jeho Camera Raw. Pořadí je zleva originál JPEG, Photoshop a ACDSee.
Každý z těchto obrázků je neupravený v JPEG kvalitě, tedy je jaksi syrový, autentický. A přece je jiný. Proto si myslím, že by bylo nepoctivé, kdybych zveřejňoval výstupy z RAW (ledaže bych na to upozorni, nicméně i pak – jsou různé RAW konvertory a různé stupně umění úpravy).
Nemusím snad dodávat, že doostření neznamená větší rozlišení, doostřením nezískáme žádné detaily navíc, získáme jen výraznější obraz a dojem větší ostrosti. Nicméně dojem může být zcela jiný. A zůstává nezodpovězena ta zapeklitá otázka: co umí fotoaparát, a co je výsledek nastavení (které můžeme umět, ale nemusíme)? Toje důvod proč dávám přednost výchozímu, více méně automatickému nastavení.
