|
Michael Orton je fotograf, který zavedl speciální techniku spojování dvou filmových okének, jednoho ostrého a druhého neostrého. Vznikly tak zvláštní, jakoby snové snímky. Lze toho dosáhnout i v Zoneru jedenáctce. Vyzkoušejme si to na této fotce:
 Postup je tak jednoduchý, že to vypadá až podezřele. Nejdříve fotku silně zesvětlíme. Orton pracoval s dvěma slajdy, takže musel exponovat ještě jednou, což asi znemožňovalo snímání živých objektů. V digi je to jednodušší. Pořídíme kopii a tu „přeexponujeme“. Lze to udělat například v úrovních posunem středního jezdce hodně doleva:
 V dalším kroku takto zesvětlený obrázek brutálně rozostříme Gaussovským rozostřením. Umí to každý lepší editor, v Zoneru to najdete pod Vylepšit-> rozmazat a tam nastavujete typ rozostření gaussovské. Zde je nastaveno na stupeň 12.  Takto zesvětlený a rozostřený obrázek dáme celý do výběru klávesovou zkratkou Ctrl+A a poté ho uložíme do schránky klávesovou zkratkou Ctrl+C.  Nyní máme dvě vrstvy, vrchní je dočasná, spodní je pozadí. Teď stačí, abychom nastavili krytí vrstvy, rozumí se té vrchní, zesvětlené a rozmazané. Když jsme spokojeni s výsledkem, klepneme na tlačítko použít a po doladění kontrastu a zostření mámo ortonovský obrázek hotový.  No a když ho nedejbůh převedeme do škály černobílé, je z nás Umělec v véélkým U. Dá se to samozřejmě kombinovat na sto a jeden způsob, zajímavé jsou i portréty takto pořízené, zde je třebas portrétek jedné milé česko – holandské sýrařky.  Anebo takový portrétek ve starém stylu. Proč čtvercový formát? Měl ho Rolleiflex…  Jo, a je to vyfoceno v autobuse kompaktem od Samsungu. 🙂 |
|
Michael Orton je fotograf, který zavedl speciální techniku spojování dvou filmových okének, jednoho ostrého a druhého neostrého. Vznikly tak zvláštní, jakoby snové snímky. Lze toho dosáhnout i v Zoneru jedenáctce. Vyzkoušejme si to na této fotce:
Postup je tak jednoduchý, že to vypadá až podezřele. Nejdříve fotku silně zesvětlíme. Orton pracoval s dvěma slajdy, takže musel exponovat ještě jednou, což asi znemožňovalo snímání živých objektů. V digi je to jednodušší. Pořídíme kopii a tu „přeexponujeme“. Lze to udělat například v úrovních posunem středního jezdce hodně doleva:
V dalším kroku takto zesvětlený obrázek brutálně rozostříme Gaussovským rozostřením. Umí to každý lepší editor, v Zoneru to najdete pod Vylepšit-> rozmazat a tam nastavujete typ rozostření gaussovské. Zde je nastaveno na stupeň 12. Takto zesvětlený a rozostřený obrázek dáme celý do výběru klávesovou zkratkou Ctrl+A a poté ho uložíme do schránky klávesovou zkratkou Ctrl+C. Nyní máme dvě vrstvy, vrchní je dočasná, spodní je pozadí. Teď stačí, abychom nastavili krytí vrstvy, rozumí se té vrchní, zesvětlené a rozmazané. Když jsme spokojeni s výsledkem, klepneme na tlačítko použít a po doladění kontrastu a zostření mámo ortonovský obrázek hotový. No a když ho nedejbůh převedeme do škály černobílé, je z nás Umělec v véélkým U. Dá se to samozřejmě kombinovat na sto a jeden způsob, zajímavé jsou i portréty takto pořízené, zde je třebas portrétek jedné milé česko – holandské sýrařky. Anebo takový portrétek ve starém stylu. Proč čtvercový formát? Měl ho Rolleiflex… Jo, a je to vyfoceno v autobuse kompaktem od Samsungu. 🙂 |
