Olympus XZ-2

Olympus XZ1 jsem vítal skoro přesně před dvěma lety hned po tiskové konferenci a předvídal jsem, že tento kompakt bude pro firmu znamenat návrat ke ztracené slávě. O měsíc později následovala recenze, v níž jsem předvídal šanci na úspěch a měl jsem pravdu. Loni v září přišel nástupce s pořadovým číslem dva. Hned zkraje musím konstatovat, že laťku vysoko udržel, jen konkurence zhoustla.

Jaký je a komu je určen
Je to kompakt se stabilizovaným třináctimegovým čipem, který je tentokrát CMOS 1/1.7″ (7.44 x 5.58 mm ) velký. Třebaže se počet megapixelů zvýšil, drží se v rozumné míře. Procesor je TruePic VI , stejný jako v OM-D, vlajkové lodi olympusích mirrorless přístrojů. Zachován zůstal skvělý objektiv se čtyřnásobným zoomem s rozsahem ekv. 28-112 mm a se světelností F1.8 až 2.5.

Tento objektiv Zuiko (na modelu XZ-1 byla poprvé značka Zuiko uvedena na kompaktu) ostří od 60 cm, v makrorežimu od 1 cm. Na první pohled hlavní změna je v displeji. Ten je nadále třípalcový, ovšem je vyklápěcí a dotykový. Spolu s odnímatelným úchopem na přední stěně vyvolává dojem robustnosti a však také se ozvaly kritické hlasy, že je přístroj moc velký. Svými rozměry 113 x 65 x 48 mm je o dva milimetry delší a o šest milimetrů hlubší – to je následek vyklápěcího displeje. Ten ovšem přináší tak zásadní výhody, že bych těch 6 milimetrů bez problémů zkousnul. Navíc je ten displej velmi kvalitní, s 920 tisíci body. Kromě displeje lze použít – shodně s modelem XZ1 – elektronického hledáčku stejného typu, jako používají přístroje řady PEN (jsou na trhu dva, levnější VF-3 a podstatně dražší VF-2 s rozlišením 1,4 mega za 6 tisíc). Hledáček se vkládá do aktivních sáněk pro blesk – a tam se dá vložit i LED světélka pro makrorežim.

Závěrka má rozsah od 60 sec do 1/2000 sec . Přístroj má vyskakovací blesk s dosahem 8,6 m při 800 ISO. Zapisuje na karty rodiny SD, včetně Eye-Fi a karet FlashAir (je třeba stáhnout z webu aktuální aplikaci pro Apple nebo Android). Formát snímků je JPEG nebo RAW, samozřejmě lze zapisovat simultánně na oba formáty.

Kdybych měl stručně charakterizovat vývoj od XZ1 k XZ2, bez váhání bych konstatoval, že se XZ2 hodně blíží řadě PEN. Řešení menu je takřka totožné a při práci s výklopným displejem jsem někdy měl pocit, že držím v ruce PL-5.

Přibyla funkční tlačítka, což je rozhodně další znamínko plus pro tento přístroj. S trochou nadsázky bych řekl, že jde o PEN s vynikajícím pevně vestavěným zoomem, přičemž i těm PENům sluší spíš kratší ohniska a teleobjektivy náleží přece jen zrcadlovkám.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně – je vyloučeno ho zapnout omylem. Vedle se spoušť spřažená s ovládáním zoomu a vpravo je kruhový volič režimů. Jelikož jde o náročný přístroj, všimneme si nejdřív čtveřice PASM, tedy programová automatika, priorita clony a času a plný manuál. Následují dvě pozice pro uživatelské nastavení (například doporučuji na jednu pozici nastavit expoziční bracketing, který se jinak nastavuje klopotně přes menu a v epoše HDR ho občas potřebujeme), no a pak pro laické obyvatelstvo jsou scénické režimy, filtry typu ART a totální inteligentní automat.

Na hraně pak je spoušť pro video.
Na zadní stěně jsou (shora) tlačítka pro přehrávání a funkční tlačítko, následuje čtyřcestný volič s implementovanou korekcí expozice ve směru nahoru, vpravo je to blesk, dolů singl /sériové focená a doleva je to nastavení ostřicího bodu. Pod tím pak je tlačítko pro menu a „info“, které určuje, co bude vidět na displeji.

Nesmím ale zapomenout na kroužek kolem objektivu, který též ovládá důležité funkce – lze to pak nastavit v menu, zpravidla jde o volbu, zdali má ovládat korekci expozice nebo clonu, eventuálně čas. Aby to nebylo moc jednoduché, na přední stěně je ještě páčka. Když je dolů, je „vypnuto“, když je na stranu, je „zapnuto“ a zase – v menu lze nastavit , co pak prstenec bude dělat. Může pak i zoomovat, ale nevidím v tom žádnou výhodu, proto bych tu páčku namotivoval na ruční ostření, někdy se může hodit a při ručním ostření se zvětší obraz na displeji, takže je to práce celkem jednoduchá až částečně i radostná. Všechny tyto ovládací prvky spolupracují s displejem.

Info tlačítko dokáže minimalizovat počet údajů až na údaje o času, cloně a korekci, dále pak ISO, zapnuté/vypnuté stabilizaci, režimu snímání (priorita času/clony apod.) a zůstane tam důležitý údaj, zda je funkční dotykový displej a jak funkční: buď dotykem volíme zaostřovací bod, nebo rovnou exponujeme. Dotykový displej ovšem lze v menu deaktivovat. INFO tlačítko nám ale může dát plnou informaci a natáhnout na displej vodováhu, eventuálně histogram. Stisknutím OK tlačítka uprostřed čtyřcestného voliče aktivujeme funkční menu na okrajích displeje. Je to řešení shodné s tím, co známe na řadě PEN a OM-D. Škoda, že počet voleb nejde definovat v setupu, nevejdou se na jednu obrazovku a někdy je to hlavolam, zda máte pátrat směrem nahoru nebo dolů (týká se to i řady PEN).

Už z uvedeného je patrné, že leccos je zde definovatelné v menu. Mohlo by toho ale být víc. Na rozdíl od třebas OM-D nelze předefinovat tlačítko videa, takže tomu kdo video točit nechce je zbytečné, překáží a pokud ho zmáčknete omylem a nevšimnete si toho, pak je škodlivé. Ztracenou příležitostí je Fn1 tlačítko nad čtyřcestným voličem. Lze tam nastavit manuální nastavení bílé, digitální telekonvertor, ND (šedý) filtr, korekci pro předsádku, pokud nějakou máme, náhled, uzávěr expozice a nastavení zaostřovacího bodu.

Fn2 tlačítko je tlačítko uprostřed oné páčky na přední stěně. Je velmi chytře umístěno a lze na něj nadefinovat množství funkční; já si tam dal WB a ISO a jenom přepínáním se dostanu na to, co potřebuji, nicméně nabídka je opravdu bohatá. Třebaže tedy není definovatelná spoušť videa a Fn1 je promarněno, dopídíme se rozumné individuální nastavitelnosti přístroje.

V samotném menu najdeme dvě obrazovky fotografického menu. Na první se dá formátovat. Druhá nabízí i nastavení korekce blesku (ale lze to dedikovat i tlačítku Fn2).
V menu pro prohlížení najdeme jednoduchou slide show a maličkou editaci. Nejzajímavější je setup označený ozubenými kolečky (z menu ho lze v setupu označeném montážním klíčem vyřadit, aby vám nějaký všetečka přístroj nerozhasil). Má oddíly a až j, přičemž právě v posledním „j“ oddílu lze vypnout dotykovou obrazovku a lze tam doladit expozici – pokud má někdo problémy s přepaly, může nastavit trvale korekci do mínusu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje v normě na jakou jsme u kvalitních kompaktů zvyklí, tedy do dvou vteřin fotíme. Zpoždění spouště je při běžných světelných podmínkách dost malé na to, aby se dala fotit živá fotografie – tím spíš, že přístroj umožňuje vysokofrekvenční sériové focení (během něho ale nefunguje průběžný autofokus). Určité limity tu jsou – jsou dané autofokusem na principu analýzy kontrastu; opět je to společný hendikep všech kompaktů, i těch, které se chlubí „hybridním ostřením“.
Objektiv je velká síla tohoto přístroje a právě on se zasloužil o výjimečné postavení modelu XZ1. Kvality zůstaly, tedy vysoká světelnost od F1.8 do F2.5, to je v podstatě rozsah pouhého 1 EV. V krátkém ohnisku má trochu soudkovou vadu:

Zato vinětace je není příliš patrná ani při nízkých clonách:

Ani chromatickou aberací není třeba si lámat hlavu. Toto je výřet z levého horního rohu. Na skutečné fotce není fialový hal patrný.

Zpracování obrazu je velmi dobré. Projevuje se to i minimálním šumem, takže s nadějí na rozumný výsledek si můžeme troufnout na ISO 3200. Na ukázce 100% při ISO 800, 1250, 1600 a 3200.

Odšumění lze vypnout / zapnout a v menu lze nastavit i vysoké odšumění, nicméně rozdíl je malý: vlevo vypnuto, uprostřed zapnuto, vpravo maximální:

Od svého předchůdce se přístroj neliší ani tak kvalitou obrazu, jako spíš zvýšenou funkčností. Především oceňuji výklopný displej a nastavitelností ovládacích prvků, jak jsem se o nich zmínil. Velmi doporučuji prostudování manuálu, zde ale zažehrám na to, že manuál nemá rejstřík a dokonce ani obsah, což opravdu neusnadňuje studium tohoto stostránkového opusu.

Digitální telekonvertor virtuálně zdvojnásobí ohniskovou vzdálenost. Není to však pouhý výřez – obraz, který by měl rozměr 1988 x 1491 se převzorkuje na výchozí formát 3968 x 2976 bodů a při tom upraví: nejde jen o rutinní doostření, nicméně, co je to platné, pořád je to digitální telekonvertor a obrázky pak jsou „nějaké divné“, viz ukázku 13 a 14 dole.

Nastavení ND filtru způsobí, že se výrazně prodlouží doba osvitu – např. Z 1/40 na 1. Dá se toho použít při focení vodních toků – je to dnes velmi módní záležitost, nebo při fotografování s bleskem, kdy potřebujeme prodloužit dobu osvitu.

Blesk je vyskakovací, lze ho přepnout do slow režimu, jeho výkon stáhnout až na -3 EV, ale také ho lze brát jako manuální blesk s možností snižovat jeho výkon. To je na kompaktu také ne zrovna běžná funkce. Přístroj má sáňky, už jsem zmínil možnost elektronického hledáčku, lze dokoupit i systémový externí blesk. Ten lze dálkově řídit vestavěným bleskem, když je mimo tělo přístroje. I to posouvá XZ-2 mimo hranici běžného kompaktu.

Měl bych se zmínit o art-filtrech, na kterých si Oly hodně zakládá a dobře zapadají do soudobé tendence obrazového ničení fotografií v době, kdy ve své podstatě dosáhla fotografie nejvyšší kvality, jaká kdy byla dosažena. Přístroj komunikuje s eye-fi kartami, takže při troše snahy lze výtvory posílat rovnou do sociálních sítí, kde je budou vaši kamarádi obdivovat. Zde je ukázka filtru „camera obscura“:

Podstatné ale je, že je to nenápadný, pohotový a nesmírně výkonný přístroj. Výklopný dotykový displej umožňuje focení z neobvyklých úhlů a také usnadňuje skryté focení nestřežených okamžiků. Výborné zpracování fotek při vyšší citlivosti nabádá k použití funkce ISO AUTO, kdy při prioritě času a vysoké světelnosti máte velkou šanci na živou fotografii i ve špatných světelných podmínkách, jako na příklad v místnosti.

Shrnutí:
Olympus XZ2 je kompakt nejvyšší třídy, vybavený vysoce světelným objektivem s rozumným rozsahem 1:4 a čipem s rozumným 13megovým rozlišením. Je to druhá generace výtečného modelu, doplněná zejména o výklopný dotykový displej a o možnost rozsáhlé individualizace funkcí. Dá se použít doslova univerzálně, ale jeho hlavní síla je v pohotovosti a nenápadnost, takže se velmi dobře hodí pro živou fotografii, street a podobně. Oproti předchůdci trochu nabyl na váze i rozměrech, nicméně neztratil svoji kompaktnost. Má ovšem smysl hlavně pro toho, kdo je schopen a ochoten širokou nabídku vymožeností využívat.

Ukázky:
1 a 2 jsou rozsah zoomu, 13 a 14 ukázka digitálního zoomu – 13 bez a 14 se zoomem