Nezařazené

Olympus XZ-1, návrat ke slávě?


Nad křivolakými cestami Olympusu už delší dobu kroutím hlavou. Na začátku století (zní to děsně, ale je to tak) to byl lídr branže. Pak přišel čtyřtřetinový formát a ultrazoomy s nesmyslně širokými rozsahy a špičkové kompakty přestal Oly vyrábět. Soustředil se na tuctovou spotřebku – z ní vyčnívají přístroje řady “tough”, tedy nárazuvzdorné do vody ponořitelné. S nostalgií vzpomínáme na C-3040Z, C-4040Z a C5050Z . Ty měly parametry, na které mohla konkurence jen zírat s otevřenými ústy. Až teď přišel XZ-1. Je to přístroj aspirující na špičkovou kvalitu obrazu (ve třídě kompaktu) s úhledným funkčním designem a uživatelsky příjemným ovládáním (což je také něco, to firma ukrutně zanedbala v uplynulých létech – v kategorii kompaktů). Oly předvedl tento přístroj v úterý na tiskové konferenci a mohli jsme si ho krátce zkoušet, test provedu v průběhu příštího týdne. Takže první dojmy jsou zde.

Snímač je rozumně dimenzovaný, má deset megapixelů na čipu 1/1.63 ” (7.89 x 5.81 mm), což je relativně velmi velký snímač s příjemným poměrem 22 mega na cm čtvereční. To umožnilo nabídnout vyšší ISO do 6400. Zde hned musím podotknout, že dobře použitelné je 1600 ISO, ale to se týká obecně všech kompaktů, i zrcadlovky APS-C mají problémy od 1600 nahoru. Snímač je stabilizovaný.
Objektiv Zuiko má rozsah odpovídající 28 až 112 mm s výtečnou světelností F1.8 až 2,5. I ta světelnost F2.5 na delším konci je příjemná, přičemž ostří od 1 cm v supermakru. Ostření je samozřejmě na principu analýzy kontrastu a je plošné, bodové, s možností sledování pohybu a samozřejmě rozpoznávání tváře. Přístroj má vestavěný blesk a také aktivní sáňky.

Aktivní sáňky jsou určené pro systémový blesk, ale také pro elektronický hledáček shodný s EVF pro přístroje PEN. Ten je skvělé kvality a přístroj sice prodraží, dokonce značně, ovšem právě tak značně rozšíří jeho použitelnost. Navíc, do těchto sáněk se dají nasadit LED světélka pro makro:

Je to velice vtipné zařízení, využitelné právě při maximálním přiblížení, kdy si už stíníme objekt. Ty fousy se dají kroutit a intenzita světla je regulovatelná pro každý fous zvlášť.

Displej je třípalcový OLED s vysokým rozlišením 614 tisíc, bohužel nevýklopný, to už dnes pokládám u kompaktů za velmi potřebnou věc. Displeje OLED jsou šetrnější k akumulátoru a také jejich zřetelnost je vyšší než LCD displejů. Velmi slabé je kontinuální snímání 2 fps, náplastí na této ráně budiž H1 režim se 7 fps/5 Mpx (pětimegový obrázek) a 15 fps s dvoumegovými výsledky. Dvě mega je vcelku k ničemu, pět mega už je lepší. Od procesoru nové generace TruePic V bych čekal sedm oken v plném rozlišení.

Ovládání je velmi příjemné. Přístroj má dva kruhové ovladače, jeden je prstenec u objektivu, druhý je kolečko kolem čtyřcestného voliče. To vede trochu ke zmatkům, ale lze se to naučit. Není to žádné olympusí specialitka, už je to zavedeno i jinde delší dobu, je to takové malé vítězství designu nad užitečností, ale lze s tím žít.

Přístroj se skvěle drží v ruce a dobře se ovládá, má velikost příhodnou do kapsy, ovšem není to tintítko, které nebudí důvěru a špatně se ovládá. Nabízí vše, co můžete od kompaktu chtít. Kdo má rád plnou kontrolu, má ji, od manuálního nastavení expozice přes prioritu clony / času (zde přichází ke slovu prstenec u objektivu) až po inteligentní auto. Je zde režim C, s uživatelským nastavením a přirozeně i scénické režimy a “umělecké filtry”. Příjemný je “měsíček”, ten automaticky přepne přístroj do režimu vyšší citlivosti.

Menu je řešené standardním způsobem, zapomeňme na olympusí labyrinty. Otevřete položku MENU a máte nabídku fotomenu, video, prohlížení a setup – jak vidno, zákony evoluce dosáhly konečně i do Olympusu.

Co mi chybí:
Na Dpreview dali tomuto přístroji nejvyšší ocenění “Gold”, jejich výhrady se týkají absence AL tlačítka (fixace expozice), nemožnosti nastavovat stupeň redukce šumu a absence přímého přístupu k nastavení WB a ISO – i to je samozřejmě vítězství designu nad funkčností. Chybí mi tam ale jiné věci, například panoramování je zde tradiční, s asistencí v podobě přesahů, nikoli “sweep panorama”, které po Sonym převzal Samsung a teď už také Nikon. No a kde se toulají HDR a multiexpozice s výsledkem navýšení citlivosti atd., zkrátka, chybějí mi tam vychytávky, které zpříjemňují práci s kompakty – a pokud některé z nich (na př. sweep panorama) jsou aplikovány na velký čip, fungují hůř.

Nicméně, celkový dojem je hodně příznivý a těším se na důkladné prozkoumání tohoto zajímavého přístroje, který, jak věřím a doufám, by mohl pro Olyho znamenat návrat na lepší pozici v produkci špičkových kompaktů.

Ukázky:
1 až 4: rozsah jasů, střední makro, normální světlo, foceno s “fousy”, dále: 5 -800 ISO , 6 -1600 ISO, 7 – 2500 ISO a 8 – 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8

Nad křivolakými cestami Olympusu už delší dobu kroutím hlavou. Na začátku století (zní to děsně, ale je to tak) to byl lídr branže. Pak přišel čtyřtřetinový formát a ultrazoomy s nesmyslně širokými rozsahy a špičkové kompakty přestal Oly vyrábět. Soustředil se na tuctovou spotřebku – z ní vyčnívají přístroje řady “tough”, tedy nárazuvzdorné do vody ponořitelné. S nostalgií vzpomínáme na C-3040Z, C-4040Z a C5050Z . Ty měly parametry, na které mohla konkurence jen zírat s otevřenými ústy. Až teď přišel XZ-1. Je to přístroj aspirující na špičkovou kvalitu obrazu (ve třídě kompaktu) s úhledným funkčním designem a uživatelsky příjemným ovládáním (což je také něco, to firma ukrutně zanedbala v uplynulých létech – v kategorii kompaktů). Oly předvedl tento přístroj v úterý na tiskové konferenci a mohli jsme si ho krátce zkoušet, test provedu v průběhu příštího týdne. Takže první dojmy jsou zde.

Snímač je rozumně dimenzovaný, má deset megapixelů na čipu 1/1.63 ” (7.89 x 5.81 mm), což je relativně velmi velký snímač s příjemným poměrem 22 mega na cm čtvereční. To umožnilo nabídnout vyšší ISO do 6400. Zde hned musím podotknout, že dobře použitelné je 1600 ISO, ale to se týká obecně všech kompaktů, i zrcadlovky APS-C mají problémy od 1600 nahoru. Snímač je stabilizovaný.
Objektiv Zuiko má rozsah odpovídající 28 až 112 mm s výtečnou světelností F1.8 až 2,5. I ta světelnost F2.5 na delším konci je příjemná, přičemž ostří od 1 cm v supermakru. Ostření je samozřejmě na principu analýzy kontrastu a je plošné, bodové, s možností sledování pohybu a samozřejmě rozpoznávání tváře. Přístroj má vestavěný blesk a také aktivní sáňky.

Aktivní sáňky jsou určené pro systémový blesk, ale také pro elektronický hledáček shodný s EVF pro přístroje PEN. Ten je skvělé kvality a přístroj sice prodraží, dokonce značně, ovšem právě tak značně rozšíří jeho použitelnost. Navíc, do těchto sáněk se dají nasadit LED světélka pro makro:

Je to velice vtipné zařízení, využitelné právě při maximálním přiblížení, kdy si už stíníme objekt. Ty fousy se dají kroutit a intenzita světla je regulovatelná pro každý fous zvlášť.

Displej je třípalcový OLED s vysokým rozlišením 614 tisíc, bohužel nevýklopný, to už dnes pokládám u kompaktů za velmi potřebnou věc. Displeje OLED jsou šetrnější k akumulátoru a také jejich zřetelnost je vyšší než LCD displejů. Velmi slabé je kontinuální snímání 2 fps, náplastí na této ráně budiž H1 režim se 7 fps/5 Mpx (pětimegový obrázek) a 15 fps s dvoumegovými výsledky. Dvě mega je vcelku k ničemu, pět mega už je lepší. Od procesoru nové generace TruePic V bych čekal sedm oken v plném rozlišení.

Ovládání je velmi příjemné. Přístroj má dva kruhové ovladače, jeden je prstenec u objektivu, druhý je kolečko kolem čtyřcestného voliče. To vede trochu ke zmatkům, ale lze se to naučit. Není to žádné olympusí specialitka, už je to zavedeno i jinde delší dobu, je to takové malé vítězství designu nad užitečností, ale lze s tím žít.

Přístroj se skvěle drží v ruce a dobře se ovládá, má velikost příhodnou do kapsy, ovšem není to tintítko, které nebudí důvěru a špatně se ovládá. Nabízí vše, co můžete od kompaktu chtít. Kdo má rád plnou kontrolu, má ji, od manuálního nastavení expozice přes prioritu clony / času (zde přichází ke slovu prstenec u objektivu) až po inteligentní auto. Je zde režim C, s uživatelským nastavením a přirozeně i scénické režimy a “umělecké filtry”. Příjemný je “měsíček”, ten automaticky přepne přístroj do režimu vyšší citlivosti.

Menu je řešené standardním způsobem, zapomeňme na olympusí labyrinty. Otevřete položku MENU a máte nabídku fotomenu, video, prohlížení a setup – jak vidno, zákony evoluce dosáhly konečně i do Olympusu.

Co mi chybí:
Na Dpreview dali tomuto přístroji nejvyšší ocenění “Gold”, jejich výhrady se týkají absence AL tlačítka (fixace expozice), nemožnosti nastavovat stupeň redukce šumu a absence přímého přístupu k nastavení WB a ISO – i to je samozřejmě vítězství designu nad funkčností. Chybí mi tam ale jiné věci, například panoramování je zde tradiční, s asistencí v podobě přesahů, nikoli “sweep panorama”, které po Sonym převzal Samsung a teď už také Nikon. No a kde se toulají HDR a multiexpozice s výsledkem navýšení citlivosti atd., zkrátka, chybějí mi tam vychytávky, které zpříjemňují práci s kompakty – a pokud některé z nich (na př. sweep panorama) jsou aplikovány na velký čip, fungují hůř.

Nicméně, celkový dojem je hodně příznivý a těším se na důkladné prozkoumání tohoto zajímavého přístroje, který, jak věřím a doufám, by mohl pro Olyho znamenat návrat na lepší pozici v produkci špičkových kompaktů.

Ukázky:
1 až 4: rozsah jasů, střední makro, normální světlo, foceno s “fousy”, dále: 5 -800 ISO , 6 -1600 ISO, 7 – 2500 ISO a 8 – 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: