Olympus Tough TG-5

Historie tohoto modelu sahá do roku 2006, kdy byl uveden Olympus 725 SW. Jím nasadil Olympus laťku v kategorii odolných přístrojů, a aktuální pátý model v následnické řadě Tough svým předchůdcům opravdu ostudu nedělá.

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt, tyhle Tough-y jsou jediné skutečné kompakty, které Olympus aktuálně vyrábí. V tradici SW – Tough je voděodolný a páduvzdorný (tedy… upadne, ale nic se mu nestane 🙂 ). V kovovém těle je ukryt 12 Mps čip CMOS s předním osvitem – ano, Olympus couvnul, čtyřka měla 16 mega, zde se tedy šlo na rozumných 12 Mpx. Rozumných proto, že má větší fotodiody na 1 / 2,3 palcovém čipu (6.17 x 4.55 mm) a to se hodně dobře hodí pod vodou, kde je vždy méně světla než je zapotřebí. V kombinaci s procesorem TruePics VIII je dosaženo až 1280 ISO a hlavně – série 20 oken za vteřinu. Stabilizace je optická, nikoli na čipu, jak to bylo před tím. Fotky jsou v JPEG se čtyřmi možnostmi komprese, nebo RAW. Objektiv má zoom s ekv. 25-100 mm, světelný F2.0-4.9. Ten abnormální skok ve světelnosti je zaviněn konstrukcí – u těchto vodníků je objektiv periskopového typu, optická osa se lomí o 90 stupňů dolů a čip je uložen dole naplocho. Ostří od 10 cm, v makru od 1 cm. Displej je třípalcový pevný nedotykový, to se dá u přístroje této třídy omluvit a pochopit. Rozsah časů je od 4 sec do 1/2000 sec. Režimy snímání jsou automat, program a priorita clony, nemá to ani prioritu času, ani manuál. Video je až 4 K. Zapisuje na SD karty do SDXC UHS-I. Výstupy jsou USB 2.0 a HDMI jakož i Wi-Fi, takže lze přístroj ovládat mobilem. Krom toho je tu GPS, kompas, tlakoměr a teploměr. Baterka uživí 340 fotek, přístroj váží 250 g a měří 113 x 66 x 32 mm, poznamenejme, že tyhle Tough-y model od modelu bytnějí vždy o milimetřík na každou stranu.

Tahle modelová řada má působivý design, foťáky vypadají jako rekvizita z filmu Transformers a čekáte, že se z nich vysunou křídla a začne to létat. Podobně jako jeho předchůdce, snese pětka pádf ze dvou metrů a vydrží tlak v patnáctimetrové hloubce, jakož i tlak 100 kg. Ve vodě oceníme dvojité ochranné sklo, bránící zamlžení. Já měl černý kousek, vyrábí se i červený a je k němu příslušenství: kolem objektivu je odnímatelný prstenec a lze nasadit telepředsádku a rybí oko, jakož i difuzér, který funguje jako kruhový blesk. Patří k tradici, že tyhle Tough jsou nejdražší vodníci – Nikon W300 stojí 12 tisíc a Pentax WG-50 dokonce jen 6700, kdežto TG5 vás přijde na 13 tisíc. Je ale zřetelně nejlepší: nezmar do batohu, vhodný do hor i k moři, do pouště nebo na severní pól. Zároveň ale má své genetické zatížení – ta periskopová optika nedosahuje a nemůže dosahovat kvalit klasické optiky. S tím je potřeba počítat. No a už z přehledu specifikací vidíte další omezení – nejdelší čas jen 4 vteřiny, nemožnost priority času, nejkratší čas dvoutisícina. Ale můžete tím zatlouct skobu do fošny.

Ovládání a menu
Kvůli vodotěsnosti má nezbytné minimum ovládacích prvků. Jdou poněkud ztuha a všechny jsou velmi dobře nahmatatelné. Nahoře je tlačítko vypínače, vedle něho spoušť kombinovaná s ovládáním zoomu. Na rožku je důkladný roller. Na druhé straně, už spíš na hraně je vypínač pro záznam GPS logu – zde pozor: on umí i záznam trasy a zapíše ho na kartu do složky GPSLOG, takže se neomezuje na to, že jenom zaznamená souřadnice do EXIF fotky, jak je běžné i na mobilech.

Na zadní stěně je nahoře spoušť videa, pod tím je kruhový volič režimů Auto-program – priorita clony, pak jsou tam scénické režimy, režim mikroskop = supermakro, režim ryba (netřeba vysvětlovat), video a dvě pozice pro uživatelské nastavení. Kupodivu chybí ART režimy, pro Olympus typické filtry, viz níže.

Následuje směrem dolů tlačítko INFO a prohlížení, čtyřcestný volič s nastavenými funkcemi nahoře korekce expozice, vpravo blesk a dolů režim pohonu (jednotlivé, sériové, samospoušť a ProCapture – snímání do vyrovnávací paměti při namáčknutí a zápis po stisknutí spouště; to je funkce, ve které je Olympus průkopník a dovedl ji k dokonalosti. Směr vlevo vám umožní vstoupit do nastavování funkcí a pod-funkcí. Například si nastavíte Mikroskop a tímto tlačítkem se dostanete k nastavení, zdali chcete jenom makro nebo skládané makro nebo bracketing zaostřovací roviny. Dole je tlačítko MENU s jasným významem, když ho podržíme, zapneme Wi-Fi, napoprvé ho spárujeme s mobilem tradičním olympusím způsobem přes QR kód a aplikaci Ol.share. Stiskem středového tlačítka čtyřcestného voliče se dostaneme k funkčnímu menu – v návodu tomu říkají živé ovládání:

Zde pak nastavujeme běžné funkce potřebné k provozu přístroje.
Opětovným stiskem středového tlačítka získáme vodováhu a do třetice stiskem se objeví umístění zaostřovacího bodu (jsou jen dvě volby, celoplošné automatické měření, tedy automatická volba aktivního bodu, anebo jeden bod), poté můžeme šipkami přesunout bod kam chceme.

Menu má šest oddílů, je poněkud netradičně řešeno v tom smyslu, že každý oddíl má jen jednu obrazovku s výjimkou Uživatelské menu (ozubené kolečko), kde jsou písmena A až H, ale na některých písmenech (na př. A) je jen jedna položka. Zní to divoce, ale je to velmi přehledné. Není mnoho důvodů proč do něho chodit, moc se toho užitečného nastavit nedá. Jenom pokud by se nám stýskalo po ART režimech, ty jsou ukryty ve Fotografickém menu 1 v položce Režim snímku: zde jsou běžné styly včetně černobílé fotky, ale o něco níže najdeme plnou nabídku olympusích ART režimů. Dostaneme se ale k nim i jinak: v režimu prohlížení lze jít v menu na Upravit – Vybraný snímek – Úpravy dat RAW – ART BKT. Zde lze navolit, jaké všechny filtry chceme a aktivací procesu získáme sadu variant vybraného obrázku s aplikovanými filtry. Skoro mi to připadá, že soudruzi z Japonska udělali chybu, že je to zapomenutý fragment sekce ART, která byla ještě na Tough TG4 a na pětce zmizela a zůstal po ní jenom tento krajně obtížně přístupný zbytek. V menu je ale zakleta ještě jedna ošidnost. Nikde nenajdeme specifické nastavení průběžného ostření. Do jisté míry ho můžeme suplovat nastavením režimu Sledování v podmenu Zóna AF. Nicméně nefunguje v sekvenčním focení, natož pak ProCapture. To je poměrně málo pochopitelné opomenutí, navíc ve specifikacích se uvádí.

Všechny ovládací prvky jsou rozumně rozvržené a dobře dostupné. Oproti MFT bezzrcadlovkám Olympus je hodně osekané – zřejmě se předpokládá spíše zálesácký přístup. Důležitá je kombinace rolleru a tlačítko Nahoru na čtyřcestném voliči – a velmi doporučuji používání automatického snímání. U tohoto přístroje má rozhodně svůj smysl.

Jak se s ním fotí
Je to specifický fotoaparát. Na tuhost jeho ovládacích prvků jsem už upozornil – není to chyba, ale vlastnost. Totéž platí o umístění objektivu. Je v podstatě uprostřed tělesa přístroje a leží téměř v líci přední stěny. Může se tedy snadno stát, že se vám prsty připletou do záběru. Na displeji to samozřejmě uvidíte, ale snadno to přehlédnete. Na určité limity ovladatelnosti jsem už upozornil. Přístroj nemá prioritu času, krátké časy lze nastavit jen prostřednictvím scénického režimu Pohyb a jeho pod-volby Sport nebo Děti, v obou případech jsme na 1/500 sec a automatickém ISO. Priorita clony také je limitovaná. K disposici je plná světelnost F2.0, dále pak F2.8 a následuje F8.0. Vyšší clonu kompakty nemívají kvůli difrakci, ohybu vln přes hranu clony: clonové otvory kompaktů bývají velmi malé a difrakce tedy začíná dřív než v objektivu pro APS-C nebo plnoformát.

Rozdíly v kresbě při těchto třech clonách nejsou dechberoucí. Obraz má při cloně 2.8 lepší kresbu v rozích, nicméně není to nic, zač by stálo se nechat upálit na hranici.

Zvláštní ale je, že v režimu P a AUTO přístroj nastavuje běžné hodnoty clon – dokonce nastavuje i meziclony jako F4.9 nebo F5.6. Kresba je celkově měkčí a v rozích na F2.0 hodně měkká – při plné světelnosti se znatelnou aberací:

Zato nemá prakticky žádnou soudkovou vadu:

Nemá ani vinětaci:

Přístroj tohoto druhu není určen k vrcholným obrazovým výkonům (ostatně – žádný kompakt, nejen vodník). Svou koncepcí nás takřka tlačí k tomu, abychom používali režim AUTO, eventuálně P (Program). Režim AUTO je čistý automat, přístroj se neuchyluje k žádným trikům typu menu tmavší / světlejší, jak to někdy bývá. Je to automat automaťácká a jede podle sebe. Tomu „podle sebe“ se říká program line – je to průběh nastavení tří komponentů expozice, tedy clony, času a ISO. Každá program line je pro daný typ přístroje charakteristická a je dobře ji poznat, abychom věděli, co se od přístroje dá čekat. Tento TG5 i ve slunečném počasí preferuje clonu F2.8 a jeho práh přeskoku na F8.0 je nevyzpytatelný – jednou fotí 1000/2.8 a při takřka shodných světelných podmínkách 160/8.0. Na ukázce vlevo F2.8, vpravo F8.0 – v podstatě stejný záběr.

Na té F2.8 lpí až do 1/60 sec, pak je ochoten odclonit na F2.0 a přidá i ISO.
Při dalším snížení světelné hladiny proporčně přidává jak délku osvitu, tak hodnotu ISO. Očividně ale dává přednost hodnotě 1/30 a 1/60. Světlo zeslábne, přidá i čas i citlivost na 1/15 a ISO 800. Výš s ISO se zdráhá jít. Teprve pod prahem 1/10 sec jde na ISO 1250 a to je zřetelně hodnota, nad kterou není ochoten jít – ani ovšem na delší čas. Pro focení v krajních hodnotách světla je tedy třeba jít do scénických režimů a tam volit sekci Noční scény a zde podsekci Noční scény – poté se dostaneme i na několikavteřinové expozice. Kupodivu zde není dnes už vcelku běžný režim „noční scéna z ruky“, sestávající z několikanásobné expozice a následného složení. Není ale zas tak čeho litovat, protože tenhle režim vede k fotkám sice dobře exponovaným a bez šumu, ale rozmazaným – ono to skládání má svoje limity.
Přístroj nabízí až legračních 12800 ISO. V praxi lze směle jít na 1250, s čepicí kšiltem dozadu na 1600 ISO a výš už je to tak na úkor kvality, že to bez brejlí pozná i babička.

Velice příjemný a z minula osvědčený je Mikroskop. To je makro, ale má podfunkci skládané makro. To sestává ze dvou expozic na různou rovinu a výsledné složené makro. Toto je běžné marko:

Zde je složené:

Lze jít ještě dál – v menu si nastavíme, kolik různých snímků má přístroj pořídit a jak daleko mají roviny ostření být od sebe. On složení neprovede, na to musíme mít specializovaný program (umí to i Photoshop). Ovšem to složené makro funguje výtečně s předpokladem pevné předlohy a stativu.

Při testu jsem s přístrojem nemlátil, do vody jsem ale ho namočil, viz jednu ukázku dole. Už dávno tomu, kdy jsem zkoušel, zda wifina dosáhne pod vodu: nedosáhne, je to rádio. Každopádně je přístroj určen k focení dovádějících děcek u vody, ke hrátkám u moře. Na to nikdo návody nepotřebuje. Nicméně výrobce doporučuje přístroj po styku s mořskou vodou ho nechat odmáčet na deset minut ve sladké vodě (viz návod na str. 111) a také doporučuje jednou ročně návštěvu servisu a výměnu těsnění.

Shrnutí: Obecně platí pro všechny tyhle drsné foťáky, že jejich periskopová optika je měkčí. Když se ubezpečíme, že nám to nevadí, získáme v případě Tough TG5 příjemně ovladatelný kompakt, který vydrží ponory i pády, případně obé najednou. Je to drsný obrazový zápisník do batohu. Jeho hlavní přednost se tedy moc dobře nedá vyjádřit slovy v recenzi – ta se pozná na cestách, kde přežije podmínky, v nichž jiné fotoaparáty hynou. Na trhu jsou nyní dva drsné Olympusy, tato pětka za 13 tisíc a její předchůdce, čtyřka za 10 tisíc. TG 5 získala vysokorychlostní snímání 20 fps, s ním spojené ProCapture a video ve 4 K. Volba je na zájemci samém. Každopádně patří tyhle Tough fotoaparáty k naprosté špičce ve své třídě.

Ukázky:

s
17 a 18 kreativní filtry, 19 při 2000 ISO a 20 při 25600 ISO.