Olympus SP-500 UZ

Olympus vždy patřil k průkopníkům ultrazoomových kompaktních přístrojů s elektronickým (EVF) hledáčkem. Chtěli jsme vědět, jak vypadá tento koncept v podobě nové modelové rodiny SP.

Jaký je a komu je určen

Jde o šestimegový přístroj (6,4 Mpx fyzicky), který vytváří obrázky o velikosti 2816 x 2112 a dále pak 2592 x 1944, 2288 x 1712, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480 obrazových bodů z čipu 1/2.5 „. Oproti někdejší Camedii 770 UZ si tedy polepšil o dvě mega a ten skok je už znát. Je o něco větší, má 106 x 75 x 71 mm (oproti 105 x 60 x 69 mm) a těžší, 385 g oproti 310g, ale zas tak špatná zpráva to není: mnoho lidí ocení, že se napájí tužkovými články (váha je včetně těch článků) a velmi dobře se drží: má mohutný úchop, navíc opatřený velmi příjemnou gumovou opěrkou, takže o nějakém klouzání prstů nemůže být řeči. Výrazně se zvětšil i LCD displej, má 2,5´´ , takže zvětšení výšky o 15 mm a ostatních dvou rozměrů o jeden, respektive dva milimetry sotva kdo bude pokládat za osudnou újmu.

Zato co pokládám za zásadní a ne moc pochopitelnou újmu je vypuštění korekce oční vady. S mými třemi a půl dioptriemi, což je přece jen hodně daleko do slepoty, si mohu elektronický hledáček tohoto přístroje tak akorát strčit mezi dva chleby. Hledáček má sice pěkných 201,600 pixelů, ale co jsou mi platné, když je vidím v mlze. Přístroj stojí řádově deset tisíc korun (prosinec 2005), ale tato absence je bolestná. Leč osušme slzy a pojďme dál.

Snímač má RGB filtry a lze ho použít v režimech citlivosti od 80 do 400 ISO. Fotografovat lze v režimu · Auto, Program, Preference clony, Preference času a manuální expozice a 21 scénických režimů (např: Portrét, Krajina, Sport, Západ slunce).

Objektiv má 10x optický zoom (ekv. 38-380mm) F2,8-3,7, plus 5x digitální zoom, zaostřování je iESP AF systém, bodový AF, vícebodový AF, (možnost volby jedné ze 143 zaostřovacích zón), plus prediktivní AF pro pohybující se objekty v ose k a od fotoaparátu. V makrorežimu se lze přiblížit až na 3 cm. Přístroj nemá optický stabilizátor a to je dnes velký handicap.

Záznam je samozřejmě v JPEG, ale také v RAW, přičemž je možno nastavit duplikování obrázku v JPEG formátu a dokonce v různých velikostech, což zaslouží velkou pochvalu. Přístroj má 10 MB vnitřní paměti a slot na xD kartu. Spojení s počítačem je samozřejmě přes USB.
Blesk je vestavěný, vyskakovací
Menu je k disposici i v češtině, musíte si ho stáhnout a nahrát z internetu.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle něho je tlačítko pro aretaci autofokusu, které ale lze nastavit na jakoukoli často používanou funkci (/na př. změnu nastavení bílé nebo ISO). Spoušť je velmi pěkně ergonomicky umístěna nahoře na úchopu společně s ovládáním zoomu. „Na rohu“ je pak ovládací kotouč režimů, na něj pozor, velmi snadno se i neúmyslně pootočí. Obsahuje volby auto, program. prioritu času/clony, manuál, vlastní nastavení, předvolené scény a video (až 30 fps při 640×4801, délka omezená kapacitou karty).

Na zadní stěně je tlačítko pro přepínání z EVF hledáčku na displej, dále je zde volba režimu displeje (lze si navolit mřížku pro korigování vodorovné linie a svislic), dále pak „quick view“ neboli okamžitý náhled pořízeného snímku, vedle je volba režimu blesku (oceňujeme blesk do pomala, jsou zde oba režimy, tedy blesk na začátku a na konci dlouhé expozice) a zcela dole čtyřcestný volič, tedy čtyři tlačítka s tlačítkem OK uprostřed. K tlačítkům vlevo a vpravo je tradičně přiřazeno nastavení kompenzace expozice, které je pak vidět v pravém horním rohu hledáčku. Pozice „nahoru a dolů“ nejsou bohužel obsazeny.

Menu je tradiční olympusovské, prověřené dlouhými roky praxe. Začíná „čtyřcestím“, tedy čtyřmi zkratkami, z nichž jedna vede opravdu do menu a tři jsou volitelné a lze k nim přiřadit nejdůležitější volby, já tam vždy nastavuji ISO, vyvážení bílé a velikost obrázku.
V samotném menu jsou čtyři oblasti, pro fotoaparát, obraz, kartu a setum.
Fotoaparát nastavuje režim zaostřování, makro, drive (i v češtině to tak je, taky nevím jak to přeložit, jde o režim snímání jednotlivé obrázky/série, případně bracketing, kde lze nastavit tři nebo pět snímků v různém expozičním režimu, dále pak ISO, samospoušť, síla blesku, způsob synchronizace blesku do pomala (začátek nebo konec expozice), nastavení externího blesku, digitální zoom a redukce šumu,.
Obrázek je oblast menu, kde nastavujeme velikost obrazu, bílou, doladění barevnosti (mezi „do modra“ a „do červena“), doostření, kontrast a sytost barev.
Karta je oblast menu určená pro formátování karty a zálohování toho, co je ve vnitřní paměti na kartu.
Setup nastavuje jazyk, různé zvuky (závěrka, pípání), ale hlavně můj režim, tedy uživatelské nastavení, ve kterém si lze sestavit až čtyři různé způsoby nastavení (třeba: snímání při umělém světle a vysokém stupni ISO, snímání makroobrázků při denním světle, nízkém ISO v RAWu a pod.), dále se tu zapíná pomocná lampička pro ostření, zapíná se tu použití histogramu a rámečků na displeji a definují se tu zkratky do čtyřcestníku menu a uživatelské tlačítko.

Menu je velmi dobře řešeno, jen to těžce nesu, že už v minulých modelech Camedie se otvírá vždy na LCD displeji a to při používání EVF hledáčku zdržuje. Což dodávám jen mimochodem, protože u tohoto modelu mi EVF hledáček bez korekce oční vady stejně není nic platný.

Jak se s ním fotí
Začněme tradičně měřením. Náběh je za 1,8 sec, to je vcelku v pořádku. Zpoždění spouště při namáčknutí je ,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec, při manuálním ostření bez namáčknutí 0,3 sec, to jsou vcelku přijatelné výsledky.
Velmi přijatelné jsou i obrazové výsledky. Vyvážení bílé je velmi dobré a také schopnost zvládat vysoký rozdíly v jasech je dobrá. Obraz je doostřován, takže není nutno manipulovat s funkcí „doostřit“. Je ovšem zřetelný kresebný rozdíl s SHQ a HQ kompresi (přičemž v EXIF se SHQ zapisuje jako HQ a HQ jako SQ, což je matoucí, protože při skutečném nastavení SQ nelze velikosti 6 Mpx dosáhnout, nejvíce 5 Mpx 2592×1944). Fialové kontury jsou v rozumných mezích, vinětování zde není žádné a také šum je v rozumných mezích (v režimu HQ má obrázek datovou velikost 1MB/100 ISO, 1,1MB/200 ISO a 1,3MB /400 ISO).

Problematické je snímání v sekvenčním režimu, protože obraz není v hledáčku průběžně pozorovatelný. V režimu série s autofokusem se opravdu těžko fotí, protože přístroj mezi jednotlivými snímky doostřuje – jenže pro nás naslepo. Jistě si na to lze zvyknout.
Na absenci korekce optické vady si ale odmítám zvykat a pokládám to za ještě vážnější nedostatek, než absenci optického stabilizátoru. To je prostě handicap ve srovnání s jinými přístroji, kteří ho mají. Dobře je stanovena cena, je to přece jen 6 Mpx ultrazoom a poměr cena/výkon je velmi slušný.

Shrnutí
Olympus SP-500 UZ je funkcemi dobře vybavený ultrazoom s vysokým rozlišením 6 Mpx a rozsahem ohniska ekv. 38-380 a vysokou světelností F2.8-3.7. Je velmi dobře ergonomicky řešen a příjemně se s ním pracuje. Chybí mu optický stabilizátor a korekce oční vady, což je částečně vyváženo rozumně stanovenou cenou.

Pro a proti
Pro:
kvalita obrazu
automatika nastavení bílé
ovladatelnost
české menu
rychlost

Proti:
nemá opt. stabilizátor
nemá korekci oční vady
nešikovně řešení sekvenční focení

Ukázky
Snímky 6,7 a 9,10 jsou snímány v SHQ (mají přes 3 MB), ostatní v HQ kompresi (mají něco přes 1 MB každý).
1-2 ukázka rozsahu zoomu, 2-3 příroda za slunného počasí, 5-6 protisvětlo a velké světelné rozdíly, 7 kresba v SHQ kompresi, 8 makro, 9-10 snímky při 400 ISO.