Nezařazené

Olympus SP-350

Osmimegové snímače se už vkrádají do kompaktů. Olympus přišel už na jaře s osmimegovým mjučkem a koncem léta oznámil osmimegáč ve více “profi” řadě SP. Tiskovou zprávu s redakčním komentářem jsme přinesli už v srpnu. Mohli jsme si ho vyzkoušet.

Jaký je a komu je určen
Na rozdíl od “stylového” mjučka je tahle třistapadesátka řešena technicky účelně. Svými rozměry a váhou je malá (99,5 x 65 x 35 mm, 195 g), má mohutný úchop a při pohledu shora nás zaujme zajímavý klínovitý tvar. Na horní straně je aktivní patice pro systémový blesk, už to naznačuje, že jde o přístroj určený k vážnější práci. Povrch je příjemně matný, v úchopu je plastová zarážka, bránící klouzání – další “maličkost, která potěší”. Velký LCD má úhlopříčku 6,4 cm. Uvnitř je CCD 1/1,8 ” (7,18 x 5,32 mm) – zřejmě stejný, jako v mjučku. Přístroj vytváří obrázky velké 3264 x 2488, 2592 x 1944, 2288 x 1712, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480 pixelů, citlivost v ISO s e pohybuje mezi 50 a 400 ISO. Filtry jsou v primárních barvách RGB. Rozsah závěrky je 15–1/2,000 s. (Až 8 min. v režimu B). Režimy jsou automat, program, preference clony/času a plný manuál plus scény. Objektiv má 6 členů v 5 skupinách, 3 asférické čočky, zoom odpovídá 38–114 mm kinofilmového přístroje, světelný F2,8–4,9. Ostří od 20 cm, v makru od 2 cm. Měření expozice je Digital ESP , bodové a integrální se zdůrazněným středem. Zápis je na xD kartu, napájení je z dvou AA článků (velké tužkové).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem ukrytým vzadu uprostřed nad displejem – je vyloučeno ho omylem zmáčknout. Nahoře na úchopu je spoušť a kolem ní kroužek pro ovládání zoomu. Nahoře je volicí kroužek režimů, vypočítaných v předchozím odstavci.
Na zadní stěně kromě tlačítka “power” je ovládání blesku a zámek expozice/ostření. Vpravo od displeje najdeme tlačítka pro režim displeje (bez údajů, s údaji, s mřížkou a s histogramem. Pod ním je tlačítko pro náhled obrázků a dole pětice tlačítek v kruhu s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Tím též volíme menu, klasické olympusí, kterých se firma drží už šestý rok a dobře dělá.
V menu se nejdříve otevře čtyřcestí, přičemž tři pozice (nahoru, vlevo a dolů) lze volit, já tam vždycky dávám ISO, velikost obrazu a bílou. Vpravo je samotné menu. V něm volíme režim měření, makro, režim fotografování (jednotlivé obrázky a sérii), ISO, samospoušť, intenzitu blesku, způsob blesku do pomalého času (první nebo druhá lamela, tedy: blesk na počátku nebo na konci dlouhé expozice), externí blesk, digitální zoom, režim ostření (lze nastavit volitelný zaostřovací bod, ovladatelný tlačítky čtyřcestného voliče, pak ale nefunguje snadné ovládání expoziční korekce).
V poddíle věnovaném obrazu volíme velikost obrazu, bílou, jemné ladění bílé (do červena nebo do modra), doostření, kontrast a sytost barev.
Následuje “memory format” pro formátování vnitřní flash paměti (32 MB).
Čtvrtým oddílem menu je obvyklý setup, v němž kromě obvyklých parametrů (zvuk závěrky,jas displeje atd) lze volit ony uvedené tři pozice v rozcestníku menu a převolit AEL tlačítko. Olympus nabízí na webu ke stažení češtinu, takže toto vše můžete ovládat v mateřštině.

Jak se s ním fotí
Náběh je rychlý, za 1,2 sec, pochválit však nelze další výkony – 0,25 sec v průměru při namáčknutí a dokonce vteřina bez namáčknutí, to už tu dlouho nebylo. Dokonce i v režimu ručního ostření bylo zpoždění 0,3 sec s namáčknutím a 0,5 bez namáčknutí. Po expozici přístroj dvě vteřiny zapisuje obraz. Pokud jde o kresbu, přístroj podává očekávaný výkon, tedy dostatečnou ostrost včetně ostrosti v rozích bez výrazného úbytku. Projevují se zde ale fialové kontury. Přístroj si nepomáhá výrazným doostřováním, pokud by tedy někomu snímky připadaly měkčí, může bez obav nasadit nastavení “doostření”: žádné detaily tím sice nezíská, ale bude mít pěkný pocit, že přispěl ke zlepšení. 🙂 Velmi dobře funguje automatika bílé – s žárovkovým osvětlením se přístroj úspěšně vyrovná, takže uživatel začátečník si nemusí lámat hlavu se záhadou, co znamená WB.
K dalším zvláštnostem přístroje patří práce v programovém režimu. Zde totiž při špatných světelných podmínkách, což je situace v této roční době obvyklá, nastavuje nejdelší čas 1/30 a pak už jen varovně červeně hlásí, že 1/30 při F2.8 je opravdu málo. Je nutno nastavit na S režim, tedy na prioritu času a pak lze velebně sestoupit až na 1/2 sec. A šmytec. Teprve v plně manuálním režimu lze jít až na maximální čas 15 sec, přičemž ukazatel v pravém horním rohu displeje poctivě hlásí, zdali máme správnou expozici. Nic proti tomu, zkušený uživatel se s tím snadno vyrovná, ale fotografický novic bude mít zamotanou hlavu.

Ovladatelnost je velmi dobrá. Všechny ovládací prvky jsou prověřené dlouhou zkušeností. O výhodách menu jsem se už zmiňoval. Ani u tohoto modelu nechybí možnost korekce naměřené expozice pomocí tlačítek z čtyřcestného voliče. Velmi oceňuji, že v režimu menu lze fotografovat – a aparát se po uložení snímku zase do menu vrátí. To usnadňuje práci, když laborujeme s nastavením – zde bych upozornil na již zmiňovanou možnost doladění bílé do teplejšího nebo studenějšího tónu.

Scénické režimy zde nemohou chybět, je jich čtyřiadvacet, přibyly kuriozity jako na př. “aukce”, což je režim, kdy aparát sejme tři snímky v různé expozici ve velikosti vhodné pro web, anebo “shoot and select”, kdy ze série fotek vybereme tu, která se nám líbí nejvíc a ostatní smažeme – pěkné, bohužel při prohlížení nefunguje lupa, obrázek lze zvětšit jen na celé okno, ale nezvětšíme ho dál, takže těžko posoudíme ostrost – tuto funkci by bylo dobře dopracovat. Shoot and select 2 dělá totéž, ale nevypne při tom blesk, což je kuriozita. Sympatické je, že při nastaveném scénickém režimu lze měnit parametry, jako ISO, bílou atd. Mnohé přístroje totiž “zaseknou” nastavení scénického režimu v obavě, že laik pečlivě navolené nastavení neodborně rozhodí.

Výdrž akumulátorů není slavná, zvláště je třeba nedůvěřovat “sleep režimu” – přístroj sice usne, ale dál papá. Vřele doporučuji pohybovat se se záložními aspoň dvěma AA články v kapse.

Shrnutí
Olympus SP-350 jer osmimegový kompakt nabízející širokou škálu kontroly obrazu. Je tedy určen lidem, kteří už mají nějaké zkušenosti fotografickou technikou, nicméně dobře poslouží i začátečníkovi, který se na něm technice bude teprve učit. Pro živou fotografii vhodný není, spíš ke klidnější práci. Jeho vysoké rozlišení využijeme při větších formátech zvětšenin (od A4 nahoru), lze samozřejmě fotografovat i v menším rozlišení a nechávat si 8 Mpx jako rezervo pro “velké bubnování”. Obrazový výkon je velmi dobrý. Cena lehce nad 10 tisíc je rozumná.

Ukázky:
1,2,3 – hurá do přírody, holé větve prozradí noho o kresbě, 4, 5 ostré světlo ve městě je prubířský kámen, jak zvládá přístroj rozdíly v jasech, 6 a 7 je protisvětlo, 8 a 9 “normální” červánky a červánky při scénickém režimu “sunset”, 10 při ISO 400.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




Osmimegové snímače se už vkrádají do kompaktů. Olympus přišel už na jaře s osmimegovým mjučkem a koncem léta oznámil osmimegáč ve více “profi” řadě SP. Tiskovou zprávu s redakčním komentářem jsme přinesli už v srpnu. Mohli jsme si ho vyzkoušet.

Jaký je a komu je určen
Na rozdíl od “stylového” mjučka je tahle třistapadesátka řešena technicky účelně. Svými rozměry a váhou je malá (99,5 x 65 x 35 mm, 195 g), má mohutný úchop a při pohledu shora nás zaujme zajímavý klínovitý tvar. Na horní straně je aktivní patice pro systémový blesk, už to naznačuje, že jde o přístroj určený k vážnější práci. Povrch je příjemně matný, v úchopu je plastová zarážka, bránící klouzání – další “maličkost, která potěší”. Velký LCD má úhlopříčku 6,4 cm. Uvnitř je CCD 1/1,8 ” (7,18 x 5,32 mm) – zřejmě stejný, jako v mjučku. Přístroj vytváří obrázky velké 3264 x 2488, 2592 x 1944, 2288 x 1712, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480 pixelů, citlivost v ISO s e pohybuje mezi 50 a 400 ISO. Filtry jsou v primárních barvách RGB. Rozsah závěrky je 15–1/2,000 s. (Až 8 min. v režimu B). Režimy jsou automat, program, preference clony/času a plný manuál plus scény. Objektiv má 6 členů v 5 skupinách, 3 asférické čočky, zoom odpovídá 38–114 mm kinofilmového přístroje, světelný F2,8–4,9. Ostří od 20 cm, v makru od 2 cm. Měření expozice je Digital ESP , bodové a integrální se zdůrazněným středem. Zápis je na xD kartu, napájení je z dvou AA článků (velké tužkové).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem ukrytým vzadu uprostřed nad displejem – je vyloučeno ho omylem zmáčknout. Nahoře na úchopu je spoušť a kolem ní kroužek pro ovládání zoomu. Nahoře je volicí kroužek režimů, vypočítaných v předchozím odstavci.
Na zadní stěně kromě tlačítka “power” je ovládání blesku a zámek expozice/ostření. Vpravo od displeje najdeme tlačítka pro režim displeje (bez údajů, s údaji, s mřížkou a s histogramem. Pod ním je tlačítko pro náhled obrázků a dole pětice tlačítek v kruhu s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Tím též volíme menu, klasické olympusí, kterých se firma drží už šestý rok a dobře dělá.
V menu se nejdříve otevře čtyřcestí, přičemž tři pozice (nahoru, vlevo a dolů) lze volit, já tam vždycky dávám ISO, velikost obrazu a bílou. Vpravo je samotné menu. V něm volíme režim měření, makro, režim fotografování (jednotlivé obrázky a sérii), ISO, samospoušť, intenzitu blesku, způsob blesku do pomalého času (první nebo druhá lamela, tedy: blesk na počátku nebo na konci dlouhé expozice), externí blesk, digitální zoom, režim ostření (lze nastavit volitelný zaostřovací bod, ovladatelný tlačítky čtyřcestného voliče, pak ale nefunguje snadné ovládání expoziční korekce).
V poddíle věnovaném obrazu volíme velikost obrazu, bílou, jemné ladění bílé (do červena nebo do modra), doostření, kontrast a sytost barev.
Následuje “memory format” pro formátování vnitřní flash paměti (32 MB).
Čtvrtým oddílem menu je obvyklý setup, v němž kromě obvyklých parametrů (zvuk závěrky,jas displeje atd) lze volit ony uvedené tři pozice v rozcestníku menu a převolit AEL tlačítko. Olympus nabízí na webu ke stažení češtinu, takže toto vše můžete ovládat v mateřštině.

Jak se s ním fotí
Náběh je rychlý, za 1,2 sec, pochválit však nelze další výkony – 0,25 sec v průměru při namáčknutí a dokonce vteřina bez namáčknutí, to už tu dlouho nebylo. Dokonce i v režimu ručního ostření bylo zpoždění 0,3 sec s namáčknutím a 0,5 bez namáčknutí. Po expozici přístroj dvě vteřiny zapisuje obraz. Pokud jde o kresbu, přístroj podává očekávaný výkon, tedy dostatečnou ostrost včetně ostrosti v rozích bez výrazného úbytku. Projevují se zde ale fialové kontury. Přístroj si nepomáhá výrazným doostřováním, pokud by tedy někomu snímky připadaly měkčí, může bez obav nasadit nastavení “doostření”: žádné detaily tím sice nezíská, ale bude mít pěkný pocit, že přispěl ke zlepšení. 🙂 Velmi dobře funguje automatika bílé – s žárovkovým osvětlením se přístroj úspěšně vyrovná, takže uživatel začátečník si nemusí lámat hlavu se záhadou, co znamená WB.
K dalším zvláštnostem přístroje patří práce v programovém režimu. Zde totiž při špatných světelných podmínkách, což je situace v této roční době obvyklá, nastavuje nejdelší čas 1/30 a pak už jen varovně červeně hlásí, že 1/30 při F2.8 je opravdu málo. Je nutno nastavit na S režim, tedy na prioritu času a pak lze velebně sestoupit až na 1/2 sec. A šmytec. Teprve v plně manuálním režimu lze jít až na maximální čas 15 sec, přičemž ukazatel v pravém horním rohu displeje poctivě hlásí, zdali máme správnou expozici. Nic proti tomu, zkušený uživatel se s tím snadno vyrovná, ale fotografický novic bude mít zamotanou hlavu.

Ovladatelnost je velmi dobrá. Všechny ovládací prvky jsou prověřené dlouhou zkušeností. O výhodách menu jsem se už zmiňoval. Ani u tohoto modelu nechybí možnost korekce naměřené expozice pomocí tlačítek z čtyřcestného voliče. Velmi oceňuji, že v režimu menu lze fotografovat – a aparát se po uložení snímku zase do menu vrátí. To usnadňuje práci, když laborujeme s nastavením – zde bych upozornil na již zmiňovanou možnost doladění bílé do teplejšího nebo studenějšího tónu.

Scénické režimy zde nemohou chybět, je jich čtyřiadvacet, přibyly kuriozity jako na př. “aukce”, což je režim, kdy aparát sejme tři snímky v různé expozici ve velikosti vhodné pro web, anebo “shoot and select”, kdy ze série fotek vybereme tu, která se nám líbí nejvíc a ostatní smažeme – pěkné, bohužel při prohlížení nefunguje lupa, obrázek lze zvětšit jen na celé okno, ale nezvětšíme ho dál, takže těžko posoudíme ostrost – tuto funkci by bylo dobře dopracovat. Shoot and select 2 dělá totéž, ale nevypne při tom blesk, což je kuriozita. Sympatické je, že při nastaveném scénickém režimu lze měnit parametry, jako ISO, bílou atd. Mnohé přístroje totiž “zaseknou” nastavení scénického režimu v obavě, že laik pečlivě navolené nastavení neodborně rozhodí.

Výdrž akumulátorů není slavná, zvláště je třeba nedůvěřovat “sleep režimu” – přístroj sice usne, ale dál papá. Vřele doporučuji pohybovat se se záložními aspoň dvěma AA články v kapse.

Shrnutí
Olympus SP-350 jer osmimegový kompakt nabízející širokou škálu kontroly obrazu. Je tedy určen lidem, kteří už mají nějaké zkušenosti fotografickou technikou, nicméně dobře poslouží i začátečníkovi, který se na něm technice bude teprve učit. Pro živou fotografii vhodný není, spíš ke klidnější práci. Jeho vysoké rozlišení využijeme při větších formátech zvětšenin (od A4 nahoru), lze samozřejmě fotografovat i v menším rozlišení a nechávat si 8 Mpx jako rezervo pro “velké bubnování”. Obrazový výkon je velmi dobrý. Cena lehce nad 10 tisíc je rozumná.

Ukázky:
1,2,3 – hurá do přírody, holé větve prozradí noho o kresbě, 4, 5 ostré světlo ve městě je prubířský kámen, jak zvládá přístroj rozdíly v jasech, 6 a 7 je protisvětlo, 8 a 9 “normální” červánky a červánky při scénickém režimu “sunset”, 10 při ISO 400.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: